Matouš Karel Zavadil: Východoneevropané aneb když vzbudíme diskuzi, co si myslíme v Česku o uprchlických krizích?!
Galerie Prokopka – Praha
9. – 30. 11. 2015
Na vernisáži výstavy Matouše Karla Zavadila (*1976), který je absolventem VŠUP/ Intermediální a konceptuální tvorby (ateliér Adély Matasové) v Praze a v současné době studuje doktorandské studium FUD UJEP v Ústí nad Labem, jsme zhlédli autorovu site - specific instalaci, s názvem ´Východoneevropané´. Zavadil ji vytvořil pro hybridní prostor galerie, která je provozována v jídelně hotelu stejného jména. Zpracovává tak aktuální téma uprchlické vlny a její odezvu v naší společnosti.
Hlavním tématem instalace je historická paralela mezi aktuální uprchlickou krizí a exodem uprchlíků z dnes již neexistujícího NDR /východního Německa/ na sklonku roku 1989. Relikty minulosti se zpřítomňují na zdech galerie jako určitý druh ´rozpomínání´. Na hlavní zdech galerie vytvořil autor nástěnnou malbu vlajky NDR, lemovanou policí s odlitky objektů destruovaných plechovek. Vše dotváří vytištěná mapa rozděleného Berlína.
Záměrem vystavujícího je směřování diváka k otevřené diskuzi nad vzniklými otázkami.
„Na podzim roku 1989 došlo k fyzickému zpřítomnění doznívajícího napětí mezi východním a západním blokem v podobě exodu Němců z NDR do západního Německa přes jeho pražskou ambasádu. Jejich nejdříve bezvýchodná situace, kdy davy uprchlíků přežívaly, kde se dalo v objektu ambasády (pozn. www.www- kulturaok-eu.cz – uprchlíci opouštěli svá auta-Trabanty a ponechávali je neznámému osudu), byla posléze vyřešena dohodou na zajištění transportu. Z Prahy byl vpraven zvláštní vlak východních Němců v šusťákových bundách do Západního Německa, do světa za železnou oponou, do svobodné západní Evropy. Železná opona se skutečně i symbolicky zhroutila 9. 11. 1989 s pádem berlínské zdi, hranice přestaly existovat. Svoboda pohybu se stala skutečností.“ (M. K. Zavadil)
Závěrem
Prosím, nemíchat hrušky s jablky! Uprchlílci z NDR neznamenali oproti současným uprchlíkům žádné zvláštní nebezpečí ani finanční náklady, nebyli na hranicích agresivní, ani protizákonně nepřekračovali jakékoli hranice, jen ty, které vznikly v rámci Varšavské smlouvy. Bohužel, ne všechno, co autor říká, musíme za www.www-kulturaok-eu.cz říci, že je v současnosti úplná pravda. Je fakt, že Postupimská dohoda docílila rozdělení německých rodin, ale přesto nebylo vše tak černé, jak to vidí mladí, kteří v té době ještě nedosáhli ani na pubertu. Naopak dovolené, až měsíc trvající u Baltského moře, jsme tehdy nepovažovali za luxus jako dnes, kdy ani ti nejbohatší turisté, jak jsme slyšeli, si to už dopřát ani nemohou. Naopak někteří východní Němci po zkušenostech po sjednocení Německa vzpomínají na NDR s nostalgií, kdy jim sice chyběly banány na trhu a Marlborky v trafikách, a nebyl ani možný volný pohyb do západního Berlína či západního světa, ale měli jistou práci a střechu nad hlavou… Ale ona ani ta naše sametová revoluce nesplnila mnohé naděje Čechoslováků… Volný pohyb v cestování sice máme, ale platí jen pro ty bohaté... atd...
Jak se autor vyjadřuje k otázce současných uprchlíků, kterou u nás podle něho řešíme skandálním způsobem, se můžeme dočíst na www.galerieprokopka.cz.
„Je nutné si proto přiznat, že v české společnosti lze najít řadu totalitních stereotypů i 26 let od sametové revoluce, jakoby prostor střední Evropy byl nenávratně poškozen a zdeformován.“ (M .K. Z.)
Kurátorka: Markéta Vlčková
130 00 Praha 3
Prokopova 9
Vstup: volný
Hodnocení: 59 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková