Miloslav Chlupáč: Sochy, obrazy, kresby aneb proč svou malbu považoval za privatissimum?

22.12.2014 15:11

Galerie U Betlémské kaple

18. 12. 2014 - 6. 2. 2015

 

Na vernisáži nové, prodejní  výstavy Galerie U Betlémské kaple, kde jsme vystavili kolem 4 desítek prací  Miloslava Chlupáče, mezi něž patří sochy, obrazy a kresby. S velkým zájmem  jsme zhlédli oleje na plátnech - ostře barevná zátiší (na www.kulturaok-eu.cz zaujala nejvíce barva tyrkysu),  velkoryse pojaté monumentální  akvarelové kresby Tři Grácie (I. - II. - III.) a  četné plastiky ženských figur  a hlav z unterbergského mramoru.  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Výstavu zahájil  a uvedl PhDr. Jiří Šetlík slovy, že celé  Chlupáčovo dílo  spojuje jeho osobnost, z níž vyzařuje autorova lidská pohoda a laskavost. Z jeho nesčetných  zátiší vyzařuje prostota a vůně domova.    Svůj proslov zakončil slovy, že Miloslav Chlupáč byl svou výtvarnou imaginací vskutku  básníkem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ze životopisu:

  • narodil  se 11. července 1920 v Benešově u Prahy
  • po maturitě začal studovat medicínu
  • po uzavření vysokých škol za II. sv. války se začal učit kameníkem u architekta Blahomíra Podpěry, majitele kamenického závodu v Kralupech nad Vltavou a poté přešel do pražského kamenosochařského závodu Otakara Velínského, kde se realizovaly špičkové reprodukční zakázky: Makovského kašna, Kafkovo Ráno, Laudovo Stvoření uhlí a mnohé další
  • během války začal studovat na pražské Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru prof. Karla Štipla  (nebyl z důvodu nemoce totálně nasazen)
  • po  1945 se jako předseda studentské rady podílel na reformě UMPRUM, která ji povýšila na školu vysokou
  • právě on se zasloužil o to, že na profesorská místa přišly uznávané autority jako Emil Filla, František Tichý, Jan Bauch, Bedřich Stefan či Josef Wagner. U posledně jmenovaného pak studoval i on sám. 
  • K  jeho spolužákům patřili Vladimír Janoušek, Věra Havlová (později Janoušková), Zdeněk Palcr, Eva Kmentová nebo Olbram Zoubek, v okolních ateliérech Stanislav Podhrázský a Zbyněk Sekal
  • v 60.  letech sehrál důležitou roli nejen jako umělec, ale též jako organizátor, příležitostný publicista a zejména jako neoficiální mluvčí pokrokového křídla výtvarné obce
  • byl vůdčím duchem Bloku tvůrčích skupin, platformy sdružující nezávislé výtvarné skupiny a protiváhy Svazu čsl. výtvarných umělců.
  • sám byl členem skupiny Máj 57 (společně s Jiřím Balcarem,  Robertem Piesenem, Stanislavem Podhrázským, Zdeňkem Palcrem, Zbyňkem Sekalem a dalšími).
  • v 60. letech pravidelně vystavoval a ve spolupráci s architekty realizoval celou řadu soch pro veřejný prostor
  • jezdil na sympozia, která zásadním způsobem poznamenala jeho uměleckou dráhu
  •  1962 byl pozván na sympozium v rakouském St. Margarethen. Tam navázal pevné a dlouholeté přátelství s vídeňským sochařem Karlem Prantlem
  • téměř ve stejné době (1963-1964) organizoval se slovenským sochařem Rudolfem Uhrem první domácí kamenosochařské sympozium ve Vyšných Ružbachách.

Základní idea sympozií - práce v pospolitosti umělců, výměna názorů, zkušeností a kontaktů - nabyla pro sochaře zpoza železné opony obzvláštní důležitosti, neboť pro ně znamenala první konfrontaci s mezinárodní scénou a v celé řadě případů i přímo ovlivnila jejich práci.

 

  • Chlupáč na svých sochách pracoval Brancussiho metodou taille direct, kterou oživila právě sympozia

Oproti zavedené praxi, kdy sochaři nechávali velké kamenné skulptury zhotovit podle svých modelů v kamenosochařských dílnách, seká v tomto případě sochu do kamene autor sám, namísto modelu se opírá pouze o vnitřní představu. Práce na soše tak není mechanickým přepisem, nýbrž důvěrným dialogem, kde kámen je sochaři respektovaných partnerem.

 

  • v závěru 60. let pronikl do nejvyšších pater mezinárodní scény, což platí zejména o jeho účasti na projektu En Ruta de la Amistad (Cesta přátelství)
  • 1962 první výstava v pražské Nové síni

 

V rámci doprovodné akce k olympiádě v Mexico City realizovala vybraná skupina sochařů z celého světa monumentální sochy podél autostrády směřující k olympijské vesnici.

 

  • po  1968 byl Chlupáč jedením z nejpostiženějších výtvarných umělců
  • přestal získávat zakázky na práce ve veřejném prostoru a nadále se musel živit v dělnických profesích nebo restaurováním, nemohl vystavovat, nedostával povolení k vycestování na mezinárodní sochařská sympozia
  • až   1981 se mohl zúčastnit sympozia Forma Viva ve Slovinsku
  • 1985 opět vystavuje
  • 1986 i poprvé po dlouhé době vycestoval mimo východní blok, když byl pozván k vedení kamenosochařského kursu na Letní akademii v unterbergském lomu u Salzburgu
  • po  1989 opět naplno rozvinul tvůrčí i výstavní aktivitu - začal jezdit na kamenosochařská sympozia po celém světě a až do vysokého věku sám tesal své sochy do kamene, přestože byl v posledních letech již těžce nemocný

Chlupáč se celý život držel klasické podoby sochy a nenechal se ovlivnit materiálovými či formálními inovacemi, které zcela proměnily podobu sochařství. Od ženských figur, budovaných z ostře seříznutých objemů a harmonicky komponovaných pro pohledy z různých stran, přešel v 60. letech k měkčí modelaci, v níž je tvar pouze naznačen, a dostal se až na hranici abstrakce.

 

 

Vedle sochařství se celý život věnoval i malbě, vždy ji však považoval spíše za privatissimum a vystavoval ji jen zřídka. Integroval do ní některé jemu blízké prvky z dějin moderního umění, ať už je to kubistická stylizace tvaru či tajemná atmosféra obrazů celníka Rousseua, Yvese Tanguyho či Karla Černého

  •  je i autorem celé řady textů jak memoárových, tak i čistě teoretických

 

 

Praha 1 - Staré Město

Betlémské náměstí  8

Máme otevřeno denně 10 - 18 hodin 

Vstup: volný

www.galerieubetlemskekaple.cz

 

Hodnocení: 99 %

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková