Úvod > Milan Maur – Stíny, rastry, doteky aneb „Proti náhodě, stavím řád.“ M. M.

Milan Maur – Stíny, rastry, doteky aneb „Proti náhodě, stavím řád.“ M. M.

27.02.2024 15:55

Milan Maur

Stíny, rastry, doteky

10. 2. – 1. 4. 2024

Museum Kampa

Museum Kampa připravilo pro své návštěvníky další krátkodobou výstavu.

Tentokrát se v prostorách tzv. konírny představují práce

českého malíře, grafika, performera a konceptuálního umělce

Milana Maura.

„Milan Maur patří od osmdesátých let mezi naše přední představitele konceptuálního umění, zkoumá vztah mezi řádem a náhodou.

Vycházel z pozorování krajiny, ale brzy dospěl ke

kompozicím určeným předem danými pravidly.

Důležitou součástí jeho tvorby se staly záznamy přírodních procesů,

v nichž se setkává chápání racionální s iracionálním.

Z nich vycházejí číselné řady, na které navazuje optické a akustické vyjádření.

Zajímá ho systém a také chyby, které v něm mohou nastat.“

Jiří Machalický, kurátor výstavy

Komorní výstava – zatím…

Konírna Musea Kampa není velká výstavní prostora co do plochy, ale významem přesahuje mnohé rozměrnější galerijní plochy nejen v Praze. Divák se zde setkává s osobnostmi, o kterých (přiznejme si to upřímně) často ani neměl tušení a hle, po jejich výstavě zůstal překvapen a mile potěšen novým (pro něj, v jeho neznalosti) objevem. Alespoň na nás, na www.www-kulturaok-eu,cz zapůsobil náš nejnovější „objev“ - Milan Maur.

Ale není a nebyl to jen on. Podobně jsme pro sebe objevili před časem na Kampě například Svatoslava Böhma, pány Boska a Dörfla, hodně dávno Karla Malicha, ale o tom už jsme mnohé věděli i před tím a zcela nedávno pro nás objevili třeba i Lubomíra Přibyla. A dalo by se pokračovat.

V hlavě se v souvislosti s těmi našimi „objevy“ vybaví ona geniálně prostinká a milá věta, kterou pronášela - při otvírání každé nové výstavy - paní Meda Mládková: „Choďte do Musea.“ Na konci té větičky, nebyl ale od paní Medy vykřičník, tam byla tečka. Nenutila nás, byla moudrá, nucení vede k odporu, ale oznamovala. Člověče vyber si co uznáš za vhodné, je to tvá volba. Ale v té větičce bylo, skryto, to nejdůležitější poslání Musea Kampa, objevy a poznání neobjeveného a nepoznaného. Alespoň pro běžné diváky. Její vytříbený vkus. A ten v dramaturgii, jejího Musea, přetrvává, jako její odkaz.

Proto se také v Konírně koná komorní výstava neprávem upozaděného Milana Maura. Zatím - jak naznačil Jiří Pospíšil - při zahájení téhle výstavy, zatím, protože je zájem a skoro až povinnost vůči autorovi takového unikátního formátu, upořádat mu výstavu průřezovou. Tu současnou máme, prý, brát jen jako ochutnávku oné budoucí, velké, výstavy Milana Maura. Tak se těšme. Máme proč. Na Kampě se daná slova plní…

„Degustace“ krok za krokem

Zůstaneme-li u té Pospíšilovy kulinářské „ochutnávky“ díla Milana Maura, tak budiž. Dejme si tedy chod za chodem.

Výstava je od vstupu dál, uspořádána chronologicky.

Nejprve nás proto uvítají exaktní obrazy čárou.

Pak následuje ukázka z autorova souboru doteků a rastrů, tedy střet řádu a náhody.

Následuje soubor z 80. let, kdy měl Milan Maur výstavu v kultovním (ne-normalizačním) ostrůvku uvolněného umění, v proslulé galerii Makráč, onu památnou výstavu, jenž mu byla zabavena a zničena.

Pak dospějeme k souborům časových rozestupů, padajícího listí z lípy a hned o kus dál k souboru stínů přírodních útvarů a ještě dál je soubor věnovaný imaginaci pohybu v proudu.

