NiIKOLA (básně část 1 - 3)
Ty
Život těžké břímě,
na krk pověsil mně.
Řádně mi dal zabrat,
ale co naplat.
Zavřu oči, napnu svaly,
jako šoumen světa znalý.
Nedám přece šanci,
kdejakému samci.
Nemá prostě nárok.
A když?
Tak až za rok...
***
„Láska nebo Milování,
Výzva nebo Varování,
Bázeň nebo Odhodlání,
Výsměch nebo Pousmání,
Život nebo Umírání?“
ptám se v rozpacích.
"Pojď a uvidíš..."
odpoví mi.
Kvůli ní…
Někdy je žít, jak balvan těžký,
vteřina trvá rok i dva.
Myšlenky čekaj na outěžky
a konec právě končit má.
Vlečou se stíny nadějí,
k rozbřesku málo svádějí,
všechno je v pytli, v loji, v háji
a duše Dušičky má v máji.
To je ten čas,
kdy citu mráz
láme i vaz.
A pak se zjeví střípek mládí,
prosvětlí kouty temných vod,
bláznivě po své dráze pádí,
zbavený konvencí i bot.
Bosky jde šedí zapomnění,
kam nožkou šlápne, vzbouzí snění,
rozkvétaj barvy, tóny, city
a místo cajdáků se valí hity.
To je ten čas,
kdy v hlavě hlas,
řve jako ďas.
Probuď se k sakru!
Z omšelosti.
Probuď se zase do světa!
Probuď se k sakru!
Zvedni kosti,
co trouchnivěj ti po léta!
Vždyť ještě žiješ,
můžeš žít,
tak proč tu hniješ,
všeho syt.
Vydechni zase!
Zařvi kurva!
Osud je prase,
zkus ho kus urvat!
A prdel mu řádně nakopat.
A hnedka bude o čem psát.
A hnedka bude o čem hrát.
A hnedka
bude
proč se prát.
Poslední důvod - nekorat.
Richard Koníček
Foto: Václav Koníček
Kontakt na fotografa: Wenca Nikonicek
www.facebook.com/wenca.nikonicek