10.12.2014 10:18

Císařská konírna - Pražský hrad

10. 12. 2014 – 15. 3. 2015

 

Jménem Správy Pražského hradu byla dne 9. 12. 2014 www.www-kulturaok-eu.cz pozvána - u příležitosti zahájení vánoční výstavy v prostorách Císařské konírny - na komentovanou prohlídku. Za Kancelář prezidenta republiky nás uvítal mluvčí Správy Pražského hradu, Mgr. David Šebek, který pak předal slovo PhDr. Ivaně Kyzourové, ředitelce odboru památkové péče areálu národní kulturní památky Pražský hrad, která s námi provedla velice zajímavou komentovanou prohlídku nové, a především značně unikátní, výstavy.

 

Zpět do doby Karla IV.

Nová výstava je – jak jsme se dozvěděli – unikátní především tím, že zcela poprvé a na jednom místě nabízí přímo až světově unikátní sbírku tzv. svatolukášských madon (Madon Aracoeli) a ´nerukotvorných´ pravých portrétů Krista (tzv. veraikonů). Jedná se o předměty, kterébyly ve 14. století určeny pro katedrálu sv. Víta.

Tím se však výstava nespokojuje. Přináší nám ještě navíc i další obrazy, sochy Panny Marie a Krista, a vůbec artefakty, které se dochovaly nejen přímo v katedrále, ale také na jiných místech naší vlasti. Ani to ale není ještě všechno, protože na výstavě najdeme i četné předměty s tématem související, z nichž největší historickou hodnotu mají relikviáře, jež měly, zejména v době vlády Karla IV. a jeho syna Václava IV., opravdu mimořádnou roli v duchovním prostředí té doby.

 

Výstava nám umožňuje vhled do tématu hned ze třech úhlů

Prostor Císařské konírny je v obsahovém i architektonickém členění (architekt celé kompozice výstavy byl, skromně, také mezi přítomnými) rozdělen na 3 na sebe navazující části a umožňuje nám tak procházet tři různé dějinné pohledy na jeden z nejcitlivějších bodů církevní tématiky.

 

• První oddíl výstavy

je věnován skvostným a velebným madonám označovaným jako Aracoeli. Jedná se – jak nám bylo srozumitelně a s opravdovým zájmem při prohlídce autorkou výstavy vysvětleno - o obrazy polopostavy Panny Marie zobrazené jako Přímluvkyně, s významným gestem - zdvižené pravé ruky (symbol její přímluvy ke Kristu). Vzorem pražských Madon Aracoeli byla Madona Přímluvkyně pocházející z kostela Santa Maria v Aracoeli, který se nalézá na římském Kapitolu. O této Madoně se traduje, že je dílem evangelisty Lukáše a byla jí připisována významná ochranná moc. Podnět k tomu dal zázrak, při němž se projevila a jímž bylo zastavení moru v roce 1348. Zákonitě se tedy po té stala tzv. palladiem města Říma. A právě náš Karel IV., při jedné ze svých dvou návštěv Říma, ve snaze vytvořit z tehdejší Prahy podobné církevní centrum, jednu z dobových kopií Madony Přímluvkyně získal a věnoval katedrále sv. Víta. Předpokládá se, že se tak stalo v roce 1368. Záhy po té vznikly pro katedrálu ještě dvě další verze téhož námětu. Obě můžeme na výstavě na vlastní oči, zblízka a detailně spatřit. 

• Druhý oddíl výstavy

je věnován veraikonům z katedrály sv. Víta. I zde byl jednoznačným vzorem tehdejší Řím.  Tam byl totiž (až do roku 1527) v kostele sv. Petra, opatrován slavný veraikon, jenž byl představován nesčetným příchozím poutníkům jakožto nejvzácnější křesťanská relikvie. Jde o obraz, který nevznikl rukou žádného malíře, ale je dílem zázraku, známým otisknutím Kristovy tváře do látky. Mimořádnost a nepřirozený vznik obrazu dokládalo i zcela neosobní ztvárnění tváře. Tvář je bez krku a pohled upírá přímo do očí pozorovatele, jako bychom pohlédli ´tváří v tvář´ do tváře samotného Krista. Hledíci tak měl tak dostat jasnou vizi, jaká byla tvář Krista, před jeho nanebevzetím.

 

Originální veraikon z Říma byl samozřejmě znovu a znovu obkreslován. Kopii římského originálu veraikonu k nám opět přivezl Karel IV. Datace se různí sice mezi roky 1355 případně 1368, ale podstatné je, že tato kopie veraikonu měla i u nás řadu dalších napodobenin a iniciovala také vytváření veraikonů pro katedrálu. A šlo nejen o malované kopie na papíře či tehdy běžné technologii na dřevěné desky, ale veraikony byly v katedrále i tesané do kamene, případně skládány ze skleněných kostiček, jak se stalo ve vrcholu mozaiky s Posledním soudem na Zlaté bráně.

•  
•  
•  
•  
•  
•  
•  

 

• Třetí oddíl výstavy

zahrnuje různé gotické obrazy a sochy Madony či Krista, či jen prostě obrazy ´Madona a dítě´ neboli ´Matka a syn´. Bylo jich v katedrále prokazatelně během časů podstatně víc, ale dochovalo se jich do dnešních časů překvapivě jen málo. K nejúžasnějším patří bezesporu tzv. Svatovítská Madona, kterou pro katedrálu objednal Jan z Jenštejna. Kromě toho, že se jedná o jeden z nejkrásnějších obrazů vůbec, je na výstavě vidět i jeho původní a velice řemeslně pozoruhodný rám, se skvostnými řezbami českých světců. Zajímavostí je, že v době regotizace byl obraz od rámu násilně oddělen. Naštěstí se ale zachoval jak obraz, tak rám, i když nezávisle na sobě, a teprve v roce 1937 (!) byla obě umělecká díla znovu zkompletována.

Na vlastní oči

Není možné a ani nechceme zmiňovat, vše, co jsme se dozvěděli při prohlídce a co si při návštěvě výstavy můžeme sami ve stručnosti i přečíst na precizních popiskách (obsahují název, dataci, lokaci, techniku zpracování, význam a zmínku o osudech vystavovaného předmětu, vše česky a anglicky).

Na výstavě tak najdeme nejen obrazy, ale i relikviáře (schránky na svaté relikvie), pektorály (náprsní kříže), skládací oltáříky, sochy i reliéfy. Objevíme tu ale i různé rekonstrukce původních nedochovaných děl, jako je například názorná obrazová rekonstrukce pavlače z chrámu sv. Víta, kde se v polovině 14. století příležitostně vystavovaly ostatky, obrazy a předměty.

 

Ohromující jsou i oboustranné obrazy, jakým byl Madona - veraikon z 2. čtvrtiny 15. století, kde je z jedné strany vyobrazena Madona a z druhé veraikon. Jsou tu ale i prostší verze oboustranných obrazů, kde zadní strana není sice pomalovaná, ale je alespoň postříbřená či opatřena patinou mramoru. Důvodů je a bylo víc, ale nejpravděpodobnější byl ten, že obrazy se nosily v procesích, kde byly viditelné z obou stran. A jistě tak v té době panoval názor, že by byla neupravená zadní strana obrazu nedůstojná. Na výstavě jsou tyto artefakty proto zavěšeny ve vitrínách a můžeme si je v klidu prohlédnout z obou stran.

 

Pro odborníky a poučené zájemce je výstava úžasnou příležitostí si na vlastní oči prohlédnout a detailně prostudovat vystavená umělecká díla. Pro nás ostatní, více méně nepoučené, avšak stejně zajímající se o tento výsek sakrálního umění, je výstava šancí konečně vidět vše dopodrobna a v klidu. V chrámu a v kostelích jsou tato díla zpravidla daleko, vysoko, zahalena přítmím a často i kdesi pozasuta.    

 

Pro velké milovníky a znalce

Autorka výstavy pamatovala i na opravdové zájemce o vystavená díla, a proto k výstavě vyšel i obsáhlý česko-anglický katalog (formát 22 x 27 cm; 112 stran; pevná vazba), který lze zakoupit přímo v pokladně výstavy nebo si ho objednat na adrese publikace@hrad.cz.

Cena katalogu je 300 Kč (včetně DPH).

 

 

Bezbřehá svoboda nemá smysl

(Co jsme vyčetli z časopisu Týden, č.  50/2014, str. 78 , autor Vojtěch Rynda)

 

"Já bych si přála, aby mariánský kult byl oporou osvědčených životních vzorců, jako je rodina, mateřství, láska, empatie nebo diferencované postavení muže a ženy, " říká Kyzourová. ..."Myslím, že za poslední čtvrtstoletí tato krize dost pokročila. Ubylo srozumitelných schémat pro život a pro naše jednání. Neexistují mantinely mezi tím, co  je pro naši společnost dobré a co špatné. Bezbřehá svoboda nemá smysl. Žádné mimořádné štěstí lidem nepřináší." 

(PhDr. Ivana Kyzourová)

Zdalipak víte, že…

 

• Pražské obrazy Madony Aracoeli se od římského vzoru odlišují několika detaily. Tím nejpodstatnějším jsou kapky krve, které skrápějí obličej a plášť Panny Marie. Motiv krvavých krůpějí, v českém gotickém umění poměrně častý, souvisel se silným kultem Kristovy krve v druhé polovině 14. století a se zvyšujícím se důrazem na Mariinu spoluúčast při Kristově pašiji. Madona Aracoeli byla koncem 14. století vnímána nejen jako Přímluvkyně, ale také jako Mater Dolorosa, Panna Marie Bolestná, oplakávající pod křížem svého Syna. Část roušky Panny Marie potřísněné krví, tryskající z ran ukřižovaného Krista, se dostala i do pokladu katedrály sv. Víta a stala se tam jednou z nejdůležitějších relikvií, každoročně vystavovanou veřejnému uctívání.

 

• Každá z kopií veraikonu důsledně následovala vzor, neboť zázračná síla prvního obrazu se přenášela jen na věrnou kopii. Proto jsou si všechny veraikony tak podobné. Veraikony se objevovaly v sakrální architektuře tehdy běžně, protože lidé věřili v jejich ochrannou moc.

 

• Dnes si většina lidí spojuje katedrálu sv. Víta především se jmény zemských patronů sv. Víta, Václava a Vojtěcha, ale katedrála byla, podobně jako většina gotických katedrál, zasvěcená také Panně Marii a mariánská úcta pro ni byla vždy klíčovou. Horlivým mariánským ctitelem byl také kancléř Václava IV. a třetí pražský arcibiskup Jan z Jenštejna.

 

Máme otevřeno: 10.00  - 18.00  hodin

Zavřeno: 24. 12. 2014

Vstupné:

• Plné: 120  Kč
• Snížené: 60  Kč
• Rodinné: 240  Kč
• Vstupenka je současně i vstupenkou na jinou výstavu na Pražském hradě, kterou je již tradičně vystavovaný - Svatovítský poklad (tato dvojakce platí jen od 10. 12. - 31. 12. 204!).
•  
• Doprovodný program
•  
• Komentované prohlídky s autorkou výstavy PhDr. Ivanou Kyzourovou:
• 15. ledna 2015, 16.00 hodin
• 12. února 2015, 16.00 hodin
• 3. března 2015, 16.00 hodin
•  
• Komentované prohlídky jsou zdarma - při zakoupení vstupenky na výstavu

 

Hodnocení: 99 %

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková