Úvod > Martina Špinková - MY (Naše strachy, strašáci a hry)/Doktorfest aneb potřebujeme se navzájem!?…

Martina Špinková - MY (Naše strachy, strašáci a hry)/Doktorfest aneb potřebujeme se navzájem!?…

23.05.2017 11:23

Písecká brána - Praha

19. 5. – 2. 6. 2017

Slavnostní galavečer k 5. ročníku Doktorfestu (Multižánrový festival hudby) a souběžnou vernisáž olejových obrazů Martiny Špinkové, provázelo smyčcové kvarteto Leñador, což je ze španělštiny a znamená to Dřevorubec. Ale vzdor svému názvu hrálo s citem. Zahrálo skladbu Smrt a dívka od Franze Schuberta a dvě věty z Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka. Samozřejmě, že jeden členů kvarteta byl také lékař. Později se odhalilo, že jím je hráč na violoncello.

Doktoři jsou urputní, vynutili si další ročník a už se chystají na další v roce 2018.

Záštitu nad akcí převzal Mgr. Ondřej Kolář starosta MČ Prahy 6 a vyzdvihl slogan z Cesty domů:

´Umřít? Dobře. Ale umřít dobře“

a vyslovil naději, že se bude moci ujmout záštity i v příštím ročníku.

Moderátor akce vysvětlil smysl a působení Cesty domů a položil pár otázek primářce MUDr. Ireně Závadové a koordinátorce programů pro veřejnost, Mgr. Lence Váňové Ph. D. Vysvětlily princip služeb, popsaly, jak probíhá osvěta, a uvedly, jakými cestami se lze napojit na služby Cesty domů ( https://www.cestadomu.cz/).

Martina Špinková - MY (Naše strachy, strašáci a hry)

Výstava olejových obrazů a kreseb Martiny Špinkové z Cesty domů je provázena otázkou:

„Co to jsme za bytosti, s kterými musejí lékaři zacházet, které jim, jedna za druhou, defilují ordinacemi? Hrajeme si, jíme…nejsme jen lékař nebo jen pacient číslo…Oba jsme si kdysi možná hráli na Slepou bábu a Krvavé koleno, ale snadno se nám v dospělosti stane, že jeden z nás je slepá bába a potřebuje od toho druhého třeba napravit koleno…““

Martina Špinková je multiumělkyně, malířka, kreslířka, grafička, ale také spisovatelka, ilustrátorka a ve volném čase i houslistka.

Martina Špinková si na výstavu vybrala ze svých kreseb ty, které osloví doktory a opatřila je vtipnými popiskami (jako např. Okolochodiči, Dumač na tenkých nohách, Pan Čáp ztratil čepici, Osamělá snídaně). Autorka vystavila své obrazy (z cyklů Náš čas, Bojíme se, Dětské hry, Strašák pod třešní, Hry, V čekárně, Nemocnice), které zachycují asociace spojené s lékařským povoláním, všední prací, ale také s prostředím, a naopak zase pocity pacientů v rukou lékařů. A tak se jí nemocnice a pobyt v ní spojuje s typickým nemocničním čajem, čekárna jí připomíná, že vlastně celý náš život je čekáním, nejen na ošetření u lékaře, že dětská hra, tichá pošta, má svou rezonanci i v životě dospělých, v pomluvách, závisti, klevetách…

Martina Špinková – zakladatelka neziskové organizace Cesty domů, vysvětlila, jak k tomu došla.

„Přátelé vedli hospic. Oslovili mě, abych jim pomáhala. A napadlo mě, jak to celé vylepšit. Protože běžný postup odcházení lidí ze světa dobrý stále není. Zvýšený zájem o tyto služby nepozoruji. V procentuálním srovnání třeba s Vídní je malý. Ale je fakt, že tam se žije jinak.“

Herečka Marta Jíchová přečetla několik ukázek z knihy, kterou napsala Martina Špinková, obsahující ne příliš veselé, zato zajímavé příběhy lidí z hospiců.

PhDr. Pavla Pečínková, CSc. – kurátorka výstavy, se svým laskavě něžným úsměvem, nám nastínila život a dílo Martiny Špinkové.

„Martina je původním povoláním grafička. A tak se, věrna profesi, půl života vyjadřovala jen černobíle. Ale pak objevila barvy. Asi před 20 lety začala používat akvarel, zejména k ilustracím, a přesto, že akvarel je vůbec nejtěžší z malířských disciplín, vypracovala se na Mistra akvarelů. Ale ani to jí nestačilo a před dvěma lety začala s olejomalbou. Tato disciplína je mimořádně náročná na barvy, jejich tóny, na zářivost, hloubku a podobně. A to je to, co se k autorce hodí nejlépe. Protože Martina je zářivý člověk, který vnímá hloubku i ostrost. A vždy volí ten správný tón. A to je pro její umění, věnované lidství ze všech úhlů to nejdůležitější. A oleje to přesně dokážou vyslovit.

Jinak téma nemoci a smrti je téma v malířství běžné odpradávna. Stejně jako láska. Jsou to nejfrekventovanější náměty vůbec. Od baroka přes romantismus, až k dekadenci, a smrt je i tématem moderny a posledních směrů.

Martina tohle všechno ale nepřejímá. Má své pevné pohledy a její pohled na poslední věci člověka není nijak ovlivněn ničím. Staví se k tomu jako k běžné součásti života. Je to samozřejmé. Co je jiná věc, je náš strach.

Její pohled na smrt je vždy lidský příběh ze života, který má nad sebou i stříšku radosti.“

A pak PhDr. Pavla Pečínková, CSc. poté citovala z Karla Čapka o dětském vidění světa o tom, že děti dokážou vidět barvy i v bílém nemocničním pokoji.

„Dětský svět je i náš svět, ale ten dětský je krásnější a mocnější.“

Doktorfest = multižánrový festival hudby (rock, beat, pop) a doktorů. Podmínkou je, aby v každé kapele byl alespoň jeden doktor. V rámci festivalu vystoupilo 6 kapel soutěžně a jako host - čtyři vítězové předchozích ročníků. Odborná porota vybrala vítěze. Doktorfest je festival benefiční, tedy s dobrovolným příspěvkem, kdy výtěžek jde na konto neziskové organizace Cesta domů.