Obereignerova vila v Poděbradech aneb „Komu se nelíbí za moje na mým, ať sobě vystaví lépěji na svým.“ Vojtěch Obereigner
Motto našeho webu ve znění
„Komu se nelíbí za moje na mým, ať lépe napíše za svoje na svým.“
už bylo nejednou v našich článcích citováno a nejednou bylo také námi přiznáno,
že nejde o náš nápad, ani náhodu, ba ani o kopii slavného nápisu na
unikátní poděbradské Obereignerově vile, ale
o zcela záměrnou parafrázi této geniální věty.
Důvody byly z naší strany dva.
Vila pana Obereignera byla mnohými po svém vzniku kritizována, napadána a zesměšňována. Dnes je skvostem mezi stavbami lázeňského města a architektonickou atrakcí Poděbrad.
Také náš web www.www-kulturaok-eu.cz,
byl ve svém prvopočátku v roce 2013 napadán, kritizován a zesměšňován.
Dokonce proti němu byla i vedena na facebooku dehonestující kampaň.
No, a dnes už existuje a slouží svým návštěvníkům čtrnáctým rokem a
okolo 180 tisíc návštěv zaznamená každý měsíc.
Takže když moudrý a nezdolný pan Obereigner dal vytesat na portál vily
svůj geniální nápis a zavřel tím ústa posměváčkům,
dali jsme i my, se stejnou nadějí, jeho větu - s malou obměnou - do záhlaví našeho webu.
A tak, jako vila stojí a slouží dosud, tak i náš web existuje a slouží také.
I díky panu Vojtěchu Obereignerovi.
A ten druhý důvod proč tenhle nápis?
Poděbrady milujeme a vila se nám moc líbí…
Pár slov na úvod
Při našich přečetných návštěvách Poděbrad a hlavně při našich skoro každoročních pobytech jsme se rádi zúčastnili nejrůznějších osvětových a vzdělávacích akci věnovaných městu a jeho historii. Dokonce jsme jednou – nějakým řízení osudu – absolvovali komentovanou procházku s odbornou průvodkyní po městě. To řízení osudu nebylo v tom, že jsme si koupili vstupenku na akci, pořádnou pro lázeňské hosty, na tom nic není. Ta osudovost byla v tom, že jsme se na daný termín, pro přílišný déšť, dostavili jen my a obětavá průvodkyně, která – déšť nedéšť – přišla také. I když jsme jí nabídli, že s námi a kvůli nám nemusí bloumat zmáčeným městem, hrdě odmítla, a s profesionalitou přímo vzorovou, nás trpělivě prováděla zcela individuálně. Tím, bylo možné mírně ovlivnit směr vycházky i poskytovaných informací. Proto jsme v provazech deště postály i u Obereignerovy vily. Vše co jsme – v časech dávno před vznikem internetu – zjistili o této vile, měli jsme tedy o této paní průvodkyně.
Čas ale působí tak, že detaily zavěje nánosem jiných informací a v hlavě zůstane jen to hlavní. Příběh o vile a nápisu. Vše ostatní jsme už - k naší škodě - pozapomněli či dokonce přímo zapomněli. Proto, přesné informace pro tento článek bylo možné už pouze najít ve wikipedii a dalších internetových zdrojích a nikoli už v naší hlavě. Omlouváme se tímto oné naší dávné paní průvodkyni, snažila se, ale ta paměť…
Nejprve snad kudy k vile
Obereignerova vila pro nás půl života byla pouze nedostupnou vilou, obklopenou nevelkou, leč bujnou a udržovanou zahradou, skrývající se zpola za zdí, zpola za plotem s podezdívkou, cihlovými sloupky a masivními kovanými mřížemi. Lákavý objekt byl pro nás tabu.
Jenže čas oponou trhnul, řečeno s klasikem, a po půli života obdivování vily jen zvenku a za plotem, se nám poštěstilo do zahrady a dokonce i vily vstoupit. A nejen to, dokonce zde i přes víkend pobýt.
Jak se to stalo, objasníme později, teď spíše to, co jsme o vile zjistili, a co jsem i viděli.
Fakta praví, že Obereignerova vila je postavena v mixu slohů zvaných – novorenesance a secese. Autorem projektu je architekt Josef Fanta a vila byly dokončena v roce 1898. Iniciátorem a prvním majitelem byl Vojtěch Obereigner. A tomuto rodu – vzdor všem historickým peripetiím – vila patří dodnes. Pro pořádek uveďme adresu, kde se vila nachází. Je to ulice Havlíčkova 1/5. Pro neznalé, dodejme, že dorazíte-li do Poděbrad vlakem, vystoupíte z nádraží a máte před sebou Lázeňský park. Vydáte-li se přímo kolem panelového objektu, patřícímu Sklárnám Poděbrady, minete knihobudku, jste na asfaltové značně frekventované pěší tepně, vedoucí podél parku, nalézajícího se po vaší pravé ruce. Touto cestou projdete kolem kolonády, kolem proslulých květinových hodin, jež mají den, co den, přesázeno nově datum. Zde je křižovatka. Vpravo vede ulice Pionýrů, vlevo ulice Lázeňská. Vy ale pokračujete rovně až do ulice Divadelní. Po pravé straně minete Kongresové centrum – Lázeňská kolonáda, po levé proslulou lázeňskou kavárnu Viola a po pár krocích jste na další křižovatce. Zprava stojí T. G. M., vlevo sloupový poděbradský Mechanický orloj. Okolo něj zahnete vlevo, do ulice Na valech, a když otočíte hlavy vpravo a spatříte onu nepřehlédnutelnou Obereignerovu vilu.
Jiná jednoduchá možnost jak vilu bez potíží najít, je postupovat z náměstí od sochy Jiřího z Poděbrad, přes frekventovanou dopravní tepnu přes přechod u pítka, rovnou do ulice Divadelní. Vpravo minete kdysi slavný a populární, dnes od převratu chátrající objekt budovy Občanské záložny, jejíž přízemí okupovali podivní prodejci a po asi tak sto metrech dojdete na křižovatku ulic Divadelní a Na valech. Vlevo stojí modernistická budova hotelu G- Rex (kryptogram od: Jiří - Georg a král – Rex) a zahnete-li vpravo, jste také před Obereignerovou vilou.
Pár faktů o vile
Obereignerova vila je tedy, jak už řečeno, novorenesančně-secesní budova, která vznikla prozaicky, z někdejší barokní stodoly. To by zavádělo k něčemu ne příliš povedenému, ale to by se stavby nesměl ujmout budoucí přední architekt jménem Josef Fanta.
Ano, ten slavný architekt Josef Fanta, narozený v roce 1856 a zesnulý téměř o sto let později v roce 1954. Začínal jako architekt stylu novorenesančního pod vlivem jiného proslulého architekta Antonína Wiehla. Hned po studiích se dokonce stal asistentem Josefa Zítka, který byl jeho profesorem a Fanta se podílel - spolu s ním - na stavbě Národního divadla. K jeho architektonickému portfoliu patří podíl na Hlávkových kolejích, observatoři v Ondřejově, či na budově pražského Hlaholu. Ale nejvíc je asi jeho jméno spojováno s budovou původního Hlavního nádraží v Praze. Projektoval i budovy ministerské, stejně jako rekonstruoval vzácné architektonické památky. Pro Poděbrady je však klíčová jeho Obereignerova vila (dnes chráněná kulturní památka) a také takzvaná Vila Kouřimka, která vznikla v obdobném duchu a nachází se téměř naproti, šikmo přes Lázeňský park, kde tvoří nárožní objekt v ulici Pionýrů.
Obereignerovi…
Není třeba začínat, jak se říkává „od Adama“, stačí začít až v roce 1807. Toho roku se totiž narodil Josef Franz von Obereigner (* 1807 - † 1894 nebo1895). I když se narodil překvapivě ve Lvově, v dospělosti se stal kadetem dragonů v Poděbradech. Zde se také ve třiceti (1837) oženil s Terezií Noskovou (* 1816 až † 1875) z Poděbrad a usadil se v nich. Od roku 1847 už působil v čele magistrátu, v roce 1948 stanul v čele měšťanského výboru. Do dějin Poděbrad vstoupil především jako starosta Poděbrad (1870 – 1876), tedy po dvě volební období. Dodejme, že byl vůbec prvním - voleným - starostou.
K jeho činům pro město patří, že založil poděbradskou Národní gardu, jejímž se stal i velitelem a která se zapojila i do bojů památného roku 1848, na pražských barikádách. Když mu bylo požehnaných 87 či dokonce 88 let a opustil navždy své Poděbrady, ale zůstal v nich pohřben. Svoji ženu přežil o 19 let.
Z dnešního hlediska je pozoruhodné, z tehdejšího hlediska také ne zcela běžné, že manželé Oberingnerovi měli 11 dětí. Čtyři dívky a sedm chlapců. Ne o všech se vše ví, ale pro tento článek je zásadní jeden za synů Josefa, Ing. Vojtěch Adalbert Václav Obereigner (* 1853 až † 1928).
Vojtěch Obereigner
Vojtěch Obereigner se narodil už v Poděbradech, takže byl rodilý Poděbraďák, navíc syn starosty. Vystudoval technickou školu, kde získal titul inženýra a stal se tak promovaným, „úředně autorizovaným civilním zeměměřičem, geodetem a geometrem“.
V roce 1882 se oženil s Marií Pokornou (* 1864 až † 1940). Svatbu ale měli, kupodivu, nikoli v Poděbradech, nýbrž v Kouřimi. Jako správný - budoucí - manžel a otec (měli pak pět dětí) nemínil se svojí budoucí ženou a následně rodinou, bydlet jen tak někde. Proto se rozhodl již v roce 1880 pro vybudovaní, fortelné a náležitě reprezentativní rodinné vily. Obrátil se proto, již dva roky před svatbou a založením rodiny, na spolužáka architekta, Josefa Fantu.
Jako základ budoucí vily mu posloužila zděděná stará stodola, nacházející se - tehdy - hned za zbořenými městskými hradbami. Vznikala do své definitivní podoby, mezi lety 1880 až 1897. Výsledkem byla atraktivní novorenesanční vila, ve stylu tzv. severské neorenesance.
Jinak Vojtěch Obereigner byl pravým synem svého otce. Patriotem Poděbrad. Až na ten sňatek v Kouřimi, ovšem…
Ještě před definitivním dokončením rodinné vily, stihl v roce 1895 spolupracovat na regulačním plánu rodných Poděbrad. A i když se pak jako už i jeho otec, stal starostou Poděbrad a byl i autorem opravdu platného prvního regulačního plánu města.
O vile
Když zvolil Vojtěch Obereigner ke stavbě pozemek se starou stodolou, mínil ji nejprve zbořit. Architekt Josef Fanta ho ale přesvědčil, že lepší bude ponechat původní objekt stodoly a pro bydlení ho upravit. Vojtěch Obereigner si dal poradit a Fanta, nejen že využil původní zdivo, ale také přiznal na venek i její romantické opukové zdění. Dostatečnou reprezentativnost vile přináší jednak ono severské novorenesanční pojetí, ale také dva symetricky zdobné štíty, trojice vikýřů a pískovcové plastiky. Vše dotváří výrazné, ale už secesní dekorace. V odborné literatuře se uvádí, že „původně kolorované kamenné reliéfy Mistra Jana Husa, sv. Prokopa a Madony s dítětem na severním štítu“, mají vazbu na rodinu Vojtěcha Obereignera a jeho ženy…
Vilu završuje střešní krytina z glazovaných prejzů.
Přízemí dominují půlkruhově zaklenutá okna s cihlovým ostěním. Po levé straně se v přízemí nacházela pracovna Vojtěcha Obereignera, na opačné straně byla obytná část vily. Nad kanceláří hostinské pokoje.
O výzdobu vily se podělili především místní tvůrci. Sochař Milan Havlíček a umělecký kovář Jan Mareš.
Prvorepulikové kulturní centrum Poděbrad
Zejména po skonu Vojtěcha Obereignera (+1928 v Poděbradech, kde je také i pochován) se vila stala především vyhledávaným a významným centrem kulturního a společenského života. Příčinou byla dcera Vojtěcha Obereignera, Milada.
Milada Obereignerová, provdaná Žáčková, byla malířka. Věnovala se zejména malbě květinových zátiší. Své obrazy signovala pseudonymem Vladislav Rašík nebo také V. Rašík či Raszyk).
V poklidných a uměnímilovných časech první republiky měla Milada Žáčková Obereignerová ateliér a dílnu. Pro její pohostinnost a oblibu mezi umělci, se z vily stalo neformální centrum setkávání podobně zaměřených umělců. A nejen kolegů malířů, ale – a častěji - herců a spisovatelů.
Peripetie poválečné doby
Přestože rodina Obereignerů byla ryze vlastenecká, syn Milady Žáčkové například padl při pražském povstání, dolehla i na ně nehezká léta 50. Za nového režimu sice ve vile rodině část prostor k obývání zůstala, ale ostatní prostory museli pronajmout. To samozřejmě mělo dopad na vnitřní dispozice a tak byla vila léta neidenticky a čistě účelově a hlavně necitlivě a opakovaně upravována. Tento status zůstal naštěstí pro potomky slavné poděbradské rodiny Obereignerů a vlastně i pro vilu samu, zachován až do roku 1989.
Lepší časy, které následovaly, umožnily potomkům rodu vilu v počátku století 21. rekonstruovat. Tato rekonstrukce se však už chovala k vile citlivě a pokud možno, ji vrátila do původního stavu. Vila je tak dnes plným právem národní kulturní památkou.
A to „Komu se nelíbí za moje na mým, ať sobě vystaví lépěji na svým“?
Jak už naznačeno, vše nové a progresivní se setkává se záští těch, kteří závidí. To je už taková lidská vlastnost. S tím nic nenaděláme. A že dějiny jdou do kruhu, takže ani lidé se nemění už od nepaměti.
Dokládá to i ten nápis.
Jeho příběh je dnes trochu úsměvný, ale stavebníkovi vily panu Vojtěchu Obereignerovi, stejně jako jejímu architektovi Josefu Fantovi, to rozhodně moc zábavné nepřipadalo. Jenže Vojtěch Obereigner se nedal a my mu tím pádem vděčíme za to, že v Poděbradech tenhle architektonický skvost dodnes je. A obdivován.
Vše zavinil tehdejší poděbradský probošt Leopold Mazač. Jemu vila budovaná do své podoby celých 17 let (1880 až 1897) vadila zřejmě nejvíc. Dokonce tak moc, že ji znectil přímo při bohoslužbě v místním kostele a z kazatelny o ní, či proti ní – přímo hřímal. Vilu označil za nemravný dům, který má – považte lidi – okna do ložnice, ještě ke všemu si majitel dovolí na fasádu umístit fresku sv. Prokopa. No fuj! Údajně prý před plným kostelem věřících vzýval samého sv. Prokopa, slovutného patrona města Sázava, Prokopského údolí v Praze, ale hlavně rolníků, horníků, vinařů a poustevníků, slovy aby „sv. Prokop vilu nakop“. Ale on ji nenakop. Spoluzakladatel a první opat Sázavského kláštera, svatořečený v roce 1204, se s vilou zjevně srovnal. Vila stojí na svém místě dodnes, stejně jako Prokopova freska. A Vojtěch Obereigner se zase srovnal s nactiutrháním páně proboštovým onou proslulou a téměr geniální větou na nápisové pásce: „Komu se nelíbí za moje na mým, ať sobě vystaví lépěji na svým“. I ona tu je, takříkajíc, na věčné časy. Lidé se totiž ve svých záštích nemění, tak pro jistotu…
I dnes totiž patří tato památkově chráněná vila potomkům jejího dávného stavebníka, a ti o ni citlivě pečují.
A závěrem, proč že vlastně tenhle článek vnikl?
Třeba proto, že máme Poděbrady rádi a zajímá nás vše, co se v nich děje, a to už celý náš dlouhatánský život. Především ale proto, že zázraky se – jak se zdá – dějí. A ne, že ne. Půl života ji už v Poděbradech jenom obhlížíme a letos v říjnu se nám ji podařilo navštívit. No není to zázrak? Byl. Vila je totiž ke krátkému pobytovému pronajímání…
Sice sloganem náležitě komerčním, ale uvážíme-li, co peněz údržba takového architektonického klenotu rodinu stojí, není divu, že je nutno spolknut i trochu obchodního řešení.
A čtete-li pak náhodně anotaci…:
„Secesní vila Walter & Son se nachází v centru lázeňského města Poděbrady a nabízí bezplatné Wi-Fi, ráno snídani v kavárně Rituál a půjčovnu kol. Všechny pokoje a apartmány mají TV a vlastní koupelnu. Hosté mohou relaxovat v zahradě. Hosté, kteří se ubytují alespoň na 2 noci, obdrží při příjezdu šumivé víno.
Na požádání a za příplatek pro vás mohou být zajištěny masáže. Pánové mohou na požádání využít i služeb krejčího. Ten šije obleky a košile na míru z vysoce kvalitních italských a anglických látek.
Vila Walter & Son stojí jen 100 metrů od restaurací, barů a obchodů. Golf Club Poděbrady je vzdálený méně než 2 km.“
…tak rozum a povědomí zareaguje. Secesní vila Walter & Son? Tu neznáme a jezdíme tam tolik let. Tak zapátráte a při prvním nabídkovém pohledu do googlu, máte jasno. No ano, to je přece naše stará krásná a věčně mladá, tajemně romantická - Obereignerova vila! A tím je jasno o programu na nejbližší víkend…
A proto vznikl tenhle článek.
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček (10x) a Wikipedia (2x)
_05.jpg)