Město Jáchymov aneb jak slavné město doplatilo na svou historii a dnes je na kolenou, strádá, chátrá a trpí…
Jáchymov, listopad 2020
Některé fotografie a některé zážitky jsou tak povzbuzující, že je musíme pro náš web zachytit div ne druhý den. Jiné jsme sice zdokumentovali, prožili, ale stanou se materiálem uloženým jako rezerva na někdy jindy. A pak vznikají třetí materiály, které byly silně emotivním zážitkem, je k nim víc než dostatek fotografického materiálu, ale nějak se nám do nich nechtělo. Proč? Nebyly příjemné. Ale byly. A i ony si – kdyby pro nic jiného - tak z profesionálního hlediska, zaslouží být zveřejněny. Budeme se tedy snažit, seč budeme mít sílu tenhle náš rest odbavit. A tím naším - už víc jak rok nás strašícím – restem, je naše týdenní setkávání s městem - Jáchymov.
Setkali jsme se s Jáchymovem už dvakrát. To první bylo ale opravdu jen velmi letmé. Psal se rok 1986, my byli na dvoutýdenní dovolené v Krušných horách, ve stráni nad obcí Nové Hamry, v jedné na čtrnáct dní pronajaté chatě s naším - tehdy tříletým - synem. Chodili jsme po stráních koukat na ovečky, které se tam pásly, a s autem vyráželi poznávat okolí. Nejdek, Pernik, a … samozřejmě, i slovutný Jáchymov. Je asi 25 km od Nových Hamrů.
Bylo léto, bylo vesměs krásně, a den, který jsme si vybrali, byl jako vymalovaný. Jáchymov, tehdy, také. Zaparkovali jsme někde tam, kde je dnes hlavní křižovatka ulic Karlovarská, Třída Dukelských hrdinů, K lanovce, T. G. M. a Lidická. Vydali jsme se kus směrem dolů až k hotelu Radium, nakoukli kousek ulicí K lanovce a nakonec jsme se vydali ve stráni, podél Třídy Dukelských hrdinů, až ke kostelu sv. Jáchyma. A tam bylo tehdy dětské hřiště a tam jsme s tříletým juniorem pochopitelně uvízli. Když jsme ho odtamtud utrhli, nezbylo nám, než už jen dojít zpět k autu a vrátit se do chaty do Nových Hamrů. To bylo naše první setkání s Jáchymovem. Krátké, ale plné slunce, malebných pohledů, příjemné atmosféry a pohody. Dílem dané naším relativním mládím, dílem prosperujícím lázeňským centrem, a dílem i nadšením z prvního setkání. Protože každé první setkání a každé poprvé je povzbuzující…
Návrat po 34 letech…
Byli jsme tedy zvědavi, jak na nás zapůsobí onen dávný prosluněný, malebný údol mezi kopci, po 34 letech od té doby. Byli jsme vůbec moc zvědaví a to by člověk raději neměl.
Tím větší nás čekal v Jáchymově, roku 2020, šok.
Trochu se na tom nesporně podílel fakt, že tentokrát nebylo léto, ale listopad, že nám bylo o těch 34 let více, a že všude vládl Covid, jeho důsledky a s ním spojená opatření.
Trochu to – určitě - zrovna ku prospěchu věci nepřispělo, ale Jáchymov existuje přece dál, tak co by.
Omyl. Město Jáchymov je sice tam, kde bývalo, ale vůbec není tím, čím bývalo.
Apokalypsa se dere na jazyk. Zánik. Tlení, rozpad, devastace. Mrtvo. Pusto, neživo. Ideální místo k mystickým hororům, ideální obraz lokace ovládnuté neviditelnou rukou trhu. Z živého malebného města se stalo rozpadající se město duchů, lidmi opuštěné, vietnamskými večerkami prošpikované, hernami s jistým posláním vylepšené a hotelovými domy uzavřenými a rozpadajícími se.
Dojem? Šok.
Pocit, že jsme se objevili v nějakém místě přežívajícím po globální katastrofě, v postapokalipse. Jistě, dá namítnout, že vzpomínky vylepší obraz v paměti, vypouštěje to, co tehdy vidět člověk nechtěl. Možná. Ale tak moc, ten obraz města v paměti milosrdnost vzpomínek vylepšit nemohla. Tohle teď je reálný obraz tlení. Je nám líto, ale tak to na nás působilo od vystoupení z autobusu.
Stačilo pouhých 30 let, z pětisetleté historie města. Pouhých 6 % života jednoho pozoruhodného města s mimořádnou historií. Jen 6 % uplynulého času a vše, čeho bylo za těch 470 let dosaženo, je fuč.
Smutná bilance. Tak se raději zkusme podívat do vesměs skvělé a každopádně minulosti město rok od roku povznášející.
Let přes pět set let
Před uranem…
Psal se rok 1516 a Štěpán Šlik zakládá osadu, která je už po čtyřech letech, v roce 1520, povýšena na město. Hornické město. První šachta tu byla vyhloubena v roce 1510. Na veleúspěšnou těžbu stříbra. Rozjela se i mincovna a v roce 1533 se Jáchymov stal druhým městem Českého království, co se počtu obyvatel týká! Bohaté naleziště nejen báňské odborníky, ale také učence a dokonce i umělce. Jáchymov se stal dokonce jedním z klíčových center renesance a vzdělanosti v Království. Zajímavostí jistě je, že v letech 1527 – 1531, v Jáchymově působil jako lékař i Georgius Agricola, zakladatel moderní mineralogie a montánní vědy.
Jáchymov jako centrum humanismu a renesance dodnes připomíná knihovna latinské školy s celou řadou cenných tisků. Některé z nich jsou vystaveny v budově bývalé Královské mincovny, dnešním muzeu.
Ale jak už to konečně známe i ze současnosti, Šlikům, bylo záviděno, a dokonce z nejvyšších míst, takže sám král (Ferdinand I.) zatoužil mít ono stříbro pod palcem sám. Stalo se, výnosem (Budějovice, 1528) odňal Šlikům právo razit mince a mincovnu převzal panovník.
Ale jak běžel čas, našemu nejvýznamnějšímu nalezišti stříbra se pomalu ale jistě přestávalo dařit. V roce 1671 v Jáchymově skončila mincovna téměř i těžba. Až teprve v období průmyslové revoluce, došlo k pokusům o její obnovu. Ale nepovedlo se. Nepomohla tomu ani nově zde založená hornická škola. Nic. Útlum těžby pokračoval. Lidé se ale museli nějak život a tak se v Jáchymově rozvinulo – světe div se – krajkářství. A v roce 1860 se tu začal zpracovávat tabák a vyrábět doutníky…
Po uranu…
Až počátek 19. století byl pro Jáchymov přelomový. Začal se tu totiž těžit uran. Tehdy ještě nebyl tak cennou surovinou, protože se zatím stále používal pouze při výrobě barev na sklo a porcelán. Až když v roce 1902 z něj manželé Curieovy, vytěsnili polonium a radium, stal se uran cennou surovinou.
A jáchymovské podzemí ukrývalo téhle cenné suroviny spousty. A to se ještě nevědělo, jak tahle surovina nakonec zamává světem. A to téměř doslova.
Jenže nejen zlu posloužil zdejší uran. Zjistilo se totiž, že místní radioaktivní voda, je zdraví prospěšná, a tak v Jáchymově vznikly - v roce 1906 - první lázně a v letech 1910 až 1912 i proslulé sanatorium Radiumpalac.
Konec 2. světové války, ve svém tichomořském epilogu, světu ukázal, k čemu uran také může být, a tím se z uranu stala strategická surovina pro východní blok, přesněji pro jeho ovladatele – Sovětský svaz. Těžba se rázem zmnohonásobila, kvalifikovaní horníci, jimž zdravotní újmu zhodnotily nadprůměrné výdělky, ale nestíhali tak, jak by náš „rudý bratr“ chtěl, a tak se do těžby museli nahnat vězňové. Těm ovšem zdraví nekompenzovalo nic.
Od roku 1958 se také rozjelo místní specifické lázeňství.
Co zbylo z města dávného i nedávného?
Bereme si na pomoc web města Jáchymova. A dočítáme se, že:
„I přes negativní vlivy si město uchovalo řadu historických budov a v roce 1992 bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou. V historické části města je řada domů, které jsou zdobeny renesančními portály. Vstupní brány do města byly zbořeny v roce 1835. Budova radnice byla postavena v roce 1540 až 1544 a její součástí je věž. V roce 1782 radnice vyhořela a v letech 1783 až 1784 byla opravena a přestavěna. V roce 1902 byla budova radnice rozšířena a předělána v novorenesančním slohu. V blízkosti radnice stojí mincovna původně postavená v roce 1533 až 1536. Budova mincovny několikrát vyhořela. Poslední rozsáhlá rekonstrukce mincovny proběhla v letech 1984 až 1996. Od roku 1964 slouží budova mincovny jako muzeum. Nejstarší městskou památkou je hřbitovní Kostel Všech svatých z roku 1516 až 1533, ale také kostel svatého Jáchyma postavený v letech 1534 až 1540. Kaple svatého Jana Nepomuckého a kaple Svaté Anny byly postaveny v 18. století. Nad městem jsou pozůstatky dvou věží, které byly součástí opevnění hradu Freudenstein.“
Dodejme, že po roce 1989 získávali různě, různí, majitelé i místní historické budovy. A tak jako všude, a zde snad víc než kde jinde, je přivedli do stavu, v jakém jsou nyní. Nejedna historická stavba dokonce navždy zmizela, nahrazena podnikatelským barokem, či neidentickou zástavbou anebo ničím, takže ruinami.
Dnešní Jáchymov, je kvalifikován jako lázeňské městečko. Má necelé třítisícovky duší. A také má významnou polohu na silničním tahu spojujícím severní oblast západních Čech se Spolkovou republikou Německo.
Jáchymov svým hostům nabízí uvnitř města - kromě lázní – a i ty jsou až na hlavní budovu v defenzivě, především – a to opravdu - vhodné podmínky pro zimní sporty, pro pěší turistiku a dnes tak rozbujelou cykloturistiku.
Raději tedy, hurá do přírody
Když nás současné město Jáchymov vůbec nenadchlo, řečeno stále ještě diplomaticky, tak nakoukneme raději ven, do okolní přírody města Jáchymov. Rozhodně je to lepší. Přírodě totiž nelze poroučet, ale do jisté míry ani ublížit. Tedy pokud ji nerovnáme se zemí. Ale dáme-li jí čas a možnost vlastní sebetvorby, tak nás odmění. A odměnila. Příroda tu totiž byla jak má příroda být. Byť v čase našeho pobytu hýřící pouze podzimními barvami. Ale o tom, zase až někdy jindy.
Text: Richard Koníček
Foto: ing. Olga Koníčková
