Notre-Dame v plamenech aneb Jean-Jacques Annaud o svém nejnovějším hraném dokumentu
Notre-Dame v plamenech
rekonstrukce události z 15. dubna 2019
od režiséra Jean-Jacquese Annauda
Premiéra: 21. 4. 2022
Notre-Dame v plamenech - hrdinský příběh těch, kteří riskovali své životy
při nebezpečné záchraně symbolu Paříže.
Nervy drásající snímek režírovaný držitelem Oscara a matadorem světové
kinematografie Jean-Jacques Annaudem, jenž má na svém kontě filmy Jméno
růže, Nepřítel před branami či Sedm let v Tibetu.
Film v neúnavném tempu
rekonstruuje události 15. dubna 2019, kdy katedrálu Notre-Dame zachvátily
plameny a celý svět, toho byl svědkem v přímém přenosu.
Distributor: Bioscop
Spolu s hasiči se vydáváme do míst, která zůstala divákům obrazovek skrytá
- přímo do nitra hořící budovy. Snímek tak nabízí téměř fyzický zážitek,
který nikoho nenechá chladným. Režisér a scenárista snímku Jean-Jacques
Annaud se soustředil na věrohodné zachycení boje s nekontrolovatelným
živlem, ale především se snažil upozornit na nezměrnou odvahu a obětavost
záchranných sborů. Bez jejichž nasazení, by nejznámější katedrála světa, lehla
úplně popelem.
Jsou filmy a filmy
Z běžné filmové produkce jsme zvyklí na akční scény. Vybuchují auta, hynou padouši, bortí se stavby, hoří, co může i nemůže. Jsme z toho rozhycováni jako žár těch plamenů, trneme spolu s hrdiny, nelitujeme padouchů ani hmotných škod. Je to přece - jen - film. Možná nás chytí, vtáhne do dramatu, ale je to pořád jen film a jakási vnitřní redukce emocí, třeba dokonce i sám rozum, nám vzdor akční zábavě, tlumí vzrušení signalizací, že je to pořád jenom film. Tak to tak nakonec bereme, otřepeme se, vyfoukneme zděšené plíce, odplivneme si nad tím vším, vyjdeme z kina či zvednem zadek od nějakého toho zobrazovacího zařízení a dáme si panáka, procházku nebo dvacet. Jak kdo. Byl to přece - jenom - obyčejný film. Tak co?
Ale jsou i filmy, hrané dokumenty. Jsou, mohou a měly by to být silné filmy. Emotivní a hlavně filmy zasahující v nás to, co lidského ještě v nás - po tom všem tréninku na trenažéru akčních filmů - zbylo. Samozřejmě jak kdo a jak moc, což je nesporně hodně individuální, ale zdá se, že v nás pořád ještě něco lidského, všelidského zbylo. Kino totiž nedýchá, ba skoro až dýchá ten dusivý čmoud a není daleko od pocitu, že ty plamenné jazyky začínají olizovat naše tělesné schránky.
Ano i Notre-Dame v plamenech je taky „jenom“ film. Ale je to autenticky zachycená realita. Seriozně, poctivě. Tudíž dost drsná. Jde tam přece o památku zásadní a naší civilizaci podpírající. A vidíme, jak nám ji bere před očima plamen. Jasně, známe už i záběry ničení ještě straších památek, na středním východě, ale přes veškerou úctu, tak ty naše znalosti a naše vnímání historie, tam tak moc nesahají. Není – stále ještě, tak nějak, naše památka – je to přece strašně daleko. V čase, místě i významem. Určitě neprávem, ale je to zkrátka tak. Zatímco hořící Notre-Dame už je naše věc. Je to naše, evropská, křesťanská – nám vlastní – civilizace. A to už je hodně silné kafe. To zahýbe nitrem i otrlého diváka. Zvláště, když je to takhle autenticky zachycené. A můžeme si stokrát opakovat, kolik je v tom stylizace, autorské licence, práce ve střižně, možností techniky, neřku-li až i kalkulu, ale to vše možná – a možná že to do jisté míry tak i je, jinak by ani tento film asi nebyl filmem, ale pořád je to jen pouhý zlomek toho, co se tam opravdu dělo. Jen malá pomůcka, pro zachycení obrovské katastrofy. A zlomek toho, co nám hrozí, jsme-li právě na prahu třetí světové války. Načasování premiéry filmu je sice čistě náhodné právě na stávající situaci, ale účinné. Moc účinné. Přitom, původně šlo „jen“ o to ukázat, že to celé nebyla žádná akční podívaná, ale reálný horor a téměř v přímém přenosu. V tom je síla filmu Notre-Dame v plamenech. V tom je i další přesah tohoto filmu právě do dnešních dnů. Proto ten film stojí za to vidět.
Režisér a scenárista Jean-Jacques Annaud o natáčení filmu
Prostřednictvím tuzemského distributora filmu, společnosti Bioscop se nám dostal do ruky text napsaný autorem tohoto filmu Jean-Jacquesem Annaudem, kde hovoří o všem, co s jeho filmem souvisí. Neodolali jsme a celé znění přetiskujeme. Za tu chvíli pozornosti to stojí…
„Generální ředitel společnosti Pathé, Jérôme Seydoux, mi zavolal koncem prosince. Předložil mi nabídku, která mě překvapila. Měl na mysli velkolepý film složený z archivních záběrů a pohlcujícího zvuku požáru Notre-Dame. Zpočátku jsem se obával, že to není dostatečné pro 90 minutovou stopáž. Ale odešel jsem s balíkem plným dokumentace, včetně článků ve francouzštině a angličtině. Než jsem šel spát, tak jsem se na to tedy podíval…
A zůstal u toho do ranních hodin. A učinil rozhodnutí…
To, co jsem si přečetl, bylo nepředstavitelné. Fascinující kaskáda neúspěchů, překážek. Naprosto nepravděpodobné, přesto pravdivé. Bylo to, jak číst fiktivní scénář. V hlavní roli: mezinárodní hvězda, pařížská katedrála Notre-Dame. Její protivník: impozantní a charismatický démon, oheň. A mezi nimi obyčejní mladí lidé připraveni položit své životy za záchranu „kamenů“. Akce na stříbrném plátně, o které by mohl snít každý scenárista. Vizuální opera s napětím, dramatem, velkorysostí. Všechno mi přišlo divoké, grandiózní a hluboce lidské. Pak jsem potřeboval ověřit fakta těchto mimořádných událostí a zaměřit se na přesnost. Věděl jsem, že budu muset posbírat hodně informací, svědectví a hypotéz od těch, kteří tyhle devastující hodiny prožili…
Předně jsem se tedy rozhodl držet faktů a zachovat chronologii událostí. Nejtěžší bylo určit přesně časovou osu vývoje. Porovnáváním různých svědectví jsem zjistil, že každý měl svou verzi, kdy se objevil kouř, kdy poprvé plameny a kdy dorazili hasiči. Pochopil jsem, že v takovou chvíli nikdo neměl čas dívat se na hodinky. Dal jsem Thomasi Bidegainovi prvotní verzi scénáře. „Jak mohu k tomuhle přispět?“, zeptal se mě po přečtení. Vysvětlil jsem mu, že potřebuji kritické oko drsného kritika a cenný vhled talentovaného autora.
Požár byl zjištěn na začátku mše na Velikonoční pondělí v 18:17 hod. odpoledne, ale hasiči dostali upozornění až o půl hodiny později. Od toho okamžiku začal neúprosný boj, ve kterém se zdálo, že vše směřuje k neodvratné katastrofě. Byl to první pracovní den v Notre-Dame pro novou protipožární hlídku, když se spustil alarm o detekci požáru. Člen nové hlídky nikdy katedrálu nenavštívil. Neznal ji. Když se spustil alarm a pro něj se objevil nerozluštitelný kód, zavolal svému šéfovi. Ten však nebyl v dosahu. Hovor se uskutečnil až o 15 minut později. Strážce ve službě, přes rozhovor v praskající vysílačce, rozuměl, že má zkontrolovat půdu sakristie. Jenže požár vypukl v podkroví hlavní lodi. To byl jen začátek ohromující řady nehod…
Film od počátku nebyl zamýšlen jako film investigativní. Nabízí proto různé, ale pravděpodobné příčiny. Důkazy však chybí.
Notre-Dame v plamenech se zabývá detaily, které známe. Je to sága o záchraně katedrály. Vyprávíme, jak byla katedrála zachráněna, ne jak nebo proč byla téměř zničena.
Budova zůstala nepřístupná kvůli přítomnosti olova a riziku zborcení. A v každém případě jsme potřebovali budovu zaplnit kouřem, podlahu pokrýt popelem a prachem, shazovat tuny hořícího dřeva a kamenů. Postavili jsme repliku. Plameny šlehaly skrz stovky nastavitelných trysek. V měřítku 1:1 jsme postavili velkou část hlavní lodi, točitá schodiště, vnější ochozy, krovy severní příčné lodi a také vnitřek zvonice v závěrečné scéně. Zkrátka všechny části katedrály, která byla katastrofou nejvíce postižena a které jsme pro natáčení požáru potřebovali.
Dvě mladé ženy a dva mladí muži, z nichž dva z nich jeli k požáru úplně poprvé. Přijeli v hasičském voze velkém necelých 7 metrů k požáru, který měl 122 metrů. Měli žebřík a hadice o malém průtoku. Když jsem je v rámci natáčení potkal, zaujala mě jejich skromnost a pokora. Zjistil jsem, že žádný z hasičů není pyšný nebo vychloubačný. Všichni nasazují své životy pro ostatní, podstupují neuvěřitelná rizika, denně se setkávají s nebezpečím a smrtí, ale necítí se kvůli tomu slavní. Připomněli mi doktrínu pařížských hasičů: riskovat své životy, abychom zachránili jiné životy. Namítl jsem, že Notre-Dame je jen památka z kamene. Odpověděli, že jejich vlastní životy jsou nedůležité ve srovnání s tisíciletými kameny v jedné z nejreprezentativnějších svatyní na světě. Vyprávěli mi o tom, jak poté, co se po kolena brodili vodou zatopenými chodbami, litovali, že jim bylo zakázáno přibližovat se k plamenům. Jejich obleky jsou navrženy tak, aby vydrželi teploty až 700°C. Ale promočení a vystavení skoro dvojnásobné teplotě by znamenalo, že by se doslova „uvařili ve vroucí páře“. Toho 15. dubna byla teplota v místě požáru přes 1200°C. Když jsem je poslouchal, plně jsem si uvědomil, jaké utrpení tato operace vlastně byla. Nesnesitelné vedro, výpary, 40 kg vybavení na zádech, 15 kg hadic, helmy a respirátory. A to vše na místě s neuvěřitelně úzkými průchody v horní části katedrály. Méně než 50 centimetrů na šířku!
Přípravy filmu a práce na dokumentaci probíhaly během pandemie, při prvním lockdownu. Jean-Yves Asselin, můj výkonný producent, zprostředkoval schůzky se členy Pařížského hasičského sboru. Totéž platí pro pařížskou radnici: Anne Hidalgová nám dala velmi brzy vědět, že přístup na náměstí Notre-Dame bude během natáčení možný. Florence Parlyová, ministryně ozbrojených sil, která dohlíží na pařížské hasičské sbory, stejně jako policejní prefekt Didier Lallement, nám vyšli vstříc a zajistili uzávěru ulic.
Gotická architektura a plameny tvoří velmi fotogenický pár! Od očitých svědků jsme poslouchali vyprávění o příjezdu prvních zásahových týmů do okolí Notre-Dame. Požár už požíral střešní trámy a tavil střechu. Všichni popisovali apokalyptickou scénu se zuřivým ohněm. Oheň byl tak silný, že stoupající žár vynášel do vzduchu uhlíky a žhavé částečky, které pak dopadaly na náměstí a někdy i mnohem dál. Popel unášený větrem spadl až za Musée d’Orsay! Chrliči chrlili sírově zbarvené výpary a doslova zvraceli olovo z roztavené střechy... Všichni mi říkali: první, co je zasáhlo (toto slovo používám schválně), byly žhnoucí uhlíky, které pršely na jejich přilby a praskaly pod nohama.
