07.02.2017 14:23

Kostel U Salvátora na Starém Městě v Praze 1/ levá horní galerie

5. 2. - 30. 4. 2017
 

 

 

 

Na vernisáži nové výstavy  Otisk – Impressio ut paradigma, jež  představila 3. část trilogie autorských výstav Miloslava Polcara, byl autor  Miloslav Polcar osobně přítomen.  Úvodní slovo pronesla PhDr. Vilma Hubáčková, kurátorka výstavy. Vystavená díla výborně korespondují se vzdušným prostorem kostela.

 

• První výstava nazvaná Prostupování světla a tvarů (Pervasio lucis et formarum) se v roce 2013 také konala v kostele U Salvátora na Starém Městě v Praze 1. Polcar zde poprvé  představil nové originální tisky na průsvitném rýžovém papíře. Tehdy věnoval pozornost tématu hmoty a světla, chápaného v jeho fyzikální i spirituální rovině
•  
• Druhá výstava měla název Intermundia a byla uspořádaná v roce 2015 v letohrádku Hvězda. Její těžiště tvořila formálně rozmanitá škála děl skripturálního charakteru, jejichž prostřednictvím byla prozkoumávána oblast mezi textem a obrazem.

 

V letošním roce 2017 se Miloslav Polcar znovu navrací do prostor kostela U Salvátora. Tématem této výstavy je ´otisk´, představený v jeho obecné rovině jako základní princip grafické techniky a v jeho reálné podobě tak, jak s ním umělec konkrétně zachází. Celý výstavní cyklus reflektuje současnou etapu Polcarovy tvorby. Nová díla mají monumentální rozměr a formu imateriálních abstrakcí. Vyvolávají dojem tušových kreseb, které se rozpíjejí na ploše transparentního papíru do neurčitých útvarů.

 

Specifickým způsobem navazují na spontánní tendence v abstraktním umění z 2. poloviny 20. století, např. tachismus, akční malbu, informel a lyrickou abstrakci. Společným rysem představitelů těchto směrů (např. Jackson Pollock, Hans Hartung, Gerthard Richter, Henri Michaux) je fascinace tvaroslovím náhodně vytvořených skvrn nebo linií, podobný systém myšlení a vnímavosti, často také inspirace tradičním čínským nebo japonským uměním, se kterým vedou tvůrčí dialog.

 

 

Miloslav Polcar dospívá k podobnému výrazu na základě osobitého využití grafických technologií. Zachovává tradiční postup – přenos obrazu otiskem z matrice. Výstava prezentuje obojí – zpracované matrice i jejich otisky, předobrazy grafických otisků i jejich výslednou podobu. V Polcarově díle to jsou esteticky rovnocenné složky, samotné matrice fungují jako umělecké objekty, a proto tvoří podstatnou část expozice.

 

 

Výstavní koncept sleduje vztah

mezi různými typy přípravy tiskové formy a výsledným otiskem.

Obsahuje tři tematické okruhy

otisk jako předobraz grafiky

(způsob vytváření matric z pevných a trvanlivých materiálů - dřevo, kov, plexisklo),

které umožní vytvářet otisk ve více exemplářích)

efemérní tisková forma

(metoda vytváření matric z pomíjivých materiálů - sádra, hlína, písek, cement, které se po realihzaci otisku rozpadnou)

 

tekutý dekalk

(metoda transferu tušových skvrn ze speciální předem upravenématrice)

 

Kurátorka: PhDr. Vilma Hubáčková

 

 

 

 

 

 

 

 

Miloslav Polcar – narozen 3. 2. 1947 v Českých Budějovicích

• 1967–1973 studoval na VŠUP Praha v ateliéru monumentální malby (prof. Zdeněk Sklenář a Václav Menčík)
• věnuje se volné grafice, kresbě a malbě
• za svou grafiku získal ceny:
• 1991 – Silver Prize, Mezinárodní trienale grafiky
• 1995 a 1997 ceny na Grafice roku
• 1991–2009 působil jako docent na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze
• žije a tvoří v Praze

„Přestože vystudoval monumentální malbu, rozhodl se Miloslav Polcar na konci 80. let pro grafiku, která ho přitahovala. Obě specializace vymezují tvůrčí prostor, v němž se formuloval jeho nezaměnitelný rukopis. Jím se na první pohled vymyká tradičním grafickým kritériím a v kontextu současné grafiky dostává i ojedinělého postavení.

 

• Grafický tisk – otisk funguje jako východisko pro kumulaci dalších technologií, intervencí zásahů kresby, řezání, vrstvení, které znemožňují další multiplikací a s výjimkou prvních kaligrafií, kombinujících lept a dřevořez, se každý stává neopakovatelným originálem.

• Podstatný je přitom vlastní moment procesuálnosti – transferu, prezentující matrici jako rozhodující článek přenosu a aktivně zapojující i vlastní nosič – tiskovou plochu. Charakteristickou robustností hutných materiálů ručního papíru, chladného kovu, zemitou monochromní škálou šedé, odstíny rzi, zašlého dřeva či opotřebované kůže, má přitom blízko k enigmatičnosti art brut.

• Avšak nostalgie ´počátků´ evokovaná romantikou neznámých písem, runových stél, železných plátů prastarých vesmírných strojů, není záměrem autora, který prvoplánovost podobných konotací vyvrací jasnými odkazy k přírodě a civilizaci. Jimi se hlásí k niterné expresi své generace a současně ale přesahuje k objektivizujícím tendencím let osmdesátých.

• V samém počátku se Polcarovo dílo soustředilo na poetiku znaku, písma, divoké kaligrafie, v širším slova smyslu na oblast mezi písmem a obrazem, od časů moderny stále provokující zdroje umělecké imaginace.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

• Statická hermetičnost archaického, jako by raženého znaku na jedné, a lineární dynamika diskursivního psaného písma na straně druhé, vymezují silové zdroje dynamických polarit organického – geometrického, vegetabilního – umělého, plošného – trojdimenzionálního principu. Jejich vzájemně se proměňující dominance konstruuje platformu pro formální dualitu kompaktního, plasticky uzavřeného tvaru na jedné, plošné, lineárně rozvolněné textury na straně druhé.

• První se manifestuje jako virtuální slepotisk, reliéf a důsledně projektuje do prostorových objektů, kodexů, instalací.

• Druhou představují lineární struktury, uvolňující energii vnitřních rytmů a jako reverzibilní prostorová kresba v bizarních skeletových praorganismech emancipující z matečného pletiva matrice do volného prostoru.
• 
  Představa obrazu jako silového kódu a zdroje metamorfózy analogické vnitřním přírodním pohybům rození – zániku, chaosu a probouzejícího se řádu je tu dovedeno k zatím jedné z nejzazších možností.
• 
  Výstavu uzavírají dobou vzniku dva zcela poslední triptychy. V barevně střídmých tiskových variantách dřevořezu se vracejí k plošnému principu grafického media a pozornost obracejí k tématu světla, transparence, sublimované energie podporované použitím japonského rýžového papíru. Akordy tiskových variant implikují pocit nového „příběhu“ vstřebávajícího chaotické pnutí přírody do organisované struktury vibrujících oválů. Jako obecně planetární symbol odhmotněné rotují kolem jádra, odpoutávají se od těžké gravitace země a stávají se počátkem nějaké jiné, umělcem právě otevírané zkušenosti.“
• (Simeona Hošková, listopad 2011)

 

110 00 Praha 1 – Staré Město

Salvátorská 1045/1

Máme otevřeno: na zvonek

• úterý 9.00 - 12.00 hodin
• čtvrtek 16.00 - 19.00 hodin
• neděle 9.30 - 12.00 hodin

Vstup: volný

 

Web: https://salvator.evangnet.cz

e-mail: salvator@evangnet.cz

www.hollar.cz
www.praha1.cz

 

 

Hodnocení:  99 %

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková