Novinka DVD: ´Tajemný muž´aneb když nás dětské oči dojímají
Novinka DVD: ´Tajemný muž´aneb když nás dětské oči dojímají
Nad městečkem Cold Rock v USA se vznáší hrozba. Během let odsud zmizelo několik dětí. Pověrčiví obyvatelé města hovoří o Tajemném muži, postavě, která si odnáší děti a nikdy je nevrací zpět. Julia v městečku Cold Rock žije a pracuje jako zdravotní sestra, strašidelnému příběhu ale nevěnuje pozornost.
Děti rozhodně nejsou v pořádku
Jedné noci ji přepadne podivný pocit, a když se podívá do synova pokojíčku, najde jen prázdnou postel. Rychle seběhne ze schodů a polije ji hrůza: ve dveřích vidí stát Tajemného muže, který v náručí drží jejího syna Davida. Julia se spolehne na svůj mateřský instinkt a pustí se za nimi, chce svého syna získat zpátky, stůj co stůj. Hon začíná a s ním se vrací i dávná otázka: Kdo je ten Tajemný muž? Co dělá s unesenými dětmi? Film Tajemný muž navazuje na starší snímky M. Night Shyamalana i na tradici filmů, v nichž hrozí nebezpečí hlavním hrdinkám. Představuje také variaci na téma zpracované ve filmu Úkryt, tentokrát pod širým nebem, a v divákovi při jeho sledování roste stísněný pocit. Tajemný muž totiž na základě lidové pohádky o strašákovi společné všem lidským společenstvím vypráví příběh o neodbytném tajemství, jež se skrývá za každými dveřmi…
(Tolik se dozvíme z přebalu DVD filmu Tajemný muž)
´800 000 dětí v USA je každoročně pohřešováno, 1000 dětí zmizí bez stopy´,
Chytře napsané a morbidně úžasné
Snímek je deklarován jako horor. Nejsem si jist, zda pět až šest tradičních hororových klišé, kdy ze tmy cosi vyrazí, i když atmosféra a hudba k tomu navádí, správně nás jako diváky vyšokuje. Tím spíš takové diváky, kteří si v hororech libujeme a viděli jsme jich již celou filmografii a předpokládáme, že se vyděsíme nějak nově. Nevyděsíme! Ani ti, kteří horory nemusíme a nejsme tedy ještě tak otrlí, se zas až tak moc neděsíme. Dva tři úleky takovéhoto hororového nedouka jsou na film, který se jako horor tváří, docela slábota.
Druhý poločas to jistí!
A tak si, v tom asi tak do poloviny filmu, navíc dost nepřehledném ději, říkáme, proč na to vůbec koukáme? Až v druhé půlce filmu, kdy zprvu rozdané karty a nástin toho, kdo je kdo a proč, se ukáží jako karty falešné, kdy je všechno jinak, se konečně dočkáme rychlejšího spádu akčního thrilleru, a tak máme důvod i přemýšlet. A postupně chápeme …přemýšlíme ještě víc. A to i po závěrečném vysvětlení a tradičních amerických nekonečných titulcích.
Kdo hledá, najde. I slibovaný horor!
A hle, on to horor byl! Ale ne ten prvoplánový, transparentní, s „bubáky a strašidly“. Ne, tohle byl horor druhoplánový. S děsivým obrazem společnosti, s vizí, která dnes a denně může potkat každého z nás, každou – i klidně naší vesnici, či městečko. Film je dokladem, že časy se mění a my se pak měníme v nich. Stačí vzít účelově vybudované městečko kdesi v pustině, pár hodin rychlé jízdy od moderní civilizace, rozchodit ho tím, že se tam těží a doly uživí, zabaví a vytíží všechny, kdo se tam za prací a výdělkem vydali. A pak bum! Těžba se už nevyplatí, práce se zastaví, doly uzavřou a kdo neutekl, ocitá se najednou skoro v roli Robinsona na pustém – a vytěženém – ostrově. Nic tu není. Nic se tu nedá dělat. Nic se tu nedá domluvit. Jen přežívat a živořit, ne snad úplně hlady, ale vším ostatním. Bída a stres a beznaděj a bezvýchodnost a konce nevidět. To na lidi působí. To působí na jejich charaktery, myšlení a jednání. Otupělost, chlast, bezcitnost, radost, že ten sousedův malér nepostihl dnes zrovna mě a hrůza, že zítra to může být ale můj případ. A tady začíná pomalu ale jistě horor. Ono totiž v podstatě není úniku. Kam? Do velkého města? Tam si žijí po svém a na nás tam nikdo nečeká.
Trochu to kulhá, ale jinak šlape
A najednou se v té enklávě ztracenců začnou ztrácet beze stop děti. Malé děti zbídačeným rodičům. Jedno za druhým, v periodicitě dvou měsíců. A je tu strach a zášť a podezírání a zoufalství a je to horor. Při rozplétání příčiny a následků se neobejdeme sice bez řady klišé (tma, stíny, nevysvětlitelné jevy, legendy o spatření kohosi mimo pozemské dimenze), řady scenáristických berel (boje s až supermanskými atributy, aniž by kdo vlastně byl zlikvidován definitivně, a tak znovu vstává a jede se dál, pouta z provazů, která dokážeme vždy spolehlivě ve správné, tedy v té poslední vteřině uvolnit, neomylně přesná setkání uprostřed totální tmy a bez znalosti, kde se má co hledat) a řady nesmyslů (boj se zběsilým psem trhajícím oběť ukončí kámen, který leží přesně tam, kde je volná ruka a jednou ranou ho uspí jak Old Shatterhand svou drtící pěstí, či fakt, že v dnešní době nikdo nemá mobil?). Rozplétání, protkané vším tím nutným, ale nepodstatným balastem, je ale samo o sobě tak překvapivé, a zajímavé, že vlastně vůbec nejde o nějaké ty filmařské triky a scenáristické pokulhávání, protože jde o víc.
Morální horor? Tak to je jiné kafe…
O morální horor. S otázkou. A velikou. Co je pro děti lepší? Bída v Bohem zapomenutém slumu bez vzdělání a budoucnosti, nebo život v komfortu, zázemí, se vzděláním a světlými zítřky? Přece se tak nějak řeší z pohledu bohatých humanistů bída v Africe a mnohde jinde. Adopce na dálku a další milosrdnosti. Ano, z pohledu toho „milosrdného“ to je dobré řešení. Pragmatické, neohlížející se na vazby v původních prostředích a rodinách. Jenže, lze totéž použít i v současnosti a v moderní – byť zdehonestované – situaci? Nelze. Úřady to nedovolí, jak se ve filmu dozvídáme. Systém – rozuměj sociální – nefunguje, selhal, jak se také dozvídáme. A tak je brána do vlastních rukou domnělá spravedlnost. A to se nevyplácí. Jeden – byť relativně bohulibý - pohled prováděný stůj co stůj dělá ze situace horor mentální. A společenské téma. Odsouzeníhodné, i když ušlechtile míněné. Oni i střílející šílenci mají svou pravdu. Stejně jako „zachránci“ trpících dětí, jejichž oči nás tak dojímají.
Je hodné zlo zlem?
Prostoru k následnému přemýšlení je dost a dost. Spravedlnost a litera zákona ale něco takového nechápe a dá se říci, že právem. Takže „zlo“, ať už míněné jakkoli, po zásluze potrestáme. A tak jediné, co kulhá na obě nohy, a co zavání čistě americkým materiálním myšlením je, že děti neberou rodičovské či rodinné vztahy až tak moc vážně a převlékají je z minuty na minutu, kvůli přepychu. Dá se to pochopit u mírně poškozené puberťačky, nedá se tomu ale věřit u školáků ze základky a předškoláků.
Nedejme se odradit a hoďme to do videa!
Film rozhodně za zhlédnutí stojí, my jako diváci se při něm nenudíme a máme se na co dívat. Ale horor, na jaký jsme zvyklí, nečekejme. Hororovitost je jinde, a tak je otázkou, zda to zaujme i běžného konzumenta klasických hororů…
Produkce: USA - Kanada - Francie, 2012
Režie: Pascal Laugier
Scénář: Pascal Laugier
Hudba: Todd Bryanton
Hrají: Jessica Biel, Jodelle Ferland, Stephen McHattie, William B. Davis, Janet Wright, G. Michael Gray, Katherine Ramdeen, Samantha Ferris
Hlavní role: Jessica Biel (Julia Dennigová)
Přístupnost: od 12 let
Žánr: horor (spíše psychodrama)
Jazyk: anglicky, česky, české titulky
Délka: 102 minut
Hodnocení: 80 %
Distributor: www. magicbox.cz
Na Klikovce 7, Praha 4
Richard Koníček
Foto: Bioscop