Naděžda Plíšková aneb její obří litinovou lžíci, ze které se už také jedlo, vskutku nepřehlédneme
Topičův salon - Praha
8. 12. 2015 – 29. 1. 2016
Na tiskové konferenci nové výstavy Naděždy Plíškové (1934 – 1999), všestranné umělkyně, ženy Karla Nepraše, jsme zhlédli práce Naděždy Plíškové, která již v Topičově salonu dvakrát vystavovala (např. 1981). Protože Plíšková po úraze ochrnula, můžeme si přečíst i její zápisky z nemocnice…
Výstava Naděžda Plíšková představuje tvorbu české grafičky a básnířky, jež je veřejnosti známá především svými grafikami z 60. let. Její tvorba byla tehdy kritikou řazena do české verze pop-artu, nové figurace nebo nového realismu a patřila k tomu nejprogresivnějšímu umění 60. let.
Společné prvky v ní můžeme najít tematicky s Jiřím Kolářem, v návodech k jednání, a parafrázemi obrazového archivu dějin umění, formálně s Jiřím Balcarem, s nímž ji pojila obdobná zkušenost několikaměsíčního stipendijního pobytu na Západě, po němž jako on po své americké cestě začala pracovat s prvky pop kultury.
Mezi jednu z jejích nejznámějších prací patří akce 7 litrů gulášové polévky, kterou v roce 1970 na vrcholu éry Galerie Václava Špály pro tuto výstavní síň uspořádala. Spojila v něm vystavení objektu s happeningem, který měl zároveň sociální přesah. Na začátku 80. let utrpěla vážný úraz páteř (spadla ze žebříku a ochrnula na celé tělo), po němž se její tvorba začíná proměňovat.
Během období, kdy je připoutaná na nemocniční lůžko, vznikají subtilní kresby. Zároveň se začíná čím dál více upínat k psaní básní, které tvoří odjakživa.
Cílem této výstavy je představit právě nejen grafiky z 60. let, ale i ne tak známá díla, jako jsou barevné sítotisky z let 70. kresby a polistopadové bronzové objekty v kontextu autorčina života, který je pro její tvorbu určující.
Tvorba Naděždy Plíškové je často na prvním místě interpretována skrze humor, který je v jejích grafikách přítomný. Jedná se zde ale spíše o kritický komentář k vážné tematice, jenž ji sice může zlehčovat, ale zároveň slouží k pojmenování nějakého obecnějšího problému.
Tento kritický vztah ke světu, ať již to byla kultura socialistické, či polistopadové společnosti je pro Naděždu Plíškovou naprosto určující. Proto by se dala její tvorba vnímat jako jeden z prvních angažovaných projevů v českém umění. Plíšková se nezabývá programově otázkou genderu, ale naprosto věcně komentuje situaci ženy ve společnosti. Skrze sama sebe definuje různé ženské role, roli matky, dcery, manželky, spojené s každodenním životem.
Stírá se zde hranice mezi soukromým a veřejným. Stejně tak otázku lidského, ženského těla a tělesnosti neřeší skrze měkký materiál, typický pro objekty feministicky orientovaného umění, ani se v jejích odlitcích těla nejedná o stopy tělesnosti (jako tomu je např. u Evy Kmentové).
Fragmenty svého těla odlité v bronzu jsou opět naprosto jasným intelektuálním komentářem k určité situaci. Práci Naděždy Plíškové není ani tak důležité řadit do středoevropské, či české verze pop-artu nebo nové figurace, která se samozřejmě okolnostmi a podmínkami vzniku vždy od svých západních předloh bude lišit, ale lze ji vnímat jako jednu ze silných českých výtvarných výpovědí 2. pol. 20. století.
Kurátorka výstavy: Marianna Placáková
Marianna Placáková (1990) v současné době studuje dějiny umění a estetiku na VŠUP v Praze. Pro Knihovnu Václava Havla připravila cyklus výstav Osmdesátá, představující současnou tvorbu umělců střední generace. Podílí se na činnosti sdružení Strategie 31, které se zabývá zejména současnou politickou a kulturní situací v Ruské federaci. Články, reportáže, rozhovory s výtvarnými umělci aj. publikuje např. v revue Babylon, studentském časopise Věšák a Lidových novinách. Spoluvytváří kulturní a debatní večery Knihovny Václava Havla.
110 00 Praha 1
Národní 9 - 1. patro
Máme otevřeno: po, čt, pá 10 - 17 hodin; út, st 10 - 18 hodin
Jubilejní výstavu k 65. letům otevření galerie Čsl. spisovatele pořádá Společnost Topičova salonu
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková