Národní galerie a církevní restituce aneb na citlivé frontě (zatím) klid
Národní galerie - Veletržní palác: tisková konference: čtvrtek 16. 1. 2014
Dne 2. 1. 2014 skončila lhůta (12 měsíců ode dne účinnosti zákona č. 428/2012 Sb.) pro podání žádostí o vydání movitých věcí na základě zákona o církevních restitucích. Samozřejmě, že - stejně jako veřejnost, návštěvníky našeho webu www.www-kulturaok-eu.cz i nás osobně - zajímalo, jak jsou na tom v tomto směru Národní galerie a její umělecká díla.Kolika děl se budou restituce týkat, jsou-li nějaké spory, jak to pravděpodobně všechno dopadne a čeho se může dočkat konkrétní návštěvník expozic Národní galerie?
Ostře sledovaná tisková konference
Uvítali jsme tedy, že vedení Národní galerie, vědomo si eminentního zájmu snad všech obyvatel tohoto státu o citlivé téma církevních restitucí, svolalo k tomuto tématu operativně (již 16. 1. 2014) tiskovou konferenci. A nebyli jsme tam zdaleka sami. Stejně jako náš web www.www-kulturaok-eu.cz se této stěžejní konference zúčastnila snad všechna media, od televizních a rozhlasových stanic, přes internetová a tištěná media až po historiky, politiky a další zainteresované zájemce. Nabitý konferenční sál v pražském Veletržním paláci nejen že praskal ve švech, ale právem i hučel jako úl plný včel chystajících se k prvnímu jarnímu výletu.
Skoro až detektivní pátrání
Před napjaté a dychtivé auditorium, zastupující veřejnost, nastoupilo kompletní vedení Národní galerie, v čele s prof. Vítem Vlnasem, pověřeným jejím vedením. On byl také tím, kdo jasně, stručně, názorně a hlavně srozumitelně (!) informoval přítomné o vývoji situace a podal i celkovou rekapitulaci.
Z úst profesora Vlnase jsme se tedy dozvěděli, že Národní galerie v Praze eviduje v současné době 34 žádostí o vydání celkem 519 movitých věcí umělecké povahy na základě zákona o církevních restitucích, které byly podány v zákonné lhůtě (do 2. 1. 2014). Jedná se o sochy, obrazy a grafické listy. Bylo nám v té souvislosti sděleno, že všechny jednotlivé restituční případy musejí být především jednoznačně identifikovány a následně projednány v rámci pracovní skupiny, kterou ustanovilo vedení NG. Tato skupina také vyhodnocuje jednotlivé dodané doklady, dožaduje případně o jejich doplnění a závěrem pak připravuje svá stanoviska k jednotlivým řešeným případům.
- Církve a náboženské společnosti musí totiž, podle zákona, nárokovanou věc v žádosti nejen řádně identifikovat, ale také prokázat, že ji v rozhodném období vlastnily.
- Jedná se o tedy o problematiku složitou nejen z hlediska právního, ale i uměleckého, historického a samozřejmě také náboženského. S tím logicky souvisí i nutnost obstarávat a vyhodnocovatznačné množství archivního a jiného dokumentačního materiálu.
- Na vyhodnocení jednotlivých případů ukládá zákon půlroční lhůtu od podání, pokud se strany nedohodnou jinak…
Aktuální závěr k 16. 1. 2014
Žádné movité umělecké dílo nebylo zatím Národní galerií žadatelům vydáno!
Všem účastníkům konference byl současně s jinými tiskovými materiály předán i kompletní seznam všech 34 žádostí doručených v zákonné lhůtě (tedy ke dni 2. 1. 2014) NG v rámci restitucí církevního majetku.
Ze seznamu jasně vyplývá, kdo a o co Národní galerii žádal, kdy byla jeho žádost doručena a kolika uměleckých předmětů se týká. Ze seznamu také vyplývá, že v květnu 2013 ještě byly doručeny 3 žádosti, v srpnu 1, v říjnu 3, v listopadu také 3, v prosinci 2013 jich došlo 13 a v lednu (do 2. 1. 2014) ještě 1. Celkem tedy zmíněných 34 žádostí, požadujících oněch 519 děl (obrazy, plastiky, předměty uměleckého řemesla, sochy, grafiky, kresby…
)
Profesor Vlnas k tomu doplnil, že mimo tento seznam došlo i několik žádostí omylem a v souladu s literou zákona byly předány tam, kam opravdu patřily. Naopak Národní galerie předpokládá, že může ještě obdržet několik žádostí doručených v řádném termínu, ale na Ministerstvo kultury ČR, které je naopak předá Národní galerii.
Velmi zajímavá se nám jevila také dílčí informace profesora Vlnase, že plná polovina (!) požadovaných předmětů už byla předána (!), a to před 20 lety, v první vlně restitucí, uskutečněné v letech 1993 – 94 (!).
O čem se nejvíce diskutuje na obou stranách procesu?
K nejcennějším uměleckým předmětům, o které církve zažádaly a Národní galerie zatím stále vlastní, patří především již dříve diskutovaný Vyšebrodský cyklus, tzv. Puchernův oltář a obrazy P. P. Rubense. Na všechno došly do Národní galerie žádosti již v květnu 2013 (9. 5.).
Jak vyplývá z oficiálního ´Stanoviska Národní galerie v Praze´ vydaného k této žádosti, tak se zástupci církví došlo v listopadu loňského roku (v souladu s možností, kterou povoluje zákon) k dohodě o prodloužení lhůty na vydání rozhodnutí. Obě strany totiž shodně konstatovaly, že lhůta 6 měsíců není v tomto případě dostatečná pro posouzení nároku.
Jak doslova uvedl profesor Vít Vlnas: „Národní galerie v Praze je připravena splnit svou zákonnou povinnost. Nároky jsou posuzovány z hlediska liturgického, právního a umělecko-historického. Tato hlediska, spolu se svědectvím historických dokumentů, zatím směřují ke kladnému rozhodnutí ve věci vydání,“ A jak ještě dodal: „NG postupuje striktně dle zákona a vydá pouze taková umělecká díla, na něž je nárok žadatelů nesporný“.
Madona z Veveří a Roudnická Madona
V druhé polovině prosince 2013 bylo doručeno do NG 25 dalších žádostí. Z nich se již v médiích hovoří o Madoně z Veveří. Patří mezi další vysoce ceněná díla. O Madonu z Veveří zažádala Římskokatolická farnost Veverská Bítýška a doručena byla do NG dne 20. 12. 2013. O Madonu Roudnickou zažádala Římskokatolická farnost Roudnice nad Labem 31. 12. 2013. K oběma dílům, pro přesnost, raději opět citujme ze ´Stanoviska Národní galerie v Praze´: Zákonná lhůta pro posouzení obou těchto žádostí uplyne za 6 měsíců, tj. v červnu 2014. Pokud se týče Madony z Veveří, tak dílo je datováno před rok 1350 a je připisováno malíři z okruhu Mistra vyšebrodského oltáře. Pokud jde o tzv. Roudnickou Madonu, jedná se o práci Mistra Třeboňského oltáře z doby po roce 1380. Ze zákona musejí církve a náboženské společnosti nárokovanou věc v žádosti řádně identifikovat a prokázat, že ji vlastnily v rozhodném
období, například předložením kupní smlouvy, darovací smlouvy či inventárního seznamu, a prokázat, že tato movitá věc funkčně souvisela s jejich nemovitostí, například předložením dobové fotografie. Jak doslova uvedl profesor Vít Vlnas, tak „podle současných zjištění Národní galerie v Praze ani jeden ze žadatelů o tato díla (farnost ve Veverské Bítýšce, respektive v Roudnici nad Labem) zatím nedoložil relevantní podklady, které by osvědčovaly, že obrazy v rozhodné době vlastnil.“
A co nemovitosti?
Profesor Vlnas se samozřejmě vyjádřil i k otázce případných restitucí nemovitého majetku. Zde byla ale jeho informace i následná diskuze mimořádně stručná. K rozhodnému datu 2. 1. 2014 totiž na Národní galerii žádná žádost o nemovitost nedošla. Pan profesor to s uspokojením konstatoval zejména v případě Šternberského paláce, s nímž má Národní galerie své plány a nyní je může začít v klidu realizovat.
Nakonec malá poznámka webu www.www-kulturaok-eu.cz
Palba novinářských věcných, ale i dosti ´ostnatých´, otázek na Národní galerii byla značná a dlouhá. Profesor Vít Vlnas, byť stále jen pověřený vedením Národní galerie v Praze, je dokázal zvládat s přehledem, nadhledem, konkrétně a definitivně. Znovu se tak projevil jako fundovaný, připravený a s problematikou dokonale obeznámený muž na svém místě. A netýkalo se to jen restitucí. Součástí konference bylo i zhodnocení uplynulého roku v životě Národní galerie, plánů na rok letošní a zajímavých a lákavých výhledů do let dalších. Náš web bude samozřejmě Národní galerii, restituce i plánované akce sledovat a budeme vám přinášet všechny informace hned, jak se je dozvíme.
Příloha:
Národní galerie v Praze, Staroměstské náměstí 12, 110 15 Praha 1
Seznam doručených žádostí v rámci restitucí církevního majetku do NG v zákonné lhůtě:
Tento seznam obsahuje všechny žádosti, tak, jak byly doručeny ke dni 2. ledna 2014 do Národní galerie v Praze. Jednotlivé žádosti jsou v současné době verifikovány, zda se díla nacházejí v Národní galerii v Praze a poté Národní galerie v Praze v zákonné lhůtě a/nebo po dohodě k jednotlivým žádostem vydá stanovisko. Jde o seznam děl, o něž bylo požádáno, nikoliv o seznam děl, ke kterým mají církve a církevní organizace nárok.
Do konce srpna 2013 byly podány 4 žádosti, v měsíci září a říjnu 3 žádosti, v měsíci listopadu 3 žádosti a v prosinci 2013 bylo podáno dalších 30 žádostí.
Květen – srpen 2013
1) Cisterciácké opatství Vyšší Brod – doručeno dne 9. 5. 2013 - 9 obrazů (Vyšebrodský cyklus)
2) Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou – doručeno dne 9. 5. 2013 - 4 obrazy (Křížovnický oltář, Puchnerova archa)
3) Česká provincie řádu sv. Augustina – doručeno dne 9. 5. 2013 - 2 obrazy (P. P. Rubens)
4) Českomoravská provincie Hospitálského řádu sv. Jana z Boha – Milosrdných bratří - doručeno dne 14. 8. 2013 - 4 obrazy
Říjen 2013
5) Benediktinské opatství Panny Marie a sv. Jeroným v Emauzích- doručeno 3. 10. 2013 - 14 obrazů
6) Klášter minoritů Most a Klášter minoritů Český Krumlov - doručeno 10. 10. 2013 - 6 plastik a 1 obraz + 3 plastiky
7) Českomoravská provincie Římské unie řádu sv.Voršily, Praha - doručeno dne 18. 10. 2013 - 6 obrazů, 2 plastiky
Listopad 2013
8) Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Praha - doručeno dne 4. 11. 2013 - 1 obraz
9) Česká provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě, Opava - doručeno dne 20. 11. 2013 - 1 gotická deska
10) Konvent Řádu bosých augustiniánů Lnáře, Praha - doručeno dne 21. 11. 2013 - 10 plastik
Prosinec 2013
11) Klášter Dominikánů Ústí nad Labem - doručeno dne 9. 12. 2013 - 9 plastik, 3 obrazy
12) Komunita Římské unie řádu sv. Voršily v Praze - doručeno dne 12. 12. 2013 - předměty uměleckého řemesla
13) Provincie Kapucínů v ČR, Praha 1 - doručeno dne 19. 12. 2013 - 1 obraz
14) Římskokatolická farnost Nová Ves u Mladé Vožice - doručeno dne 19. 12. 2013 - 1 obraz
15) Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, Praha - doručeno dne 19. 12. 2013 - 2 plastiky
16) Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Praha- doručeno dne 19. 12. 2013 - 42 plastik
17) Královská kanonie premonstrátů na Strahově - doručeno 19. 12. 2013 - 7 obrazů
18) Královská kanonie premonstrátů na Strahově (premonstrátská rezidence a proboštská fara na Svatém Kopečku u Olomouce)
doručeno 19. 12. 2013 - 1 obraz a 3 plastiky
19) Římskokatolická farnost, Veverská Bítýška - doručeno 20. 12. 2013 - 1 obraz
20) Biskupství Litoměřické - doručeno 20. 12. 2013 - 7 obrazů a 1 socha
21) Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou – doručeno 20. 12. 2013 - 1 obraz a 1 plastika
22) Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou – doručeno 20. 12. 2013 - 1 obraz
23) Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou – doručeno 20. 12. 2013 - 2 obrazy
24) Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou – doručeno 20. 12. 2013 - 3 obrazy – triptych
25) Římskokatolická farnost u kostela Narození Panny Marie, Praha - Michle - doručeno 20. 12. 2013 - 1 socha
26) Římskokatolická farnost Benešov, Benešov - doručeno 20. 12. 2013 - 1 socha
27) Arcibiskupství pražské, Praha 1 - doručeno 20. 12. 2013 - 3 sochy
28) Cisterciácké opatství Osek - doručeno dne 23. 12. 2013 - 53 děl
29) Česká katolická charita, Praha a Arcibiskupství pražské - doručeno dne 30. 12. 2013
35 obrazů, 54 plastik, 6 kreseb, 72 grafik, 1 pastel
30) Římskokatolická farnost Křečovice - doručeno dne 30. 12. 2013 - 2 obrazy
31) Římskokatolická farnost u kostela sv. Václava Praha – Prosek - doručeno dne 30. 12. 2013 - 1 obraz
32) Arcibiskupství pražské, Hradčanské nám. 56/16, Praha 1 - doručeno 31. 12. 2013 - 1 socha
33) Římskokatolická farnost Roudnice nad Labem - doručeno dne 31. 12. 2013 - 1 obraz
34) Benediktinské opatství sv. Václava v Broumově - doručeno dne 2. 1. 2014
30 obrazů, 19 plastik, 61 kreseb, 29 grafik
Příběhy dvou uměleckých souborů Národní galerie v Praze, o něž bylo zažádáno ze strany církví na základě zákona o církevních restitucích v roce 2013
- Vyšebrodský cyklus (40. léta 14. století)
Cyklus 9 deskových obrazů představuje jedno z nejdůležitějších děl českého gotického malířství a současně patří k nejranějším památkám deskové malby na našem území. Tématem je život Ježíše Krista, představený na vybraných scénách od Zvěstování Panně Marii přes Ukřižování, Zmrtvýchvstání a Nanebevzetí až k závěrečnému výjevu seslání Ducha Svatého.
Všech 9 obrazů objednal český velmož Petr I. z Rožmberka, který se nechal vyobrazit jako donátor na třetí desce zachycující narození Páně. Autor není znám, byly pravděpodobně malovány v Praze. Ani o jejich původní funkci není mezi historiky umění jasná shoda, neboť obrazy se na půdě vyšebrodského kláštera našly až v polovině devatenáctého století a o jejich starším umístění není nic známo.
Podle jednoho názoru šlo o deskový oltář určený přímo do Vyššího Brodu. Jiná teorie spatřuje v tomto cyklu výzdobu baziliky svatého Víta na Pražském Hradě při příležitosti korunovace Karla IV. na českého krále v roce 1346. Verze třetí, v současnosti přijímaná jako nejpravděpodobnější, vykládá obrazy jako součásti někdejší výplně chórové přepážky ve vyšebrodském klášterním kostele. Pro tuto teorii svědčí fakt, že na obrazech hraje velmi významnou úlohu Panna Maria, které byl opatský kostel ve Vyšším Brodě zasvěcen.
Po svém znovuobjevení a několikerém restaurování byly obrazy dlouhodobě veřejně vystaveny v klášterní obrazárně ve Vyšším Brodě. Vzhledem k významu cyklu již od třicátých let 20. století jednali zástupci dnešní Národní galerie s tehdejšími vlastníky z kláštera o možném prodeji desek do státního majetku. Opatství tehdy také souhlasilo s restaurováním děl v pražském ateliéru dnešní Národní galerie (Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění). Jednání o prodeji nebyla dokončena. Odvoz cyklu z kláštera uspíšilo obsazení Rakouska Hitlerovským Německem v roce 1938. Vzhledem k obavám z ohrožení jihočeského pohraničí (Vyšší Brod leží u rakouských hranic) byly do Prahy ještě v březnu 1938 převezeny některé významné gotické památky z oblasti, mezi nimi i
Vyšebrodský cyklus…další osudy
Po okupaci českých zemí v roce 1939 se správa Národní galerie marně snažila zabránit přesunu obrazů zpět do Vyššího Brodu, které se mezitím stalo součástí Německé říše. Již v září 1939 nařídila protektorátní vláda na německý nátlak převoz Vyšebrodského cyklu a na konci května 1940 odjely obrazy do místa jejich původu. Záhy, v roce 1941 německé úřady opatství ve Vyšším Brodě zrušily a devět gotických desek, prezentovaných v té době jako „významné dílo německého umění v sudetském prostoru“, bylo odvezeno do Vídně k restaurování.
Konečným cílem obrazů se mělo stát takzvané Führerovo Muzeum v Linci, nacisty projektovaná obrovská umělecká sbírka. Měla být nashromážděna z děl, které Němci zabavili v okupované části Evropy. Tento projekt muzea se - vzhledem k válečným událostem - nepodařilo uskutečnit, i když na něj Hitler osobně dohlížel.
Před blížící se frontou evakuovali nacisté většinu uměleckých děl do chráněných depozitářů v solných dolech u Alt Aussee v blízkosti Ischlu v Rakousku. Zde měly být umělecké poklady nedozírné ceny (např. Gentský oltář bratří van Eycků, Michelangelova Madona z Brugh, Brueghelova Senoseč a další obrazy z roudnické Lobkowiczské sbírky) podle původních rozkazů zničeny, aby nepadly do rukou Spojenců. Tento bestiální plán se naštěstí nepodařilo uskutečnit, údajně i díky osobní statečnosti jednoho z restaurátorů, který včas znemožnil přístup do podzemních štol, využívaných jako depozitáře.
Vyšebrodský cyklus se tak dostal nedotčený do rukou specialistů při štábu americké armády a mohl být navrácen zpět do Československa. Již v červnu 1945 dorazil do Prahy prostřednictvím československé vojenské mise v Mnichově. Byl poté vystaven spolu s dalšími podobně navrácenými uměleckými díly ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech. Křehké středověké desky se do Vyššího Brodu, kde nebyly vhodné podmínky k jejich uchování, zpět nevrátily. Obnovený vyšebrodský cisterciácký klášter ponechal obrazy jako zápůjčku v Národní galerii v Praze.
Další osud sdílel Vyšebrodský cyklus s řadou jiných uměleckých děl v majetku řeholních řádů. V roce 1950 komunistická moc zrušila kláštery a zestátnila jejich vlastnictví. Vybraná umělecká díla se tak dostala do státních sbírek, mimo jiné i do Národní galerie v Praze. Také Vyšebrodský cyklus se stal formálně majetkem státu, resp. Státního úřadu pro věci církevní a v roce 1957 byl de jure převeden do inventáře galerie. Od roku 1946 tvořil a tvoří Vyšebrodský cyklus základní součást všech expozic středověkého umění Národní galerie v Praze. V současnosti je trvale vystaven v klášteře sv. Anežky České v Praze.
- Peter Paul Rubens – Umučení svatého Tomáše a Svatý Augustin (1637 – 1638)
Obě rozměrné malby představují charakteristické ukázky tvorby největšího vlámského malíře 17. století a jednoho z největších umělců v dějinách vůbec. Společně s plátnem ´Shromáždění olympských bohů´ v Obrazárně Pražského hradu jsou tyto obrazy nejmonumentálnějšími Rubensovými díly na českém území. Na rozdíl od rané malby v obrazárně však díla v Národní galerii v Praze dokumentují pozdní styl vyzrálého Rubense a jeho plodné dílny.
Obě kompozice objednal provinciál konventu obutých Augustiniánů u svatého Tomáše na Malé Straně v Praze Jan Svitavský v roce 1637 přímo v Rubensově antverpském ateliéru. Do Prahy přišly roku 1639 a v konventním kostele (v Tomášské ulici na Malé Straně) byly tehdy umístěny na oltářích způsobem, jehož popis se nezachoval a který proto dnes nedokážeme přesně rekonstruovat. Na hlavní oltář se dostaly při vrcholně barokní obnově chrámu v osmnáctém století. Tehdy byl také poněkud zmenšen jejich formát.
Oba obrazy se tématicky vztahují k malostranskému konventu. Větší z nich ´Umučení svatého Tomáše´ zachycuje dramatickou scénu zavraždění patrona chrámu svatého Tomáše, které umělec v souladu s legendami umístil do Indie. Jde o typickou vzrušenou barokní scénu mučednictví , při níž se v okamžiku smrti titulního hrdiny otevírají nebesa a přirozený svět se setkává s nadpřirozeným.
Atmosféra druhého obrazu zpodobňujícího patrona augustiniánského řádu je zcela jiná. Svatý Augustin se na břehu moře setkává s dítětem, které se pokouší přelít oceán pomocí lastury. Jeho počínání je stejně pošetilé, jako snaha pochopit pouhým lidským rozumem nedozírnost základního křesťanského dogmatu. Zejména dramatický výjev smrti apoštola Tomáše inspiroval středoevropské malíře barokní doby, mezi nimi například Michaela Willmanna. Sláva obou oltářních pláten, bezesporu nejslavnějších Rubensových obrazů v Čechách, nepominula ani v 19. století, kdy je domácí umělci často kopírovali a reprodukovali.
V roce 1896, kdy pražská Společnost vlasteneckých přátel umění oslavovala sté výročí svého vzniku (založena 1796), požádala Augustiniány o zapůjčení Rubensova plátna z kostela do galerie Společnosti v Rudolfinu. Na původním místě je nahradily umělecky cenné kopie od Emanuela Krescence Lišky (Umučení svatého Tomáše) a Maxmiliána Pirnera (Svatý Augustin). Ty však obě shořely v roce 1924 při požáru vzniklém od vadné elektroinstalace. Naštěstí originály v té době visely v galerii. Nové kopie, které lze spatřit v kostele dodnes, vytvořil Ladislav Hlávka. Rubensovy originály už v galerii zůstaly a od roku 1896 tvoří nedílnou součást všech expozic starého umění: nejprve v Rudolfinu, později v Městské knihovně v Praze a od roku 1947 dodnes ve Šternberském paláci Národní galerie v Praze.
Až do roku 1950 visela Rubensova plátna v galerii jako zápůjčka od Augustiniánů. Poté došlo k zestátnění majetku řeholních řádů a Rubensovy obrazy jsou - podobně jako Vyšebrodský oltář - od roku 1957 formálně vedeny jako ´dar´ Náboženské matice Československému státu.
Richard Koníček
Foto: NG