S generálem Georgelinem, kterého francouzský prezident pověřil dohledem nad prací na přestavbě Notre-Dame jsme si navlékli ochranné pomůcky a masky a následovali ho. Detailně nám popisoval stav budovy po katastrofě. Dojemná a fascinující návštěva. Možnost procházet se hlavní lodí, arkýři a chórem mi umožnila si vše ohledně natáčení v hlavě ujasnit.
Architekti ve středověku, kteří vynalezli gotickou architekturu, spoléhali výhradně na klenby a ohnivzdornou maltu, která je pokrývala. Cílem bylo předejít katastrofám, které postihly stavby z doby karolínské renesance, při nichž stěny podpíraly střechu přímo, bez tohoto neocenitelného zpomalovače hoření. V průběhu staletí tvořily pozoruhodnou ochranu proti požáru. Zřícení věže prorazilo klenbu a zapálilo hořlavé výpary, které se nahromadily pod hlavní lodí. Díky gotické konstrukci bylo vše odsáto vzhůru, jako komínem. Podle některých odborníků právě to zabránilo velké explozi a zachránilo Notre-Dame.
Jakmile byl lockdown zrušen, rozhodl jsem se navštívit několik katedrál ve stejném slohu. Katedrála svatého Štěpána v Sens, jedna z prvních gotických katedrál byla vzorem pro Notre-Dame v Paříži, bazilika Saint-Denis, postavená ze stejného vápence, katedrála Notre-Dame v Amiens (cca 90 km severně od Paříže) a zejména katedrála sv. Štěpána v Bourges – jejich prostudování mi při práci na filmu velmi pomohlo. Umožnily mi, co nejvíce se přiblížit realitě. Dveře, točitá schodiště, boční lodě, kaple, sochy, římsy, galerie... Sestavil jsem obrovský katalog možných míst natáčení. Pak jsem musel vymyslet, jak toto gotické puzzle sestavit tak, aby odpovídalo celkové vizi Notre-Dame ve filmu. Tehdy jsem si uvědomil (poté, co jsem zdolal tisíce schodů v katedrálách, od jejich lodí až po jejich zvonice), jak blízko byli hasiči v Notre-Dame k tomu, aby jejich mise skončila totální zkázou. Točitá schodiště jsou někdy tak úzká, že se museli svléknout a pak se protáhnout stísněnými průchody, aby dosáhli k požáru.
Muži a ženy, kteří zachránili Notre-Dame, jsou anonymní hrdinové – a chtějí jimi zůstat. Bylo by nevhodné, aby je hrály hvězdy, které jsou příliš známé a rozpoznatelné. Abych zdůraznil rozdílnost mezi dokumentárním a hraným filmem, rozhodl jsem se nenajmout skutečné hasiče, kteří byli hrdiny 15. dubna. To pro mě byla hranice svobody a kreativity, kterou jsem si chtěl zachovat. Na druhé straně vyvstala otázka týkající se rolí veřejně známých, politických a vojenských postav, jejichž tváře diváci znají, a kteří byli toho večera a noci přítomni: prezident Emmanuel Macron, pařížská starostka Anne Hidalgová, pařížský prefekt Didier Lallement, generál Jean-Claude Gallet, generál Jean-Marie Gontier, šéf pařížských hasičů atd. Pro některé z nich jsem se rozhodl vložit do filmu skutečné záběry, pořízené turisty, novináři nebo samotnými hasiči. Tyto záběry, natočené v žáru okamžiku, zvyšují důvěryhodnost. U některých z nich, jako je generál Gallet a generál Gontier, kteří vedou rozsáhlé dialogy, jsem se spolehnul na umělce s úspěšnou kariérou v televizi a divadle. Diváci poznají třeba tyto herce: Samuel Labarthe, Chloé Jouannet, Pierre Lottin, Jérémie Laheurte, Jean-Paul Bordes, Ava Baya, Vassili Schneider a Jules Sadoughi.
Potřebovali jsme prostory, které byly dostatečně velké, aby se tam vešly kulisy 24 až 30 metrů vysoké. Většina kulis navíc byla určena k úplnému spálení! Byli jsme rozhodnuti točit ve Francii, ale faktem je, že ani jedno studio nemá pro tento projekt potřebné zázemí. Měli jsme dvě možnosti: Cité du Cinéma v Saint-Denis a Bry-sur-Marne. V Saint-Denis, jsme točili interiéry a v Bry venkovní záběry. Hodně jsem těžil z mimořádného know-how Jeana Rabasse, zkušeného vedoucího výroby. Jean pracoval na několika filmech Jeana-Pierra Jeuneta a také pro Bernarda Bertolucciho a Romana Polanskiho. Byla to výzva, ale prostě jsem věděl, že film musí být realizován na správném místě. Tam, kde byla katedrála Notre-Dame postavena. Proto ve Francii…
Kanceláře jsme si zřídili v Cité du Cinéma, zabíraly celé patro. Kresby, makety, 3D modely - požádal jsem o několik zmenšených verzí replik Notre-Dame a její zvonice, vyrobených z kartonu a jako „dřevěné stavebnice“. Každá z replik vyžadovala několik týdnů práce. To mi umožnilo představit si umístění kamer, úhly snímání herců, segmenty, které mají být zapáleny, kudy vést vodu, či kde umístit nouzové východy. Pečlivá příprava nám ušetřila značný čas, když se pak natáčelo ve skutečných katedrálách nebo v postavených kulisách.
Náš štáb vyvinul speciální ohnivzdorné kamery, schopné odolat žáru požárů. Museli jsme najmout hodně řemeslníků: truhlářů, štukatérů, železářů, sklenářů, malířů, atd. Všichni byli skutečnými znalci svého umění, kteří nemají často příležitost stavět gotické sloupy a klenby. Provedli jsme mnoho pokusů, abychom našli správný způsob, jak reprodukovat tavení ohněm rozžhaveného olova kapajícího ze střech na zem nebo na helmy hasičů.
Střešní konstrukce Notre-Dame byla vyrobena z dubových trámů. Některé z nich byly více než 900 let staré. Tohle byl světový unikát, který byl při požáru v roce 2019 zničen. Museli jsme to replikovat ve scéně, která se odehrává v severním prostoru katedrály, kde hasiči zasahovali nejdříve. Scény jsou velmi dramatické a velkolepé. Nejprve jsme nechali vymodelovat střešní konstrukci ve 3D a dle toho ji postavili. Tato scéna byla postavena v Bry-sur-Marne a my ji pak zapálili. Zvony byly vyrobeny ze zesílené sádry a během natáčení vydržely teploty 400°C.
V Bourges, jsme strávili týden natáčením úvodní scény uvnitř katedrály, která ukazuje davy návštěvníků v Notre-Dame. Chtěl jsem ve scéně vyzdvihnout kakofonii jazyků, to množství turistů všech národností: Španělů, Italů, Angličanů, Němců, Číňanů, Japonců, Maďarů, Kanaďanů, Rusů atd. Potom jsme cestovali do Sens. Katedrála v Sens má totiž podlahovou dlažbu, která je totožná s tou v Notre-Dame.V Sens jsme natočili i schody vedoucí do zvonice: posledních 50 z 350 schodů je v extrémně úzké spirále.
Zhroucení věže a klenby se točilo ve studiu v Cité du Cinéma.
Byla to improvizovaná rekonstrukce, protože v Notre-Dame nebyly žádné kamery, které by tento okamžik zaznamenaly. Ve skutečnosti klenba spadla z výšky 40 metrů. Na dlažbu katedrály spadlo 500 tun hořících trámů, malty a kamene. Ve filmu tato scéna trvá asi 1 minutu a 30 vteřin. Ale příprava zabrala týdny!
