Úvod > MY 65 aneb něco jako setkání abiturientů po neuvěřitelných téměř 60ti letech, akorát, že prostřednictvím jejich nejnovějších děl

MY 65 aneb něco jako setkání abiturientů po neuvěřitelných téměř 60ti letech, akorát, že prostřednictvím jejich nejnovějších děl

05.09.2024 18:46

MY 65

Výstava absolventů UMPRUM ročníku 1965-1971

4. 9. - 27. 9. 2024

GALERIE 1

Nejnovější výstava nazvaná MY 65

uspořádaná v prestižní galerii Prahy 1, v Galerii 1,

prezentuje tvorbu umělkyň a umělců, kteří

studovali na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v 60. letech a

stali se významnými osobnostmi v oblasti vizuálního umění.

Po - už čtyřech - předchozích společných výstavách, se tentokrát setkávají v Galerii 1,

a představují – jak jinak - své nejnovější práce.

Umělkyně a umělci,

kteří zakončili svá studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze

již v roce 1971

se stále neúnavně věnují tvorbě, sledují aktivně dění ve výtvarné mozaice současnosti

a hlavně

mají stále co říci všem, což názorně potvrzuje jejich aktuální výstava v Galerii 1.

Za léta svého tvůrčího usilování se vyhranili do široké škály forem tvorby.

Jejich umělecká vyjádření dnes zahrnují mnoho výtvarných médií.

Od grafiky, přes malbu, také sklo a keramiku,

nechybí ani plastiky, různé architektonické projekty,

či tapisérie a ilustrace.

Každý jsme jiný, umělce nevjímaje

To, co platí o nás, divácích, zejména bereme-li v úvahu časového rozpětí zahrnující více jak půl století, platí rozhodně i pro umělce. Za tu dlouho pouť, kterou jsme za ta lét vykonali, jsme se samozřejmě vyvíjeli, rozvíjeli, měnili pod vlivem nejrůznějších vnějších i vnitřních okolností. Takový už je život a vývoj. Platí to ale nejen pro nás, vděčné diváky, ale stejně tak i pro umělce, tvůrce. Výstava My 65, o tom jednoznačně vypovídá.

V podstatě lze říci, že základ všem zúčastněným v tomto projektu, UMPRUM dala stejný.

Když do UMPRUM v roce 1965 nastupovali, měli každý z nich své představy jak a kudy se budou ubírat po absolutoriu. Nesporně se vyvíjeli již při studiu, ale každé studium má svá pravidla, každý pedagog své nároky a na nějaký volný let to ještě tak moc není.

Když ale opouštěli svoji alma mater, v tom jejich absolventském roce 1971, stáli vybaveni vším potřebným na startu. Na startu závodu s vůlí, talentem, úsilím a nejrůznějšími úskalími. Na startu závodu na velmi dlouhou a náročnou trať. Ale také na prahu cesty za svým snem, za svou představou, za svou – niterně svou – tvorbou. A boj to nebyl jistojistě lehký. Ale vyvíjeli se, vydobývali si svá renomé, a – co je úctyhodné a povznášející – stále se vnímali a sledovali vzájemně.

I ostatní absolventi čehokoli se scházívají po letech. Ale vše se odbude tím, že si vymění informace co a jak a tím to na x let končí. Ne tak tihle umělci z MY 65. Ti, krom toho pokecu a posezení, si představují navzájem svoji tvorbu. A vzájemně si ji také hodnotí a dozvídají se o sobě, kam se kdo z nich ubírá a kam až ve své tvorbě dospěl.

A protože se schází už to půlstoletí, je vidět, že jsou k sobě v hodnocení vlídní a zachovávají si vzájemnou úctu, což je začasté na jiných srazech jen pouhé očekávání dorazivších účastníků.

I za to, za tu vytrvalost a vzájemné souznění, je třeba obdivovat tu partu absolventů skrytou pod šifrou MY 65.

Malá přehlídka velkého kumštu

Každý, kdo se výstavy zúčastní, vždy dodá pro její naplnění svá nejnovější díla. Možná – dle svého názoru - asi i ta nejlepší, neboť každý se rád pochlubíme tím, kam až jsme dospěli. Ale o to – a z vystavených děl to také je znát – o to tu nejde. Autorky a autoři spíše dokazují, že neustrnuli, že se vyvíjejí i po těch zatracených padesáti letech tvorby, že drží klidně krok s trendy, ale, a to především, že zůstávají osobnostmi. Každá, každý, sami za sebe a všichni dohromady za jednu partu - MY 65. Což je krásné a také to přímo dýchá z vystavených prací. Sebeuvědomění a krásné umění všeho druhu.

A kdo jsou ti absolventi UMPRUM ročníku 1965-1971?

Kurátorka výstavy, Milena Klasová, nasadila do výstavního prostoru Galerie 1, samé těžké kalibry. Umělkyně a umělce, kteří svými díly chytnou a osloví každého, kdo se jen trochu o umění zajímá. Stačí pouhý výčet a je jasno:

Jana Budíková, Miloslav Čejka, Jan Fišer, Jan Hlavatý, Milan Jansa, Jan Kavan, Stanislava Kavanová, Gabriela Luptáková, Gita Marcolová, Jan Mladovský, Hana Müllerová, Oldřich Plíva, Renata Rozsívalová, Jan Ungrád, Jiří Vlach, Radka Vodáková Šrotová a Anna Vojtěchová.