Město Jeseník aneb zde najdeme stavební klenoty či dívejme se kolem sebe pořádně…
Jeseníky
14. - 21. 7. 2019
Jak už možná návštěvníci www.www-kulturaok-eu.cz vědí, byli jsme loni na týdenní dovolené ve městě Jeseník. A jak už možná, v tuctu již uveřejněných našich článků z pobytu, četli, věnovali jsme se tomu nejlákavějšímu, co okolí města nabízí. Ať už expozici ve Vodní tvrzi (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/vodni-tvrz-jesenik-aneb-expozice-carodejnicke-procesy-na-jesenicku-ci-o-nejtemnejsi-historii-na-morave/), v Katovně (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/katovna-mesto-jesenik-aneb-kam-si-pro-informace-dojdeme/ ), nebo devětkrát i turistickým cílům. Pomíjeli jsme však město. Teď se tedy hodláme věnovat městu Jeseník. A protože jsme se drahně let jako novináři věnovali stavebnictví a architektuře, zajímalo nás město Jeseník i z tohoto pohledu. A pohled to byl pěkný, všechna čest…
Díváme se kolem sebe
Dominantou města Jeseník je gotická Vodní tvrz. Nepřehlédnutelná v centru, pár kroků od říčky Bělé, za ústředním Masarykovým náměstím. Sídlí v ní Muzeum Jesenicka. A protože k městu patří i Priessnitzovy lázně, píšeme o nich jinde (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/lazne-jesenik-priessnitzovo-sanatorium-aneb-kde-leci-%c2%b4vodni-doktor-%e2%80%a6ci-kdyz-%c2%b4ziva-voda%c2%b4-existuje%e2%80%a6/). K významným stavbám města patří také rodný dům nejslavnějšího z rodáků. Je v něm i expozice věnovaná Priessnitzovi. Dodejme, že rodný dům zakladatele lázní na tomto místě vskutku původně byl, ale sám Priessnitz nechal v roce 1822 na místě svého domu zbudovat první vodoléčebný ústav na světě. I tento dům se nenachází ve městě dole, nýbrž nahoře v areálu dnešních Priessnitzových lázní. K dominantám města patří i římskokatolický kostel Na Nebevzetí Panny Marie, o němž bude na našem webu ještě řeč. Nepřehlédnutelné je také Masarykovo náměstí, o němž budeme také psát, a to nejen s ohledem na budovu radnice z roku 1696 a jiné. A samozřejmě nelze pominout zmíněnou Katovnu, která nikdy katovnou nebyla a kde dnes sídlí Informační centrum města. Než se ale vydáme - ze současného pohledu – za nejvýznamnějšími stavbami, jejichž architektonický věhlas dalece překračuje hranice města, shrňme si (laicky) hlavní informace o charakteru městské zástavby a členění města Jeseník s ohledem na jeho vývoj.
Členění města Jeseník
Severozápadní součástí Jeseníku byla od roku 1808 osada Gräfenberk (dnes Lázně Jeseník). Jižní předměstí se nazývalo Svoboda (Freiheit) a zmiňováno je již v roce 1553. Tato část města se v moderní době stala střediskem výroby příze a plátna. Počet obyvatel Svobody v roce 1836 činil 2/3 obyvatel Jeseníku. V roce 1906 ale - sloučením s Jeseníkem - Svoboda přestala jako městská část existovat. Podobně jako původní osady severně a západně od Jeseníku, směrem k Lipové. I ta byla s městem spojena v roce 1924. V roce 1950 byla k Jeseníku připojena obec Bukovice s osadami Dětřichov, Dlouhá Hora, Mýtinka, Pasíčka a Seč. A nakonec v roce 1976 byla s Jeseníkem sloučena Česká Ves. Ta se ale v roce 1990 zase osamostatnila. Dnešní Jeseník tak tvoří tři městské části: Jeseník, Bukovice a Dětřichov.
Na Dnech architektury se měl a má Jeseník čím chlubit
Dny architektury jsou mezinárodní akce. Koná se v řadě našich i světových měst. Jeseník nevyjímaje. Při Dnech architektury se proto objevují, či znovuobjevují různé místní stavby. Zpravidla i s možností vstupu do vybraných interiérů a popularizují se i architektonické, krajinné a urbanistické souvislosti. I ve městě Jeseník. Jak kdysi poeticky uvedl architekt Matyáš Švejdík, nadšený průvodce architekturou města Jeseník:
„Město na soutoku řek Bělá a Staříč je
jako perla v náramku obklopeno ze tří stran horami.“
Město minulé se zde prolíná s budoucím. Stačí jít z centra vzhůru Muzikantskou stezkou do Lázní. Míjíme aleje, dvě náměstí, sídliště a staré vily. Můžeme srovnávat starou i novou architekturu. Až ke skvostné stavbě sanatoria Priessnitz od architekta Bauera. (www.denarchitektury.cz, www.kruh.info).
Současnost města Jeseník
Vyčetli jsme,
že se vedení města i kraje potýká s odlivem mladých obyvatel.
Problém nejen tamní.
Řešením má být v koncept smart city (chytré město)
a implementace digitální, komunikační a informační technologie.
Proto se z radnice ozvalo: "Jeseník byl vždy městem s velkým respektem k přírodě, umění a zdravému způsobu života, nese přesto nálepku nevhodné pro život. Každý mluví o úžasné Litomyšli, pojďme mluvit o úžasném Jeseníku. Začínáme postupně konečně vidět, co máme, a to je dobře. Musíme jen najít ten správný balanc a být připraveni, město si dlouho zvykalo na odliv obyvatel, je čas se připravit na jeho příliv. Ať už v podobě turistů nebo rezidentů."
Nesporně správná slova těch, co městem - a ve městě - žijí. Nám, prolétajícím se turistům, kdy týden pobytu neznamená nic, a to jsme ještě putovali v drtivé většině vzhůru přírodou za okolními dominantami, to tak zlé ale nepřišlo. Nám se v Jeseníku líbilo. Ale co oči asi nevidí, to srdce nebolí. Těžko být v kůži místních. Nebo se to Pražákům, kteří jsou z města, kde se narodili a ¾ století žili a dosud žijí (nyní však otřeseni), jeví jinak? Uvidíme po koronavirové krizi…
Tak trochu analýza…
Zdrojem informací, jež jsme hledali a našli, se nám stal starý dobrý turistický průvodce z vydavatelství Olympia, z roku 1991 ´Jeseníky - Turistický průvodce ČSFR´.V kapitole ´Světská i církevní architektura´ jsme se mimo jiné dozvěděli, že v Jeseníkách je minimum pozdně románských a gotických památek. A většinou se o nich neví nic ani o jejich tvůrcích. Totéž platí ale i o architektonických památkách renesančních.
Ve městě Jeseník se s renesančními prvky setkáme vlastně jen u přestaveb Vodní tvrze. Četnější památky už zůstaly z baroka, hlavně církevní stavby. Od 80. let 18. století josefinské reformy zmrazily stavební iniciativu církve a ovlivnily i šlechtu. Změna nastala až s rozvojem průmyslu. Vrstva bohatých továrnických rodů usilovala o šlechtické tituly a toužili se vyrovnat šlechtě životním stylem. Začala výstavba honosných rodových vil, vesměs v historizujícím slohu. Ve městě Jeseník to jsou domy rodiny Regenhartů a Raymannů a zástavba tzv. West - Endu. Později navázaly i účelové stavby jako je Priessnitzovo sanatorium a další.
Lidová architektura ve městě Jeseník a okolí, tedy horská, původně německá, je řazena do stylu tzv. slezského lidového stavitelství. Základním stavebním materiálem bylo dřevo a kámen. Dominantou jsou typické vysoké štíty a převislé střechy (příklady jsme zahlédli v Horní Lipové viz.náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jeseniky-horni-lipova-aneb-kde-v-nadrazni-stanici-se-natacel-filmovy-alois-nebel/). Vznikaly tu velké selské usedlosti typu bývalé rychty v Dolní Lipové (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jeseniky-dolni-lipova-lipova-lazne-aneb-kde-a-jak-vzniklo-rceni-%c2%b4byt-na-srot%c2%b4-%e2%80%a6/).
Výstavní výstavba v Jeseníku - Jesenický ´West-End´
Samozřejmě, že městská zástavba nabízí i chátrající domy, zanedbané domy, stejně jako kdysi praktické, oblíbené a všudypřítomné ´šumperáky´ či nezbytné sídliště panelových domů, ale to je všude a je to obraz doby. Podstatné je, že Jeseník disponuje i opravdovými architektonickými skvosty…
V severním cípu města Jeseník se nachází lokalita ´Jesenický West - End´… v trojúhelníku ulic Bezručova, Husova a Josefa Hory. Tou jsme procházeli k výšinám po modré na Křížový vrch (viz. naše články: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/krizovy-vrch-v-jesenikach-aneb-kde-dnes-jeste-voni-cesnecka-s-krutony-a-toci-se-rezane-pivo-pul-na-pul/ a https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/krizova-cesta-nad-jesenikem-aneb-poutni-i-vyletni-misto/ ) nebo červené přes Čertovy Kameny na Zlatý Chlum (viz. naše články: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/z-jeseniku-na-certovy-kameny-aneb-kam-se-leze-podle-retezu-ci-at-si-zlato-certi-nechaji/a https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/rozhledna-zlaty-chlum-u-jeseniku-aneb-na-pivo-je-trochu-z-ruky-ale-stoji-to-za-to/).
Jesenický West - End naší pozornosti neunikl. Vily nejde přehlédnout. Tvoří ´zahradní město´, nacházející se ve stráni nad říčkou Bělá, stranou města, pár minut od centra. Své kouzlo má však dosud. Vilová zástavba, jak jsme posléze vyčetli, ale mnohé je i na informačních panelech zde umístěných, vyrostla na přelomu 19. a 20. století jako ´jedinečná vilová čtvrť zasazená do anglického parku´. Navazují na ni Smetanovy sady. Většinu vlastníků zdejších sídel tehdy tvořili příslušníci významných a početných továrnických rodů Raymannů a Regenhartů, včetně rodin spřízněných.
Weissova vila
Do jesenického West - Endu patří Skupova ulice, souběžná s ulicí Josefa Hory o blok severněji. Zde se nachází první z klenotů, secesní Vila Erwina Weisse. Řadí se na přední pozici této architektonické vlny i v rámci celoevropském.
Odborníci ji hodnotí jako
´nejlepší dobovou realizaci tzv. vilového domu v duchu anglické secese´.
Jde o ojedinělou stavbu, uváděnou v publikacích a článcích již od jejího vzniku. Stojí na nejlépe situovaném pozemku West - Endu. V letech 1901-1903 ji dal vystavět vedoucí umělecké dílny firmy Regenhart & Raymann, vídeňský rodák Erwin Weiss (1869-1944).
Projekt vypracovali přední vídeňští architekti (Franz von Krauss a Josef Tölk). O anglické secesi v souvislosti s vilou se hovoří proto, že ji zdobí pro Anglii tak typické neomítnuté zdivo a vypovídají o tom i asymetricky komponované komíny.
Odborné popisy dodávají, že
„sokl z tmavošedé žuly tvoří vhodný kontrast
k tmavočerveným cihlám a bílým plochám.
Štíty a komíny jsou z pískovce,
na střechu byla použita přírodní břidlice.“
Bohatě je zdokumentován i interiér běžnému diváku samozřejmě nedostupný.
„Důsledně je dodržen
princip oddělení části společenské od intimní.
Takřka kompletně je dodnes dochována
vstupní hala s překrásným dubovým schodištěm,
dřevěným obložením a podhledem.
Její prostor je osvětlen zrekonstruovaným vitrážovým oknem.“
Ze secesního vybavení, dekorací a drobností se ale už nedochovalo takřka nic. Inu, jako celá oblast a město Jeseník se i vila, jež za nic nemohla, ocitla v turbulencích doby. Po 2. sv. válce byla vila znárodněna a dána podniku Moravolen. Zprvu jako obytný dům, později, až do roku 1990, se, jako většina takových vil po republice, stala mateřskou školkou. Podnikovou, jak bylo tehdy běžné. To ale pro vilu nebylo to nejhorší. Zkáza nastala, opět typicky, prodejem do soukromého vlastnictví. Jako většina podobných objektů, od roku 1991 především vinou soukromého majitele bezútěšně chátrala. Záchranou byl rok 1994. Firma Slezský kámen Jeseník totiž zajistila nákladnou a - jak se uvádí - ´poměrně´ zdařilou rekonstrukci v duchu původní stavby.
Zmiňme i osvíceného investora, továrníka Weisse. Erwin Weiss (1869 Vídeň - 1944 Jeseník) rodem z Vrbna pod Pradědem, do Jeseníku přišel jako vedoucí umělecké dílny textilky Regenhart & Raymann. Časem se stal společníkem firmy. Byl i členem městské rady. Spoluzaložil tu muzeum a působil jako jednatel Muzejního výboru. Jeho koníčkem byla mj. numizmatika, takže mu Jesenické muzeum vděčí za první uspořádání rozsáhlé sbírky mincí.
Nejen Weissova vila…
Lokalita jesenického ´West - Endu´ je de facto ´sídliště´ místní elity. Podrobně o tom píše třeba Rostislav Hányš pro IDnes. Najdeme tu architektonických skvostů proto však víc. Nedaleko Weissovy vily je další romantická vila se štíhlou věží a prvky hrázděného zdiva.
Vila Czwrczekova z let 1899 -1900
Osvícenou investorkou byla Marie Czwrczek, vdova po advokátovi firmy R & R. Vilu postavil stavitel Alexander Nitsche. Architektonicky se jedná o romantický hrádek s vysokou hranolovou věží a vyhlídkovým patrem zakončeným štíhle jehlancovou střechou s lucernou.
Jak uvádějí odborníci,
„na konstrukci vily je patrný vliv hnutí Artsand Craft´s.“
V roce 1905 ji získal Dr. Karl Hielle. I on měl vazbu na firmu R & R a i on byl spoluvlastníkem této firmy. V roce 1912 vilu adaptoval. I tuto vilu po roce 1945 získal Moravolen. I ona sloužila jako obytný dům. Dnes je v soukromém držení.
Vila Ernsta Regenharta…
Ulicí Josefa Hory se dostaneme k další architektonické události. Na první pohled se jeví jako zámeček. Mnozí turisté se prý často dožadovali prohlídky. My, jdouce kolem, jsme jen zírali na stavbu za plotem. Vila se nazývala ´Bergvilla´ a byla sídlo rodiny velkopodnikatele Ernsta Regenharta. O rozsahu obydlí a finančních zdrojích svědčí vlevo od vily stojící vilka, téhož stavebního stylu, ´zahradní domek´s garážemi.
Vila Regenhart vznikla v roce 1898 podle projektu vídeňských architektů, bří. Mayrederových. Vilu i ´zahradní domek´ (byl dokončen v roce 1899) stavěl také Alexander Nitsche. Jednopatrový dům je projektován tak, že má každou stranu pohledovou. Zdobí ho bujná štuková fasáda, kryje valbová zalomená střecha s vikýři a bílými komíny. Na jih je situována krytá i otevřená veranda a dvě řady velkých oken. Pod hranolovým arkýřem je na speciální konzole umístěn kartuš s písmeny E (Ernst), L (Louise) a R (Regenhart). Hlavní vstupy jsou situovány na sever.
Odborníci stavbu klasifikují jako
´architektonicky vyváženou stavbu,
jejíž fasády jsou rozčleněny
pravidelně umístěnými okenními osami,
zdobeny obvyklými barokními motivy,
například mušlí či rostlinným ornamentem.´
V témž stylu byl i interiér. V roce 1913 Nietsche doplnil ´zahradní domek´ o autogaráže. Stejně jako ostatním továrníkům a jejich vilám přinesl konec války bouřlivý osud i této vily. Po válce se změnila v podnikové jesle Moravolenu. Po roce 1989 se stala sídlemVZP. Ta uskutečnila důkladnou generální opravu vily, vilky a celého areálu včetně zvýraznění neobarokního charakteru stavby novou barevností fasády. Čas ukázal, že sídlo VZP by ale mělo být umístěno spíše blíž centru, a tak je dnes vůbec z nejhonosnější vily Jeseníku a Jesenicka luxusní Spa & Wellness hotel. Vilu vydražil brněnský podnikatel a nechal ji zrekonstruovat na luxusní hotel. Otázkou byl název hotelu. Majitel a provozovatel hotelu chtěl zachovat génia loci budovy a oslovil potomky Regenhartů v Německu. Souhlasili, aby hotel nesl jejich jméno i logo a poskytli dokonce i některé historické artefakty, jež jsou vystaveny v recepci. Při poslední rekonstrukcí se prokázalo, jak kvalitně se před 120 lety stavělo.
Nynější majitel vily o tom v rozhovoru pro IDnes řekl:
„Stavitel odvedl skvělou práci.
Ve zdech nebyla dosud jediná prasklina.
Mohli jsme obdivovat systém vzduchotechniky,
jenž byl v době vzniku vily revoluční.
16 komínů zabezpečovalo proudění vzduchu,
velmi dobře byla řešena izolace proti vodě a odvětrání základů.
Vše do detailu promyšlené,“
Tolik k architektuře krásného města Jeseníku. Příště se vrátíme do centra a zaměříme na římskokatolický kostel Na Nebevzetí Panny Marie a nejen ten… Ale to zase až někdy příště…
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková, internet