Největší studio v Cité du Cinéma jsme vybavili tak, abychom měli pro pád výšku asi 20 metrů a 70m³ hořících materiálů. Ve stanovený čas bylo vše zapáleno a od té chvíle jsme měli minutu a 15 sekund, než se žár a kouř stanou nekontrolovatelné a nebezpečné. Oheň se plně rozhořel po 30 sekundách, takže nám zbývalo jen 40 sekund na natočení scény. Takže jsme natáčeli na 12 kamer najednou z různých úhlů. Některé z nich byly umístěny uprostřed plamenů, chráněny žáruvzdornými ocelovými boxy s ventilací. Všechny kamery vydržely. Intenzita žáru částečně poškodila strop ateliéru. Naštěstí jsme měli dobré pojištění.
Točili jsme i před palisádami, které ohraničovaly nebezpečnou oblast, za kterou neměl skoro nikdo přístup. Byla to důležitá fáze filmu. Měli jsme komparsisty, hasičská vozidla, zájezdové autobusy, ale i štáb, kamery, bedny s vybavením, ventilátory, dýmovnice a další stroje. To také znamenalo zábor části čtvrti a okolních ulic. Měli jsme také výjimečné povolení natáčet uvnitř Notre-Dame. Bylo nás asi třicet (místo obvyklých zhruba 150 členů štábu) a vyšli jsme velmi dojatí. Procházeli jsme částmi katedrály, které ještě byly poseté ohořelými uhlíky, troskami trámů, mezi stěnami zčernalými kouřem, pokrytými kapkami ztuhlého olova. Byl to ochromující pocit. Notre-Dame je moje hvězda. Vyprávím příběh o tragických hodinách, během kterých málem zemřela. Úžasná zpráva je, že katedrála přežila. Stále stojí. Dlužil jsem jí říct pravdu o tom, co se jí skutečně stalo. Bylo mou povinností to udělat s citem a respektem.
Mysleli jsme si, že natáčet uvnitř katedrály nebude možné. Samozřejmě to bylo s velmi malým štábem a na omezenou dobu poté, co jsme se podřídili extrémním bezpečnostním opatřením: naše ochranné obleky proti olovu a kostýmy herců musely být ihned po skončení natočení scény svlečeny a odvezeny ke spálení.
Na jaře 2021 jste na sociálních sítích spustili výzvu ke sběru fotografií a videí natočených turisty a kolemjdoucími během požáru. Cílem bylo vložit tyto autentické záběry do filmu.
Obdrželi jsme více než 6000 videí a fotografií... Na snímcích natočených na mobilní telefony jsem viděl spoustu detailů, které jsem potřeboval. Dostal jsem také záběry davu shromážděného na mostech, jak zpívá hymnu. Dostal jsem i záběry ze zahraničí, natáčené poté, když byla katastrofa oznámena v médiích, protože celý svět sledoval událost živě. Od Číny a Austrálie po Spojené státy, Anglii a Island, požár Notre-Dame se dostal do hlavních zpráv všude.
V Bry-sur-Marne vznikl další zásadní moment filmu oheň v galerii severní příčné lodi. Zde jsme opět postavili kulisy ve skutečném měřítku… Do této galerie se dostalo prvních šest vyslaných hasičů. Na místo dorazili po více než hodině od zjištění. Byli konfrontováni s obrovskými plameny, které se vymkly kontrole. Měli žalostně nedostatečné vybavení. Kulisy byly vysoká několik desítek metrů. V Bry byla vytvořena přesná replika. Střechu jsme znovu vytvořili ve čtyřech verzích zobrazujících čtyři fáze požáru až do jejího zničení. Nejnáročnější bylo dobře skrýt potrubí, které vedlo kouř a oheň nahoru a podél falešné galerie. Každý plamen byl poháněn nastavitelnou tryskou, která byla dálkově ovládána. Barva ohně musela být červená, ne modrá. Ventilátory musely směrovat kouř správnou rychlostí a správným směrem. V závislosti na fázi požáru byl kouř nejprve bílý, pak černý a nakonec žlutý. Pro herce to byl velmi nebezpečný okamžik natáčení, protože výpary, bez ohledu na to, co děláte nebo jak předvídáte, jsou toxické. Žár v této scéně dosahoval teplot až 540°C. Samozřejmě jsem hercům výslovně řekl, aby se vrátili a ukryli, jakmile bude vedro nesnesitelné. Měli jsme tým hasičů pro případ, že by se věci vymkly kontrole.
