Matěj Al-Ali: Kouzlo osobnosti aneb intervence do veřejného prostoru, která je důvodem k mnohému zamyšlení
Matěj Al-Ali
Kouzlo osobnosti
Nafukovací interaktivní objekt
Vstupní dvorana FN Motol
S první intervencí do veřejného prostoru vytvořenou specialistou na tento druh výtvarného vyjadřování jsme se setkali na přelomu roku 2018 a 2019 ve známé, veřejné a stále otevřené venkovní galerii pod vršovickým nebem, Pro-luka. Matěj Al-Ali tam pod názvem Bestiář instaloval jednu ze svých skulptur. Objekt nás už tehdy zaujal svou zvláštní atmosférou, která z něj vyzařuje.
Řeklo by se no, co, rozměrná plastika, upevněná na kříži, spleť mnohotvarých drátů na dřevěné konstrukci, ale ty asociace, které v divákovi vyvolá, ta mnohočetnost možných výkladů každého vnímajícího jedince. A tak, když jsme dostali pozvání od nám příznivě nakloněné neziskové nevládní organizace Čtyři dny, která především již od roku 1996 pořádá mezinárodní festival současného umění 4 (+4) dny v pohybu a současně se podílí na řadě dalších kulturních projektů, mimo jiné právě na existenci a stálé obměně Galerie Proluka, a současně zajišťuje instalace do veřejného prostoru ve vstupní hale FN Motol, pod názvem Umění v Motole, vydali jsme se v klidnějším čase mezi svátky Vánočními a Novoročními podívat do Motola na nové dílo výtvarníka zajímavého výtvarníka Matěje Al-Aliho.
Vynikající interaktivní objekt, ale…
Skvělý nápad. Ojedinělý, pokud je nám známo. Socha z gumy, která na začátku divákovy obhlídky vlastně není. Vítá ho hromada beztvaré gumy. Vede k ní ale hadice a na jejím druhém konci se mu nabízí pumpa. Stejná jako na šlapací kolo, jen o poznání větší. Stačí uchopit a zapumpovat. Socha ožívá, socha se zvětšuje, zhmotňuje, tvaruje, až – vydrž-li nám trpělivost – až do jejího úplného tvaru. Pak pumpu pustíme a … právě zhmotnělá socha, se začíná odhmotňovat. Jsou v ní totiž nenápadné průduchy, jimiž právě námi napumpovaný vzduch uniká, takže socha zase tiše mizí a ztrácí svůj tvar, až do podoby kdy jsme ji objevili, tedy chumlu beztvaré gumy. S objektem si jde samozřejmě i „hrát“. Přifouknout, nechat ujít vzduch, udržovat v nějakém nám libovolném polotvaru a absolvovat si tak svoji vlastní vernisáž celého fiktivního lapidária soch, jejichž spolutvůrcem se stáváme.
Tak to je myšleno, tak to funguje, a tak by se to mělo využívat.
Jenže. A to je to v titulku uvedené - ale. Interaktivní (to zdůrazněme, ještě jednou interaktivní) objekt je brutálně obklopen mohutnými cedulemi zakazujícími používání a manipulaci s objektem.
Dokonce i na popisku k objektu, je připojena douška likvidující předem původní poslání díla.
Nabízejí se dva výklady
Ten nejrecesističtější, je že každý pochopíme, jak by to mělo fungovat, ostatně je to tam i napsáno, každý, si představíme, jak to asi působí a vypadá, ale nikdo to nesmíme zkusit. Pokud by toto byl snad záměr autora, tak to lze chápat jako špílec do dalšího absurdního zařehtání úředního šimla, který bizarním zákazem zcela umrtvuje vzniklé dílo. Pamětníkům se pak asociuje vzpomínka na cenzurní zásahy minulého režimu, kdy nesmyslnými škrty vykostili nadějnou divadelní hru, film či literární práci nebo písňový text. Je-li to tedy myšleno takto, pak je to varovné píchnutí do podobně nesmyslných zákazů dneška, vznikajících úplně stejně, jen bez té ideologické poptávky.
Další vysvětlení je už pragmatičtější. Vandalismus současné společnosti vládne. Objekt vystavený atakům zdivočelých rádobyborců, může dospět záhy do svého nebytí. Ano, to se dá pochopit, a stává se to i s cennějšími památkami. Ale zákaz, při současném vysvětlení funkce, apeluje na to, jací jsme, co všechno si sami sobě dokážeme zničit tak, že z toho už po nás nikdo nic nemá.
Těžko říci, který z uvedených možných výkladů je správný a zda neexistují ještě další, kromě vlastního autorského, který uvádíme níže. Rozhodně – bez ohledu na to, co je předmětem objektu Al-Aliho a co je důvodem zákazu – tato intervence do veřejného prostoru plní všestranně svůj účel. Vyvolává reakci. Možná ne tak hlasitou, masovou, ale jistojistě, oslovuje svou nelogičností každého, kdo se u objektu zastaví a donutí jej to uvažovat a případně – ti odvážnější – vzdor všemu a všem i jednat.
Malá vsuvka odjinud
Před určitou dobou jsme se za www.www-kulturaok-eu.cz zúčastnili mezinárodního kongresu věnovanému právě instalovaným objektům v plenéru, tedy intervencím do veřejného prostoru. A zaujal nás tam - mimo jiné přístupy - postoj norský. Tam jsou objekty instalované venku, už tím, v jaké klimatické oblasti se nacházejí vystaveny enormním vlivům. Mráz, vichřice, sníh, a naopak přívalové deště, či extrémní sluneční záření. Ale s tím autoři děl musejí počítat, i kdyby nechtěli. Jenže oni tam počítají i s vlivy čistě lidskými. Se zásahy vandalů, takytvůrců, kteří objekty dotvářejí po svém, a dokonce i se zásahy zvěře. Nevadí jim to. Naopak nechávají vše tak, jak se to vyvine. A sledují, mnozí si dokonce tvoří časosběrné materiály o vývoji jejich objektu v čase. Vnímají to totiž jako přirozené zrání díla a jeho dotváření realitou světa kolem. Zda to lze aplikovat i na naše poměry a zvyklosti těžko říci, ale svobodomyslnost, tamních autorů i těch, kdo objekt na dané místo schválili, působí velice osvobozujícím dojmem. Což je samozřejmě věc názoru, zvyklostí a mentality společnosti kolem.
A ještě třetí výklad - autorský
Kouzlo osobnosti – nafukovací interaktivní objekt
„Pomníky a památky odkazují na osobnosti, které pozitivně ovlivnily a ovlivňují společnost. Lidé k nim vzhlížejí a inspirují se jimi, i když je někdy jejich osoba silně idealizována. Význam jejich odkazů se mění podle aktuálních priorit a hodnot ve společnosti. Jedná se o určitou společenskou shodu, o sdílené hodnoty. Za vznikem, sochy tohoto typu se často skrývá odborná či politická veřejnost.
Nestává se však, že daný odkaz jedinec nemusí úplně znát a pochopit, protože jeho hodnota, je již potvrzena jinými lidmi? Jaké hodnoty máme následovat, jaké máme vyhledávat a snažit se jich držet, když nejsme vedeni k jejich definici z pozice obyčejného člověka?
Jedná se o klasický piedestal, na kterém spočívá neforemná hromádka tmavé gumy. Před piedestalem se nachází klika (pumpa), vybízející k činu. Mechanismus poháněný divákem, za určitou dobu nafoukne gumovou masu do formy busty s nejasnými rysy. Když divák přestane pumpovat klikou, busta se začne pomalu vyfukovat a vracet do své přirozené neforemnosti. Busta tak existuje jen dočasně, při aktivizaci divákem.
Nejde zde jen o to, že se dnes vše rychle mění a dynamika je přednější než stálost. Ale i o to, že by se lidé měli více sami snažit o definici důležitých vlastností a hodnot, a ty se snažit následovat. Čí by to měla být busta a proč? Více se zajímat o důvody, kterými je tvořen náš společný veřejný prostor, jak fyzický tam duševní.“
Text a foto: Richard Koníček
Matěj Al-Ali
Kouzlo osobnosti
Nafukovací interaktivní objekt
Vstupní dvorana FN Motol
V Úvalu 84/1
150 06 Praha 5
Matěj Al-Ali (* 1985, Bardějov), www.alali.cz
Bio:
2011 – 2014 MgA., Vysoká škola umělecko-průmyslová Praha, ateliér Intermediální konfrontace, prof. ak. mal. Jiří David
2008 – 2010 Ústav umění a designu, ZČU v Plzni, ateliér Prostorové tvorby, prof. Adéla Matasová
2005 – 2008 BcA., Ústav umění a designu, ZČU v Plzni, obor Multimediální design, prof. Adéla Matasová
Stáže a tvůrčí pobyty:
2014 K. A. I. R., Košice, Slovensko (rezidence)
2014 Medzicentrum V, workshop, Topoľčany, Slovensko
2010 Vysoká škola umělecko průmyslová v Praze, Ateliér Intermediální konfrontace, Jiří David (stáž)
2009 Intermodem workshop, Modem Debrecen (HU)
2009 TEI of Athens, Deparment of Photography (stáž)
2008 Somerakademie Plauen / pod vedením Dora Maurer (HU)
2007 Artcamp UUD, Plzeň – Intermedia / pod vedením Yumi Roth (USA) a prof. Adéla Matasová (CZ)
Více k autorovi:
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/matej-al-ali-bestiar-aneb-ve-dne-v-noci-ci-dvoji-tvar-bestiare/
Více k intervenci do veřejného prostoru: