Úvod > Martinka Bobrikova & Oscar de Carmen: Superfluous Identity III aneb na hranici umění a skutečného života

Martinka Bobrikova & Oscar de Carmen: Superfluous Identity III aneb na hranici umění a skutečného života

28.07.2015 09:13

Galerie Entrance – Praha

17. 7. – 9. 8. 2015

Na vernisáži nové výstavy v parném dusnu červencovém, zato v příjemném prostředí Oranžérie Břevnovského kláštera, v galerii Entrance se nám předvedla slovensko- španělská umělecká dvojice Martinka Bobrikova & Oscar de Carmen (v Norsku), od roku 2012 žijících nomádským způsobem života. Oba autoři byli akci osobně přítomni. Jejich neobvyklá prezentace, pokaždé již na hranici umění a jako vždy se týkající ekologických a politických aspektů, byla třetím pokračováním stejnojmenného dlouhodobého projektu a vztahuje se k paměti české industriální stopy a k jejím ekonomickým kontextům. Výstavu zahájila charizmatická Zuzana Jakalová, kurátorka této výstavy.

Oscar de Carmen

- na foto v kšiltovce v barvách české vlajky

„Inspirací pro výstavu byla fotografie zrezavělého skleníku, který dvojice náhodně objevila v zapadlé části pražského předměstí Radotín. Ten, s vyraženými skly, sklánějící se k zemi a prorostlý plevelem symbolizuje v jediném opuštěném objektu několik významů najednou – někdejší sílu a stabilitu,ale také úpadek rozpad čehosi,co stojí a ze zbytku sil se zmítá ve svém posledním klání. Zranitelnost tohoto mementa – rozkládajícího se symbolu padajícího průmyslu – odkazuje k vyprázdněné logice kapitalismu. Ta je však značně dvojsečná: má ještě sílu vstát z popela, či se nevyhnutelně řítí do záhuby?

A co když právě na jeho ruinách vzniká nový, ještě nepoznaný život?

Zranitelnost tohoto mementa může odkazovat k mnoha věcem, v očích Bobrikové a Oscara de Carmen ale jednoznačně k vyprázdněné a dvojsečné logice rozpadajícího se kapitalismu. Právě stávající dominantní ekonomický model se zejména v posledním desetiletí ukazuje jako těžkopádný, vyčerpávající se moloch. Doprovázený je všeobecnou krizí národních států a světových finančních trhů, exploatací ekonomických periferií či udržováním globální hierarchie prostřednictvím moci a kapitálu. Právě industrializace jako vlajková loď, a po několik staletí hnací motor tohoto systému, doznává značných proměn a vypovídá právě o jeho slabých místech.

Kakofonický srdečný tep industriálních zvuků, i rozmístění a pohyb objektů po prostoru galerie jsou záznamem rozporuplné diskontinuity minulého a současného, které se zmítá v křečích, a budoucího, které ještě neumíme plně nahlédnout. I když tuto pozici někde na pomezí dvojice rozehrává s pomocí zvuků odkazujícím k českým průmyslovým podnikům, jejich zájem se vztahuje spíše k výše popsané širší globální situaci.

Zvuky zašlých i stále fungujících fabrik se v práci Bobrikové a de Carmen objevují jako často přehlížená vrstva sociálního i ekonomického prostředí, která sice evokuje jistý neklid, ale také radost z toho, co může nastat, když je král mrtev.“ (Zuzana Jakalová - na foto vlevo)