Nájemní bydlení/ Zapomenutý segment české architektury – včera, dnes a zítra aneb společně hledáme cesty k bydlení…
Galerie Jaroslava Fragnera - Praha
16. 5. – 16. 6. 2017
Na tiskové konferenci k nové panelové výstavě Nájemní bydlení/ Zapomenutý segment české architektury – včera, dnes a zítra, jež mapuje nájemního bydlení u nás i v Evropě, byli přítomni kurátoři výstavy ředitel GJF Dan Merta, Doc. Ing. arch. Michal Kohout z FA ČVUT a Doc. Ing. arch. David Tichý Ph. D. z FA ČVUT.
Výstava zevrubně mapuje časovou osu historie nájemního bydlení u nás od 19. století do současnosti, které bylo v předešlém čtvrtstoletí opomíjené (do 1867, 1867 - 1918, 1918 - 1945, 1945 - 1958, 1958 - 1968, 1968 - 1990, 1990 - 2008, 2008 - dodnes).
V průběhu posledních zhruba 150 let se bydlení realizovalo formou vlastnickou, nájemní, eventuálně družstevní.
Po roce 1989 se však nájemní bydlení se však díky historickým konotacím a leckdy neuvážené a chaotické privatizaci bytového fondu dostalo na okraj zájmu. Nyní si však jeho význam i architektonické souvislosti začínáme znovu uvědomovat.
I ty nejvyspělejší evropské země mají v současnosti poměr
mezi vlastnickým a nájemním bydlením vyvážený.
Výstava tak vedle relativně mladé historie oboru u nás představuje fenomén nájemního a sociálního bydlení v Evropě,
různé přístupy z hlediska legislativy a strategie a nejzajímavější příklady
jak po stránce architektonické, urbanistické, tak sociální.
„Hromadná privatizace bytového fondu po roce 1989,
byla dobově historicky podmíněným aktem, ale s odstupem času vidíme, že se s vaničkou vylilo i dítě,”
řekl spolukurátor výstavy Dan Merta, ředitel Galerie Jaroslava Fragnera (z tiskové zprávy)
„Stát nevěnoval dostatečnou pozornost aktualizaci legislativního rámce, promýšlení alternativních vlastnických forem ani organizací finanční podpory, jak tomu bylo u vlastnického bydlení.
Obce často nedokázaly zajistit odpovídající přípravu území, současně ale masivně privatizovaly svůj bytový fond namísto toho, aby ho systematicky budovaly a modernizovaly jeho správu. Na drobné výjimky prakticky rezignovaly na svou – v minulosti zcela běžnou – roli významného stavebníka i nositele inovací. V některých vyspělých zemích Evropy představuje nájemní bydlení až 80 % bytového fondu, z toho 30 % je sociální nebo regulované (například v Amsterdamu dosahuje bydlení s fixní horní částkou až 57 %). Přitom se jedná o kvalitní urbanismus a vysokou úroveň architektury a především vysoký standard veřejného prostoru, jak to můžeme vidět například v HafenCity v Hamburku.”
Výstava představuje realizace nájemního a sociálního bydlení – desítku českých příkladů a třech desítek staveb napříč Evropou od Finska po Španělsko, jeden projekt také z New Yorku (mezi autory jsou přední ateliéry jako BIG, JDS Architecs, MVRDV, AllesWirdGut, Querkraft Architekten, NL Architects, POGGI & MORE, Vous ÊtesIci Architectes, OFIS nebo ARKKITEHDIT HANNUNKARI & MÄKIPAJA ARCHITECTS).
Ředitel GJF Dan Merta na tiskové konferenci úvodem uvedl…
… souvislosti právě konané výstavy a vyslovil potěšení, že přesto, že výstava byla plánována dlouho před tím, než se koná, dokonce se i odkládala, podařilo se ji uspořádat právě po mezinárodním kongresu, který se konal krátce před ní.
Připomněl význam nájemního bydlení pro společnost a uvedl, že v zahraničí se 80 % veškeré výstavby pro účely bydlení zaměřuje právě na bydlení nájemné. U nás je poměr naopak opačný. Ale zdá se, že se konečně mění postoj politiků k otázce nájemního bydlení a například jen v Praze chystá město výstavbu nájemního bydlení na 12 pozemcích.
Neopomenul zdůraznit, že dostupnost nájemního bydlení má přímý vliv na kvalitu architektury. Pak už se věnoval ve svém úvodním slově konkrétně právě zahajované výstavě. Uvedl, že cílem výstavy je ukázat na přehledných a plně vypovídajících panelech, jak fungovalo nájemní bydlení v historii (a to nejen v Praze), jak se měnilo a vyvíjelo v čase, a jak vypadá dnes. Dokonce na vystaveném rozlehlém modelu vidíme, jak by mohlo nájemní bydlení, komplexně a velkoryse řešené jako jedna čtvrť, v budoucnu vypadat.
Závěrem svého vstupu nás Dan Merta informoval, že se jedná o výstavu putovní,
která po Praze a Fragnerově galerii poputuje do Brna, do Liberce
a pak budou následovat ještě další města.
Doc. Ing. arch. Michal Kohout, FA ČVUT, UNIT architekti, kurátor výstavy nám nejprve objasnil…
… co představuje vystavený model obytné čtvrti, určený především pro moderní nájemní bydlení. Jedná se o práci studentů navrhujících vizi možné čtvrti, která by mohla vzniknout, kdyby se politické vedení Brna usneslo, že nekonečná stávají aktuální otázka, zda zrušit staré brněnské hlavní nádraží a přestěhovat je jinam, nebo zda ho zachovat na svém místě. Model pamatuje jak na obytnou součást, tak na veřejný prostor, občanské vybavení, společenské aktivity, relaxaci, zelené zóny a vše, co činí moderní nájemní bydlení přitažlivým a plnohodnotným.
K výstavě připomněl, že přináší kromě historického exkurzu i 12 vybraných a chvályhodných projektů, které byly u nás na téma nájemní bydlení realizovány a k tomu, pro srovnání i 26 nejvýznamnější a nejzajímavějších projektů ze zahraničí. Jako světovou samozřejmost vypíchl, že na projektech pro nájemní bydlení se v zahraničí podílejí i ti nejšpičkovější architekti, kteří je nepovažují za nic méně významného než jiné jejich solitérní projekty.
„Nájemné bydlení je a má být průsečíkem zájmů soukromých a společenských."
(M. K. )
Doc. Ing. arch. Michal Kohout konstatoval i trpkou zkušenost, kterou přinesla špatná rozhodnutí po roce 1989, kdy došlo v 90. letech 20. stol. k privatizaci nájemního bydlení. Bylo to vedeno snahou osvobodit se od starého, těžkopádného, i když propracovaného a fungujícího systému. Idea byla, ať se o své bydlení postará každý sám. Je to v zásadě pravda, ano, každý sám, ale nejen sám. Protože funkční a v zahraničí kontinuálně fungující model nájemního bydlení znamená rovnovážný stav mezi soukromým a státním či obecním sektorem. A jak, Michal Kohout dodal, začínáme se pokoušet vrátit i naše nájemní bydlení do podobně rovnovážného stavu.
Pak se vrátil k pohledu na instalovaný papírový model Jižního Centra Brna vytvořený v měřítku 1:200.
Připomněl, že zatímco ještě před 80 lety byly železnice bariérou bydlení, dnes se díky modernizacím staly naopak součástí života. A tak mohl být přehodnocen pohled města na existenci a umístění starého brněnského nádraží.
Mohla by – jak ukazuje model – vzniknout živá čtvrť, obsahující směs bydlení, pracovních příležitostí a ostatních aktivit. Realizace takového projektu ale vyžaduje a předpokládá obrovskou koordinaci, díky níž se na projektu uplatní jak velcí i malí developeři, ale i družstva a dokonce i jedinci. Sice se na tento ojedinělý projekt zpracovává studie proveditelnosti, ale - zda bude projekt někdy realizován - záleží na městě Brno. Takže lze říci, že projekt je zatím pouze ´ve hře´.
Doc. Ing. arch. David Tichý Ph. D., FA ČVUT, UNIT architekti David Tichý doplnil… …svého kolegu tím, že po roce 1989 byla ve společnosti patrná snaha vymanit se z centrálního plánování ve prospěch soukromého sektoru, ale že došlo k nežádoucímu přechýlení ve prospěch sektoru soukromého. A v tom je celý problém. Ideální poměr je 50 : 50.
Začíná se tedy uvažovat o vrácení k historii před 2. sv. válkou, která takový poměr ještě zachovávala a která v zahraničí běžela a běží dosud nepřetržitě. Výstava tak nabízí výběr toho opravdu nejlepšího, co se na tomto poli událo.
- A příklady ukazují, že plánovat se prostě musí. Že bez plánování dochází k anarchii a ta vede ke stavu, ve kterém se nalézáme.
- Město se musí stát hlavním developerem a musí nacházet konsenzus mezi privátní sférou a obyvateli.
- Závěrem připomněl existenci Charty bydlení, která existuje, ale není u nás prakticky aplikována. (viz. Ženevská Charta OSN o udržitelném bydlení, která byla přijata Evropskou hospodářskou komisí OSN dne 16. dubna 2015)
Výstavu připravili:
- kurátorský tým UNIT architekti
- Galerie Jaroslava Fragnera
- historik architektury Hubert Guzik
Slovo z www.www-kulturaok.eu.cz
****
V dnešní době však dobře víme,
****
že hitem za každou cenu je mít vlastní bydlení,
****
že se lidé kvůli vlastnickému bydlení zadlužují,
****
že nemnohý z nás chce bydlet ve svém, aniž by bral v úvahu,
že si koupí bydlení takové, jaké mu nabízejí developeři,
často bez možnosti kvalitního prostředí – bez škol, obchodů, atp.),
****
že zájemce o vlastní bydlení nerespektuje často možnost,
že (např. při ztrátě zaměstnání) hypotéku nebude moci dále splácet (není to doba zanedbatelná, třeba až 30 let,
navíc zaplatí i s úroky skoro jednou tolik navíc,
a údržbu vlastnického bydlení si musí zajišťovat ze svých prostředků sám),
****
a navíc že se podmínky pro získání hypotéky nově v České republice velmi zpřísnily, v současnosti se musí ještě ručit např. bytem někoho z příbuzných + % 10 záloha (bez záruky) z ceny získaného bydlení,
****
že zájemce o vlastní bydlení žije s ´prima´ - vidinou,
že při nezaplacení své pravidelné hypoteční splátky vlastně o to své vytoužené bydlení přijde.
****
V současné době kvůli zavádění EET evidenci mnozí majitelé svých domů
(v důsledku ztráty nezdaněných tučných zisků z pronájmů)
nutí nyní své nájemníky, aby si byty privatizovali,
i za cenu, že si musejí pořídit hypotéku.
Pro majitele domů nájemní bydlení už přestává být mnohdy atraktivní,
a může dojít k situaci, že už tu nájemní bydlení žádné nebude, pokud se stát nepostará, že?!
****
Přitom nájemní bydlení umožňuje nepřemýšlet o nevratných investicích do bydlení,
či snadněji se přemisťovat např. za prací, nebo si zajistit větší či menší bydlení…
Hodnocení: 89 %
Zapsal Richard Koníček
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Nájemní bydlení nemusejí být jen bezduché, ošklivé paneláky
****
Flower Tower ztělesňuje touhu po přítomnosti přírody ve městě
****
Architekt pojal stavbu kontextuálně: je to vertikální pokračování sousedního parku.
Obří květináče s bambusy byly inspirovány pařížskými květináči v oknech.
Jsou umístěny na každé úrovni, téměř kolem celé budovy.
Architekt navrhl unikátní vykonzolované balkony s betonovými květináči na hranách.
Šikmé betonové sloupky mezi květináči podporují nerezové zábradlí,
které zároveň funguje jako zavlažovací potrubí v rámci automatického zavlažovacího systému.
Jako architektonický prvek poskytuje zelená stěna stín a vytváří soukromí,
zvláště na prosluněnějších fasádách, kde bambusy rostou nejhustěji. ..
Stavba je zbavena zdí, obyvatelé si užívají šustění bambusu a světlo filtrované porostem.
Výtah je na fasádě a prosklení ze dvou stran umožňuje světlu pronikat do společných prostor.
V přízemí se otevírá ven a přeměňuje tak exteriér na halu.