Úvod > Nevidím to tak černě aneb proč Šimon Chyla zhmotnil - jako kinetické instalace - právě tyhle dvě své představy a ne nějaké jiné…

Nevidím to tak černě aneb proč Šimon Chyla zhmotnil - jako kinetické instalace - právě tyhle dvě své představy a ne nějaké jiné…

20.02.2025 17:36

Nevidím to tak černě

Šimon Chyla

24. 1. – 27. 3. 2025

Pragovka Gallery

Pop – Up

„Šimon Chyla vytváří monumentální mechanické instalace, které jsou

charakteristické absurdním humorem i technickým vtipem, s nímž jsou realizovány.

Na výstavě představuje dvě temně přízračné v čase zamrzlé dramatické scény –

dětskou houpačku a autohavárii.

Koncentrovaný, zacyklený děj lze číst jako

osobní existenciální výpověď i metaforický odkaz

tematizující celospolečenské jevy a problémy.“

Kurátor výstavy, Milan Mikuláštík

„Zažil som stíšenie, ako keď ste na rušnom mieste plnom ludí a

všetci sú v pohybe a vydávajů množstvo zvukov,

no vy máte nasadené slúchadla, ktorými všetok hluk ztlmíte.

Do toho si zavriete oči a nechávate priestor len pre svoje myšlienky.

Akoby ste sa odpojili od zdroju vonkajších vnemov a uprednostinili len to, na čo myslíte.

Nič iné vás vtedy nezaujíma a nerozptýli.

Asi tak by som opísal moment, ktorý som zažíval.

Aj keď bol vytvorený nešťasnými okolnostami, spätne som bol rád, že som niečo také zažil. Odvtedy (a asi ani nikdy predtým) som podobný pocit nemal, bol svojím sposobom vzácny.“

Šimon Chyla

Dvě díla, dva zážitky

Hraju si sama

Hrdé, předpokládatelné prohlášení trucující holčičky, která nevěří v nemožnost svého rozhodnutí, reagujícího na nezájem protihráček, či protihráčů na druhé straně houpačky.

Jak je ten první dojem z viděného povrchní…

Dvě díla nabízí na své výstavě, nazvané Nevidím to tak černě, slovenský tvůrce Šimon Chyla. Jedním z děl je poklidně se houpající – nehoupající dívenka, na obyčejné parkové klasické houpačce, tak běžné na všech dětských hřištích. Dívenka se chce houpat, ale ono to nejde. Nemá na opačné straně protiváhu, další postavu zachyceného děje. Zkouší to houpat se sama, a nic. Zprvu nechápe marnost svého počínání. Ne fyzikálně, je malá, ale rozhodně lidsky. Chybí jí protiváha, tedy další dítě, či snaživý dospělák. Její úsilí, její touha pohoupat se je proto marná. Banální příběh, zlomek události, okamžik před a po, než někdo přijde a nastoupí na druhou stranu houpačky nebo naopak chvíle, těsně před tím, než holčička možnost pohoupat se vzdá. Běžná událost, smutný příběh. Se šťastným nebo pro dítě i hodně nešťastným koncem…

Škodní událost

Ťukanec je oblíbené označení informace o bouračce bez fatálních následků, pronášené každé ráno na rozhlasové stanici Radio Beat, ranní moderátorkou Kačkou (přesněji Katka Kachna Kolínková). Tohle krásné slovo vymyslela. A je takové skoro až něžné, úlevně naznačující, že došlo – jen! – k pomačkání plechů. Událost tak běžná, všední, banální. Jistě, v celkovém přehledu o dopravní situaci a výčtech následků, nesporně. Dokonce až pomíjení hodnou. Jenže, je to opravdu tak?

Je, ale z pohledu vnějšího. Pro účastníky už může mít, a bezesporu i má, takový „ťukanec“ zásadní dopad. Ano, nestalo se nic horšího, to je pravda, ale i tak se stalo až až. Zrušená cesta, změna programu, řada starostí a zdržení v čase i v programu. Možná nerealizování důležité schůzky, možná nemožnost za tři dny odvést rodinu na dovolenou, možná finační problém, možná body do kupnou, či dokonce ohrožený řidičák, nebo alespoň ten boj s kapacitou servisů. Jen trable, starosti, problémy… A pro citlivější účastníky i domýšlení toho, co se stát mohlo, kdyby právě nešlo čirou náhodou, či dílem milosrdného osudu jen o ten pouhý „ťukanec“.

Jak charakterizuje výstavu tisková zpráva

„Na své první pražské samostatné výstavě v Pragovce prezentuje Šimon Chyla dvě rozměrná elektřinou poháněná kinetická díla.

Instalace „Hraju si sama“ představuje kovovou dvousedadlovou dětskou houpačku, na níž sedí osamocená figurína malého děvčátka. Pro toto dílo byla Šimonovi inspirací dětská vzpomínka jeho partnerky. Podle autorových slov je houpačka také osobitou reflexí složité problematiky negativních populačních trendů v současné společnosti.

Monumentální instalace „Škodní událost“ reprezentuje stylizovanou scénu autohavárie, v níž do sebe opakovaně vzájemně narážejí dvě torza silničních vozidel, značky Fiat a Opel. Zde byla autorovým východiskem zkušenost umělce-řidiče, stal se díky vlastní nepozornosti účastníkem automobilové nehody, která naštěstí nebyla fatální.

Obě vystavené instalace jsou tedy především zhmotněním reálně prožitých událostí. Výběr motivů (dětská houpačka vs. Automobil – hračka pro dospělé) i efektní forma ovšem divákovi nabízejí široké možnosti interpretace a různé alternativy způsobů „čtení… od „smyslu existence individua“, přes konflikt svobody jedince a byrokratického systému, vztah člověka a techniky, po „budoucnost civilizace“.