Michal Škapa – Graffoman aneb když ´píšeme´, uvědomujeme si sami sebe!
The Chemistry Gallery – Praha
16. 10. – 16. 11. 2014
Byli jsme pozváni na vernisáž výstavy jedné z nejvýraznějších postav české streetartové a graffiti subkultury, Michala Škapy, která proběhla 15. 10. 2014 v nově zrekonstruovaných prostorách The Chemistry Gallery.
Michal Škapa (nar. 1978), dříve známý také pod writerským jménem TRON, nachystal po 3 letech samostatnou výstavu ve své kmenové galerii pražské The Chemistry Gallery. Autor se po sérii menších výstav a projektů (např. instalace před GASKem, výstava v A. M. 180, účast na Art Safari ateliéru Bubec), soustředil na ucelenější cyklus, který znovu prokázal jeho multimediální tvůrčí záběr a potvrdil autenticitu jeho charakteristického rukopisu vycházejícího z techniky airbrushe a writerského tagu.
Jako hlavní téma si tentokrát zvolil písmo, na které se dívá z mnoha různých úhlů. Výchozím bodem pro něj byla vlastní abeceda vycházející z různých vlivů a projevů subkultur, nejvíce upomínající na legendární graffiti formu Pixação brazilského Sau Paula. S písmem na ploše plátna dále pracuje a deformuje jej takovým způsobem, až se dostává na hranici abstrakce. Další polohou jsou divoké gestické tahy na velkých formátech, které působí především svojí nespoutanou energií. Podstatnou částí výstavy pak bude také nová série grafik, na nichž dále pracuje s písmem, které je aplikované na různé objekty a především na postavu samotného autora.
Psaní kruhu
Psát. „Psát“ znamená sebevědomí, uvědomění si sebe sama, opření se o tento pevný střed, bod evidence svého bytí a reflexi tohoto rozpoznání. První stopy a projevy konceptu individuálního „já“, chápaného jako nástroj uchopení vlastní vůle, se v dějinách lidstva promítají do okamžiků vznikání prvních abeced, kdy se civilizace namísto orálního předávání, začala uchopovat a vnímat skrze systém sofistikovaných grafických znaků. Písmo jakožto text je pak projevem bytí, strukturuje naše vědomí a zapuštění tohoto vědomí v čase: zaznamenává historii, říká, kdo kým je či byl. Stejně tak je písmo i stopou, znakem minulé přítomnosti pisatele: písmo říká, kdo zde již není. Je možné a jednoduché ztratit se v tomto kruhu psaní.
Kruh. Kruh bývá ve starých mytologiích a představách symbolem bytí veškerého. Kosmogonické i kosmologické představy se opírají o ideu kruhu jakožto pojmu dokonalosti, která v sobě zahrnuje představu nekonečného vesmíru, symbol času a bezčasí zároveň, historie a cykličnosti této historie. „Ode zdi ke zdi…“, motám se v kruhu a píši.
Kruh však nabízí i východisko. Jako vizuální geometrická forma, kompoziční či perspektivní parametr podstatně formuje výrazový repertoár dějin umění od starověkého umění až po dnešní rehabilitaci modernistického zájmu o ryzí obrazové formy. Kruh, zjednodušeně řečeno, znamená obraz.
Opakovaná touha psát utváří kruh psaní. Kruh slouží jako báze obrazu. Obraz-ikon předcházel písmu. Z hieroglyfů a piktogramů se postupným procesem abstrakce stalo písmeno. „Uzavřít kruh“ znamená přejít od písma zpět k obrazu.
Cyklickou touhu psát v milieu dnešních metropolí představuje tag. V době, kdy v tomto urbánním prostředí slábne kontakt s matérií psaní a ruko-pis se vytrácí, je tag jednou z posledních strategií udržení rukopisu v prostoru lidské komunikace. Tag a živelné graffiti jsou reflexí urbánního života. Jsou navrácením k tepavému projevu, k vertikalitě malby, ke gestu. Gestičnost klade důraz na samotný proces psaní a výraz svobody tohoto aktu, volnost tahu a pohybu. Z psaní se vytrácí komplexita aktu semiózy – mizí referent, označované. Nápis neznamená nic, libuje si ve své nečitelnosti a upozorňuje na sebe jako na reziduum, jako na záznam absence vetřelce-tvůrce, který zde není. Narcismus mizí v hájemství anonymity, ale „já“ jakožto podmínka psaní však zůstává. Gestické psaní vstupuje do obrazu. Písmena jsou cyklicky a v pásech nanášena na plátno, jsou vybavena antropomorfními kvalitami. Stejně tak jako nabývají podoby zjednodušeného obrazu lidské figury, jsou i manifestací fyzikality těla. Písmena se stávají postavami a sama jsou výrazem postavy jejich tvůrce, jeho bytí a pohybu v prostoru. Písmena coby agens děje, tj. charaktery, jsou oproštěna od slovotvorné role, ale přesto přispívají k naraci. Příběh, na pozadí buďto sedimentárních vrstev, které znázorňují usazeniny lidských a civilizačních katastrof naší historie, nebo na pozadí kruhovitých mandal, tj. symbolů řádu, opakování a návratu téhož, vypráví čistě vizuálním jazykem.
Kruh se zde uzavírá několikerým způsobem. Obraz, kdysi přetvořený v písmo, se soustavným psaním stává nanovo ryzím obrazem, malbou nekontaminovanou textovým materiálem i přesto, že podoba je stále silně rukopisná. Význam kruhů mandal i implicitních kruhů horizontálních sedimentů (chápeme-li sedimenty jako stopy periodického mizení epoch či civilizací) je umocněn performativním malířským gestem, post-písmem. Přemalovaná mandala připomíná aztécký kalendář, přemalované sedimenty původní mezopotámské tabulky. Jejich historičnost – čas a bezčasí – je tímto post-písmem umocněna. Cykličnost „psaní“ je úděl, který dává bezčasí řád.
Emblematické uzavření kruhu se pak odehrává v rovině „já“. Michal Škapa, oblečený do přiléhavé kombinézy pomalované jeho autorským post-písmem se stává médiem svého vlastního výrazu. Tělo nese výraz svého vlastního písemného gesta a gestikuluje dál. Je to ztotožnění se se sebou samým a je to i velkým sebevědomím. Michal Škapa „píše“ sám sebe, neustále, znova a opět. Graffoman!
Text : Pavel Kubesa, kurátor výstavy
The Chemistry Gallery
170 00 Praha 7 - Holešovice
Bubenská 1, vedle Klubu Neone
www.thechemistry.cz
Máme otevřeno:
úterý – sobota: 11.00 – 19.00 hodin
Vstup: volný
Hodnocení: 80 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková