Úvod > MFF Praha - Febiofest 2017 / Frank Zappa: Vlastními slovy aneb když jde o dříve nenalezené myšlenky …

MFF Praha - Febiofest 2017 / Frank Zappa: Vlastními slovy aneb když jde o dříve nenalezené myšlenky …

24.04.2017 10:17

Multiplex CineStar Anděl – Praha

23. - 31. 3. 2017

24. ročník Mezinárodního filmového festivalu Praha – Febiofest, kde jsme zhlédli nejlepší a nejnovější filmy z celého světa, kvalitní projekce a slavné hosty, už v Praze skončil. Ozvěny přehlídky Febiofestu 2017 pokračují ve 13 dalších městech a skončí 28. 4. 2017 ve Zlíně.

Novinková sekce letošního Febiofestu Hi-Fi Docs se jako jediná zaměřuje výhradně na dokumentární filmy. A to především na dokumenty o významných hudebních umělcích, hvězdách minulosti i současnosti, sólových projektech i velkých kapelách, jednotlivých vydavatelstvích nebo samotných trendech. Tato sekce se snaží uspokojit a zaujmout nejen filmové diváky, ale i hudební posluchače. Skandinávská elektronika, britský hip-hop i pop, amerických rock nebo japonský heavy metal – vybereme si jistě každý. Hi-Fi-Docs jsou portréty muzikantů, ve kterých se mísí energické snažení, ohromný talent, ale i smířlivá osamělost a odcizení.

V rámci této sekce jsme zhlédli francouzsko-německý film Frank Zappa: Vlastními slovy

Frank Zappa:

„Problém nejsou drogy, ale ti, co v nich vidí povolenku chovat se jako kreténi.“

Úderná věta. Jedna z vět pronesených osobností nad jiné - Frankem Zappou. Jedna z těch, jež zněly v rozhovorech a besedách z úst Franka Zappy, a které opravdu otřásly světem. Otřásal jím ostatně i svými písněmi, projevy, názory, hudbou i celou svou osobností sám Frank Zappa. A ve svém díle jím otřásá vlastně dosud. Na rozdíl od jiných tím nejsprávnějším směrem…

Stálo to za to…

Když jsme na www.www-kulturaok-eu.cz zjistili, že v programu letošního Febiofestu je i snímek ´Frank Zappa: Vlastními slovy´, neváhali jsme. A klidně i na úkor jiných titulů na ten snímek jsme šli. Ten si ujít nedáme! A nezklamal. Jasně, dokument o muži, co toho tolik moudrého a osobitého řekl, hrozil banalizací na úroveň mluvící hlavy. I tak bychom si ho sice nenechali ujít, ale…

Ale tvůrce filmu, dokumentarista Thorsten Schütte shromáždil během několikaleté (!) spolupráce se Zappovou rodinou nekonečné hodiny všemožných záznamů rodinných, hudebních, archivních, rozhovorů a vystoupení v TV i při různých příležitostech. A pak už jen pečlivě vybíral, pořádal a stříhal.

Vykreslil tím zcela nový, kompletní, podle všeho vskutku objektivní a hlavně vypovídající portrét osobnosti, hudebního génia Franka Zappy. Vykreslil a sestříhal ho tak dobře, že sám originál, v celém kontextu filmu působí jako předem napsaný hraný dokument. A přitom cílevědomě sleduje hlavně názorovou šíři a vyzrálost Zappy a jen tak - ´jakoby´ na okraj – zachycuje i jeho životní cestu až do nevlídného konce. A i ten je zappovsky nepateticky konstatován a nijak podbízivě či bulvárně nerozmazáván.

Novinková sekce Febiofestu Hi-Fi Docs

Letos poprvé takto koncipovaná a vzniklá sekce Febiofestu nazvaná Hi-Fi Docs, se jako jediná zaměřila na dokumentární filmy, jak už jsme v úvodu článku řekli. Především šlo o dokumenty o hudebních umělcích, hvězdách minulosti i současnosti, o sólových projektech i velkých kapelách, vydavatelstvích i specifických trendech. Sekce byla ale určena nejen filmovým divákům jako takovým, ale – a to je to nadstandardní – i posluchačům dané hudby. A dlužno potvrdit, že jsme v sále při projekci filmu o Zappovi spatřili řadu ´rockerů´, více či méně známých, a více či méně aktivních, stejně jako hudební publicisty a muzikanty vůbec, napříč žánry.

Není divu. Sekce zahrnovala snímky v celé škále žánrů. Od skandinávské elektroniky, přes britský trip-hop a pop, kuriózní japonský heavy metal až po americký rock. Vše byly portréty hudebníků, představující jejich energické nadšení, mimořádný talent, i smířlivou osamělost či odcizení. K těm dvěma posledním atributům měl ale právě Frank Zappa a spolu s ním i film o něm hodně daleko.

Frank Zappa byl vždy svůj a zachovával si obdivuhodný nadhled. Od počátku až do konce. Proto se také stal jedním z vůbec nejoriginálnějších hudebníků 20. století.

Ať už byl dobově a místně označován a považován za provokatéra, jindy experimentátora, pak zas aktivistu, ať už byl ceněn či šikanován, byl to vždy nespoutaný umělec, jenž vydal přes šest desítek dodnes uznávaných a dodnes poslouchaných alb. Což hovoří za vše.

To vše na rozdíl od jiného dokumentu, který jsme si na Febiofestu v sekci Hi-Fi Docs nenechali ujít také, film Oasis: Supersonic (Velká Británie), režie: Mat Whitecross (o němž referujeme v jiném článku: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/mff-praha-febiofest-2017-oasis-supersonic-aneb-nicilo-nas-smutne-detstvi-alkohol-i-drogy/).

Francis Vincent Zappa - americký kytarista, zpěvák, hudební skladatel a experimentátor rockové hudby

* 21. 12. 1940 Baltimore, USA + 4. 12. 1993 Laurel Canyon, USA
první kapelu Blackouts založil na střední škole. Hrál na bicí
pod vlivem skladeb Edgarda Varèseho začal komponovat
k jeho oblíbeným skladatelům patřil Igor Stravinskij a dokonce i český skladatel Alois Hába
kvůli hudbě nedostudoval vysokou školu a raději skládal hudbu k filmům a reklamám
zkoušel i točit experimentální filmy
z honoráře za hudbu k filmu ´Run Home Slow´ si pořídil nahrávací studio a nazval ho Studio Z
založil kapelu Giants, předchůdkyni skupiny Mothers of Invention
měl 4 děti

v roce 1966 (bylo mu 26 let) vydal své první úspěšné dvojalbum Freak Out! A rázem se ocitl na vrcholu experimentálního rocku. Otevřely se mu možnosti tvořit nové formy rocku, psychedelie a postupně rock spojovat i s vážnou hudbou

od 80. let 20. stol. se ale angažoval i občansky. A hlásal skepsi z fungování společnosti, kriticky komentoval politiku, média, hierarchii moci, cenzuru, nekalá propojení vlády a byznysu, a to nejen v četných veřejných besedách a rozhovorech
stejně kriticky zněly a znějí i jeho písně. Upadal tak často v nemilost u establishmentu, a tím víc byl obdivován fanoušky

Zemřel předčasně na rakovinu prostaty. Je po něm pojmenována i planetka 3834 Zappafrank. A dočkal se (žel až posmrtně) i ceny Grammy- za celoživotní dílo (1997).

Do české veřejné reality vstoupil oficiálně (neoficiálně se jeho desky (ilegálně) sháněly a poslouchaly celou jeho kariéru i u nás) až po roce 1989, a to na pozvání Václava Havla.

v roce 1991 dokonce vystoupil s Pražským výběrem na koncertě Adieu CA
(www.zappa.com)

To vše přináší film o Zappovi

Sál, kde jsme projekci absolvovali, nedýchal. Tok střihů a dějových uzlů nás vedl plynule, svižně a pohodově životem i prací tohoto věčného rebela, jenž neztratil optimismus a jistý sarkasmus do poslední chvíle. Autor, německý dokumentarista Thorsten Schütte, naštěstí nestvořil Zappovi odumřelý pomník, ale živý film o (skoro stále živé) osobnosti. Film tak přesahuje hranice zájmu hudebníků, rockerů, a osloví i každého soudného člověka dnešních dnů. A tak lze už jen zvolat: Díky za každý podobný film! Je jich však- pohříchu - málo.