Prací v rámci postprodukce byla pověřena francouzská společnost Mikros, a to pod dohledem našeho VFX koordinátora a supervizora Laurense Ehrmanna. Šlo o zhruba čtvrtinu záběrů, tedy asi 400 záběru z celkových 1500–1600. U poloviny z nich šlo o vymazání bezpečnostních kabelů držících herce nebo trubek vedoucích vodu a plyn použitých na place. Druhá polovina práce byla složitější. Museli jsme přidat kouř v pozadí nebo plameny, když to na place nebylo možné nebo příliš nebezpečné.
Období práce na filmu, bylo v mém životě velmi zvláštní. Vždy poslouchám svůj vnitřní hlas. Od chvíle, kdy jsem začal číst materiály, které mi dal Jérôme Seydoux, jsem byl tímto příběhem uchvácen, fascinován a překvapen. Každé ráno, od hledání vhodných míst až po natáčení, včetně přípravy, castingu a postprodukce, jsem se probouzel s touhou vyskočit z postele a ponořit se do začátku nového dne. Dojemné je, že chodím kolem Notre-Dame téměř každý den. Mohu jen stát na balkoně svého pařížského bytu, abych ji viděl na druhém břehu Seiny. Pořád na ni mluvím a říkám jí „miláčku“! Ptám se jí: "Jak se dnes máš?" Ze všech hereček, které jsem měl to štěstí režírovat, je Notre-Dame bezpochyby nejdůstojnější, ale také nejkřehčí. Je krásná jako vždy. Nejznámější katedrála na světě bude ještě dlouho procházet opravami. Týden po týdnu vidím pokroky na tomhle obrovském a jedinečném historickém staveništi. Ušla dlouhou cestu, ale stále stojí. Její příběh bude žít dlouho po mém a našem. Jsem šťastný, že jsem na krátkou chvíli uvěřil, že jsem její milenec.“
Jean-Jacques Annaud
Text připravil: Richard Koníček
Ilustrační snímky: dodala společnost Bioscop
Notre-Dame v plamenech
(Notre-Dame brûle)
PREMIÉRA: 21. 4. 2022
PRODUKCE: Francie, 2022
Režie: Jean-Jacques Annaud
Scénář: Jean-Jacques Annaud, Thomas Bidegain
Kamera: Jean-Marie Dreujou
Střih: Reynald Bertrand
Výprava: Jean Rabasse, Jean-Yves Asselin
Hudba: Simon Franglen
Zvuk: Ludien Balibar, Gurwal Coïc-Gallas, Cyril Holtz, Damien Lazzerini
Zvlášní efekty a pyrotechnika (SFX): Philippe Hubin, Jean-Christophe Magnaud
Vizuální zvláštní efekty (VFX): Laurens Ehrmann
Producenti: Jérôme Seydoux, Ardavan Safaee
Hrají:
Samuel Labarthe: generál Gontier
Jean-Paul Bordes: generál Gallet
Mikael Chirinian: Laurent Prades
Garlan Le Martelot: správce katedrály Aurelien
Dimitri Storoge: kapitán Francis
Jeremie Laheurte: nejvyšší adjutant Joel
Maximilien Seweryn: praporčík Reynald
Pierre Lottin: poručík Alexandre
Jules Sadoughi: vrchní praporčík
Ava Baya: hasička Marie-Eve
Nathan Gruffy: hasič Victor
Chloe Jouannet: desátnice Marianne
Vassili Schneider: desátník Sandro
a další…
JAZYKOVÁ VERZE FILMU: originální znění s českými titulky
ŽÁNR: drama
STOPÁŽ: 110 minut
PŘÍSTUPNOST: přístupný bez omezení
Trailer:
https://www.youtube.com/watch?v=l8ykbUPNE-0
INTERNET: https://bioscop.cz/databaza/notre-dame-v-plamenech/?portfolioCats=9%2C33