Febiofest 2016: Menandros & Thaïs aneb zlaté časy, kdy ještě řeckou mytologii přetvářela Xena bojovnice
CineStar Anděl – Praha
17. – 21. 3. 2016
Febiofest je opravdu otevřený festival. Všemu a všem. A to je dobře. A tak pro všechno to, co se - jak se ve specifikaci každoroční kolekce nečekaných filmů uvádí - vydává do teorií, které ohýbají žánry, zařazují do sekce nazvané Proti proudu. Divák tak předem ví, že tady se dočká filmů, které bortí filmařské konvence a drtí divácká očekávání.
Letos na milovníky sekce číhala překvápka jako ´dokumentární muzikál´ (London Road o sérii vražd na britském maloměstě), mexická dobrodružně elegická výprava do zapomenutého světa (Epitaf), černobílý dokument o industriálních jizvách u čínské Žluté řeky (Nebeský koutek), enigmatický příběh (Mizející kouzelník Dirk Ohm, viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/praha-febiofest-2016-mizejici-kouzelnik-dirk-ohm-aneb-kdyz-nevysvetlime-skutecne-zahadne-kouzelnikovo-zmizeni/), imaginativní rozostření hranic reality a magického vnitřního světa (Babička tančí na stole, viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/praha-febiofest-2016%3a-%c2%b4babicka-tanci-na-stole%c2%b4-aneb-kdyz-my-zeny-nemlcime%2c-pak-muzi%e2%80%a6/ ), postapokalyptická vize Švýcarska (Full Contact), drama o synovi na rakovinu umírající matky (James White) a český produkt podobného ražení – Menandros & Thaïs…
Menandros & Thaïs
Experimentální dobrodružný film vychází ze stejnojmenné románové předlohy Ondřeje Cikána, jež je podle autora nejdivočejším antickým milostným románem všech dob.
Láska, piráti, čarodějnice, krvavé bitvy, nespoutaná vášeň...
Thaïs je při své svatbě unesena piráty a z jejího snoubence Menandra se stává krvežíznivý mstitel, který se vydává hledat svou lásku do surreálného světa skythských kovbojů, trpaslíků na drogách a podvodních příšer. Krvavá svatba spustí řadu neočekávaných situací s ještě méně předvídatelnými následky. Režiséři kombinují motivy starořeckých dobrodružných románů s nešvary současné společnosti a vytvářejí silně stylizovanou odyseu - antickou roadmovie. (z tiskových materiálů)
Vážné myšlenky ve fantasmagorickém balení
Chcete-li vidět aktuální a hodně moc vážné myšlenky, balené (snad aby působily nenápadně) do zcela, ale zcela fantasmagorické skládačky nesmyslů a trapáren, jděte na Menandros & Thaïs. Rozum vám zůstane stát. Kdo má rád hory lidského masa, trhané údy, znásilňované a prodávané ženy, ničení a násilí a zlobu a kouzla a absurdity, hejna nahatých děvenek a pár dobře řešených chlapů taky se vším všudy, tak prosím. Krev pod plátnem kina nevytírejte, bude jí tam dost, a na to jsou v kinech úklidové čety...
Autoři se pustili do alegorie
Mysleli to zřejmě dobře. Věřím, že ano, ale jen proto, že chci vidět i za nezdarem snahu a práci. Vím, jak je nesnadné vytvořit cokoli, co má hlavu a patu. Takže asi i zde ta snaha byla. Jenže! Mix po vzoru pejska a kočičky, co si dělali dort, není úplně ideální. Autoři si nápadně nenápadně vypůjčili Odysseu, nasbírali k ní hojně starořeckých osobností či spíše jejich jmen, probraly pěkně starou řeckou mytologii, která přece přímo vyniká týráním, čtvrcením, trháním na kusy a posléze zase - z vůle bohů a čarodějnic - opět zpátky zcelených osobností. Mýtických i polomýtických. Do toho namíchali permanentní válčení a plenění, kam oko po tehdy ještě relativně malém světě dohlédne, a to vše, aby to nebylo tak fádní, ještě vylepšili tím, že bez přechodů promíchali - kostýmy, mluvou a reáliemi - věky. Od kýče do p… No, však víte kam.
Řecký dávnověk s drsnou současností k sobě vlastně pasují, ale...
Navíc, aby se vědělo, že je svět pořád stejný, namíchali mezi postavy mýtické a dobové i postavy z jiných věků a ze současnosti. Zlo je tu přece pořád, tak co? A tak se najednou mezi známými řeckými jmény, v dobových kostýmech, objeví třeba Buffalo Bill v kostýmu pistolníka. Člověk si pak říká, zda ty lysohlávky, či co bylo vlastně hlavní inspirací autorům, nebyly nedosmažené a neudělalo se jim nevolno. Prchajícím divákům setmělým kinem při projekci zjevně ano. I bez lysohlávek. Nebo právě proto.
Divák ´nemrava´ si užije alespoň nahotinek
Představitelka (špatně tajená parodie na únos Heleny) je krásná, inu mladé maso, ale že by se kvůli ní zas až tak moc měly vést globální (na tehdejší svět) války, se nezdá. Divák ´nemrava´ si dokonce užije verbálního i fyzického sexu v míře na naše poměry nadpoměrné. A divák zvyklý na masakry texaskou pilou, či čím vším, si zase užije krve na vyhřezlých vnitřnostech opracovávaných zde při vivisekci podle vzoru nepřeberných televizních kuchařských pořadů.
Peršani v manažerských dresscode
Tedy v uniformách managementu, černých oblecích tu zmasakrují mírumilovnou zemi kdesi na indické hranici, která je proslulá chovem malých bílých králíčků. Nic platno. Manažeři na tancích s insigniemi americké armády (půjde ten film kandidovat na Oscara do L. A.?) a další a další odkazy na něco jiného, co nepatří nikdy tam, kde se údajně zrovna nalézáme.
Mám rád řeckou mytologii
Ale je to asi moje chyba. Četl jsem o řecké mythologii řadu knih. Odborných i populárních. Užíval jsem si ve své době dokonce s malým synem s chutí příběhů o Xeně bojovnici (Lucy Lawless, byla přece kočka, ne) a ustál jsem i její – pro mne už méně měně atraktivní – obdobu Herkula (dnes už třiapadesátiletý sošný Kevin Sorbo). Tam také míchali řecké dějiny s fantazií amerických scénáristů, ale snažili se alespoň jakž takž držet doby. Rozhodně nejezdili na motorce a nechodili se z betonové (letištní?) pouště napít na Matějskou pouť do pražských Holešovic a nevozili se tam mezi tím na ruském kole. V celých nekonečných sériích Xeny i Herkula se také takhle scénáristé zmagořili, ale tak jednou či dvakrát za seriál. To divák ještě zkousl. Pak už to ale zase bylo ke koukání. Ovšem postavit na tom celý dvouhodinový film, to už je odvaha a výkon…
Film je tak unikátní, že to podstatné bohužel uniká
Podstatného je víc než dost. Ano. Akorát že se to ztrácí v absurditě. Řada opravdu vysoce aktuálních myšlenek směrovaných na otázky bytí a nebytí současného světa, řada reminiscencí na metody jistých nám nepochopitelně vzdálených struktur a jejich - námi slepě přehlíženého - počínání, na lidskou prapodstatu, na to, že bozi mohou ledacos a mocní jakbysmet, a že člověk je vlastně jen materiálem, který se jimi dá tu použít, ondy zneužít, uniká v záplavě násilí a nesmyslů.
Uniká tak tedy i to, o čem jsem přesvědčen, viz moje snaha i v nepodařeném experimentu hledat, najít a ocenit snahu a práci. A je škoda, nutno uznat, že tyto myšlenky měli při tvorbě filmu i autoři. Akorát v té tsunami pobouřené a náležitě nabuzené fantazie tonou. Co ale oceňuji každopádně, to je výtvarná stránka filmu. Gejzír surrealistických vidin světa včera, dnes a zítra. Akorát, že se na to kvůli těm naturalizmům nedalo koukat bez zavření očí…
No, prostě - studentský film odpovídající jednomu dlouhému skupinovému mejdanu.
Po projekci následovala beseda s autory (delegace TK: Antonín Šilar, Ondřej Cikán, Anna Tydlitátová, Zuzana Walter). Zúčastnili jsme se, abychom slyšeli názory ostatních, vesměs odborných diváků a také tvůrců. Z besedy se ale stal tak trochu souboj na téma:
Proč právě tak a ne trochu jinak?
Úvodem jsme se dozvěděli, že film ačkoli vznikl ve spolupráci s Rakouskem, je víc český. Rakouská strana mu oficiálně už předem nedala podporu. Důvodem byla prý estetika filmu. Diplomaticky jej odmítli a charakterizovali jako až příliš moc český. Zajímavé je, jak nám přiznali autoři, že pro českou stranu byl zase moc rakouský.
Tým, jenž film stvořil, se rekrutoval ze studentů filmařiny. Ti se s časem rozlétnou. Proto se musel točit hned, když byl tým a žebrat o podpory by znamenalo čekat. Do té doby by se tým rozběhl do všech stran. Rakouská strana to ovšem brala jako neprofesionální přístup, a tudíž i neprofesionální film. Marně se prý režisér a autor scénáře Ondřej Cikán bránil tím, v čem má nesporně pravdu, že syžet antických dramat je přesně stejný. Únos, hledání, dobrodružství, bozi, co mohou cokoli a nakonec happy end, a ti dva jsou spolu šťastně až do smrti…
Mezi otázkami z pléna převažovala jediná, proč byl film tak strašně brutální…?
Jiné otázky byly i drsnější: V jakém psychickém stavu byli herci po natáčení takových zbytečně rozpitvávaných (doslova) hrůz a nechutností?
Na vše měli autoři filmu jednoznačnou a zajímavou odpověď. Až přehnaná brutalita je přece typicky šestáková lacinost. Stejně jako sex. A film akcentuje hlavně vizuální stránku.
„Chtěli jsme reagovat na to, co je kolem. A pokud jde o psychický stav, tak ten byl výborný,“ odvětil Ondřej Cikán doslova. Dodáváme, že měl bohužel plnou pravdu, ale kdo se na to má koukat...
Představitel hlavního hrdiny Jakub Gottwald (na foto) k tomu dodal:
„Natáčení bylo náročné. Bez zázemí. A v tunice a sandálech při mínus 25 stupních - nic moc. Režii ale nevadilo, že nám to vadí, a že je to na nás vidět. Utnuli to tím, že je to tak alespoň autentické. A tým to trápení vlastně ještě víc stmelilo. Výsledek bereme jako naše společné dítě.“
Zněly i otázky, jak moc byl propracován scénář. Dozvěděli jsme se, že byl, ale na místě a podle okolností se ´adaptoval´. Vznikl tak materiál na 70 hodin filmu. Pak se stříhalo a stříhalo.
Na otázky týkající se vícejazyčnosti filmu, jsme dostali následnou odpověď:
„Odyssea také neřeší různost jazyků a všichni si tam rozumějí. Rozhodli jsme se, že herci si budou mluvit každý po svém a my to sjednotíme titulky. Surrealismus je přece snovým prvkem. A jazyková pestrost, a přece vzájemné rozumění si, je surrealismus.“
Na otázku, zda film zpracovává konkrétní legendu, jsme se od Ondřeje Cikána dozvěděli:
„Film nezpracovává žádné konkrétní legendy. Je to abstrakt všech možných legend. Bozi se v ději vyskytují, projevuje se jejich vliv, ale nejsou přímým účastníkem příběhu. Tak jako v antice. Antický román, či hra tématizuje lásku. Vše ji pokouší, vše se jí děje navzdory ale láska to zvládá a věrné milování nakonec všechny strasti a úklady překoná. Brutalita má zesilovat pocity, které má člověk v dané chvíli marného boje, utrpení a působení zla. A podle mne není film vůbec brutální. Vše jsou to přece triky. Vše jsou to záměrně přímo barvotiskové obrázky, díky jimž si má divák zachovat odstup a postupně se s protagonisty ztotožňovat. Výtvarná stránka filmu je záměrně až přehnaně divadelní.“
Zajímali jsme se i o to, kde se film točil. A dozvěděli, že v Alpách
Zajímali jsme se, kolik lidí tvořil tým a Ondřej Cikán nám s bezelstným úsměvem sdělil:
„Bylo jich 300. Akorát tolik, aby až přijdou na premiéru, bylo nabité kino.“
A co předpokládané distribuční cesty filmu za divákem?
„Film se bude promítat v pražském kině Pilotů (Praha 10, Donská 19/28. 4. - 4. 5. 2016), RKF Praha a podobně. Vždy 10 projekcí po sobě. Totéž v regionech, kde jsme se s provozovatelem kina domluvili. Předpokládáme stejný postup i Rakousku a ve Švýcarsku. Vždy v domluvených kinech. A máme k filmu pět různých plakátů. A to je víc, než se dělá v Hollywoodu. V Rakousku bude film přístupný od šestnácti, u nás je doporučeno od osmnácti, ale u nás se to na plakátech a jinde už nemusí uvádět…“
Titul: Menandros & Thaïs / Menandros & Thaïs / Menandros & Thaïs
Režie: Antonín Šilar, Ondřej Cikán
Země: Česká republika, Rakousko
Rok výroby: 2016
Hrají: Jakub Gottwald, Jessyca R. Hauser, Ondřej Bauer, Violetta Zupančič
Scénář: Ondřej Cikán, Anatol Vitouch
Kamera: Šimon Dvořáček
Střih: Zuzana Walter
Hudba: Hans Wagner
Producent: Anna Tydlitátová, Ondřej Cikán
Distributor: Die Gruppe
Kopie: Die Gruppe
Délka filmu: 124 minut
Formát filmu: 2k digital
Původní znění: česky, finsky, německy
Titulky: české, německé
Trailer filmu:
https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=nFgH-v9J5k8#t=2
Hodnocení: 50 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, www.febiofest.cz