Na vodu je ekorastr aneb plochy v trávě zpevníme
Na vodu je ekorastr aneb plochy v trávě zpevníme
Ekorastr či zatravňovací dlažbu můžeme považovat za ideální řešení ploch pro nás jako zahrádkáře, kteří si chceme vytvořit zpevněné cesty v trávě. Jde o prvek, který je ekologický, propouští vodu a po ozelenění není téměř znát.
Jako bychom to neznali: zahradu jsme u domu konečně dokončili. Ale středem předzahrádky se nám táhne šedý beton nebo dlažba až ke vjezdu do garáže. Tou dlažbou nejen že opticky nenavazujeme na zahradu, ale vytváříme dokonce tvrdé rozdělení prostoru. Navíc voda tudy nemůže prosakovat a musíme ji svádět do kanalizace.
Cesty a cestičky
Cesty mají uvnitř zahrady funkci nejen praktickou, ale jsou velmi důležitými tvůrčími prvky a člení náš pozemek. Ve formální zahradě tvoří osu souměrnosti, v přírodních výsadbách jejich průběh řídíme podle modelace pozemku a vytváříme tak spojnici mezi domem a zahradou. Cesty mají být pohodlně schůdné, nenáročné na údržbu a přitom blízké životnímu prostředí. Cesty v nástupním prostoru a u domu, stejně jako ty, které intenzivně užíváme, musíme více zpevňovat, protože je často vyšlapáváme a vystavujeme nepřízni počasí. Můžeme je krýt dlaždicemi, dlažbou nebo šotolinou. Vjezdy a odstavné plochy můžeme dobře zatravnit. Obecně platí, že ve všech případech zasypáváme oka u dlaždic pouze do tří čtvrtin jejich výšky, aby po zakořenění trávy drny nepřevýšily rovinu zatravňovací dlažby. Betonové rošty naplněné zeminou, pálené perforované cihly nebo dlažba se širokými mezerami pro trávu nám tak poskytují prostor pro budoucí vegetaci a vypadají docela přirozeně. Takové povrchy jsou ekologicky velmi hodnotné, protože podporujeme rovnoměrné vsakování vody.
Nebraňme se přírodě!
Při stavbě chodníku či cest musíme vždy mít na paměti, že není žádoucí, aby se na nich držela dešťová voda. Abychom splnili tuto podmínku, postačí, když vytvarujeme povrch cest či chodníku tak, aby voda stékala k okrajům, kde se odvádí odtokovými kanály do odpadních sběrných jímek nebo do trávníku. Mezi další nejpoužívanější prvky pro zpevnění cesty patří betonové dlaždice čtvercového půdorysu. Protože betonové dlaždice působí v zahrádce nepřirozeně, raději je nahradíme vegetačními tvarovkami. Zpevnění travnatého povrchu dosáhneme tedy použitím zatravňovacích dlaždic. Jsou to betonové nebo plastové prefabrikované tvárnice s roštovou strukturou, které chrání porost trávníku před sešlapováním. Výsledný efekt tvoří povrch zpevněný betonovými nebo plastovými ploškami, ale doplněný zelení trávníku vyrůstajícího z mezer mezi nimi. Roštové dlaždice mají rozměry od 30 x 40 cm do 40 x 80 cm, případně i více. Tloušťku dlaždice musíme zvolit podle předpokládaného zatížení povrchu cesty nebo vozovky, ale většinou činí nejméně osm centimetrů. Povrch s ekorastry musíme v létě pravidelně zalévat.
Nemusíme mít všude jenom bunkry
Odtok dešťové vody do kanálů zatím nás moc nevzrušoval. Přitom už dnes např. Němci platí menší poplatky za vodné a stočné, mají-li na svém pozemku propustnou dlažbu. Význam propustných, ekologických prostorů je opravdu značný: kromě přirozeného koloběhu vody totiž můžeme dlažbu kdykoliv rozebrat a opět použít. Plocha, kterou zkombinujeme s trávou, se na rozdíl od asfaltu v létě nepřehřívá, více lahodí našemu oku a splývá se zahradou.
Ekorastr s trávou
Materiál k úpravě chodníčků a prostorů mezi záhony vybíráme takový, aby se zahradou ladil. Nesmíme opomenout i prostor určený k parkování našeho auta. Při nákupu materiálu věnujme pozornost barvě, stylu, ceně a užitným vlastnostem nabízených variant. Pevné povrchy (kámen, beton) jsou ideálním podkladem pro zahradní nábytek a vyžadují od nás minimální údržbu. Ale za deštivých dnů preferujeme však mnohem výhodnější ekorastry. Navíc je jejich pokládka snadná a výsledkem je povrch bezpečný díky spojovacímu systému.
Plast nebo beton?
Co můžeme udělat? Použijeme dlažbu s rastrem, ať už z plastu nebo betonu, kterou dovolíme prosakovat vodě, a přitom máme zaručenou vysokou nosnost dlažby. Vzniklý meziprostor o velikosti např. 9 x 9 cm můžeme vyplnit štěrkem, kamením, ale nejlepší bude, když ho osijeme trávou. V tomto případě musíme také připravit dokonalé podloží, aby se tráva uchytila a neživořila. Trávě se daří i v nepříliš široké mezeře, ale ta musí být dost hluboká. Tímto jednoduchým řešením získáme zatravněné plochy i tam, kde jsme měli dosud pouze beton.
Plastová zatravňovací dlažba
Výhodou bývá její nízká tloušťka, např. 40 až 60 milimetrů, kterou minimalizujme nutné zemní práce před jejím pokládáním a dosáhneme oproti betonu nižší hmotnost. Snižujeme tak i náklady na dopravu, pracnost i fyzickou zátěž při vlastní pokládce. Dlažba nenavlhá, proto v létě neodebírá zeleni tolik potřebnou vláhu a zatravněné plochy budeme mít opravdu zelené. V zimě pak nepřemrzá, ani nepraská. Snadná opracovatelnost nám umožňuje přesně vytvářet i náročné okrajové tvary, např. kolem kanalizačních šachet nebo uzávěrů vody. Dlažba je díky své pružnosti ještě pevnější než dlažba betonová.
Vlastnosti plastových ekorastrů
Jsou povětrnostně stálé, nepodléhají vlivu plísní, hub a chemikálií. Účinkem povětrnostních vlivů může dojít ke změně jejich původního zbarvení do světlejších odstínů, tzv. patině. Opracováváme je nástroji na kov, případně na dřevo, bruskou, ruční pilou či závitořezem.. Jsou velmi pevné, nicméně oproti klasickým materiálům mají větší průhyb. Jejich povrch upravujeme pomocí nátěru a barvami. Náročnější aplikace raději konzultujeme přímo s výrobcem.
Výhody ekorastru
Použijeme-li ekorastr, umožňujeme vegetaci její snadný růst a přitom máme zajištěno, že výsledná plocha s ekorastrem snese vysoké zatížení (nad 350 t/m2). Ekorastr využíváme také kolem stromů jako ochranné "lože", které je šetrné k životnímu prostředí. A protože dešťová voda ekorastrem protéká a může se vsakovat do podloží až na 100 %, ulehčíme i kanálům. Šetříme tím náklady na dodatečný odvodňovací systém.
Richard Koníček
Foto: internet