Úvod > Martina Chloupa – Skoro jasno aneb malířka jemných lazurových obrazů, vyvolávajících pocit rozostřeného vidění

Martina Chloupa – Skoro jasno aneb malířka jemných lazurových obrazů, vyvolávajících pocit rozostřeného vidění

08.03.2024 17:37

Martina Chloupa

Skoro jasno

5. 3. -4. 4. 2024

Galerie Vltavín

Martina Chloupa je protagonistkou filosofie intermediality.

Její tvorba se vznáší ve vícedimenzionálním prostoru

„definovaném“

sochou, objektem, malbou, expresí, abstrakcí, realitou, rozmyslem, vizí a intuicí.

Variabilita malířských stylů, tvůrčí zápal i touha vyjádřit se pomocí různých médií

prozrazují na Martinu Chloupu

intenzitu hledání a zápal pro - až Sisyfovské - dobývání možností tvorby,

která - bez ohledu na četnost způsobů ztvárnění – ale nese ve všech podobách

specifiku autorčina uměleckého rukopisu.

Míříme za Martinou Chloupou

V úterý 5. 3. 2024 byla v nevšední Galerii Vltavín otevřena nová výstava všestranné umělkyně Martiny Chloupy. Prodejní autorská výstava nese název Skoro jasno. Kurátorkou výstavy je Lucie B. Šiklová.

Doposud jsme se - za www.www-kulturaok-eu.cz - s tvorbou Martiny Chloupy setkali celkem čtyřikrát. Vždy však na kolektivních výstavách. Třikrát jsme ji zaznamenali v Galerii Pragovka, jednou v Galerii Artinbox. Obě tyto galerie mají punc jakési specifičnosti vzdálené běžnému mainstreamu. Dílem náhody nám ovšem unikla autorčina těsně předcovidová a dokonce samostatná výstava z roku 2019, nazvaná Stopování, jež se konala také v Galerii Pragovka. Z předchozích kolektivních výstav, kde sice díla představená Martinou Chloupou pozornosti diváků, včetně té naší, svou specifičností neunikla, přece jen se přímý dojem z nich jakoby rozpouští v celkovém vjemu z výstavy. Divák, který Martinu Chloupu registruje a sleduje, má o její tvorbě pouze „skoro jasno“. Proto jsme – abychom měli „úplně jasno“ – se zájmem zavítali do Galerie Vltavín na její autorskou výstavu, byť s názvem Skoro jasno.

Osobitý výstavní prostor pro osobité obrazy

Volba komornějších (oproti zmiňované industriální Pragovce) lehce tajůplných prostor Galerie Vltavín, souzní velmi dobře s autorčinou tvorbou. Tyto výstavní prostory, zvláště pak efektní sestup do hlavního sálu galerie, dopřává plnější “vyjasnění“ autorského vyjádření Martiny Chloupy. I když je autorka stále svá, vyjadřuje se rozdílnými způsoby, a proto zde dobře koexistují malby portrétní či figurální, motivy květinové stejně jako sakrální. Nádech tajemna zůstává a divák má opravdu jen „Skoro jasno“. Což je dobře. Každý z obrazů má v sobě totiž nějaký základ, který je poněkud – záměrně – znejasněn, zamlžen, a tím doslova nutí hledět na něj déle, zamýšlet se, objevovat náznaky a v duchu si ozřejmit sdělení, které se v tom kterém – ať už jakkoli pojatém – obraze, skrývá. Divák pak ale stejně s jistotou neví, zda má z toho obrazu v sobě jasno a spíš se moudře přikloní k tomu, že jen Skoro jasno.

Stříbrní „Ptáci“

To, že je Martina Chloupa autorkou multifunkční, dokládají z věcného hlediska celým prostorem Galerie Vltavín „poletující“ specifičtí Ptáci. Oživují tu prostor i celkové vyznění vybraných obrazů. Oživují autorčin svět, jehož cípek nám svými vystavenými díly poodhaluje. Tedy, pokud se skrze ty její obrazy ovšem „promyslíme“ až tak daleko. Ptáci jsou tu jako uvolňující prvek. Létají si a není třeba o nich nijak zvlášť přemýšlet. Nebo naopak ano? I v tom máme jen Skoro jasno.

Lucie Šiklová o Martině Chloupě

Široký záběr je pro Martinu Chloupu přirozeným projevem plynoucím jako řeč beze slov. Přestože je Martina ve své podstatě konceptuální umělkyně

(jakkoli je tento termín ošemetný, protože koncept stojí v samém základu každého umění),

její tvorba není zanesena intelektualizováním.

Nepotřebuje slov, aby si rozuměla, a zároveň

promlouvá přímo a je srozumitelná bez rozsáhlých slovních manuálů.

Lucie Šiklová, kurátorka výstavy

Martina Chloupa (* 1976)

· Žije a pracuje v Praze.

· Zastoupena v Národní galerii v Praze, v Galerii Klatovy–Klenová a soukromých sbírkách

· 1990–1994 Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská, Kamenický

· 1994–1998 Institut výtvarné kultury při UJEP, Ústí nad Labem, ateliér přírodních materiálů prof. Jaroslava Prášila

· 1999–2005 Akademie výtvarných umění v Praze, Intremediální škola prof. Milana Knížáka, Škola figurálního sochařství prof. Hendrycha, Sochařská škola prof. Koblasy

· na kontě má už přes 30 samostatných výstav

· je finalistkou ceny Národní galerie a skupiny ČEZ pro mladé umělce (2009).

· Žije a pracuje v Praze.

Text: Richard Koníček

Foto: Marie Kubíčková, DiS.