Nový Škréta v Národní galerii aneb kdy v Národní galerii nejslavnější podobiznu baroka uvidíme?!
Národní galerie
Schwarzenberský palác - Praha
10. 10. 2013
Vedením Národní galerie v Praze jsme byli dne 10. října 2013 pozváni do Schwarzenberského paláce v Praze na Hradčanském náměstí k účasti na zcela mimořádné akci. Národní galerie uspořádala první oficiální prezentaci nového přírůstku galerijních sbírek. Byl jím obraz, působivá a historicky pozoruhodná „Podobizna Humprechta Jana hraběte Černína z Chudenic“.
Všeobecně uznávaný vrcholný portrét namalovaný Karlem Škrétou se stal velmi významným obohacením nevelké kolekce Škrétových portrétů soustředěných ve stálé expozici barokního umění ve Schwarzenberském paláci na pražském Hradčanském náměstí. Národní galerií i historiky vytoužený obraz tak doplní sbírku Škrétových děl o kategorii, která ve sbírce zatím zastoupena nebyla - o aristokratický portrét.
Nejlepší investice NG
Škrétův obraz mohl být do sbírek Národní galerie v Praze zakoupen díky dotaci Ministerstva kultury ČR ´na výkupy kulturních památek a předmětů kulturní hodnoty mimořádného významu´
(program Integrovaného systému ochrany movitého kulturního dědictví). A, jak jsme na prezentaci zjistili, jedná se podle všech hledisek o tu nejlepší investici. Nově získaný obraz je přece dílem mimořádným a Karel Škréta je klíčová osobnost počátků baroka v Čechách.
Palba otázek –fundované odpovědi
Všetečné otázky přítomných médií se týkaly podle očekávání několika věcí: především za kolik a od koho byl obraz zakoupen, dále, v jakém je obraz stavu a co ho čeká, než bude vystaven a samozřejmě, kdy se dočkáme jeho běžné přístupnosti. Na otázky nám odpovídal s přehledem a hlubokou znalostí problematiky i osudů Škrétova obrazu především generální ředitel NG v Praze, pan profesor Vít Vlnas. Jeho informace doplňovali střídavě paní kurátorka Marcela Vondráčková, Pavel Hlubuček z Ministerstva kultury ČR a k problematice stavu obrazu restaurátor obrazu - pan doc. Petr Kuthan.
Co jsme se dozvěděli
Kromě geneze vzniku obrazu, jeho autora, mistra Karla Škréty a samotné portrétované osobnosti (vše viz. níže), jsme se dozvěděli, že obraz byl zakoupen za pět miliónů korun, a to od mělnické větve Lobkoviců.
Se stavem obrazu, nás informoval podrobně pan doc. Petr Kuthan, který nám sdělil, že obraz přes všechnu péči předchozích majitelů a jejich Mělnické galerie strádal především vlhkostí. I když to zatím není na obraze pro laika na první pohled patrné, jsou na něm místa zatím ještě ne likvidačně napadená pod povrchem malby plísní. Nesvědčilo mu především tamní znatelné střídání teplot. Nicméně nás pan docent potěšil informací, že stav není až tak vážný, a že obraz, který je již naštěstí v péči Národní galerie, bude plně zrestaurovatelný. Pan docent Kuthan nás také upozornil na – pro nás - zajímavou věc, že tam, kde malíř použil „své“ oblíbené běloby, je obraz fixován mnohem více než tam, kde je využito tmavších barev, především černé, neboť tyto barvy stárnou rychleji. Pan docent také dal dychtivým přítomným odpověď i na divácky nejdůležitější otázku, kdy bude obraz veřejně přístupný a pro návštěvníky Schwarzenberského paláce zhlédnutelný. Vyslovil prognózu, že nezbytné restaurátorské práce by měly být dokončeny do konce I. čtvrtletí roku 2014 a pro veřejnost by mohl být dostupný od léta 2014 (www.www-kulturaok-eu.cz nás bude včas informovat…).
Proč obraz vznikl
Hrabě Humprecht Černín pověřil Karla Škrétu vytvořením své vlastní podobizny osobně. Zdařilý portrét pak byl mnohokrát pro potřeby samotného portrétovaného a posléze i celé rodové reprezentace kopírován a podobizna sloužila jako předloha pro grafické přepisy.
Škréta a Humprecht Černín
Prestiž Karla Škréty byla během první poloviny 60. let 17. století, do které je možno obraz časově zařadit, vysoká a aristokratické klienty tak nacházíme na jeho portrétech té doby často. Černín ale projevil zájem i o Škrétovy kabinetní malby. Již za svého působení v Benátkách se mu totiž podařilo získat z jedné tamní sbírky nejméně deset obrazů, které zařadil do své sbírky. Škréta je namaloval za svého italského pobytu, a to nejspíše přímo v Benátkách.
Kdo byl Humprecht Jan Černín?
Obraz Karla Škréty zachytil Humprechta Jana hraběte Černína z Chudenic (1628-1682), jednu z vůbec nejznámějších osobností českého baroka. Navzdory nepříliš příznivé ekonomické situaci rodiny se Humprechtu Janovi dostalo náležitého vzdělání, které zakončil dvěma kavalírskými cestami po jižní a západní Evropě. Právě během těchto výprav, které se staly obligatorní součástí šlechtické výchovy, získal Černín svůj nebývalý kulturní rozhled. Jeho ambice v oblasti kulturního mecenátu pak ještě dále posílilo prostředí císařského dvora, kde po návratu (1650) zahájil politickou kariéru jako komorník arciknížete Leopolda Viléma, pozdějšího císaře, a krátce nato i jako přísedící komorního soudu. Jeho politická kariéra vyvrcholila diplomatickou misí v Benátkách (1660 - 1663). Své přátelství s Leopoldem I. Ale hrabě Černín nezúročil, a tím pádem ani své naděje na dvorskou kariéru.„Nepodařilo se mu udržet se v prostředí vídeňské konkurence a byl z dvorského prostředí postupně vypuzen.“ (Petr Maťa, Svět české aristokracie (1500-1700), Praha 2004, str. 435).
Škrétovy portréty
Škrétova tvorba poutá všestranností, námětovou a stylovou šíří i schopností přizpůsobit projev charakteru zakázky. Portréty představují ve Škrétově umělecké produkci závažnou kapitolu, a přestože malíř nebyl výhradně portrétistou, dosáhl v této oblasti výsledky srovnatelné s evropskými specialisty. Škrétovy podobizny, na nichž lze nalézt příslušníky všech společenských vrstev a tvoří galerii soudobých elit, poutají hloubkou a pronikavostí psychologické charakteristiky.
Černínův portrét
Černínův portrét je dokladem všeho, co platí o Škrétových portrétech. Malíř hraběte zachytil v náznakovém interiéru se stolem a honosnou draperií zdobenou květinovým vzorem a třásněmi. Portrétovaný, zpodobený ´en face´, je oděn do nákladného oděvu, na němž působivě uplatňujeme bohatě nařasené rukávy košile, zdobené, stejně jako čtvercový ležatý límec, širokými pásy krajek. Pro podobiznu byl, kromě základní, a jistě ne náhodné, návaznosti na benátskou portrétní tradici, určující i nizozemský vliv. Vandyckovská ´elegantní obřadnost´ se mísí s holandskou věcností, která se prosazuje ve zdrženlivosti malířského projevu i střídmé, ale delikátní barevnosti. Obraz působí mimořádným chladem a odtažitostí, upřený pohled ledově modrých očí vyvolává až znepokojivý dojem a „… přesto dovedl malíř pod maskou dokonalého dvořana věrně zachytit aristokratovu lehkou melancholii, únavu, snad i deziluzi z nastávajícího konce jeho kariéry ve světě vysoké říšské politiky.“(Vít Vlnas, in: Sláva barokní Čechie, Praha 2001, str. 122).
Černínova sbírka vznikla v Benátkách
Rozsáhlé majetkové dědictví po prastrýci Heřmanu Černínovi z Chudenic (1576-1651) stejně jako dědictví hraběcího titulu a vědomí nutnosti vhodné rodové reprezentace i benátský pobyt přispěly k formování významného milovníka a mecenáše umění Humprechta Jana Černína. Proslul tak zejména jako zakladatel bohaté rodové galerie, jejíž jádro vytvořil během svého benátského pobytu. Benátky byly i ve druhé polovině 17. století městem živého uměleckého dění a centrem obchodu s výtvarnými díly. Černín záhy po příjezdu (duben 1660) navázal styky s tamní komunitou malířů.Od nich si během pobytu objednal řadu děl. Další obrazy získával prostřednictvím uměleckých agentů a obchodníků s uměním.Do tří let svého benátského působení měl ve sbírce na 300 obrazů. V budování sbírky ale cíleně pokračoval i po návratu do Prahy a roku 1668 dal rozsáhlou kolekci umístit do dvorany a dalších tří sálů tzv. Rožmberského domu na Hradčanech, Černínova tehdejšího pražského sídla.
Cesty Humprechtovy podobizny
Škrétova podobizna Humprechta Černína byla již tehdy součástí Černínovy sbírky. Dokládá to její kreslený inventář „Imagines galeriae“. Hrabě věnoval velkou péči stavbě honosného rodinného sídla, v němž měla být důstojně umístěna i jeho rozsáhlá obrazová kolekce. Instalace děl do zvláštních, za tím účelem vybudovaných prostor v novém Černínském paláci, se však Humprecht Jan Černín už nedočkal. Zemřel v roce 1682 v 54 letech. Jeho úkol přešel tedy na jeho syna Heřmana Jakuba Černína (1659-1710).
Počátkem 18. století přešel Škrétův portrét z černínských sbírek do lobkovického majetku, nejspíše jako součást dědictví. V 19. století pak bylo dílo zapůjčeno do Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně dnešní Národní galerie. Roku 1918 byl obraz vrácen Lobkovicům a uložen nejprve v pražském Lobkovickém paláci, později na zámku v Hoříně, odkud byl v 60. letech 20. stol. přenesen na zámek Mělník.Po roce 1989 byl obraz restituován zpět původním majitelům. No a letos, v roce 2013 byl odprodán do NG.
Pro fajnšmekry:
Národní galerie v Praze a tzv. církevní restituce
Vzhledem k mimořádně širokému zastoupení medií, využilo vedení Národní galerie této příležitosti k informování veřejnosti o dopadech tak zvaných církevních restitucí na Národní galerii.
Média byla při této příležitosti vybavena podrobným materiálem nazvaným „Stanovisko Národní galerie v Praze ve věci církevního majetku dle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi“.
Z tohoto materiálu vyplývá, že Národní galerie v Praze dosud, tedy ke dni 10. 10. 2013, eviduje celkem pět žádostí týkajících se uměleckých děl. Lhůta pro podání je ale ze zákona do konce roku, takže není vyloučeno, že ještě k nějakému dalšímu nároku dojde. Prakticky se zatím jedná o 29 obrazů a přítomný ředitel Národní galerie Vít Vlnas i ředitel Strahovské knihovny, Gejza Šidlovský, zastupující zde církevní kruhy, médiím potvrdili shodu v tom, že i když se změní vlastnická práva k daným obrazům, z hlediska návštěvníků Národní galerie se nezmění nic, protože díla zůstanou tam, kde jsou momentálně vystavena a veřejnost je bude moci shlédnout úplně stejně jako dosud.
Z prohlášení obou představitelů také vyplynulo i to, že „Národní galerie v Praze dosud neeviduje žádnou žádost o vydání pozemku a/nebo nemovitého majetku“.
Dodejme, že z hlediska návštěvnického, jsou obě zásadní informace nesporně potěšující, ale nechvalme dne před večerem. Nicméně vůle obou stran po rozumném a konstruktivním řešení byla zcela přesvědčivá.
V prostorách patřících Národní galerii v Praze, ve Schwarzenberském paláci na Hradčanském náměstí, dne 10. 10. 2013, zaznamenal Richard Koníček
Foto: internet, NG