Miroslav Pechánek: Písmo & Příběh aneb když písmenka vyprávějí i beze slov
Topičův salon - Praha
20. 5. – 3. 6. 2015
Společnost Topičova salonu je nejen, jak se říká, na dobré adrese, ale je i garancí dobrého umění a dobrých lidí vůbec. Pozvání na středeční podvečer 20. května 2015 v galerii vyznačující se všudypřítomným geniem loci, jsme samozřejmě neodmítli. Kdyby pro nic jiného, tak už proto, že šlo o výstavu typografických obrazů Miroslava Pechánka. Autor byl vernisáže osobně přítomen.
Že neznáte Pechánka? Ale znáte…
Kdo viděl film´Běž si a dováděj´, ten si možná vzpomene na graficky výrazný plakát k tomuto filmu. Byl stejně nepřehlédnutelný jako plakát k filmu Hanele. Kdo má doma knihu Jiřího Datla Novotného ´Závidím´ o Jiřím Grossmannovi, zná její posmutněle milou titulní stranu. To vše, a mnoho, mnoho dalších grafických prací (výpravná publikace Pražské paláce, knižní verze slavné hry Král krysa, publikace o Jiřím Šlitrovi – Ďábel z Vinohrad aj.) vytvořil právě Miroslav Pechánek. Jeho užitná grafika nás totiž provází – aniž bychom si to až tak jmenovitě uvědomovali - na každém kroku už téměř půl století. A to jak v knižní grafice, tak na plakátech.
To to trvalo!
Miroslav Pechánek (*1945 v Praze) je absolventem Střední uměleckoprůmyslové školy v Praze (na foto vpravo)
- začínal jako písmomalíř
- od 1967 působil jako výtvarník Oblastního muzea v Písku, kde vznikaly jeho první plakáty
- 1970 stal grafikem ve svobodném povolání, a to jako člen Asociace užité grafiky v Praze
- své umění věnoval především typografii knih a plakátů
- jeho práce posbíraly řadu významných ocenění, byly vystaveny na mnoha různých výstavách a knižních veletrzích doma i ve světě. Řada z jeho prací se dostala i do prestižních odborných časopisů
Přesto, že ho přátelé i kolegové po celou tu dobu přesvědčovali, aby se věnoval také volné tvorbě, bylo to marné. Až teprve v roce 2004 jejich volání vyslyšel a od té doby se věnuje konečně už i volné tvorbě. A jeho práce na volná témata jsou překvapivé. Svoji uměleckou zkušenost z užité grafiky totiž dovede originálním způsobem zhodnotit a převádět ji do nové a nové podoby.
Co jsme se dozvěděli od kurátora výstavy PhDr. Jana Kříže?
Kurátor výstavy PhDr. Jan Kříž (na foto vpravo) nám především předeslal, že Pechánka zná už od 60. let 20. stol., kdy mu dělal grafiku k jedné výstavě v Písku. Tam se už tehdy nesměle, ale přece, konaly výstavy neoficiálního umění.
Jan Kříž rázem odhadl Pechánkovy další možnosti a od té doby ho přemlouval k volné tvorbě. Pan Pechánek až v roce 2004 svolil a po menších výstavách (například v roce 2012 v pražské galerii Nová síň) se podařilo konečně uspořádat opravdu důstojnou výstavu Pechánkovy volné tvorby.
PhDr. Kříž výstavu v Topičově salonu označil jako završení ideálu, jak by měla vypadat výstava písmového umění. Doslova nám řekl: „Pechánkovy písmové obrazové metafory straní nevyčerpatelným radostem svobodně fabulujícího ducha“.
Pak nám Jan Kříž naznačil i genezi písmových obrazů vůbec. Předně připomněl, že obdobné snahy byly prakticky ve všech směrech výtvarného umění v minulosti. Pro současnost je ale rozhodující rok 1963, kdy byla v Amsterodamu upořádána výstava nazvaná Písmo a obraz. A touto průlomovou výstavou se moderní písmová tvorba zařadila jako plnohodnotná do výtvarného umění. Ukázalo se - a s postupem času stále zřetelněji - že písmové obrazy jsou výtvarně soběstačným výrazivem. Nemělo by to ale být jen pouhé hraní s grafikou, což v řadě případů dosud stále přetrvává. Ale Pechánkovy písmové obrazy žádným hraním nejsou. Naopak patří ke špičce oboru v tuzemské i světové produkci. Pechánkovy písmové obrazy jsou hravé, manýristické, ale i filozofují a nastavují zrcadlo době i tématu. Autor totiž náměty čerpá z mytologie, z bible, z historie, ale i ze symbolů současnosti. A náměty všechny dohromady vypovídají vždy něco o člověku jako takovém a událostech, které se ho bytostně dotýkají.
Jak Pechánkovy písmové obrazy ´číst´?
S kurátorem výstavy Janem Křížem jsme se shodli, že vystavené obrazy (akryly na plátně) není vhodné a možné jenom zhlédnout. Je třeba je vnímat déle, věnovat jim pozornost i čas. A ´číst´ je. Proto byly také na výstavě rozděleny do 5 sálů galerie Topičova salonu podle své základní ideje.
V 1. sále se tak setkáme s motivy biblickými. A spatříme triptych velkoplošných obrazů nazvaných Kain a Abel I. – III. a diptych s názvem David a Goliáš I. a II. Číslování jednotlivých obrazů není samozřejmě náhodné, zachycuje vývoj děje. Na obrazech triptychu Kain a Abel je třeba jasně pozorovatelný vývoj vztahu mezi zlem (písmeno K jako Kain) a dobrem (písmeno A jako Abel). Ta písmena spolu svádějí onen biblický boj.
Obdobně lze ale ´číst´ i krásné velkoplošné písmové obrazy ve 2. sále, kde je jejich spojovacím motivem autorova reflexe na op-art. Proto je tu obraz nazvaný Pocta Andy Warholovi a v kontrastu Pechánkem svébytně modernizovaný triptych bájného příběhu nazvaný Judita s hlavou Holoferna I. – III.
Třetí sál přináší ukázku Pechánkova humorizujícího pohledu. Je to další triptych Pocta Sharon Stone I. – III. a vynikající nápad, nazvaný Myš vítězí nad perem, ve kterém jsme vyčetli i druhý sdělovací plán. Stačí se dívat, číst a přemýšlet.
Čtvrtý sál je věnován písmovým obrazům inspirovaným odvěkou lidskou touhou překonávat sebe sama. Proto tu na jedné straně najdeme triptych nazvaný Ikarův pád I. – III., jehož příběh je notoricky známý z řecké mytologie, a na druhou stranu solitérní písmový obraz Pocta Kateřině Neumannové, inspirovaný nedávnou současností.
A konečně 5. sál může být pro někoho možná až poněkud kontroverzní.Vedle sebe se tu totiž nalézá diptych Pocta Marilyn Monroe I. – II. a diptych Pocta Janu Husovi I. – II., kterému navíc vévodí klasický motiv, chronicky známé grafické podoby slavných sirek Solo Sušice. Obě témata jsou tak trochu možná až rouhavá, stejně jako jejich kombinace v jednom sále, ale při pozorném ´čtení´ zjistíme, že je na tom hodně vnímavé a lidské pravdy.
Jak to charakterizoval ve své úvodní přednášce PhDr. Kříž: „Výstava obrazů Miroslava Pechánka je významným vkladem do problematiky písmových obrazů a přehlídkou symbiózy humanistického obsahu s vrcholným řemeslným uměním. Jedná se průlomový vstup Pechánkových písmových obrazů do síně slávy volného českého umění.“
Na okraj jedné vernisáže, aneb vše je v lidech
Vernisáž výstavy Miroslava Pechánka Písmo & Příběh byla – jako jakýsi bonus – orámována pozoruhodnou sešlostí jeho přátel z uměleckých kruhů (nejen výtvarných) a energií i optimismem sršící osobností hostitelky Milici Pechánkové. Jen díky tomu všemu mohl moderovat celou akci neformálně, s úctou a lehkostí jemu vlastní herec Pavel Nový. Namísto růží přinesla (a přednesla) autorovi krkolomnou-jazykolomnou báseň Pabla Nerudy ´Ódu na typografii´ další výborná herečka, Jana Boušková. Dokonce na nezbytný čas recitace Boušková musela odběhnout z protější Nové scény, kde měla ten večer představení.
A protože k přátelům Pechánka patří také hudebníci, tak o hudební minikoncert se postarali další jeho přátelé - Neckářovi. Ano, legenda naší populární hudby Václav Neckář nám - za doprovodu (a dokonce i zpěvného) svého neodmyslitelného bratra Jana Neckáře a hudebně se potativšího syna, taktéž Václava, ale s přídomkem mladší - zazpívala. Jak jsme se dozvěděli, tak i když v dohodnutém plánu byly jen dvě písně z Neckářova klasického repertoáru, dočkali jsme se i třetí - nové, a nakonec jsme si vytleskali dokonce ještě čtvrtou – Půlnoční. A bylo krásné slyšet umělce všeho druhu (zahlédli jsme v sále dokonce i Juraje Jakubiska) zpívat v slovutném Topičově salonu sborem a pod ´Vaškovým´ vedením ono úchvatné 
refrénové
„aleluja, alelu –ja“. Nebýt květen, bylo by to vskutku jako na nějaké opravdové půlnoční.
Je moc dobře, že profesionalita a poctivost řemesla – alespoň někde - ještě nepadla pod kosou komerce a povrchnosti. Což tvrdíme jak o vystavených písmových obrazech, stejně jako o práci většiny přítomných.
110 00 Praha 1
Národní 9
Máme otevřeno:
pondělí, čtvrtek, pátek: 10.00 – 17.00 hodin
úterý a středa: 10.00 – 18.00 hodin
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková