Nico, 1988 aneb když v hlavě stále duní zvuk porážky?! či proč cestu k synovi zpět nenalézáme…

04.04.2018 10:13

Mezinárodní filmový festival Praha - Febiofest slaví 25 let!

 

   

Central Park

Distribuční předpremiéry, české premiéry, komedie, historická dramata, melodramata, roadmovie, a herecké hvězdy v hlavních rolích. Jednoduše řečeno velké množství kvalitních snímků s diváckým potenciálem se nachází v sekci nazvané podle známého ústředního parku v New Yorku. Právě zde se potkávají lidé všech věků, profesí, zájmů, rodiny s dětmi, sportovci i romantické duše. Obdobně by i tato sekce měla být otevřená všem divákům a zaujmout nejen pravidelné návštěvníky festivalu, ale i ty, kteří třeba na Febiofest zavítají zcela poprvé.

 

 

 

Na www.www-kulturaok-eu.cz jsme si vybrali autobiografický italsko - belgický film Nico, 1988.

 

 

 

Nico je známá především jako múza Andyho Warhola a zpěvačka kultovní skupiny The Velvet Underground (1968). Kromě toho byla také nesmlouvavá umělkyně s jasnou vizí. V posledním roce svého života se Nico vrací na hudební scénu a zároveň hledá cestu zpět ke svému synovi. Životopisné hudební drama ukazuje další tváře ikony 60. let a její znovuzrození jako umělkyně, matky i živé osoby za legendou. (oficiální anotace)

 

Snímek začíná pohledem malého sedmiletého německého děvčátka Christy na vzdálený, ale hořící Berlín. Nechybí ani ohlušující řev letadel, která na Berlín nalétávala…a ten  Christě, jež si nechá později říkat Nico,  neustále zní v uších, neboť jej stále po celý svůj život hledá (natáčí si zvuky). Po kapitulaci Německa…ale pro nic nechápající malé děvčátko to však znamená  pocit ztráty domova…je to stále symbol nepochopitelné porážky …

 

Mladý lidi jsou nudný, ale svět patří jim…

Poté už jen sledujeme nelehkou cestu temperamentní zpěvačky Nico. Nechce se ve svých vzpomínkách vracet k minulosti, nechce hovořit o svém působení v The Velvet Underground. Podlehla však také drogám - např. LSD - kterých se do svého životního konce však nikdy nezbaví (až to, nejen divákům, ale i jejímu manažerovi,  je nepříjemné se stále dívat na to, jak si Nico drogy (brr!) píchá do kotníku....).

 

To nejlepší, co můžeš znát, je milovat a lásku zas dostávat…

 

Když se Nico stane svobodnou matkou Ariho (* 11. 8. 1962), nedokáže se o něj natolik bezpečně postarat, aby jí v Ariho 4 letech nebyl úředně odebrán, a poté předán do adoptivní péče Ariho prarodičům. A to Nico také trápí, zejména, když Ari doroste do puberty…Nico má svých ve své kariéře zpěvačky problémů dost, přestože sklidila  slávu, má pocit, že již

 

byla na vrcholu i na dně, kde tam i  tam je jen prázdno…

 

…přesto ale její snaha Arimu pomoci nekončí nikdy… zda je úspěšná či neúspěšná, posuďme sami…

 

Hledejme sílu v tom, co nám zbývá…

Zajímavá je scéna, kdy kapela v čele s Nico přijíždí do Československa, na koncert, který se uskuteční  jen za podmínky,

že Nico nebude zpívat…následuje scéna, kdy Nico má absťák a v Praze vyžaduje po našich lidech další příděl drog (heroin),

které jsou u nás oficiálně zakázané…a jak se s tím Nico vyrovná?! A jak ten koncert dopadne?

 

Nico (*16. 10. 1938 Kolín nad Rýnem, Německo - † 18. 7. 1988 Ibiza, Španělsko)

  • původní občanské jméno Christa Päffgen
  • byla německá hudebnice, zpěvačka, herečka, modelka a hudební skladatelka
  • nejprve byla fotomodelka
  • krátce poté se přestěhovala do Francie
  • díky modelingu se dostala do dalších evropských zemí, například do Švýcarska, Španělska a Rakouska
  • ze všech míst si nejvíce oblíbila ostrov Ibizu, který často navštěvovala po většinu svého pozdějšího života a kde také zemřela
  • na přelomu 50. a 60. let 20. století se Nico začala angažovat i ve filmech
  • první větší rolí pro ni byla postava Nico Otzak ve filmu Sladký život italského režiséra Federica Felliniho
  • v 60. letech hrála v několika filmech Andyho Warhola
  • během 70. hrála pak ve filmech francouzského režiséra Philippa Garrela

 

Ačkoliv Nico již počátkem 60. let 20. století chodila na hodiny zpěvu,

až do roku 1965 se mu nevěnovala.

 

  • 1965 natočila v Anglii za pomoci Andrewa Looga Oldhama, který byl manažerem skupiny The Rolling Stones, svůj první singl
  • později, když se přestěhovala do New Yorku, ji Andy Warhol představil skupině The Velvet Underground, které dělal manažera, a Nico s nimi začala zpívat
  • jejich spolupráce vyvrcholila v albu The Velvet Underground & Nico, na kterém Nico zpívá hlavní vokály ve 3 z celkových 11 písní
  • album vyšlo v březnu 1967 a ve stejném roce Nico vydala své první sólové album nazvané Chelsea Girl.
  • v dalších letech vydala 5 alb; na prvních 3 a znovu na posledním ji doprovázel bývalý člen The Velvet Underground, multiinstrumentalista John Cale
  • zemřela v červenci 1988 na následky zranění při nehodě na kole
  • její památku v pozdějších letech uctilo mnoho hudebníků, kteří zahráli na festivalu Life Along the Borderline: A Tribute to Nico, pořádaném Johnem Calem v letech 2008, 2009, 2010 a 2013 v různých městech
  • jako svůj vzor ji označily například Patti Smith nebo Siouxsie Sioux

 

Titul:  Nico, 1988

Producent: Marta Donzelli, Gregorio Paonessa, Joseph Rouschop, Valérie Bournonville

Země: Itálie, Belgie

Rok výroby: 2017

Režisér: Susanna Nicchiarelli

Kamera: Crystel Fournier

Střih: Stefano Cravero

Hudba: Gatto Ciliegia

Kopie: Asociace českých filmových klubů, z. s.

Distributor: Asociace českých filmových klubů, z.s.

Scénář: Susanna Nicchiarelli

Hrají: Trine Dyrholm, John Gordon Sinclair, Anamaria Marinca, Sandor Funtek, Thomas Trabacchi, Karina Fernandez, Calvin Demba, Francesco Calella

Stopáž snímku: 93 minut

Původní znění: anglicky

Titulky: české

 

 

Hodnocení:  75 %

Ing. Olga Koníčková

(zdroj: www.febiofest.cz, wikipedia)

Foto: © ing.Olga Koníčková, febiofest

 

 

 

 

trailer:

https://www.youtube.com/watch?v=38RBdHtWkWo

 

Regionální Febiofest

11. 4. 2018 20.00 hodin/kino Varšava, velký sál Liberec

13. 4. 2018 16.30 hodin/Kino Beroun

Zpět