Město lidem, lidé městu aneb FREE České Budějovice historické…
České Budějovice – srpen 2016
Když jsme se vydávali na náš nedlouhý pobyt v Českých Budějovicích, plánovali jsme termín pobytu tak, abychom zastihli co nejvíc zajímavého mimo takový ten standardní turistický program, jakým jsou památky, významnosti, architektura, kultura, příroda a tak.
Zaujal nás týden od 21. do 27. 8. 2016. Proč? Důvodů bylo víc. I když i jiné termíny nebyly marné. Všechna čest. Dá se klidně říci – ono okřídlené - že v Českých Budějovicích „to žije“.
Náš týden nám nabízel především dvě výstavy o surrealizmu.
První byla v Jihočeské Alšově galerii na Hluboké - Krása bude křečovitá– surrealizmus v ČR v letech 1933 až 1939 (viz náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/krasa-bude-krecovita-surrealismus-v-ceskoslovensku-1933-1939-jaromir-99-mezery-aneb-i-komiks-je-mnohdy-nadrealny/).
Druhá byla v téže části galerie, přímo v sídle v Českých Budějovicích – Andre Breton, Paul Eluard a Suzzane Murazdova- francouzští zakladatelé surrealizmu a s nimi i naše malířka Toyen (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/andre-breton-paul-eluard-a-suzzane-muzardova-31-kolazi-aneb-proti-proudu-i-kristina-dufkova-mami-tati-diky/).
Neunikla nám ale ani výstava Kristiny Dufkové ve sklepení této galerie, o níž se zmiňujeme na konci téhož článku. V Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích se zase konala krásná výstava věnovaná jihočeskému loutkářství - Svět loutek ( viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/svet-loutek-a-jejich-kamaradu-aneb-pred-realizaci-stale-expozice-jihoceskeho-loutkarstvi/) a zajímavá výstava věnovaná cyklistice, jež je pro ráj cyklistiky České Budějovice víc než příhodná - S českobudějovickým Podšumavanem na dvou kolech (viz.náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/s-ceskobudejovickym-podsumavanem-na-dvou-kolech-aneb-mesto-kolum-pratelske/).
To ale zdaleka není vše. Při naší návštěvě probíhala celoměstská akce pro veřejný prostor - Umění ve městě (viz. článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/umeni-ve-meste-2016-aneb-mesta-mnoha-modernich-soch/). A v neposlední řadě i dvě akce, jež nás moc zajímaly.
Mamutí výstava na českobudějovickém výstavišti Země živitelka, o níž referujeme na jiném místě našeho webu (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/vystaviste-ceske-budejovice-aneb-na-zemi-zivitelce-hlavne-o-zemi-zivitelce/ ) a akce nazvaná Město lidem, lidé městu s krásně staromilným a nadějně mezilidským podtitulem - sousedská slavnost.
Je příjemné vidět to, co znáte – jen tak nějak, najednou tak nějak - jinak
Jak výše naznačeno, měli jsme nadupaný týden, ale jsme moc rádi, že se nám do něj alespoň na jeden den, přesněji jeho část, vešla i tradiční českobudějovická akce Město lidem, lidé městu. Jde totiž o variaci dnes už i jinde, Prahu nevyjímaje, časté akce nazývané Město jinak a podobně.
Neformální zabydlení ulic, nejlépe uliček, koncentrace lidí cosi nabízejících, provozujících, přestavujících a dalších, konzumujících, obdivujících a vnímajících, je zvláštní už samo o sobě. Navíc, se jindy třeba rušná ulice stane najednou pohodovou scénou pro mezilidské setkávání, klábosení, pokukování a povalování, a způsobí v mysli i vnímání přímo šok. Pozitivní šok. Kulturní šok. Sbližovací šok. Najednou se díváte na druhé jinak, a oni na vás, najednou zapomenete na starosti a ony vás pro tu chvíli opustí. Prostě pohoda, paráda, klídek, havaj, město jinak, ulice jinak, lidé jinak, město lidem a lidé městu…
A že to platí opravdu a doslova, můžeme potvrdit i my, za všechny krátkodobé turisty a pozorovatele, jakými jsme v Českých Budějovicích byli. Vždyť po čtyři dny jsme právě těmito místy procházeli, obdivovali je, sledovali, poznávali a vyznávali se pozvolna v té spleti uliček a najednou, pátý den, jako bychom byli jinde, jindy a jinak. Povedlo se, byl to dobrý nápad a pro nás šťastný termín. I když žel pouze jeden z obou dnů konání toho reje plného opravdových, nebo alespoň opravdovějších, sousedských vztahů.
Tak, jak?
V pátek 26. 8. a sobotu 27. 8. 2016 (to už jsme tam nebyli, odvážel nás vlak do Prahy) se historické centrum Českých Budějovic změnilo. Podíváte-li se na článek na našem webu, věnovaný městu, uličkám a zákoutím a zhlédnete-li fotografie z těchto našich průzkumných cest, objevíte možná tytéž záběry jako v tomto článku (viz. https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-toulejme-se-mestem-krizem-kraz/ ), protože historické centrum bylo místem konání celé akce, ale uvidíte, že všechno bylo jinak. A to je to, oč v celé akci jde.
Po čtvrté a ještě lépe
Akce se v Českých Budějovicích – jak jsme zjistili – konala letos po čtvrté. A rok od roku je prý bohatší, úspěšnější a hlavně - vžitější. Lidé, sousedé se na ni už předem připravují a po vzoru našich furiantů, ale ne ve zlém, se pak i navzájem trumfují a překvapují.
Epicentrum tvořily starobylé uličky (Krajinská, Česká a Piaristická, poblíž ústředního náměstí Přemysla Otakara II. o kterém píšeme, stejně jako o dalších četných náměstí tohoto města, už v našem článku https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-mesto-mnoha-namesti/).
Uličky srovnatelné svou malebností a romantikou s krásou pražské Zlaté uličky se na dva dny z gruntu proměnily. A to vždy až do půlnoci…
Celé úseky ulic tu dokonce pokryl živý a uměle na dobu akce položený, svěže zelený trávník. Obchody, obchůdky, podloubí, překrásná a snová, i jindy, se ty dny zaplnila cvrkotem provozovatelů čehokoli tím, že mohli se svojí nabídkou vystoupit z loubí klidně až do ulice.
Do volných míst se nastěhovali umělci, kejklíři a tvůrci (profi i amatérští) čehokoli. Do toho tu i tam hudba solitérních lidových umělců a na Piaristickém náměstí bylo podium, kde vystupovaly - nám povětšině neznámé - ale místním zjevně známé hudební skupiny. Maně se nám vybavila vzpomínka na dávnou a nezapomenutelnou českobudějovickou skupinu – Minesengři. Hrála krásné lidové písně, ale ve zvláštních úpravách. Jejím členem byl v 70. letech českobudějovický rodák Pavel „Žalman“ Lohonka. A i když se pak osamostatnil, založil si hudební sestavu Žalman a spol. a dodnes na koncertech zpívá písničky z té doby, jako třeba Nezacházej slunce nebo už vlastně podruhé zlidovělou Kdyby tady byla taková panenka. Jak ti by se tu zase uplatnili…Inu, asi to v těch Českobudějovičácích bylo odedávna.
No nic. Zpět do ulic. Instalaci uměleckých objektů a klidně přímo v ulicích připravili nejpovolanější, pracovníci galerií Alšovy a Mariánské. Všude plno atrakcí, i pro děti, výplodů lidové tvořivosti všeho druhu, dokonce jsme potkali i holírny a lazebnický salon, jenž neváhal vynést své holičské křeslo na světlo boží, a tam se věnovat bradatým a zarostlým zákazníkům.
A svůj um tu samozřejmě uplatnili i opraváři místní nezbytnosti – kol. Plno barev, odrazů, roztomilostí a lákadel. To vše navíc pod barevnými malebnými deštníčky, které měly symbolicky chránit lidskou radost před nepřízní počasí, a které se začínají vžívat jako symbol i jinde v republice. V Českých Budějovicích tentokrát ale nebylo jich zapotřebí, protože byl hic a ažúro. I to počasí Českobudějovičákům přálo. A ti se bavili a povídali si, a jen tak courali kolem a sem a tam. A vůbec, ale vůbec, se tu nenudili. Tak jako ani my s nimi a mezi nimi.
Pár faktů, které jsme sami nestačili zaznamenat
Organizátoři si dali práci a předem na plakátech avizovali bohatý doprovodný program. A hlavně, to nejdůležitější vůbec, že vstup je na celou akci, která se mimochodem konala za nezbytné a nutné podpory města České Budějovice, zdarma!
Formulovali to správně:
„Akce s příznačným názvem ´Město lidem, lidé městu´ nabídne obyvatelům a návštěvníkům jihočeské metropole nevšední zážitek na všedních místech.“
A program – zejména ten hudební - nebyl jenom tzv. nevážný, byl i tzv. vážný. Mezi ty nejzásadnější, leč námi nenavštívené hudební události patřil bezesporu koncert Jihočeské filharmonie, která tak zájemcům připravila další netypický zážitek (krátce před tím totiž živě koncertovali přímo v nitru věže Temelínské jaderné elektrárny…).
Jak řekl jeden z pořadatelů, Robin Mikušiak:
„V programu najdete různé formy a žánry zábavy, kterou bychom rádi podali vkusnou a doufáme zajímavou formou."
Stalo se.
A pořadatelé nenechali nic náhodě
Žádná chaotická bezkoncepčnost, ač vše vyznělo spontánně a jistě byla i improvizace, celek byl dílem architekta Miroslava Vodáka. Ten ke své představě řekl sympatická a inspirativní slova:
"Akce by měla být připomínkou kdysi tradičního Korsa, kdy se měšťané procházeli po ulici a užívali si její atmosféru. V dnešní době je ulice spíše dopravní koridor a tento festival může vést k diskusi, zda bychom některé veřejné prostory nemohli využívat jinak a lépe."
Už i my, a nejsme odborníci, jsme na to téma narazili ve výše vzpomenutém článku o českobudějovických náměstí. Všední provoz aut a absence většího rozsahu pěších zón. To je problém Českých Budějovic. Prakticky funguje, a ještě jen na polovině délky pěší zóna na Lannově třídě. Částečně i na četných náměstích. Ale obklíčení historicky naddimenzovaného náměstí Přemysla Otakara II. auty, a to po celém obvodu, je pro chodce a vnímatele města značně znepříjemňující faktor. Proto také, žel ale až po našem odjezdu, byl instalován právě na náměstí Přemysla Otakara II. kolem jeho dominanty - Samsonovy kašny – zajímavý projekt ve veřejném prostoru od Jana Šépky – Vnímání. I o tom ale už předem píšeme v závěru našeho výše již zmíněného článku České Budějovice aneb město mnoha náměstí (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-mesto-mnoha-namesti/ ).
Bylo toho ale ještě mnoho
Bylo hodně toho, co pořadatelé připravili, ale co jsme zejména proto, že řada akcí se konala logicky až druhý den, kdy byla sobota a lidé měli víc času a možností se do centra Českých Budějovic vypravit. Bylo tam třeba nainstalováno letní kino. A počasí projekce jistilo. Zájemci si mohli zatancovat latinsko-americké tance a opakovaně se konaly i netradiční módní přehlídky. Netradiční hlavně proto, že se jich zúčastní hokejisté a fotbalisté českobudějovických klubů, tedy „pouzarova“ Motoru (hokej) a Dynama (fotbal). Neviděli jsme je. Stejně jako údajně vůbec největší setkání chůdařů na území České republiky, muzikálové představení Cyrano či scénické čtení herce Lukáše Hejlíka.
Ten byl v letech 2002 až 2004, po absolutoriu na Vyšší odborné škole herecké v pražské Michli (pod vedením pedagogů Jana Hartla, Evy Hodinové, Otomara Krejči a Heleny Glancové) v angažmá právě v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, odkud ho ale herecký osud odvál posléze do Brna a Opavy. K Českým Budějovicím si ale vřelý vztah zachoval. A protože je i autorem dnes už kultovního projektu scénických čtení „Listování“, který sdružuje několik dalších herců z českých divadel a reflektuje systematicky vybrané aktuální knihy z knižního trhu právě formou čteného divadla při podobných akcích v českých městech (Praha, Brno, Havlíčkův Brod a samozřejmě právě i České Budějovice), na Slovensku (Bratislava).
Nejatraktivnější atrakce
Ovšem asi tou nejatraktivnější atrakcí byl výkon slacklinistky (dříve se říkalo provazochodkyně) Terezy Panochové, ježv sobotu, tedy po našem odjezdu, šla po popruhu nataženém přes celé budějovické náměstí od radnice po Černou věž. A vzhledem k tomu, že jsme po návratu v Praze nic zlého o tomto kousku nezjistili, tak také asi zdárně dokráčela.
Inu, bylo tam toho hodně, a všechno se stihnout zkrátka nedá. Ale i to málo, co jsme stačili vidět, nám potvrdilo, že podobné akce lidé chtějí, mají je rádi, stejně tak jako třeba trhy, veselice, vinobraní, beerfesty, foodfesty a další veřejné dobrovolné a nevázané shromažďování.
A to vzdor vší té elektronizaci, „mobilizaci“ a dalším moderním způsobům vzájemné komunikace. A dokonce bychom si troufali říci, že právě pro tyhle „vymoženosti“ se lidé vzájemně hledají a zastavují – jen tak – na kus řeči, z očí do očí, od úst k uchu a zpět.
No, mrkněte na stránky organizátorů a dozvíte víc, než jsme stihli na www.www-kulturaok-eu.cz.
Více:
nebo na facebookový profil:
www.facebook.com/MestoLidemLideMestu/
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková