Úvod > Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně aneb PRINCIP BAŤA: DNES FANTAZIE, ZÍTRA SKUTEČNOST

Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně aneb PRINCIP BAŤA: DNES FANTAZIE, ZÍTRA SKUTEČNOST

29.06.2023 18:28

PRINCIP BAŤA:

DNES FANTAZIE, ZÍTRA SKUTEČNOST

Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně

Baťův institut

3. NP budovy 14

Zlín

Expozice Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost je situována ve 3. NP budovy 14. Mapuje dějiny baťovského koncernu od založení firmy až do jeho znárodnění v roce 1945. Baťovská éra je rozdělena do řady témat, která se zabývají základními obory působnosti koncernu od výroby, budování zahraničních společností přes prodej, reklamu, dopravu až po nevýrobní sféru.

Zásadní součástí je muzeum obuvi s více než 600 exponáty nebo historická výrobní obuvnická linka.

Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně (MJVM), příspěvková organizace, je kulturní instituce zřízená Zlínským krajem.

Po desetiletích působení v prostorách zlínského zámku se v roce 2013 stala jejím sídlem zrekonstruovaná budova č. 14 v bývalém továrním areálu Svit, resp. Baťa.

Je tak dnes spolu s Krajskou galerií výtvarného umění ve Zlíně a Krajskou knihovnou Františka Bartoše ve Zlíně součástí komplexu 14|15 BAŤŮV INSTITUT.

Kromě zázemí, stálých expozic Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost a František Bartoš: pedagog, jazykovědec, etnograf a krátkodobých výstav patří k MJVM také objekty hradu a hájenky Malenovice, Národního kulturního památníku Ploština a Muzea luhačovického Zálesí. Provozuje také studovnu Archívu cestovatelů Hanzelky a Zikmunda v SPŠ Otrokovice.

Historia magistra vitae aneb Dějiny jsou učitelkou života

Autor těchto řádek je stoprocentní Pražák, křtěný - snad přímo a ne jen obrazně – samotnou Vltavou. Přesto ho od dětství něčím mimo jeho chápání přitahoval Zlín, přesněji Baťa a vše co s ním a jeho závody souviselo. Od mala míjel v Praze ona tak typické Baťovy obchodní domy. Působily na něj až magicky. Dva sloupy ohraničující vstup do podejny, která na něj – kdo ví proč, ale už dávno od předškolního věku - působila magicky. Míjel ji v Nuslích, v ulici Nuselská č. 17, dnes tam jsou jakési potraviny Plus a kouzlo vstupního portálu je zcela zakryto, ne-li zrušeno. Míjel ji na Husitské 109, kde je dnes Casino Goldem Queen. Tam je dosud ještě alespoň jeden ze vstupních sloupů patrný. Míjel ji v Celetné, kde je dnes už také - kdoví kolikáté - využití téhle unifikované Karfíkovy budovy. Míjel je na více míst i mimo Prahu, a samozřejmě se jako v opojení cítil na Václavském náměstí, když vstoupil do – dnes už zase - obchodního domu Baťa. A rád tam kupoval i boty. Ač byly tehdy všude tytéž. On je ale přece měl „od Bati“.

V roce 1968 se mu poštěstilo zhlédnout dokonce jakýsi originální instruktážní film pro prodavače v prodejnách Baťových obchodů a byl nadšen tou dokonalou promyšleností systému.

Později při cestách republikou v každém městě s potěšením záměrně hledal a objevoval bývalé Baťovy prodejny a snil o cestě do Zlína.

I na ty časem došlo. Autem, vlakem, autobusem z Luhačovických pobytů se ženou i se synem a nakonec byl vrcholem všeho jeho nechtěný poúrazový – jaká to „radost“ - pobyt přímo ve Zlíně., v – už zase – Baťově nemocnici. Co víc si ještě přát…

Co víc si ještě přát. Pobývat ve Zlíně. Alespoň týden a po svém.

Život jej navíc stále přiváděl do kontaktu s lidmi, kteří pocházeli ze Zlína a kteří ho vesměs přímo udivovali svojí jinakostí, vstřícností, pracovitostí a povahou.

To vše byly impulzy a důvody, aby studoval vše, co se Zlína, Baťi a Baťových závodů a prodeje jejich produktů týče. A při každém vzácném a letmém setkání se Zlínem, cítil, že je tam jako doma. Ač Pražák. Něco jej tam zkrátka táhlo a něco - mimo něj - ho naplňovalo pocitem, že tam do Zlína, a právě tam, by mohl klidně patřit, anebo, snad, že tam, snad kdysi, v nějakém minulém životě, možná dokonce patřil.

Proto, vybaven vším co kde kdy vyčetl, a touhou poznat i to, co dosud nevyčetl, co mu je ale tak moc blízké a tak nějak samozřejmé, přišel – konečně!!! - na sklonku života na řadu náš týdenní pobyt ve Zlíně.

Několik článků pro náš web už vzniklo hned po návratu, další snad ještě vzniknou, jako milé odklonění od rutiny vyžadované informačním webem, jako malé radostné vzpomínkové návraty do Zlína. Dnes se tedy podíváme do muzea, na historii baťovského Zlína, na výstavu Princip Baťa.

Jak vznikalo muzeum Zlína

První úvahy o vzniku Muzea na Zlínské radnici zazněly již v roce 1924. Ale neuskutečnily se. Navíc myšleno bylo spíše muzeum města Zlín. Vznik muzea se reálně datuje až rokem 1935. Ale stále ještě nešlo o muzeum se vším všudy. Historici tento mezitvar kvalifikují spíše jako „nadšeneckou aktivitu“. A tak nakonec musel – jako se vším ve Zlíně – pomoci Baťa. Propojení muzea s prostředky a angažovaností firmy Baťa přineslo konečně skutečné muzeum a – jak jinak s pomocí Bati - na moderní úrovni. Vliv firmy Baťa ovlivnil tehdy i umístění tohoto muzea. Svůj domov našlo v patře - už existujícího Památníku Tomáše Bati. Takže k opravdu definitivnímu otevření opravdového muzea došlo bohužel až v nepříliš ideálním roce 1944.

Důvod k radosti a hrdosti Zlína a jeho obyvatel trval ale jen krátce. V roce 1944 už totiž zasahovaly spojenecké nálety až na Zlín. A také ho – jakožto průmyslové centrum - nešetřily. Neunikl ani sám Památník.

Zlínské muzeum se muselo evakuovat. V té době již nemalé cenné sbírky odputovaly na nepříliš blízký (hodinu jízdy autem cca 60 km) Zámek Lešná. Tím Zlín o muzeum přišel, sotva ho nabyl.

V roce 1953 to bylo definitivní. Vzniklo z něj Krajské muzeum a sbírky ze Zlína se staly jeho nedílnou součástí.

Jenže Zlínští se nedali a o „pětiletku“ později, v roce 1958, se jim konečně jejich „odsunuté a přivtělené“ sbírky vrátily zpět. Tentokrát na zlínský zámek.

Klid a jistota však nepanovala kolem muzea dál. Muzeum sice bylo ve Zlíně, ale měnilo koncepce, měnilo názvy, a jisté v té době pro něj a zlínské občany, nebylo nic. Vliv doby a měnících se náhledů jeho aktuálních zřizovatelů byl nebezpečný.

Naštěstí přišel rok 1989 a hned na počátku roku 1990, bylo definitivně rozhodnuto: Zlín bude mít – téměř o půlstoletí později – opět opravdu to svoje muzeum, teď už nazvané jako Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. To upřesnění „ve Zlíně“, bylo konečným vítězstvím.

Od roku 2013 se muzeum, po zatím snad už opravdu posledním stěhování, přemístilo do svých součastných prostor, do nově k tomu účelu upraveného patra v objektu, jenž se nazývá právem a hrdě Baťův institut. Jinými slovy jde o „krajské kulturně vzdělávací centrum“, tvořené komplexem dvou továrních budov, označených tak jak za Bati, 14 / 15. Tedy domy z první řady, jež jsou v pořadí za sebou – bráno od nádraží – čtvrtým a pátým.

Dodejme, že Baťův institut je soubor, institucí, zahrnujících trojkombinaci, tvořenou Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Krajskou knihovnou Františka Bartoše a Krajskou galerii výtvarných umění.

V době našeho pobytu ve Zlíně, tedy v létě roku 2022, jsme samozřejmě navštívili zvědavě všechny tři instituce Baťova institutu v v budovách 14 / 15.

Expozici František Bartoš: pedagog, jazykovědec, etnograf, která se nacházela v 5. patře a seznamovala naučnou i zábavnou formou rozsáhlou práci a etnografickou činnost významného zlínského rodáka F. Bartoše. V Krajské galerii jsme tehdy zase zastihli nádhernou výstavu věnovanou Marii Fischerové-Kvěchové - HLAVU VZHŮRU! FURT SE DE! (viz náš článek: www.www-kulturaok-eu.cz/news/marie-fischerova-kvechova-hlavu-vzhuru-furt-se-de-aneb-umlcena-autorka-jejiz-ilustrace-stejne-vychovaly-generace/). Ovšem největším lákadlem pro nás byla možnost navštívit stálou expozici, nazvanou Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost konanou ve 3. nadzemním patře, budovy 14.

Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost

Název výstavy napovídá zcela jasně, co je cílem této stálé expozice. Dějiny koncernu Baťa. Expozice uskutečněná v reálných někdejších výrobních prostorách vyvolá v návštěvníkovi automaticky povznášející pocit. Nalézáme se přece tam, kde vše vznikalo, tam, kde moudře vládl onen „princip Baťa“ a v místech, která v nás vzbouzí emoce, hrdost i obdiv.

Expozice nás provádí dějinami firmy od založení až do krutého a politicky motivovaného znárodnění, prosazovaného prosovětsky zpracovaným prezidentem Edvardem Benešem hned v roce 1945.

Není rozhodně snadné zvládnout tu - až heroickou - éru Baťových závodů. Souvislosti, systém, všechny sociální odbočky, rozrůstání do dalších a dalších oborů, s botami na první pohled nesouvisejících, přesahy do kultury, sportu, vzdělání, sociální péče, výstavby, hospodářstvi a ekonomiky. Ačkoli je expozici vyhrazena hala obrovská, přesto je totálně nabita. Skoro se až po první prohlídce zdá, že by snesla jistě větší plochu a že je nesporně škoda, že celá řada dalších informací a možná i exponátů není už kam instalovat. Ku cti tvůrců téhle prostorově limitované expozice – souboru expozic – je však třeba upřímně dodat, že dělení výstavy do až neskutečného množství témat, věnovaným všemu podstatnému, co je nutné zahrnout pod pojem Baťův koncern, tu ale je. A divák se v tom dokonce neztrácí. Je totiž logisticky veden od počátečních skromných začátků firmy, přes její nebetyčný rozvoj i k expanzi do zahraničí, a současně je provázen i souvisejícími obory všech myslitelných souvztažností.

Studium takto hutného informačního toku, by rozhodně mělo přimět návštěvníka k nesledování času a oddání se prožitku. Tak jako jsme to učinili my. Ač jsme samozřejmě za týden pobytu chtěli stihnout ve Zlíně vše, co se stihnout vůbec dá, muzeum s expozicí Princip Baťa, nám „spolklo“ bezmála jeden celý den. Ale litovat toho času nebyl rozhodně důvod.

Pro účely našeho webu, jsme nabyté poznatky rozdělili na tři části.

Tou první byly Baťovy závody a výroba, včetně již zmíněné expanze do zahraničí, ale i svébytnost typicky baťovského systému prodeje, novátorské pojetí reklamy, pozornost věnovaná dopravě a samozřejmě vše sociální a nevýrobní. To pro náš tvoří první ze tří součástí expozice. Jako druhý tematický celek, je třeba vnímat jednu součást celkové expozice, a to, Zlínské filmové ateliéry. Jejich historii, produkci a osobnostem s ním spojeným se ale věnujeme v samostatném článku i když informace o tom všem jsou samozřejmě i součástí expozice Princip Baťa. Relativně samostatnou součástí celé expozice Princip Baťa, kterou také náš web nepomineme, je legendární duo cestovatelů, H + Z, Hanzelka a Zikmund. I jim náleží v celé expozici důstojné místo. Je pojato jako moderní cestovatelství a připomínají se tu nejen legendární H+Z, ale také Eduard Ingriš a Stanislav Škulina. I o tom se však zmíníme na našem webu odděleně.

Příběh firmy Baťa začal už v roce 1894

Klíčovou součástí expozice Princip Baťa, která byla v roce 2013 oceněna cenou Gloria Musaealis, udělovanou Asociací muzeí a galerií ČR nejlepší expozici roku, je – v pravém slova smyslu - muzeum obuvi. Nabízí – jak je uvedeno v materiálech - přes 600 exponátů, včetně pravé historické výrobní obuvnické linky.

V dalším textu jsme si dovolili využít probírku bohatých tiskových materiálů komentujících celou expozici Princip Baťa.

· Firmu Baťa založili 21. září 1894 tři sourozenci, kteří do ní vložili své nevelké dědictví.

· Závod, jeden z prvních „velkovýrobců“ obuvi na světě, tvořila zprvu skupinka šiček a ševců.

· V roce po roce 1900 už firma vyráběla 2 200 párů denně, aby vůbec vyhověla poptávce,

· Úspěch firmy spočíval v tom, že využívala kreativitu, zručnost pracovníků a sázela odvážně na moderní strojní zařízení.

· Firma Baťa si rychle osvojovala novátorské modely obuvi, stejně jako způsoby propagace a pružně reagovala také na chování zákazníka.

· I přes hospodářský pokles za první světové války, nedostatek materiálu, nedostatek pracovních sil, se v roce 1917 zvýšil prodej přibližně na dva milióny párů ročně.

· A proto právě rok 1917 je vnímán jako počátek Baťova historického odkazu.

· Baťa postavil ve Zlíně kolem továrny byty pro dělníky a jejich rodiny, stejně jako i nezbytné školy a nemocnice.

· Tutéž koncepci pak postupně přenášely pobočky Baťových závodů do dalších částí světa.

· I ve velmi těžkých dobách poskytovala firma Baťa levné nájmy a potraviny, protože zakladatel Tomáš Baťa pevně věřil a také o to usiloval, aby „podnik sloužil veřejnosti“.

· V časech hospodářských krizí (u nás 1931 a 1933), vymyslel Tomáš Baťa jak se přizpůsobit vniklým ekonomickým potížím. Snížil ceny obuvi o 50 %, dělníci mu odsouhlasili snížení mezd o 40 % a Baťa jim za to, jako kompenzaci, dodával jídlo, oblečení a další nezbytnosti - za poloviční cenu. Šlo o velmi odvážný a nikde do té doby nijak odzkoušený krok, který se ale skutečně osvědčil. Baťovy obchody – krize nekrize - zaplavovali zákazníci…

· Baťa také předběhl svou dobu vytvořením tzv. „samosprávných dílen a oddělení“, kde zaměstnanci mohli přispívat svými nápady a ovlivnit svůj vlastní výdělek úsilím o vyšší ziskovost oddělení.

· Postupně byly založeny nové pobočky firmy Baťa ve Francii, Rakousku, Rumunsku, Švédsku, Švýcarsku, Egyptě, Belgii, Finsku, Lucembursku, Maďarsku, Itálii, Indonésii, Singapuru a Indii.

· První zahraniční výrobní závody byly vybudovány ve švýcarském Möhlinu a v indické Kalkatě.

· Závody, a okolní vesnice, tam byly také stavěny podle zlínského modelu.

· Pod vedením mladého Tomáše J. Bati a dalších vznikla i řada zahraničních obchodních organizací a dalších výrobních závodů, v průměru nejméně dva ročně, což mimochodem platilo pro firmu Baťa i po ztrátě základny ve Zlíně, v zahraničí až do 60. let.

· Na počátku 2. světové války už Baťa zaměstnával 42 000 lidí. (pro srovnání, koncem 20. let zaměstnávaly kupříkladu Škodovy závody něco přes 35 000 lidí.)

· Po válce, i když komunistické vlády zemí východní Evropy znárodnily všechny Baťovy společnosti, Baťa přetrval, díky obnově společnosti ze zbývajících organizací umístěných mimo východní Evropu. Ale to už je jiná historie…

Mnoho poučného, ale pramálo dostupného času

Z Výše uvedených řádek, je asi zřejmé, že návštěva Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně a jeho stálé expozice Princip Baťa: DNES FANTAZIE, ZÍTRA SKUTEČNOST by pro toho, koho opravdu zajímá Baťův Zlín, je něco jako slabikář k „přečtení“ města a jeho neopakovatelného spojení s osobnostmi Tomášem a Antonínem Baťovými. Ale i ten, kdo nemíní jít tak do hloubky, neodejde z expozice s pocitem, že tam byl zbytečně. Aniž by studoval podrobnosti, uvidí tam, dá se říci s nadsázkou věci nevídané a neslýchané. Proto jsme rádi, že jsme si na Muzeum čas svůj omezený čas vyhradili. Neučinili jsme tak – ač by to bylo asi logičtější na počátku našeho „výzkumněobjevného“ pobytu, protože jsme se obávali nějakého případně deštivého dne, a ten bychom byli bývali trávili příhodněji v Muzeu ne běháním po Zlíně a jeho okolí. Ale deštivý den nás nepostihl, takže na konci pobytu, jsme se vydali konečně tam, kde jsme měli vlastně začít.

Příští povídání o Zlíně, budeme tedy, jak už jsme slíbili, věnovat Filmové roli Zlína pod Baťovou patronací. Ale to až zase někdy budeme mít chvíli času…

Text a foto: Richard Koníček (10 x) a Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně (2 x) a internet