Úvod > Monika Žáková, Michal Gabriel: Pod povrchem aneb každým dalším pohledem to vidíme jinak

Monika Žáková, Michal Gabriel: Pod povrchem aneb každým dalším pohledem to vidíme jinak

29.12.2024 17:00

Monika Žáková, Michal Gabriel

Pod povrchem

4. 12. 2024, 18:30

GALERIE ARTEFIN

Budova Vanguard

„Dobrý den,

dovoluji si vás pozvat na malou výstavu několika starších i nových ocelových soch. Spojením je struktura.

Struktura také spojuje mojí prácí s obrazy malířky Moniky Žákové.

Výstava nazvaná „Pod povrchem“ je setkáním několika pohledů na

téma, které není motivem, ale přitom zůstává důležitou součástí díla.

Budu se těšit na setkání

Michal Gabriel“

„Spojení dvou výrazově i generačně odlišných osobností,

Moniky Žákové, narozené v osmdesátých letech minulého století a

Michala Gabriela, umělce, který už v osmdesátých letech formoval vznik české postmoderny, není zvoleno náhodně.

Oba autory pojí důležitý rys přístupu k tvorbě, a to

soustředěné a precizní cizelování výsledné podoby děl a rafinovaná volba jejich povrchu.“

René Rohan, galerista

Pozvání, které se neodmítá…

Jak už na stránkách www.www-kulturaok-eu.cz zaznělo mnohokrát, přicházejí nám do naší redakční schránky pozvánky po desítkách. Opětovat zájem o náš web není v silách našeho redakčního týmu, zejména, když se ve čtvrtek umí sejít i několik pozvánek na jednu a tutéž hodinu a na nejrůznější kouty Prahy. Musíme tedy vybírat. Často i s těžkým srdcem volit mezi dvěma i více výstavami, jež bychom – už třeba kvůli autorovi – opravdu navštívit chtěli. Ale nejsme v Drdově pohádce Hrátky s čerty, tak mají mnozí smůlu…

Ovšem, přijde-li pozvánka, jakou citujeme v úvodu této naší informace, pozvánka o Pana Sochaře, Michala Gabriela, jde vše ostatní stranou. A to i přesto, že nás zve do nám zatím neznámé výstavní prostoře a my k nám zatím neznámým galeriím máme – přístup, řekněme mírně, rezervovaný. V takových případech vedeni zvědavostí, se tam vydáváme až po vernisáži, některý z následných dnů, a bereme to, jako „průzkum bojem“.

Ovšem, zve-li nás sám Pan Michal Gabriel, navíc s další skvělou malířkou, Monikou Žákovou, jejíž tvorbu také známe, tak to je pak trumfové eso, přebíjející vše, co se ten večer koná…

Stále máme co objevovat

I když, se pro náš web pohybujeme intenzivně v pražském galerijním světě dvanáctý rok, přesto se stále máme nač těšit, neboť překvapením není nikdy konec a objevům nových prostor či tvůrčích osobností rovněž tak. Díky panu Gabrielovi, jsme tedy objevili další – pro nás novou - galerii, Galerii Artefin.

Galerie Artefin je jednou z aktivit společnosti Artefin, sídlící v moderním areálu tzv. Q Parku na hranici Prahy, v Měšicích, kde tato společnost vybudovala světově ojedinělý systém poskytující - takříkajíc pod jednou střechou - veškeré služby týkající se péče o umělecká díla, jejich nákup a prodej, ale i stále aktuálnější investování do umění prostřednictvím fondu.

Před časem společnost Artefin, otevřela navíc i svou pražskou pobočku – onu námi objevenou Galerii Artefin.

Galerie se nachází v přízemní všeobecně známé budovy bývalé továrny na letecké přístroje nazývané Microna, působící od 60. let v Modřanech. 14 pater budovy u tramvajové trati napříč Modřany, u stanice Belárie, asi nikdo, tudy putující, určitě nepřehlédl. Microna v budově ale ukončila činnost a budova se stala svébytným brownfieldem. Nějaký čas se tu pořádaly i - víceméně živelné a akce bez existence dramaturgického plánu, (jako např. v rámci Art Salonu výstava https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/adam-jilek-p-o-r-n-aneb-kdyz-erotiku-umocnime-az-na-hranu/).

Až od roku 2019 začala zásadní konverze budovy. Ve 150 luxusních loftových bytech o velikostech od 40 až do 700 m čtverečních metrů. Byty jsou řešeny ve zcela výjimečném a prakticky vždy individuálním designu a některé z nich jsou dokonce vybaveny autovýtahem (!). Budova se přejmenovala na budovu Vanguard a stala na zvyklosti matičky Prahy, zcela ojedinělou. V tom případě, ale v přízemí takového architektonického unikátu, nemůže přece působit jen tak něco. Došlo proto proto k zajímavé, ale příhodné, symbióze této ojedinělé stavby s neméně zajímavou společností Artefin, jež zde otevřela – pro nás, žel, až do letošního prosince, neobjevenou pražskou galerii - Galerii Artefin.

Pozdě, ale přece…

Výstava nazvaná Pod povrchem, soch a artefaktů Michala Gabriela a obrazů Moniky Žákové není samozřejmě první, která se v nové luxusní modřanské galerijní prostoře koná. Galerie zde působí od počátku letošního roku, tedy od ledna 2024. A stačí se podívat na webovou stránku galerie (https://www.artefin.cz/galerie/#close-modal), kde jsou uvedeny předchozí výstavy. Je z toho zřejmé, že dramaturgie galerie si vybírá opravdu reprezentativní nabídku a prezentuje významné autory. Jsme rádi, že jsme - sice pozdě, ale přece - tuto mimořádnou pražskou/ modřanskou výstavní aktivitu objevili už konečně také www.www-kulturaok-eu.cz.

O výstavě Moniky Žákové a Michala Gabriela nazvané - Pod povrchem

Jaká budova, tací nájemci. Zahájení výstavy mělo úroveň a úvodního slova, se fundovaně ujal sám její galerista, René Rohan. I když jsme si dělali pečlivě poznámky, objevili jsme precizní kurátorskou zprávu z pera Reného Rohana, a bude vhodnější, odcitovat zprávu, kterou jsme byli vybaveni, stejně jako mnoha dalšími materiály týkajícími se Galerie i společnosti Artefin a jejích četných aktivit na poli umění. Proto dáme raději před pouhým naším přetlumočením vystoupení Reného Rohana, přednost přímo jeho kurátorské zprávě:

„Pro Moniku Žákovou, stejně jako pro Michala Gabriela je podstatná hra s použitým materiálem, který může prvotně evokovat něco nepotřebného, odpadky odsouzené k vyhození, jež díky umělecké invenci dostaly druhou šanci a stávají se originálními nositeli nové estetické hodnoty.

U Žákové je to zmačkaný papír nebo plátno, zakomponované do různých forem jemných reliéfů.

U Gabriela zase skořápky ořechů, které u pryskyřicových soch zvířat suplují jejich původní zbarvení.

Společná je jim oběma systematická práce s iluzí jako přidanou hodnotou, aby divák mohl být bližším zkoumáním jejich děl opětovně překvapován.

Žáková své reliéfy v průběhu tvorby rafinovaně obměňuje a prostorový efekt skutečně zmačkaného papíru či plátna umocňuje, nebo zcela vytváří barvou. Tento princip diváka nutí k postupnému odhalování kdy jde o reálnou plasticitu a kdy o její imitaci, nebo jejich kombinaci. Nově Žáková využívá i materiálového posunu a plochu skládaného papíru přenáší do formy sádrového nástěnného objektu.

U Gabriela zase zvolená struktura překrývá na povrchu tvarově čitelných soch realistické detaily a proměňuje tak povrch v projekční plochu určenou divákově imaginaci. Divák na hru přistoupí a promítne si do sochy své představy a ty jsou pak pro něj silnější než skutečnost. U Gabrielovy pozdější tvorby, u soch vytvořených z nerezových plátů, je podstatný a nepostradatelný další prvek iluze. Pláty jsou vrstveny s nepatrným odstupem a je zcela zásadní, z jakého úhlu pohledu je dílo vnímáno. Tvar sochy je naprosto zřejmý dokud se pláty opticky překrývají, posunem do směru jejich kladení se však zviditelní mezery a socha se jako zázrakem prolne s pozadím.

U soch Asteroidů tento efekt silně umocňuje dojem, že se jedná o magický předmět z jiného světa, u nerezové šelmy zase název Mimikry trefně ilustruje potřebu splynutí s okolím, v přírodě nezbytným pro úspěch přežití.

Cílem tvorby obou autorů však není pouze vizuální poutavost. Stejně podstatné je to, co je pod povrchem, co je lidskému oku skryto.

U Žákové je to potřeba zaznamenat stav věcí v určitém okamžiku. Strukturu reliéfu zmačkaného plátna reprodukuje barvou, aby i po vyžehlení a všití do „čistého“ plátna, navždy zůstala zachována stopa předchozího vzhledu. Touto technikou se intuitivně a částečně podvědomě odkazuje k tématu ženského umění a otázce genderové dělby práce, kdy praní, šití a žehlení je tradičně určeno ženám. Jindy se skládaný papír zase stává fosilií v podobě sádrového odlitku, kterým autorka zvěčňuje původní promyšlenou kompozici geometrické abstrakce, zlidštěné záměrnou nedokonalostí ruční práce při výrobě papírové matrice.

Gabrielovi je zase vlastní intenzivní hledání ideálního tvaru. Ve svých zvířecích sochách se nesnaží o realistické zpodobnění konkrétního druhu, ale o nalezení dokonalého archetypu. Abstrahuje vše nadbytečné a kontinuálně zdokonaluje proporce, aby co nejlépe vystihl podstatu zažité představy o vzhledu kočkovité šelmy, dravého ptáka, koně, nebo žraloka.

U nerezových soch Asteroidů je zase podstatné využití technologie 3D tisku, která umožňuje libovolnou změnu měřítka výsledné realizace. Gabriel proto jako motiv záměrně volí kámen, jehož povrch je natolik strukturovaný, že je možné jej z miniaturní předlohy zvětšit do jakýchkoliv rozměrů, aniž by utrpěl jeho přirozený charakter.

Pro tvorbu Žákové i Gabriela je tedy charakteristická citlivá vyváženost formy a obsahu, harmonie toho, co je viditelné na povrchu, s východisky práce, konceptem a sdělením, které se u obou autorů pod povrchem přesvědčivě nachází.

René Rohan

Artefin o sobě, v 1. osobě

· V Artefinu si klademe za cíl rozptýlit veškeré obavy z případného nákupu uměleckého díla a cestu k jeho pořízení co nejvíc zjednodušit.

· V našem depozitáři a showroomu si zájemce může na ploše 460 m2 vybrat z více než 800 uměleckých děl různých autorů.

· Každému zájemci věnujeme dostatek času k osobním konzultacím, umožníme přímé jednání s umělci a případně i výběr dalších děl z jejich ateliérů.

· Navíc můžeme nabídnout i financování nákupu formou splátek, a to jak pro podnikatele, tak i koncové zákazníky.

· Věříme, že touto cestou dokážeme zpřístupnit svět současného umění komukoliv, kdo uvažuje o jeho koupi ať už jako o dobré investici, nebo jen pro radost.

· Zájemce přesvědčíme, že umění není jen pro bohaté nebo vyvolené, a cesta k pořízení kvalitního originálu může být mnohem jednodušší, než se na první pohled zdá.

· GALERIE ARTEFIN provádí konzultace výběru děl, prodej za ateliérové ceny, rozvoj a budování sbírek se 100% zárukou pravosti.

· V Artefinu přemýšlíme, jak propojit umění s veřejným prostorem, s interiérem, s pracovním prostředím.

· Jak dostat sochy z galerií na náměstí, do nově vznikajících projektů, do sadů a zahrad.

· Jak otevřít cestu malířům a sochařům a dalším umělcům ke spolupráci na vytváření designu korporátních budov, rodinných domů nebo bytů.

· https://www.artefin.cz/galerie/#close-modal

MONIKA ŽÁKOVÁ (1987)

Monika Žáková promovala v roce 2012 na Akademii výtvarného umění v Praze v ateliéru Jiřího Sopka, v roce 2009 navštěvovala tamtéž ateliér hostujícího profesora Jana Merty. V roce 2011 absolvovala studijní pobyt na Hochschule für Bildende Künste Dresden. V roce 2014

se umístila na třetím místě v prestižní Ceně kritiků za mladou malbu, udělované autorům do třicet let. Účastnila se celé řady jak sólových, tak skupinových výstav v několika zemích Evropy nebo v Japonsku.

MICHAL GABRIEL (1960)

Vystudoval v letech 1978-82 Střední umělecko-průmyslovou školu v Praze, 1980-87 Akademii výtvarných umění, Praha – obor sochařství, je zakládajícím členem výtvarné skupiny Tvrdohlaví. V roce 1995 získal cenu Jindřicha Chalupeckého, 1998 nastupuje na místo vedoucího ateliéru sochařství na FaVU VUT v Brně, v roce 2001 je habilitován docentem na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, 2007 byl zvolen děkanem FaVU VUT v Brně a v roce 2009 je jmenován profesorem.

Text připravil: Richard Koníček

Foto: Wenca Nikoníček