Úvod > Michal Moravec: Sochy aneb když bychom sochy živé chtěli vytvářet

Michal Moravec: Sochy aneb když bychom sochy živé chtěli vytvářet

04.04.2017 14:57

Galerie 9/přízemí Vysočanské radnice - Praha

4. – 27. 4. 2017

Na vernisáži nové výstavy v luxusním prostředí Galerie 9, výstavy figurálních plastik (včetně těch s náboženskou tematikou) akademického sochaře Michala Moravce, jenž využívá materiály jako jsou dřevo, kov, kámen - žula, keramické hmoty - terakotu či experimentuje s kombinovanou technikou, byl autor osobně přítomen. Rovněž jsme přivítali ´nesmrtelnou tetu´, herečku Jiřinu Bohdalovou i Jiřího Balvína, bývalého generálního ředitele České televize.

Operní zpěvák Luděk Vele, sólista Opery Národního divadla, jak jsme hned zjistili - vynikající je to bavič, nám svým mohutným basem, až by okna drnčela, zazpíval 2 moravské lidové písně v úpravě bytostně moravského skladatele Leoše Janáčka.

…Není myšlenky abstraktní, bez myšlenky konkrétní…“

Nás na www.www-kulturaok-eu.cz na vernisáži včetně busty Vlasty Buriana nejvíce zaujaly od 35 do 120 centimetrů vysoké (včetně bust) drobné plastiky Jennifer, Ofélie, Kolombíny, Dívky s rudými vlasy, Fialové, Černobílé, Flétnistky, Dívky, Modré, Mateřství, Afričanky, Čarodějnice a dalších dívek a žen, které naštěstí neobživly…ale živě působily, dívajíc se kamsi, kamsi, někam do dálky...

Tvorbu Michala Moravce můžeme rozdělit do tří zcela rovnocenných skupin

Monumentální plastika

(realizovány v pískovci, kde autor uplatňuje svůj charakteristický styl impresivního zpracování)

Portrétní plastika

Bronzové, hermy - portrétní schránky významných světců

Komorní plastika

Tato skupina je velmi významná pro tvorbu Michala Moravce. Díla jsou charakteristická svou poetičností. V detailech jsou natolik propracovaná, že snesou i výrazná zvětšení. Jde o drobné dívčí plastiky s konkrétní symbolikou (jaro,zima) a plastiky světců, které odlévá do kovu autor sám.

Nyní už ale dejme, prosím, slovo povolanějšímu - Dr. Jindřichovi Roubíčkovi

„V našem výtvarném umění jsou ojedinělým jevem tvůrčí osobnosti, jichž jakoby se nedotýkal překotný vývoj umění, jedinci, kteří se neotáčejí za vzory současných uměleckých výbojů, ale v soustředěné tvůrčí práci sledují především naplnění svých programů a cílů.

Jedním z nich je akademický sochař Michal Moravec. Jeho sochařská tvorba bezesporu patří do nové české figurace, je plně rozvinutá a zrající ve vrcholném soustředění na významná díla. Umělecká tvorba je záležitostí vždy subjektivní, ale míra bezprostřednosti vazby mezi uměleckým artefaktem a životem tvůrce je již různá. Pro Michala Moravce je výtvarné tvoření až určitým sebezrcadlením a mezi tím, co prožívá, a tím, co ztvárňuje do sochařské podoby, je velmi konkrétní vazba.

Podstatou jeho díla je realistický vztah ke skutečnosti v nejobsažnějším slova smyslu. Není to realismus popisný, je podmíněn hlubokými citovými prožitky, k jejichž vyslovení je zapotřebí dokonalé znalosti tvůrčí i řemeslné, které umožňuje jejich plné výtvarné vyjádření.

Přitom Moravec si uvědomuje, že hmotu lze formovat nejpodstatněji z nejhlubších podnětů duchovních, současně s vědomím jím podřízeným smyslových pocitů. Je nutné zdůraznit synonymitu díla a člověka. Myšlenkově i citově jeho tvorba vyvěrá z hluboké znalosti života, uvědoměle navazující na slavné tradice národní i duchovní.

Je to řada monumentálních plastik, dokumentujících dějinné symboly i sakrální náměty, které jasně dokumentují, že Michal Moravec citlivě reaguje na daná témata, ale projednává je s niterným zaujetím. Je zde i druhý proud jeho psychologického zkoumání člověka, kdy portrétem si vymezuje významné místo ve své tvorbě. Právě portrét, ať už významných osobností či běžných lidí, dokládá, že to jsou lidé jeho srdce, čistý odraz zaujetí deroucí se z nitra hmoty na povrch.

Rád cestuje a na svých studijních výpravách poznává a vstřebává výtvarné kultury často exotických zemí a oblastí. To se pak stává silným inspiračním zdrojem vlastní tvorby.

A protože mají mimořádný ohlas, mohl uskutečnit řadu velkých realizací v zahraničí

např. Sv. Kryštof – Absdorf/ Rakousko

Kašna s lyrickou dívkou – Berlín/Německo

Sv. Ludmila – Moskva/ Rusko

Jezdecký pomník – Palermo/Sicílie a další…

Nespornou předností Moravcovy sochařské tvorby je skutečnost, že koncipuje svoje plastiky s přímým záměrem na výslednou realizaci v materiálu. Rád volí kámen, kov i keramické hmoty. Důsledná ´materiálovost´´je jeho velikou předností. Má pokoru, tu vlastnost, na kterou se tak často zapomíná. Neimprovizuje, ale staví. Nepropadá náhlým náklonnostem a módním trendům. Nerozlišuje malé a velké úkoly. Proto si může dovolit vystavit všechno, co vytvořil, aniž by došlo k jakémukoliv zkreslení jeho profilu. Umí být zabraný do úkolů bez výhrad. Je skulptivní a dává pozor na povahu kamene a umí povolit plnou míru plasticitě kovu. Socha je pro něj samostatný útvar, který je možno vnímat ze všech stran, aniž by ztratil cokoliv na svém účinku. Socha je v jeho případě realizovanou plastickou myšlenkou.

Vytvářet lidi živé – to je touha Moravcova výtvarného úsilí. Mrtvou hmotu proměnit v hmotu živou. Oživenou, prozářené světlem i stínem lidské osobnosti a moudrosti, pochybnosti i lásky, touhy po skutečně lidském vztahu člověka k člověku. Touha po oné slavné proměn, která by dala jeho dílu nejhlubší přesvědčivost – nejen osobně lidskou, ale platnou humanisticky a společensky. A v tom je podstata umělecké hodnoty sochařského díla Michala Moravce.“

(autor textu Dr. Jindřich Roubíček)

Ak. soch. Michal Moravec (* 22. 2. 1951 v Rýmařově) - na foto uprostřed

Studia:

1966 - 1969 Střední průmyslová škola sochařská Hořice, obor Kamenosochařství
1969 - 1975 Akademie Výtvarných Umění v Praze, obor sochařství, ateliér monumentální tvorby a figurálního sochařství Prof. Jiřího Bradáčka

1976 – 2014: Profesor odborných předmětů (odborné modelování, figurální kreslení, technologie, práce v materiálech) na Střední průmyslové škole sochařské v Hořicích

manželka Jana, 5 dětí

Kromě řady samostatných výstav (od roku 1977/Jilemnice) je Michal Moravec zastoupen ve sbírkách:

Národní galerie Praha, Státní galerie výtvarného umění Náchod, Městská galerie Polička,

Město Hradec nad Moravicí, Galerie města Berlín – Neukoln a

v soukromých sbírkách: Praha, Berlín, Vídeň, Soul, Würzburg, New York, Moskva, Toronto, Ulánbátar, atd.

Na www.www-kulturaok-eu.cz jsme si při vernisáži výstavy v Galerii PRE v Praze 10 - Vršovice před pár měsíci ofotografovali zajímavou venkovní fontánu – a ejhle, jsou to ´Květy´ ze žuly a nerezu - také práce Michala Moravce!

Luděk Vele - sólista Opery Národního divadla

absolvoval pražskou konzervatoř u profesora Jaroslava Horáčka
v posledním roce studia přijal angažmá v liberecké opeře
oblastní scéna mu umožnila rychle umělecky vyzrát a v krátké době zde vytvořil řadu rolí českého i světového repertoáru – Smetanův Lutobor (Libuše), Kecal (Prodaná nevěsta), Wolfram Olbramovič (Braniboři v Čechách), Bonifác (Tajemství), Dvořákův Vodník (Rusalka), Angelloti (Puccini: Tosca, Mefisto (Gounod: Faust), Filip II. (Verdi: Don Carlos), Leporello (Mozart: Don Giovanni), Bartolo (Rossini: Lazebník sevillský) aj.
od 1983: sólista Opery Národního divadla

Zde svůj repertoár obohatil téměř o všechny významné úlohy basového oboru, které mu mohla zdejší dramaturgie poskytnout.

Vedle svého mistrovsky propracovaného Vodníka, Kecala a Leporella zde mj. nastudoval od Bedřicha Smetany Chrudoše (Libuše), Palouckého (Hubička), Beneše (Dalibor) a Mumlala (Dvě vdovy), Marbuela (Antonín Dvořák: Čert a Káča), Filipa (Antonín Dvořák: Jakobín), Revírníka i Jezevce a Faráře (Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky), Kněze Grigorise (Bohuslav Martinů: Řecké pašije), titulní roli Donizettiho Dona Pasquala, Verdiho Sparafucila (Rigoletto) a Banca (Macbeth), Collina (Puccini: Bohéma), Lorenza (Gounod: Romeo a Julie), Barona Ochse (R. Strauss: Růžový kavalír), Mozartova Bartola (Figarova svatba) a Komtura (Don Giovanni) a mnoho dalších

za své výjimečné výkony v rolích Chrudoše a Barona Ochse byl oceněn Cenami Thálie 1995 a 1996
spolupracuje s rozhlasem a televizí
je častým hostem operních scén i koncertních pódií doma i v zahraničí
natočil též řadu snímků s domácími i zahraničními gramofonovými firmami

Jiří Balvín (* 14. srpna 1953 Praha)

je bývalý generální ředitel České televize

bývalý ředitel TV Óčko

od července 2013 do ledna 2014 ministr kultury ve vládě Jiřího Rusnoka

Kurátorka Galerie 9: Eva Kořánová