Muzikál aneb Cesty ke štěstí /Hudební film s písněmi ze slavného muzikálu ´Starci na chmelu´
Společností Bioscop jsme byli 11. 1. 2016 pozváni do Cinestar Anděl - Praha Smíchov na novinářskou projekci nového českého filmu ´Muzikál aneb Cesty 
štěstí´. Ze zaslané pozvánky a příloh vyplynulo, že se jedná o film odkazující se na přelomový snímek české filmografie 60. let 20. stol. - na film ´Starci na chmelu´. Pozvánku jsme samozřejmě rádi přijali, protože jsme byli na www.www-kulturaok-eu.cz nejen zvědaví, ale v duších i myslích nás provázela obava. ´Starci na chmelu´ jsou a byli v tomto národě skoro až 
zbožnělí. Budou dál? Nehrají si tvůrci s ohněm…?
Správný film ve správnou dobu
V roce 1964 ovládl kina i rozhlas dnes už téměř znárodnělý a kultovní film ´Starci na chmelu´. My - dnešní důchodci - jsme byli v nádherných telecích letech či dokonce v pubertě. Tedy v čase prvních lásek, milostně-romantických dobrodružství, v nové vlně české kinematografie i tajících ledů v české – jak se tehdy říkalo – populární hudbě. Inu, blížil se rok 1968…
´Starci na chmelu´ byli souzněním tvůrců, interpretů i diváků
Snímek ´Starci na chmelu´ oslovil v té době každého a snad každý z nás pamětníků nějaký takový podobný příběh prožil. A to se nezapomíná. Geniální melodie Jiřího Maláska, jeho tvůrčího skoro dvojčete Jiřího Bažanta a jejich častého spolupracovníka Vlastimila Hály, nás tím provázely. V rádiu i v hlavě. Šly zapamatovat. Scénárista Vratislav Blažek připravil době nepoplatný, věrohodný, inspirativní a docela akční příběh o velké lásce, což nás bralo u srdce.
Režisér filmu Ladislav Rychman měl pro hudebně taneční revue talent od přírody. Kromě Starců, nesou jeho rukopis i další úspěšné hudební filmy (Dáma na kolejích či Hvězda padá vzhůru) a byl také jednoznačným otcem tehdy ještě tak zvané filmové písničky, v níž šlágr opatřil krátkým, půvabným, výtvarně nápaditým, filmem, jemuž bychom dnešní řečí neřekli jinak než videoclip. (Mackie Messer s Milošem Kopeckým je přece nezapomenutelný).
Legenda žije, ale…
Inu, ´Starci na chmelu´ jsou a byla událost. Zatímco 3. generace ho prožila, 2. generace ho také zná a uznává, ač už samozřejmě kráčela jinými hudebními cestami, jak to umožnila doba blížícího se dalšího dějinného mezníku, roku 1989. A 1. generace dnešních teenagerů? Kupodivu, síla dávného filmu je tak velká, že s přičiněním rodičů a prarodičů má stále ještě jakousi povědomost o jeho existenci, sem tam ho i náhodně zhlédla, celkem ho respektuje jako klasiku, i když samozřejmě poslouchá dávno něco diametrálně jiného. Jak by reagovali, kdyby film, melodie, texty měli chtě nechtě (no, spíš nechtě) prožít zas? Tak nějak se zamýšleli i tvůrci filmu ´Muzikál aneb Cesty ke štěstí´.
Hold jednomu starému filmu dnes a bez patosu?
Samozřejmě se především hledala vhodná a stravitelná cesta, jak ten příběh dávných Starců i s jeho melodiemi podat dnešní generaci konzumní muziky.
Remake?
Naštěstí ne. Prý ani ta myšlenka nepadla. Dobře tak. Remake veleúspěšného filmu je nesmysl. Viz nedávný pokus o znovuzrození Angeliky. I kdyby to byl skvělý film, šanci nemá. Fixovaná nostalgická verze je tak silná, že pokus propadne. Stejně tak i nové příběhy, kde má být nový Vinnetou, či Poirot hraný někdy někým po Davidu Suchetovi. Takový zázrak, jaký se stal přetransformováním Sedmi samurajů v Sedm statečných, se totiž stane na světě tak jednou za 100 let.
Tak ale jak?
Verzí prý bylo víc. Uspěl až ´film o divadle´, přesněji film o jednom absolventském divadelním nastudování Starců současnými mladými. A ukázalo se, že to bylo ono. Že to je schůdná a rozumná cesta, jak se dá důstojně a bez ostudy (jak to tvůrci sami formulují)
„složit poklona jednomu z největších legendárních filmů, jeho písničkám a choreografii“.
Čtěme slovo distribuce
„Muzikál aneb cesty ke štěstí je hudební film s písněmi ze slavného muzikálu Starci na chmelu… Je to ale hudební film o dnešních mladých lidech a jejich životech – o touze po úspěchu, kamarádství, rivalitě, odvaze. A samozřejmě také o lásce…
Film vypráví příběh třídy pražské konzervatoře, která má na letním soustředění nazkoušet Starce na chmelu. Studenti jsou ze začátku znechucení, že se budou věnovat klasickému českému muzikálu. Během zkoušení je kouzlo Starců pohltí, ale nechtějí se spokojit se starou choreografií. Do svého nastudování přidají prvky klasického tance, ale i street dance, hip-hop či pohybové divadlo. Neúnavně budují muzikálové představení, do kterého vkládají veškerou svou energii, odvahu a talent. Termín představení se neúprosně blíží a v sázce je mnoho. Úspěch může znamenat vytoužený začátek cesty za uměleckým snem…
Ve filmu jsou použity původní písně Starců na chmelu. V hlavních rolích uvidíme Vicu Kerekes, Romana Vojtka, Martina Písaříka, Jiřího Korna, Adama Mišíka, Vladimíra Polívku a další. Film doplní nové verze písní a hudba od Petra Maláska, pro kterého není srdcovější záležitost, než filmový muzikál Starci na chmelu. Původní hudbu k němu napsal právě jeho otec. Režie se ujala Slobodanka Radun.“
Jak to viděla www.www-kulturaok-eu.cz?
Předem říkáme, že my - dobře. Nic se nezkazilo, nikde jsme necítili trapnost, kdy se divák stydí za tvůrce, ani minutu jsme se nenudili a závěrečným superfórem jsme ještě vysmátí četli titulky. Cestou jsme si opakovali známé melodie v citlivě nové aranži, ale pořád stejně dobré.
Nápad se studenty konzervatoře (herci jsou opravdu až na hlavní protagonisty studenty Konzervatoře a vyšší odborné školy Jaroslava Ježka) se ukázal životný.
Jde do jisté míry skoro až o jakousi reality show. I když jsou protagonisté výběrem z náročného třídenního castingu, kde nebyl, vzhledem k jejich všeobecným dispozicím, problém s počtem uchazečů (byly to prý stovky), ani s průpravou (aktéři museli umět zpívat, tančit, hrát a samozřejmě typově odpovídat), netvořili ale jednu třídu jako ve filmu. Pětadvacetidenní pobyt a záměrná odloučenost natáčecí lokace, z nich ovšem ten ´jeden ročník´ dotvořily. Odpor studentů tak nebyl jen ve scénáři.
Natáčení se odehrávalo s řadou skutečných konfrontací scénáře a představ tvůrců s invencí studentek a studentů, kteří jsou – jak se ukázalo - podle slov tvůrčího štábu, opravdu silné a svébytné osobnosti. Také dravost a elán svěžího mládí byl nehraný a udržet tuhle partu na uzdě byl prý značně náročný úkol. A nakonec i scénáři podobné peripetie mezilidských vztahů se neodehrávaly jenom na plátně, ale provázely i celé natáčení i za kamerou. Jak se ukázalo, stejně jako ve filmu a ve scénáři, příběh postupně chytil i největší odpůrce, a všichni se se svými postavami i s celým příběhem tak dokonale sžili, že se stal i pro ně prestižní.
Malá úvaha o skrytém pesimismu
Zkrátka, podle nás na www.www-kulturaok-eu.cz je film úspěch. Svěží, poutavý, o nadšení mladých lidí, co dovedou tančit, zpívat i hrát a také žít své žití na plné pecky. Navíc naše stará modla Starci na chmelu neutrpěli žádnou újmu a jsme dokonce přesvědčeni, že v půjčovnách a na internetových úložištích bude i mezi mladou generací zájem o stažení a zhlédnutí oněch dávných Starců. Už jen proto, aby věděli, jak to tenkrát bylo. A to je dobře, moc dobře.
Ale tím to končí.
Nesrovnávejme. Není proč a myslíme si, že o to ani nešlo. Ale – opravdu nic proti filmu Muzikál – ale na staré Starce na chmelu se budeme, myslíme si, nadále v záznamech dívat opakovaně jako na Mrazíka či Vynález zkázy. O Muzikálu si to ale nemyslíme. Ne, že by nemohl konkurovat, je jiný, moderní, dobrý, ale doba chrlí další a další podněty. Podobné, horší a třeba i lepší. V žánru hudebního filmu i mimo něj. A tak druhé, třetí zhlédnutí, aby si člověk dohlédl uniklé detaily, jež mu při prvním rozkoukání zůstaly utajeny, si představit umíme. Ale za rok, za pár let, či dokonce za pár generací…? Těžko. Není to ale vinou filmu, nýbrž náhody. A doby. Je jiná, přehlcená. A valící se. To za vzniku podobných ikon nebylo.
Po filmu následovala beseda
Před diváky se – jak už to tak bývá - po promítnutí, odvážně posadil skoro celý tvůrčí tým. Nebyl to ale Boží súd. Ani poprava. Nutno říci, že plný sál, z valné části nadupaný odborníky a renomovanými kritiky z nejrůznějších medií, přijal film pozitivně. Samozřejmě, že jsme v kuloárech slyšeli i odsudky, polemiky, i výtky, ale to už tak s filmy je.
Není filmu, jenž by se zalíbil všem.
Zejména pak odborníkům a filmožroutům. Ale – a to, ceníme nejvíc – všeobecná reakce nebyla ani ono tak časté a falešně znějící „no dobrý, to bylo, no“. A pak nedej osud, aby se někde v sále vyskytlo nevinné dítko, jež by po vzoru Andersena zvolalo, že „král byl přece nahatý“. Ne. Nestalo se. A dokonce se i ta nevinná dítka v sále vyskytla.
Co jsme se mimo mnohé jiné dozvěděli
Beseda hodinová. Dotazy pršely a z odpovědí vyjímáme – dle nás – nejpodstatnější myšlenky.
Petr Malásek…
Sám skladatel, navíc syn někdejšího hlavního autora, se svěřil, že při prvním oznámení toho, co se chystá, byl proti. Starci jsou pro něj „rodinným pokladem“ a „sáhnout“ na něj zprvu váhal. „Celé týdny a měsíce jsme debatovali, hledali argumenty pro a proti, paralely se světem dnešní mládeže. Až se zrodil jakýsi klíč, který by mohl zaručit svébytnou kvalitu bez parazitování na předloze a oslovit pokolení, o kterém vypráví“.
Pak teprve kývl a byl ochoten do projektu jít. Došel totiž k přesvědčení, že pojetí, jaké si předsevzal film Muzikál, ctitelům Starců na chmelu může dokázat, že, jak doslova řekl „určité principy lidského chování a jisté morální čistoty jsou věčné a všudypřítomné v lidském životě napříč věky, místy i generacemi“.
Dana Morávková…
Zatímco Petr Malásek obstaral hudbu, jeho manželka, Dana Morávková, řešila tanec. Obě složky filmu jsou totiž pestré. Od retro big-bandu klasiky 60. let přes vstupy symfonického orchestru a oproti tomu ´jen´ akustickou kytaru, až k přísně současnému modernímu soundu.
V tanci to pak znamená cestu od společenských tanců – často už skoro zapomenutých, jako bossa nova či waltz - přes hudbou podbarvené pohybové divadlo až třeba k hip-hopu. Jak zdůraznila Dana Morávková, spojovacím prvkem byla ale bezvadně vybavená současná mladá generace budoucích herců a tanečníků, jejich obdivuhodná a až nevyčerpatelná energie a hlavně sám příběh, který je opravdu nakonec chytil, a k němuž se pak připojilo i jejich pohybové vnímání. Jak sama autorka choreografie a tanečního nastudování uznale konstatovala, „byla to pro mne neskutečně krásná práce, vzájemná energie a nadšení s dvacetiletými tanečníky a herci. Člověk si na sále něco vysní a ten sen se stal skutečností.“
Roman Vojtek…
Asi nejvíc stmelující postavu hraje - všemi možnými muzikály naší přemuzikálované scény ozářený - Roman Vojtek. On sám zmínil, že hrál už ve čtyřiceti muzikálech. Zde mu však byla dána role kantora, vedoucího bandu studentů. Role mu na výsost šla. Dovedli bychom si ho představit za katedrou, jak zkušenosti předává. Sám nám ale k tomu řekl, že by rozhodně učit neuměl. Radit kolegům, upozornit na to či ono, to mu problém nedělá a také tak činí, ale učit takovouhle třídu by si netroufl. Chce to mnohem víc než jen umět hrát. Práci s mladými adepty herectví si ale i jinak pochvaloval jako velké dobrodružství ve filmu i ve skutečnosti, a jediné čeho upřímně litoval, bylo, že nedostal ve scénáři příležitost sám si také zazpívat.
Vica Kerekes…
Ve filmu jí byla svěřena role 
učitelky choreografie. Kromě toho, že nás překvapila tvrzením, že ač Slovenka, dokonce vychovávaná v maďarské rodině, znala už jako dítě původní film Starci na chmelu. Přiznala, že tomu ale v jejím věku a snad i přes jazykovou bariéru tehdy ještě vůbec nerozuměla. Díky babičce a mamince, které však milovaly písně z tohoto filmu, znala a poslouchala hudební složku od dětství. Ke své postavě pak dodala, že sama ve filmu moc netancuje, „mám tam svoje herecké scény a jinak tam hlavně jako učitelka velím. A tak to i v reálu je. Před natáčením jsem si sice představovala, že jim budu muset vše předtančit…, pak jsem ale měla možnost sledovat symbiózu mezi učitelkou choreografie a studenty konzervatoře. Stačí jim ukázat gesto a oni už vědí, jak a co tančit. Tak to jsem si oddychla….“
Adam Mišík…
Jednu z hlavních postav hrál už ´nestudent´, ale docela zkušený herec i zpěvák, Adam Mišík. Syn legendy naší beatové generace Vládi Mišíka, o kterém jsme léta, v minulosti, psávali po zdech, aby ho soudruzi nechali zpívat, když měl zrovna distanc. Adam jde jinou hudební cestou a hlavně v jiné době. Taťka to celkem spokojeně sleduje. Byl synovi i na novinářské projekci. Sám Adam nám na sebe prozradil, že "Starce na chmelu jsem viděl asi v deseti letech. A je to film, který ve mně zůstal. Když jsem se ale dozvěděl, že bych já měl ve filmu tančit, dost jsem znervózněl. Nejsem zrovna taneční typ. Děkuji proto panu kameramanovi Petru Hojdovi, že mě zabíral tak, že to vypadalo, jako když to umím.“
Těžko posoudit, zda je to přehnaná skromnost nebo pravda. Kameraman Petr Hojda ho skutečně snímal vždy tak, že to nebylo možno posoudit. O opaku mluvila ale choreografka, Dana Morávková, která tuto Adamovu úvahu okamžitě glosovala s tím, že to Adam se skromností přehání, že to zase tak strašné nebylo…
Veronika Schwarczová…
Veronika Schwarzová je producentkou filmu. Na kontě má například divácky úspěšný snímek Křídla Vánoc. Při tiskovce na sebe prozradila, že jejím producentským snem posledních let byl film, který už nejméně dvě generace v naší filmografii chybí. Film provoněný létem, hudební, s nápaditou choreografií, výtvarným obrazovým pojetím a zároveň s moderním, současným příběhem. Proto prý nejprve oslovila mladé kolegy scénáristy a dramaturgy a „zkusila je propojit se zkušenými profesionály, tvůrci."
A hle, po necelých dvou letech od nápadu se mohlo začít točit! „Mým přáním je, aby náš film patřil k těm filmům, jejichž písně a energie doznívají v srdci diváka ještě dlouhý čas po jeho odchodu z kina…“. Pro svůj cíl udělala vše nezbytné. Vybrala vhodnou režisérku Slobodanku Radun, původem z bývalé Jugoslávie, která má v krvi hudebnost a tanečnost (mnoho hudebních videoklipů: Anna K, Lenny a film MY 2).
Vybrala i velice zdatného kameramana Petra Hojdu, který – jak můžeme sami potvrdit – dokázal snímat ty správné detaily na tom správném místě a v té správné chvíli. Dokázal volit nejen dějově, ale i výtvarně poutavé záběry, dokázal se vypořádat s kolektivními scénami, aby vyzněly vždy jako jeden dynamický celek, stejně jako s lyricko-romatickými úseky děje.
Scénárista Václav Sadílek ml. (na scénáři spolupracoval s hercem a úspěšným režisérem Jiřím Mádlem), zase zaručil generační a profesní pohled. I když jej to prý stálo rok předělávání.
Do maličkých, doplňkových rolí pak producentka obsadila typologicky herce, kteří k té roličce odpovídali (Jiří Korn – zde volnomyšlenkářský sochař, Václav Kopta – herec Semaforu, známý svou autobusáckou posedlostí, hrál řidiče autobusu, či Josef Laufer, jeden z protagonistů původního filmu, se zde mihl jako kolemjdoucí hajný.) Bdělý divák objeví i pár dalších osobností, které statují či ve filmu mají své štěky. Pro dalšího aktéra dávného filmu, Vlastimila Harapese, se prý ale – při vší snaze – vhodná rolička nenašla.
Nás na www.www-kulturao-eu.cz zaujal – pro nás překvapivou téměř hlavní rolí Vladimír Polívka, jenž svoji frajersko-machistickou roli odvedl v plné parádě a neobyčejně civilním projevem. Mimořádným tanečním číslem pak rovněž vynikla (výkonem i vzhledem) exotická studentka herectví Z. Nhung.
Co dodat?
Třetí generace by měla na film Muzikál jít ve svém zájmu a z nostalgie. Střední generace pro oživení paměti a pochopení svých rodičů i svých potomků a nejmladší generace, zase proto, že je to celé o nich, a také o tom, že všechno staré není a nebylo jen špatné. Jen to vzniklo v poněkud jiné době. A že se mezilidské vztahy zase až tak moc nemění. Jen se přestavují kulisy, střídají dobové kostýmy a vyjadřovací jazyk. Hudby i slova. Tak filmu zdar! 
Distributor: Bioscop
Titul: Muzikál aneb Cesty ke štěstí
Produkce: Česká republika/ Lumiere Film, Veronika Schwarczová
Režie: Slobodanka Radun
Scénář: Václav Sadílek ml., Jiří Mádl
Kamera:Petr Hojda
Zvuk: Jiří Klenka
Střih:Alois Fišárek, Tomáš Všetečka
Dramaturgie: Jiří Mádl
Choreografie: Dana Morávková
Hudba: Petr Malásek
Formát: 2,35 : 1 (Cinemascope), Dolby Digital, 2D digital
Žánr: hudební, taneční
Stopáž: 85 minut
Přístupnost: nevhodný do 12 let
Hrají: Vica Kerekes (Beáta), Roman Vojtek (Pavel), Martin Písařík (Martin), Jiří Korn (profesor), Adam Mišík (David), Vladimír Polívka (Filip), Anna Fialová (Tereza), Václav Kopta (řidič autobusu), Josef Laufer (hajný), Jaroslava Obermaierová (prodavačka), Filip Vlastník (syn Beaty Mikulášek), Petr Kotvald (otec Davida), Eduard Klezla (ředitel), Václav Jílek (barman), Vedlejší role studentů: Z. Nhung (Maya), D. Krahulcová (Nováková), R. Muller (Mirek), K. Herčíková (Nella), K. Grygar (Tomáš), P. Čížek (Franta), B. Cmuntová (Viki), J. Rybníčková (Kristýna), F. Prokešová (Monika), Š. Klouček (Milan), R. Pekárek (Pepa), J. Fanta (Vašek)
Premiéra: 14. 1. 2016 (souběžně i na Slovensku)
Trailer: https://youtu.be/sS-rsNaThl0?t=6
Koproducentem filmu je společnost O2, pro kterou je Muzikál aneb Cesty ke štěstí prvním koprodukčním filmem.
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, Bioscop