MFF Praha - Febiofest 2017 / Mládí vůdce aneb jak lze ze zlomyslného spratka bestii vychovat
Multiplex CineStar Anděl – Praha
23. - 31. 3. 2017
24. ročník Mezinárodního filmového festivalu Praha – Febiofest, kde jsme zhlédli nejlepší a nejnovější filmy z celého světa, kvalitní projekce a slavné hosty, už v Praze skončil. Ozvěny přehlídky Febiofestu 2017 pokračovaly ve 13 dalších městech a skončily 28. 4. 2017 ve Zlíně.
“Já si velice vážím Febia. Je to taková správná štika v rybníce vedle všech těch konvenčností, co musíme zhlédnout v televizi…“
Václav Havel (19. 12. 1992, TV reportáž z předpremiéry cyklu GEN)
Snímek ´Mládí vůdce´ byl na Febiofestu uveden v soutěžní sekci Nová Evropa/New Europe, v sekci 1. a 2. snímků nastupujících filmařů Evropy. Tedy mezi myšlenkově i formálně ambiciózní a odvážná díla. Filmy, co provokují, reflektují a přinášejí autorské pohledy na Evropu, kde žijeme. Někdo se pro úvahy a náměty vydávává do minula, jiný do světa fantazie, někdo vidí jinakosti, další nelidskost či naopak křehkost. Ale každý z vybraných filmařů – byť na počátku kariéry – má osobitý a hodnotný film. Některé byly už i oceněny a objeveny jinými festivaly, jiné na to teprve čekají.
V rámci této sekce jsme zhlédli francouzsko-maďarsko-britský film Mládí vůdce/ The Childhood of a Leader.
Vůdce… Pojem, co vešel do dějin i povědomí každého normálního člověka. A každý normální si pod tím vybaví jednu osobu - nenormální. S knírkem a patkou doleva, co si tak dala říkat a dokonce se psala s velkým V. Personifikovala se v původně relativně nevinné slovo, tak jako se zprofanovala jiná, zprvu běžná, slova jako pionýr, soudruh či státní bezpečnost. Jsou ve slovnících a máme je v povědomí. A je v nich rozdíl. Ve slovnících se skloňují a podléhají pravidlům (pravopisu). Před těmi v povědomí jsme se museli sklonit my a nepodléhala pravopisu a vůbec ne pravidlům. Zejména pak zmíněné slovo - vůdce.
Ale klid. O tomhle Vůdci ten francouzsko-maďarsko-britský film není. Je o vůdci s malým v. A nekonkrétním. Je o principu vzniku vůdce v moderním a profláklém slova smyslu. Takže spíše o vůdcovství a jeho prapodstatě. O tom, co je asi v každém z nás, ale také o výchově a okolnostech místních i dějinných. A tak, i když to není tedy o tom Vůdci, mrazí z toho stejně.
Jak to vidí tvůrci…
Mládí vůdce je atmosférická, mrazivá bajka inspirovaná historií i literárním kánonem, který evokuje zrození děsivého mladého ega v předvečer vzestupu fašismu. Chlapec žije v roce 1918 ve Francii, v luxusním domě s Matkou a Otcem, který pracuje pro americkou vládu a připravuje Versailleskou smlouvu. Chlapec je tak svědkem a mysteriózním způsobem i katalyzátorem zvratů dějin 20. století, spjatých s jeho vzepřením se autoritě. (oficiální anotace)
Jak by to asi viděl psycholog
Ač je film tvůrci deklarován trianglem pojmů drama - horor – mysteriózní, a v podstatě to tak i je, v podkresu cítíme ještě něco spojovacího. Prolínající se tím vším dohromady.
Mládí vůdce je – alespoň podle mínění www.www-kulturaok-eu.cz - především pozoruhodný vhled do nitra psychiky zprvu ´jen´ samorostlého a nezvladatelného človíčka, dorůstajícího nezadržitelně do psychicky zvráceného člověka. Tedy model, jenž zaujme - byť nepřekvapí - psychology, kteří o rozpadu původně normálního, i když problémového, budoucího člověka, vědí své. A v tom to je, Prescott, jak se postava budoucího vůdce ve filmu jmenuje, na své duševní znetvořování není sám. Má k tomu sice dispozice, ale má hlavně vydatné a směrující pomocníky - rodiče. Jeden ho deformuje víc než druhý a oba dohromady se pak nestačí divit.
Jak to vidí rodič
Podle nás není film ani tak horor, spíše je to určité psychosociální drama. Ano, hororová atmosféra je filmaři tvořena. Scény ve tmě, svíčky, zlatá barva světlých chvilek, šedá těch, kde se to chýlí k něčemu. A k tomu hudba. Výborná, nevtíravá, zlověstně mobilizující nervovou spleť. Jo, na klasický horor tu je zaděláno, ano, ale bubáky, co vyskakují a bafají, až si překousnete jazyk, nečekejte. O tom to není. A je to dobře. Tím je to totiž víc horor, neboť je vše reálné a možné.
Hlavní ideou filmu je složitá, zpackaná a vše špatné podporující výchova malého, značně svébytného a nevyzpytatelného tyrana, jenž právě pro zpackanost vedení a díky nesporně vrozeným dispozicím, krutě manipuluje skoro s každým, kdo se s ním setká. Jako by to byl démon, každého nablízku zmagoří. Matkou počínaje. Ta si o to ovšem koleduje už po svém, vlastně také absurdním chováním, rozhodováním a jednáním.
A Otec? Ten, zdá se, to tak nějak cítí, je to ostatně inteligentní diplomat. Jenže řeší dějiny. Jak nejlépe (či nejhůře?) naporcovat uměle Evropu, až se z toho cítí býti skoro až tvůrcem nového světa, neřku-li druhým bohem. A to, co je doma, nestíhá. Zjevuje se a zasahuje. Jenže synátor není politik a rodina není Evropa. A tak jsou ty jeho zásahy stále více zcestné, neúčinné, či přesněji účinné v tom nejhorším možném slova smyslu. Pěstuje v synáčkovi vzdor a budoucího vůdce. A dokonce typově už toho s velkým V. Takže, s hororem, jaký si asi prvoplánově představíme, to rozhodně nemá nic společného, ale s hororem, jaký si neumíme ani představit, ale umíme ho domyslet, ano.
První zhlédnutí možná nestačí
Atmosféra, nadeklarované téma, kamera, světlo, hudba, dekorace a dokonce i morbidně noblesní přehlídka divných postav, to vše nás strhuje, ale i odvádí.
Film má totiž ještě další jednu rovinu. Ale první zahlcení vším jmenovaným je tak veliké, že až se v tom detaily ztrácejí, jak odpadky pod jezem. Sice se zas vynoří, ale proud děje už plyne dál. A tak mnohé, zprvu zdánlivě nepodstatné, zůstává po proudu zpět a tvůrci nás unášejí proudem dál. Škoda.
Druhý průhled filmem by to jistil. Je tam toho víc k zamyšlení, ale není na to čas. A doma, když pak rodič dumá o svých vlastních zkušenostech se svým vlastním spratkem nevycválaným, tak na mnohé už raději zapomněl. Ale z filmu se mu to připomíná a pak vybavuje. Zjišťuje, že dětičky nejsou vůbec svaté. A že to všechny dětičky mají v sobě. Mají, a ne, že ne. Ale není-li k tomu to nastartovat tak moc ideálních podmínek, jako to Prescottovi nachystal film, nějak je nakonec doplácíme - plus mínus - ke zdaru. Ale mít takovou rozjezdovku jako ten Prescott ve filmu, z mnohých vůdcové budou. A z některých dokonce i Vůdcové. Na to vezměte jed.
Blbá doba, blbá nálada, blbá konstelace, blbý výsledek
To, co se děje kolem Prescotta, který má ve filmu hlavní a v podstatě jedinou roli, protože vše, ostatní mu už slouží jen jako kulisa (včetně hvězdného Roberta Pattinsona - Otec či bigotně ledové Bérénice Bejo - Matka), mu poslouží jen k uvědomění si své možné neomezené moci nad všemi.
Úvod už tou hudbou dělá atmosféru, což funguje po celý film. To hlavní se ale děje – rodí – bují – kdesi pod vším, co vidíme. A plyne, ze všeho, co se událo. Mnozí možná řeknou, že ten film je pomalý. Že se tam zas tak moc akčního neděje. Ale je to jen zdání. Děje. A vyvrcholení – stačí jen náznakové, skoro až nadsazeně bizarní – to nakonec dokládá…
Titul: Mládí vůdce /The Childhood of a Leader
Země původu: Francie, Maďarsko, Velká Británie
Rok výroby: 2015
Režie: Brady Corbet
Hrají: Bérénice Bejo, Robert Pattinson, Stacy Martin, Liam Cunningham, Yolande Moreau
Scénář: Brady Corbet, Mona Fastvold
Kamera: Lol Crawley
Střih: Dávid Jancsó
Hudba: Scott Walker
Producent: Chris Coen, Ron Curtis, Antoine de Clermont-Tonnerre, Helena Danielsson, István Major
Distributor: Protagonist Pictures
Stopáž filmu: 116 minut
Formát filmu: 2k digital
Původní znění: anglicky, francouzsky
Titulky: české
Žánr: drama - horor – mysteriózní
Ocenění a nominace:
MFF v Benátkách 2016 – Nejlepší režie (cena sekce Horizonty)
MFF v Istanbulu 2016 – Zvláštní cena poroty
Trailer filmu:
https://www.youtube.com/watch?v=COSxIEo2vxU
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, internet, www.febiofest.cz
*************************************************
V sekci Nová Evropa jsme na Febiofestu 2017 vybrali k promítání tyto filmy:
Bez Boha /Godless / Bezbog (Bulharsko, Dánsko, Francie), režie: Ralitza Petrova
Dětské hřiště / Playground / Plac Zabaw (Polsko), režie: Bartosz M. Kowalski
Doma je tady /Home is Here /(Rakousko, Česká republika), režie: Tereza Kotyk
Obr / The Giant / Jätten (Dánsko, Švédsko), režie: Johannes Nyholm
Poslední rodina / The Last Family / Ostatnia rodzina (Polsko), režie: Jan P. Matuszynski
Sebekritika buržoazního psa / Self-criticism of a Bourgeois Dog / Selbstkritik eines bürgerlichen Hundes (Německo), režie: Julian Radlmaier
Špína / Filthy / Špína (Slovensko, Česká republika), režie: Tereza Nvotová
V parku / The Park / Le Parc (Francie), režie: Damien Manivel
Mládí vůdce / The Childhood of a Leader (Francie, Maďarsko, Velká Británie), režie: Brady Corbet
*
vítězný film Febiofestu 2017
Kamenné srdce / Heartstone / Hjartasteinn (Dánsko, Island), režie: Gudmundur Arnar Gudmundsson