Miro Švolík: Paralelní světy/ Parallel worlds aneb zasněme se nad nehynoucími Švolíkovými magickými ´tělobásněmi´
Galerie Fotografic – Praha
12. 8. – 20. 9. 2015
Vernisáže nové fotovýstavy v Galerii Fotografic, již zahájil galerista Martin Fojtek (na foto vpravo), se osobně zúčastnil také autor 12 fotografií - Miro Švolík, vedoucí Ateliéru kreatívnej fotografie na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislavě (na foto vlevo). Zájem o vernisáž byl enormní, přestože panovalo tropické vedro v této quazi-sklepní galerii. 
Miro Švolík (1960, Zlaté Moravce), absolvent FAMU (1981-87), žije a pracuje v Praze
- vystavil v galerii Fotografic své práce z těchto cyklů
- Květy slasti/The colourful Flowers of delight z roku 2006
- Od zrození až do smrti/From Birth to Death - z roku 2009
- Velká žena malý muž/Big Woman Little Man z roku 2010
které vytváří způsobem fotografické koláže a montáže
Toto specifikum fotografického média mu umožňuje skládat a zhmotňovat vnitřní paralelní svět k reálnému
- Miro Švolík tak pokračuje ve fotografickém experimentu, který má začátky v generaci Slovenské nové vlny z poloviny 80. let, kdy skupina mladých Slováků přinesla československé fotografii tehdy novou svobodu gesta, radost z tvoření, čistotu oproštěnosti a pozitivitu.
- ve své práci využívá skládání výtvarných prvků k vyjádření významů, dějů a situací souvisejících s dnešní společností.
- v jeho obrazových příbězích o ženách a mužích se projevuje hravost, vycházející až z odkazu poetismu a dada
- geograficky je jeho tvorba hluboko zakořeněná v prostředí střední Evropy. Snad právě proto však svým výrazem přesahuje její hranice a oslovuje diváky nejen doma, ale kdekoliv jinde
Jak v jednom katalogu Vladimír Beskid řekl o Švolíkových tělobásních:
„Nepřinášejí inscenované fotokoláže autora jen další reprodukování světa, kde se reálné prvky mění na magický celek, magnetické vizuální pole? Dokáže pamětové fotomédium vytvářet hravý, poetický, senzitivní svět, kde se probouzí sen, krása a touha, kde kvetou ´Květy slasti´? Nepřispívá tato fas-cinace ženským tělem jen k dalšímu t-eroru erotismu z obálek časopísů až po galerijní sal(ón)y?“
Od zrození až do smrti
„Je naše řeka života jen tichý pochod od kosočtverce ke čtverci, od červené k černé (bílé zůstávají jenom nevěsty?!)? Je vůbec možné programováním aparátů vytvořit živé buňky, živé tkanivo obrazu? Jde o mytický tanec těl v algoritmu digitálního času? Kdo projde bránou, neplatí? Je tato mentální mapa mozaiky života jen přiznáním divergence, kde človíček je jen další kostkou v moři zapomenutí? Není rozpixlování obrazu jen rozfixlováním života – fragmentem, úlomkem, odhalením tajemství světa? Nejsou dějiny plné mužů, kteří zobrazují ženy? Není fotoaparát jen mužský nástroj lovce na pitoreskní kolonizaci země žen?“ (Zdroj: Vladimír Beskid)
Velká žena malý muž
„Není trpasličí snaha muže narušit velkolepost ´ telobrazu´ žen marná? Neodkáže pokazit symetrii těchto monumentů nepominutelné krásy, mramorových torz bez antických gest? Jak skloňovat ´básňoženu´ bez vzoru: žena, dlaň, kost? Možno: žena, žieňa, žeň, žen-šen? Není na pevné architektuře ženských těl něco plynulé, tekuté a vláčné? A muži věří jen pravým úhlům a svým operacím. Rázným zásahem a řezem, co chtějí ´přeříznout každou´? Nenaruší každý malý kartograf ženského těla slavnost obnažení až na kůži? Nevnáší zbytečně černý malevičovský čtverec do lůna žen? Tu se kruh uzavírá: od zrodu zpět k opicím?“
Nejsou tyto Švolíkovy série jen fotometaforou času, světla a ženského těla? Není fotografie jen sbírkou mrtvých chvil - ´mrtvolkou´ času? Není jen ´svetloobrazárňou´ vybásněného světa? Nevymysleli muži fotografie jen proto, aby mohli ohmatávat ženská těla nejen rukama, ale i pomocí těchto techno-obrazů? Nejsou to poslední záběry muže – geneticky neupravovaného autora?“
(Zdroj: Vladimír Beskid)
110 00 Praha 1
Stříbrná 2
Máme otevřeno pondělí – úterý, čtvrtek – neděle 13.00 –18.00 hodin
Vstup: volný
Výstavní program 2015 je podporován granty Magistrátu hl. města Prahy a Státního fondu kultury
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková