Město Sázava aneb byli jsme za vodou i Za vodou…
Město Sázava
18. - 25. 7. 2020
Jsme už tací. Kam se vrtneme, tam nejsme jen tak. Díváme se kolem, vnímáme historii, současnost, budoucnost a o všem se dělíme s návštěvníky našeho webu. A byť jsme hlavně o kultuře v Praze, ze sledovanosti plyne, že rubrika Ostatní nevadí. Byť je subjektivní, naším pohledem a nesporně i povrchní. Pouhý týden je sice na seznámení se dost, ale málo na poznání. Jako mezi lidmi. Ani láska na první pohled nemusí být láskou na život. Ale snad se všude rozhlížíme pozorně a informace sbíráme odpovědně. I když jen tak po našem.
Pohled první - Sázava je nejen město
Sázava je především město, ale i řeka a dokonce název Sázavy nese asi nejvýznačnější památka města - Sázavský klášter. A Sázava je i synonymum jedné z nejslavnějších skláren, skláren Kavalier. Čím začít? Ano, městem. I když vše souvisí se vším. Jak vyplyne i z dalších řádek i článků na téma Sázava, uveřejňovaných postupně na www.www-kulturaok-euz.cz .
Proč letos Sázava?
Pobyty plánujeme dopředu. Tento, hned po loňském návratu z města Jeseník, na podzim roku 2019. Nápadů bylo víc. Zahraničí už pro náš zdravotní stav a věk není. Vrcholem zahraničních pobytů byla Bratislava v roce 2018. Tak se naše úvahy obíraly místopisem ČR. Nápadů bylo dost…Podmínkou realizace je dopravní dostupnost – nikde nemuset přestupovat. A druhá, pochozí dostupnost, od veřejné dopravy k ubytovně. A ještě je tu ryze technická podmínka, dojednat to tak dopředu, jak jsme zvyklí a ověřit si úroveň. I několik destinací totiž vůbec na naši kontaktní výzvu nereaguje a další neplní podmínky dopravy a dostupnosti. Jásot se ozve, až když to celé při kontaktu zafunguje. A vyplácí se nám to. Fungovalo-li vše předem, fungovalo to za pobytu. Jsme už ale ve věku, kdy vracet se na stará místa je zbytný přepych, když ještě lze poznat něco nového. A tak jsme z řady pro nás atraktivních a nám dosud neznámých míst, vybrali nakonec město Sázavu. Kvůli sklárnám, klášteru, řece a městu…
Vlak?
Město Sázava leží na železniční trati č. 212 z Čerčan do Světlé nad Sázavou. Ve městě je nádraží i zastávka. Jenže, po železnici pro nás cesta nevedla, museli bychom přestupovat. Se zavazadly a rizikem zpoždění a následného nepřesednutí na další spoj? Ne. Železnice měla smůlu. Nádraží jsme samozřejmě při pobytu navštívili, prohlédli si a podstoupili k němu i značně nehostinnou cestu podchodem od Skláren Kavalier. Skoro jsme se po průchodu ani nedivili neukázněným místním, jež to střihly přes násobné kolejiště. Vláček jsme zachytili i na místě až mystickém, u kapličky sv. Prokopa. O té přineseme časem samostatný materiál.
Ačkoli vlak vypadl tentokrát ze hry, nesmlčíme pár slov o nádraží. Až do roku 2017 měla hlavní železniční stanice města Sázava podivný název. Jmenovala se Sázava - Černé Budy.
Bylo to zavádějící. Černé Budy, i o nich bude řeč na našem webu, je městská část, ležící na opačném břehu Sázavy, jež město dělí na dvě části, a ještě ke všemu na úplně protilehlém konci. Změnu chtělo a prosadilo až město Sázava, a to po téměř 115 letech provozu stanice. Příčinou zmatečného názvu byla historie. Původně (přelom 19. a 20. století) dvojkolejné nádraží trati Kolín - Čerčany vzniklo takřka na zelené louce, v poli na levém (!) břehu řeky Sázavy, asi kilometr od města Sázava na jihozápad.
Černé Budy se sice nacházely asi stejně daleko od nádraží, leč na sázavském břehu pravém (!). Tedy severozápadně od nádraží. Klášterní osada Černé Budy se Sázavským klášterem na kopci tvořila ale souměstí s městem Sázava na břehu druhém, a tak, aby bylo všem jasno, že nádraží slouží oběma částem, dostalo název Sázava - Černé Budy. A když v Budách dohořel jednou veliký požár, po němž zbyly ohořelé trosky starých bud, od té doby se říkalo tomuto místu Černé Budy. Umístění nádraží tam, kde je dodnes, bylo především účelné, neboť vedle se nachází sklářská osada na Kácku, o níž také budeme referovat, a Kavalierovy sklářské hutě, k nimž byla dovedena i přípojná vlečka. Stanice se tedy jmenovala až do roku 2017 Sázava - Černé Budy. Teď už má jméno jednoznačné a logické - Sázava.
Autobus?
Městem vedou dvě hlavní silnice. II/110, spojuje Benešov, Ostředek a Sázavu, II/335 Mnichovice - Sázavu - Uhlířské Janovice - Zbraslavice. Autobus, jenž nás dovezl do města Sázavy, jezdí z Prahy, od stanice metra C - Háje. Má číslo 382 a je v cíli za hodinu a čtvrt. Navíc má - pro nás - výhodu, že před konečnou staví ve stanici Klášterní, v ulici města Sázava - Klášterní. Ta se nachází asi 100 metrů od místa našeho sázavského ubytování. Autobus pak pokračuje na konečnou, na autobusové nádraží města Sázava, sousedící s vlakovým.
Sázavské autobusové nádraží nabízí od roku 2019 dvě nově zastřešená ostrovní nástupiště. Stavební firma zvolila lehké, otevřené konstrukce. Řešení má avizovat, že symbolem města je řeka Sázava a že město proslavilo sklářství. Nástupiště - jak jsme zjistili - mají délku16 metrů a obslouží 5 autobusových stání. Aby byla stání přehledná, jsou zvýrazněna modrými a červenými stříškami. Obě barvy s bílou přispívají ke světlosti konstrukce - jak vysvětlují realizátoři stavby - tradičními vodáckými barvami a současně i barvami města Sázavy. Znak města je ostatně umístěn v horní části tzv. ´totemu´ -výrazného vertikálního prvku. Má víc funkcí. Každé nástupiště má totem svůj, jeden je červený, druhý modrý a oba jsou ve třetině délky nástupiště. Podle stavitelů mají připomínat míjející se parníky.
K tomu náleží mobiliář zakomponovaný do konstrukce. Sedátka, lavičky s opěradly, naznačenými grafickým polepem na skleněné stěně za nimi a odpadkové koše, skryté ve spodní části totemů. Totemy slouží i ke značení autobusových stání. Ve snaze o co největší využití skla - jak připomíná realizační firma - jsou symboly pro stání ze skleněných tabulí, takže působí dojmem, že se vznášejí pod barevnými skleněnými panely ve střeše.
Autobusové nádraží jsme také později spatřili a navštívili, po průlezu oním podchodem,
ale nám autobus končil chvályhodně v Klášterní, což bylo pro náš pobyt rozhodující.
A veřejná doprava?
Abychom byli kompletní, musíme dodat, že město Sázava disponuje i veřejnou dopravou. Autobusová míří do blízkých měst (Benešov, Kutná Hora, Říčany, Uhlířské Janovice, Zruč nad Sázavou) a patří k ní i naše linka 382 z Prahy, vřazená do integrovaného systému Středočeského kraje, takže na ní platí - u mladších s doplatkem, u důchodců nad 70 bez doplatku - i pražská Lítačka. Do veřejné dopravy je včleněna i železnice. V pracovní dny městem projede 15 osobních vlaků, o víkendu 10. Ani místní autobusy, ani vláčky jsme ale nevyužili. Raději jsme síly soustředili na místní objekty a místa. A dobře jsme udělali.
Budeme za vodou?
Známé rčení, naznačuje, že dotyčný, jenž se cítí býti za vodou, nemá problémy a žádné mu ani nehrozí. Je zkrátka za vodou. Název penzionu, jejž jsme zvolili pro náš pobyt ve městě Sázava, zněl stejně. Za vodou. A za vodou byl. Městská část Černé Budy, kde jsme našli útočiště, dělí od relativně rušného centra města Sázava řeka Sázava. Takže je za vodou. Pro nás to mělo řadu výhod. Penzion Za vodou je u stanice autobusu č. 382 a co by kamenem dohodil od Sázavského kláštera. A největší výhoda penzionu však bylo, že manželé Proučilovi, jimž penzion patří, reagovali na náš kontakt obratem. Už první telefonát znamenal, že jsme rezervovaní na termín tak vzdálený. Došla objednávka a po složení jistící zálohy 1000 Kč také doklad o rezervaci. A to jsme ani my, ani Proučilovi, ještě netušili, co všechno nás čeká letos na jaře 2020. Další kontakty byly tedy o výjimečném stavu, co přišel, a o našich obavách o pobyt, když by…Ale ty nenastaly, paní Proučilová nás ještě i krátce před nástupem na náš týdenní pobyt ujistila, že penzion funguje normálně. Tomu říkáme solidní spolupráce. A to jsme, přímo ve městě Sázava, při hledání a vybírání, kontaktovali víc ubytovacích zařízení. Buď ale nereagovala, nebo se jim podzimní objednání pobytu na léto za třičtvrtě roku jevilo jako nezvládnutelné. No, komu není rady, tomu není pomoci. Proučilovi fungovali. Bingo!
Byli jsme Za vodou!
Ač se hostinec a penzion Za vodou nacházejí v městské části Černé Budy, ani jeden objekt nejsou žádné černé budy. Komplex Za Vodou se nachází téměř na břehu řeky Sázavy, v klidném místečku asi kilometr od centrálního náměstí města Sázava. Místo je prosto městského ruchu, parkoviště je na dohled a komunikace přes nedaleký most je mimo doslech. Takže idyla.
Uvítání - první dojem
Příjemný pobyt chce dvě podmínky. Ubytování a jídlo. Prozvonili jsme tedy paní Proučilovou, že jsme již dorazili před penzion. Za pár minut nás uvítala sympatická a rázná dáma. A zase šlo vše ráz na ráz. Tady máte klíče, tady pokoj, paní kufr odnesu, zahrada je k dispozici, bazén také. Zaplaceno, vyřízeno. Uf! Pokoj jak malovaný, zahrada pohádková a bazén lákavý.
Jdeme se nadlábnout
Nejvíc ale v téhle chvíli lákala vedlejší restaurace, pardon - hostinec. Tak to nazývají majitelé. A opravdu. Žádný problém zajít ´na jedno´ nebo se naládovat za dva a více. Gigaporce jsou standard. Dokonce se o tom mluví i po městě. Za vodou? Tam se to nedá vůbec sníst. To jsme slyšeli. A sami jsme i viděli, jak si hosté berou domů část porcí v přenoskách. A repertoár? Česká klasika, polední menu, mezinárodní kuchyně i nezbytná pizza. Hovězí, vepřové, kuřecí, ryby, bezmasá jídla, těstoviny, deserty. Co se pizz velikosti mlýnských kamenů týče, připravují je jak na elektrice, tak v peci. Na pořádných a poctivých polenech, jež pan Proučil ´vyráběl´ motorovou pilou z mohutných klád vzadu na zahradě, kde měl sklad paliva. Kapacita restaurace je obrovská, místo se najde, i když je zdánlivě plno. Party, rodiny s dětmi, kolem jdoucí, kolem jedoucí, projíždějící cyklisté i místní.
Rekonstrukce s citem a pochopením
Zjistili jsme, že restaurace Hostinec Za Vodou prošla rekonstrukcí. Nevíme, jak vypadala před, ale rozhodně šlo o rekonstrukci citlivou. Interiér je stylový v historizujícím duchu s malebnou - původní - kachlovou pecí. Stropy klenuté, stěny z režné cihly. Ale pro ´mobilní generaci´ žádné retro či skanzen. Módní zlozvyk jít někam s někým a tam si oba hledět ne na sebe, ale do svých mobilů, notebooků a všeho dalšího, může bujet po libosti. Bezdrátové připojení je i na letních terasách.
A když už zmiňujeme terasy. Z jedné strany, blíž k řece, je tzv. romantická zahrádka. Jde o ven otevřený balkon, na němž je pro větší intimní atmosféru jen 16 míst, zato ozvláštněných jezírkem s rybkami, želvami, malým vodopádem s živou zelení kolem. Je prý ale lepší si zahrádku pro velký zájem předem rezervovat. Výhodné je hned vedle umístěné dětské hřišťátko, kam lze nasměrovat potomky, aby se při společenské konverzaci a konzumaci (točí tu víc piv, ale nám sedla Plzeň) nenudili.
Druhá terasa je situovaná směrem k městu s výhledem na klášter, pro letní dny ideální. Zastřešená, vyparáděná velikým krbem a s kapacitou na širokých lavicích až 70 osob. Rádi jsme tam večer pobyli a popili. Ale ani vnitřní prostory nejsou v létě liduprázdné. Nabízejí kromě všeho ostatního i desítky vystavených rustikálních artefaktů, co byly kdysi v rukou našich zručných předků běžnými výrobními prostředky. Stojí to za podívání a nutí to k zamyšlení, k čemu se to kdy hodilo. My pamětníci to máme o poznání snazší než hosté o dvě generace mladší.
Vybalit a do hajan
Ani pokoje pro hosty vedle, ve zděném domě, nejsou prosty styly. Kapacita penzionu je 25 lůžek. Dost, aby se lidé necítili sami a dost, aby nebyl dům přelidněn. Najdou se pokoje 2, 3 i 4 lůžkové,vždy s koupelnou, toaletou, vybaveným kuchyňským koutem (mikrovlnka, elektrický sporák a konvice, včetně základního nádobí a pomůcek pro ty, kdo by tu snad chtěli vařit). I když je vedle možnost hodokvasu….Každý jsme jiný, takže čistě z našeho pohledu tu byl pro nás osobně problém. Manželské postele. Doma spíme na dvou oddělených lůžkách. Takhle - ač si to většina lidí chválí - jsme se v našich poněkud neklidných snech, i ze zdravotních důvodů, dost rušili. Neptali jsme se, ale možná jsou v objektu i pokoje s postelemi v odstupu… Druhá věc nás, co jsme půl života profesně psali do bydlících periodik, zaujala koupelna. Od hodně renomované firmy. Luxus i kvalita to byly. Háček, jenžnás právě u tétofirmy ale překvapil, skrýval nádherný sprchový kout. Dlaždičky bez protiskluzné úpravy a s minimálním spádem k odtoku. V praxi to znamenalo, rozprostřít podložku, aby namydlený nebyl namydlen i po sprchování a vytírat půl koupelny. No, třeba šlo jen o náš pokoj. Nejsou tam všechny stejné. Ale co, po prvním večeru jsme si zvykli a problém to nakonec nebyl.
A ještě pár slov o zahradě
Ta nabízí jak příjemné zahradní posezení mezi keři, květy, záhony, trávou, stromy a stylovým prostředím, kde je pro milovníky dnes tak univerzálně módní záležitosti, je i gril. Od pohledu lákal bazén. S masážními tryskami, protiproudem a dětskou skluzavkou. Ale ač bylo krásně, v noci pršelo a zchládalo, takže voda na naše koupání nebyla. Inu věk. Časy, kdy nám nevadilo Baltické moře s maximálně 17 stupni Celsia jsou za náma. Omladina, děti a i pár otužilejších dospělých si ale lebedilo.
A na závěr
Jistě se dere do mysli poslední otázka, kolik za to chtějí. Kupodivu, bez snídaní,
ty se tu nepodávají, je cena za lůžko na noc 450 Kč, jinak bez dalších poplatků.
Pod tíhou dojmů jsme ulehli.
Aby ne, čekalo nás město Sázava.
Ale o tom zase někdy příště.
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, © Richard Koníček