Úvod > Michal Gabriel: Tváří v tvar aneb jak dostat monumentální sochy do obrazové galerie aneb vítězství realizátorů na logistikou

Michal Gabriel: Tváří v tvar aneb jak dostat monumentální sochy do obrazové galerie aneb vítězství realizátorů na logistikou

09.02.2024 17:11

Michal Gabriel

TVÁŘÍ V TVAR

2. 2. 2024 — 17. 3. 2024

Galerie Václava Špály

„Michal Gabriel je jedním z mála bytostných sochařů na aktuálním českém výtvarném poli. Jeho tvůrčí zaměření od počátků uměleckých studií až do současnosti směřovalo výhradně k prostorovým formám.“

Michal Gabriel se prostoru Galerie Václava Špály vrací znovu, po řadě let.

Expozice se tak stává komunikačním polem mezi jeho

staršími, tradičně vytvářenými, sochami na straně jedné a díly nejčerstvějšími.

Ve svých objektech autor spojuje motiv hlubokého chápání tvárnosti hmoty

s příběhem, který nám pomocí tvarů vypráví.

Figurální motivy, stály vždy v centru autorovi pozornosti, ale na výstavě se prolínají

se sochařským záznamem krajiny.

Lucie Pangrácová, kurátorka výstavy

(Lucie Pangrácová a Michal Gabriel)

Rozlousknuté oříšky Michala Gabriela

Sochařina je takové trojrozměrné malířství. Vyzařuje-li obraz určitou atmosféru, socha ji musí navodit. Vysílá-li obraz nějakou myšlenku, socha ji musí sdělit. A oslovuje-li obraz diváka laděním barev, socha ho musí uchvátit tvarem. Vjemová příbuznost obrazů a soch samozřejmě existuje, ale musí se to umět. A Michal Gabriel to nejen že umí, on nastavuje laťku všem ostatním. A ta je setsakra vysoko…

Michael Gabriel tvoří sochy jinak a lépe než ostatní. Je totiž nejen tvůrcem svých soch, ale je - při jejich vzniku – také vytrvalým a nevyčerpatelným experimentátorem a inovátorem. Současně však při tom stále vnitřně ctí klasické a tradiční sochařské umění. Není to tvůrce ustrnulý, nebrání se moderním sochařským médiím, které na svět přináší a nabízí vývoj. Nebrání se, by naopak, dokonce ani zcela nečekaným mediím, jimiž pak svá díla ozvláštňuje. Sem patří jeho vlastní autorská technika - zasazování skořápek oříšků do materiálu. Dnes už by to mohl dělat každý sochař, v zásadě na tom vlastně nic není, ale Michal Gabriel rozlousknutím svého oříšku, rozlouskl oříšek daleko větší – oříšek jak dát vzniknout zcela osobité povrchové struktuře. Rozlousknutý oříšek je tedy jeho vynálezem. Že je jednoduchý? Ano, ale byl s tím první a v jednoduchosti je přece genialita…

A tak je vzniklá struktura povrchu skulptury (koně, ptáci) rázem typicky „Gabrielovská“ a nejen tvary a gesty, ladností a silným vjemem, ale i strukturou povrchu, na niž má už pro vždy nepsaný patent.

S tím souvisí i známá a mile úsměvná historka, že při jeho tvůrčím tempu a vytrvalosti, dosahuje spotřeba ořechových skořápek takové míry, že se na její produkci musí podílet celá rodina Michala Gabriela a snad prý i příbuzenstvo. Ale pozor, nesmí jít jen o jeden druh skořápek…

Takže, takový zdánlivě obyčejný oříšek, je na plastikách Michala Gabriela povýšen nad pouhou funkci zdobného prvku, protože se stává v daném objektu i nositelem myšlenky, názoru, sdělení a také - plnohodnotnou stavební jednotkou celé sochy.

Co zaznělo při zahájení výstavy?

Výstavu zahajovala trojice jejích strůjců. Lucie Pangrácová, kurátorka výstavy, dále kurátor (nejen) Špálovy galerie, nezdolný Pavel Lagner a především, skromný autor všech těch vystavených skvostů, Michal Gabriel.

Úvodní slovo měl samozřejmě „domácí pán“, Pavel Lagner, ale hlavní slovo měla dáma, Lucie Pangrácová.

Její první věta lakonicky vystihla osobnost autora výstavy Michala Gabriela, když řekla, že autora nebude záměrně přestavovat, protože ho zná každý. A navíc, že i mezi přítomnými vidí především známé osobnosti, přátele autora, odborníky na dílo autora a ti všichni jsou dobře se jménem Michal Gabriel obeznámení.

Ale byl to jen kompliment, významu mistra sochaře. Hned na to přednesla v základních bodech nezbytné autorovo curriculum vitae…

(Michal Gabriel a Pavel Lagner)

Michal Gabriel (*1960, Praha)

· Michal Gabriel patří mezi autory, kteří vzešli z výtvarné skupiny Tvrdohlaví, tedy z jednoho z nejvýraznějších a nejsvéráznějších sdružení českých umělců.

· V letech 1980 – 1987 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 2009 byl jmenován profesorem.

· Od roku 1998 působí na FaVU VUT v Brně, kde vede Ateliér sochařství, pod nímž vytvořil u nás unikátní 3D studio.

· Je držitelem ceny Jindřicha Chalupeckého z roku z roku 1995 a v roce 2018 získal hlavní cenu na mezinárodním festivalu Nord Art v Büdelsdorfu v Německu.

· Mnohé jeho volné práce jsou už nyní považovány za ikonickou ukázku umění své doby a zásadním způsobem se zapsaly do veřejného prostoru.

· Realizoval například monumentální vrata Veletržního paláce v Praze, sochu okřídleného levharta nad vchod do Kanceláře prezidenta republiky na Pražském hradě, sousoší čtyř koní pro vodní kaskádu v Dejvicích, interiér pavilonu indonéské džungle v pražské ZOO, v roce 2022 také nerezový technologicky unikátní pomník Karla IV. v Karlových Varech a v loňském roce pomník Václava Havla v Trutnově a další veřejné i soukromé zakázky.

· Patří ke klasikům současné sochy, ačkoli povaha jeho tvůrčích přístupů je ambivalentní.

· Na jedné straně se jeho tvorba kontinuálně vztahuje k soše v tradičním slova smyslu, k důrazu na trvání její podoby v čase, k materiálům, jež jsou stabilní a prověřené.

· Zároveň však jeho pozornost na přelomu tisíciletí přitáhly digitální technologie a stal se respektovaným průkopníkem v užívání digitálních nástrojů v sochařství.

· Právě ty do jeho tvorby vnesly nejen nové způsoby uvažování o díle, nový dynamický náboj, příležitost pracovat dříve doposud nemyslitelným způsobem a možnost osvobození tvaru od závislosti na materiálu.

· Významná část jeho tvorby se zaměřuje na trvalé i dočasné instalace děl ve veřejném prostoru.

Co ještě zaznělo při zahájení?

Po nezbytném výčtu životních dat Michala Gabriela se Lucie Pangrácová věnovala přímo autorově výstavě a tvorbě.

Především zdůraznila, že při vzniku soch se Gabriel nezajímá o malbu, že si nemaluje skici, ale že plánuje sochu už přímo v prostoru a vytváří si nejprve její miniaturu, která mu pak slouží jako model pro vznik velké sochy.

Ale, jak hned dodala, i když jsou významnou součástí této výstavy právě i malé objekty, u žádného z nich se však nejedná o model k pozdější velké soše. Ty zde vystavené miniatury, jsou sami o sobě originály, autorské finály. Můžeme tedy vidět samostatná a plnohodnotná díla.

V souvislosti s přípravou výstavy nám „Lucie Pangrácová také prozradila, že největší problém byl výběr soch a objektů. Neodvíjel se totiž pouze od toho, co by ona jako kurátorka či Michal Gabrilel jako autor na výstavu chtěli umístit, ale hlavně od kritéria zcela prozaického, od možnosti, co se do galerie vůbec dá dostat. V plné síle se tak totiž ukázal zásadní protiklad. Špálova galerie byla vybudována jako galerie obrazová, nikoli sochařská a Michal Gabriel je sochař a ještě ke všemu především monumentálních soch.

A v tom byl ten problém. Ne vše, co by na výstavě mohlo být, se do ní vůbec dalo dostat, aby v ní bylo nainstalováno. V této souvislosti proto Lucie Pangrácová velmi ocenila spolupráci všech zainteresovaných, především Pavla Lagnera, s jehož pomocí se do galerie dostala i značně objemná díla. Chtěným a v daném případě i vhodným doplňkem výstavy se tak staly i ony malé objekty a dioráma.

Když byla instalace dokompletována, bylo to vítězství záměru nad možnostmi a Lucie Pangrácová, proto označila výstavu za - doslova - vizionářskou prezentaci. A vyslovila obdiv a uznání přístupu Pavla Lagnera, za jeho ochotu se do takovéto instalačně náročné výstavy vůbec pustit a za jeho odvahu ji zrealizovat.

Krom této – více méně technické specifiky výstavy – upozornila ještě Lucie Pangrácová na význam Gabrielových ztvárnění krajin, do nichž vsazuje promyšleně své sochy, a tím dodává celku zcela nový smysl.

Poslední a závěrečné slovo měl pak už jen autor výstavy, Michal Gabriel. Ten však jen skromně poděkoval přítomným a vyzval nás, abychom se s ním dali bez rozpaků do řeči o čemkoli, že je tu především proto, aby nám byl k dispozici pro naše individuelní dotazy, diskuzi s námi a vůbec pro náš případný zájem o jeho komentování vystavených děl.

Což pak také splnil a byl proto trvalým středem zájmu po zbytek večera.

Zbývá tedy než to shrnout

Michal Gabriel se už čtyři desetiletí věnuje sochám. Jeho tvorba, to je kreativní fúze sochařské tradice a vizionářství v oblasti digitálního sochařství. Ve své tvorbě vnímá svět kolem jako prostorové vztahy. Gabrielovou tvůrčí vášní je zejména tvar, který neustále a neúnavně ve své tvorbě hledá, utváří a také ovládá.

A co stojí za zdůraznění, je fakt, že zatímco Gabrielovy sochy nacházíme na mnoha místech a ne vždy cíleně, spíše je tam náhodně objevíme, tak zde ve Špálově galerii je můžeme obdivovat v jednom galerijním prostoru, ve třech patrech a pěkně pohromadě. Od těch velkých, až po ty malé. Což už je dost pádný důvod k návštěvě Špálovy galerie.

Text: Richard Koníček

Foto: Wenca Nikoníček