A finále? Pád vloček na papír.

Zní to záhadně? Takhle vyjmenováno asi ano, chce to zkrátka vidět na vlastní oči. A nejen vidět, ale přemýšlet o tom a domýšlet si pohnutky a motivaci autora.

A v bádání pomůže - nepřehlédněte jda časem a dílem autora – po pravé straně mezi výkladci jsou listy papírů pokrytých poznámkami a skicami k dílům, která se teprve rodila.

Pak doporučujeme otočit hlavu a jít se podívat na hotový výsledek z právě nahlédnutých skic. No, a pak že je to jen taková komorní výstava…

Kurátorské role se ujal Pan kurátor, Jiří Machalický

Už jsme z jeho zprávy citovali v úvodu, na připojeném videozáznamu ze zahájení si můžete vyposlechnout jeho kurátorskou informaci v plném znění, ale my si přece jen ještě dovolíme odcitovat zbývající část jeho kurátorské zprávy.

„V tvorbě Milana Maura se setkávají doteky s geometrickými rastry, kde se prolíná přísný řád s náhodným pohybem.

· Jedním z jeho důležitých postupů se stala kresba stínem.

· Zaznamenává posouvání rozhraní světla a stínu skály, stohu nebo koruny stromu v krátkých pravidelných časových intervalech.

· Gestem vyjadřuje pohyb větví nebo suchých trav vlajících ve větru.

· Zakresluje sněhové vločky dopadající na papír a místa dopadu dešťových kapek, zaznamenává kolísání hladiny řeky během jednoho roku, dráhu klacku plujícího na hladině, kterou určují změny v proudění vody.

· Sleduje rytmus pohybu různých druhů hmyzu, ptáků či ryb.

· Zapisuje postupné opadávání lístků na větvičkách a vyjadřuje ho číselnými řadami.

Tvorba Milana Maura se přirozeně vřazuje do vývoje našeho i mezinárodního konceptuálního umění, v němž hraje zásadní roli právě sledování vztahů mezi systémem a náhodou.

Blízko má k Daliborovi Chatrnému, Milanu Grygarovi, Olze Karlíkové nebo Hugo Demartinimu, kteří se zamýšlejí nad obdobnými zákonitostmi a principy odvozenými od přírodních a vesmírných procesů.

Milan Maur se zabývá také přístupem matematiků a filozofů ke zkoumání vztahů mezi systémy a možnostmi jejich narušení, což mu pomáhá přesněji vnímat a chápat všechno, co se děje kolem nás a co více nebo méně ovlivňuje náš život…“

Milan Maur (* 1950)

Milan Maur je malíř, grafik, performer a konceptuální umělec.

Výtvarné umění soukromě studoval u prof. Jiřího Patery.

Maurovu vlastní výtvarnou tvorbu lze z větší části zařadit mezi nejdůslednější projevy českého konceptuálního umění.

Žije a tvoří v Plzni.

Zastoupen je ve sbírkách Národní galerie Praha (zařazen v souboru stálé výstavy NGP nazvané 1939 – 2021: Konec černobílé doby), Západočeská galerie v Plzni, Galerie umění Klatovy, Galerie výtvarného umění Karlovy Vary a soukromé sbírky Česká republika, Rakousko, Německo, Slovensko, Švýcarsko, Francie, Španělsko, USA...

Výběr autorských výstav od té první v roce 1978 s názvem Obrazy a kresby, konané ve Výstavní síň PKO, Plzeň až po tu, zatím, nejnovější z roku 2022 nazvanou Nejisté sekvence děje, v prestižní brněnské Fait Gallery, čítá už půl stovky. Ale ať se soupisem výstava probíráme, jak probíráme, žádná výstava Milana Maura se dosud nekonala v Praze. Ano, až mu konečně – za Prahu - otevřelo své prostory Museum Kampa. A jak už naznačeno, prozatím „jen“ degustačně Konírnu. Větší prostor a větší výstava je tedy v naději….

Text: Richard Koníček

Foto: Marie Kubíčková, DiS.