Martin Patřičný: Čítanka aneb řekni mi, co čteš?!
Byli jsme pozváni na 27. 5. 2014 Martinem Patřičným na křest jeho nové knihy ´Čítanka´, který se konal ve 3. patře, 
v kavárně Café Nové scény Národního divadla. Křtu za příjemné atmosféry byli přítomni autor knihy Martin Patřičný, Eva Kaiserová, nakladatelka Jonathan Livingston v Praze a tři kmotři knihy – Dana Kalinová, Petr Bílek a Bedřich Ludvík.
Dozvěděli jsme se, že když Martin Patřičný si vzal do hlavy, že ta ´Čítanka´ prostě vyjít musí, uvědomili si všichni v nakladatelství, kteří ještě váhali nad tím, jestli je to vůbec na vydání, že je to vše jinak. Uvědomili totiž mnohem víc, že Martin Patřičný je vskutku muž ´umanutej a urputnej´. Naštěstí po přečtení autorova originálu rychle zjistili, že knížka je plná zážitků a názorů, a že si čtenář po přečtení ´Čítanky´ jistě řekne: „to bych si měl ještě přečíst“.
Autor svou knihu věnoval své paní Milušce, která byla rovněž křtu osobně přítomna.
´Čítance´ na cestu zahráli a zazpívali Bedřich Ludvík a Tomáš Hudera.
Knížku jsme si mohli na místě křtu zakoupit za 200 korun.
Subjektivní rádce na cestu labyrintem literatury. Topíme se v nabídce knih? Vejdeme do knihkupectví a nevíme, kam sáhnout? Kterou vybrat? Tahle kniha je záchranný pás. Nadechněme se a plavme radostně světem literatury, i když trochu subjektivním, trochu konzervativním, ale přesto vzrušujícím, sladkým, voňavým.
Patřičná čítanka je zábavná kniha o čtení a knihách je opravdu o tom, co slibuje název. Protože Martin Patřičný je krásně umanutý šílenec. Miluje knihy, dřevo a ženy. Pořadím si asi ani sám není jistý. Všechny 3 motivy procházejí jeho výtvarným dílem i knihami. Čítanku psal několik let. Je to vlastně jeho celoživotní čtenářský deník, v němž nás zve do svých knižních vzpomínek. S obrovskou vášní vypráví o pevné součásti svého života – o knihách, které stojí za to. Které stojí za to vzít do ruky a do hlavy nejen podruhé, ale víckrát… mít je v knihovně. (oficiální anotace)
Co řekli o ´Čítance´ její tři kmotři?
... Vnímání četby a působení čtenářské fantazie je subjektivním prožitkem, je však milé se o tyto prožitky podělit či se pokusit je přiblížit tomu druhému. A to se, myslím, této zajímavě pojaté knize – deníku jistě podaří. Věřím, že se její autor bude se svými čtenáři setkávat i osobně, kniha přímo vybízí k diskuzi nad uváděnými úryvky. Přeji ji do vínku hodně nostalgických čtenářů.
Dana Kalinová (ředitelka veletrhu Svět knihy)
Znepokojen odklonem zejména mladší generace od pravidelné a soustředěné četby, pustil se autor do projektu, jehož cílem je přitažlivě upoutat lidi a otevřít jim dosud jen pootevřené a mnohdy dokonce úplně zavřené dveře do světa literatury. Na základě svých bohatých čtenářských dobrodružství rozkrývá hustou síť vzájemných autorských a motivických vazeb a zrcadlení, přičemž se mu daří rozvinout před čtenářem mapu, která vede do netušených vzrušujících krajin. Čím více cest s ním projdete, tím víc nových možností objevíte. Rozhodující je nechat se přemluvit k tomu, abyste začali. Kniha jako iniciace, kniha jako návod, kniha jako hrst lahůdek.
Petr Bílek (šéfredaktor Literárních novin)
Na můj vkus je Martinův literární vkus až moc Patřičný a jeho soudy až moc tradiční. Jeho výběr, jeho postřehy, jeho žebříčky, jeho soudy se s mými takřka v ničem neshodují. Ale co může být krásnějšího, než mít za kamaráda takové zvíře, takový originál, takového bizona jako je zavilý Martin Patřičný. Myslím, že svou posedlostí vstoupil už dávno do české literatury. Vidím ho stát někde mezi Haškovým Švejkem a Hrabalovým Pepinem. Stojí mezi nimi a poučuje je: "Nevím, jak dnešní omladina, která čte knihy o Kundě a poslouchá Monology vaginy, bude pohlížet na vybrané ukázky – ostatně mužský svět před Viagrou a po ní se prý liší- nicméně já ještě málem pamatuji svět před antikoncepcí..." . Švejk s Pepinem na něj nejdřív užasle hledí a pak ho jeden z nich (hádejte, který?) kopne do zadku.
S láskou k největšímu z pyjerotů – Bedřich Ludvík (dramaturg České televize, písničkář, režisér)
Začínáme číst: ptáme se, jak tuhle knihu číst?
Základní vyprávění autora je psáno běžným písmem, kurzívou jsou psány všechny citáty a ukázky. A KAPITÁLKAMI JSOU PSÁNY VŠECHNY ODBOČKY, POZNÁMKY A DRBY...
Když jsme za www.www-kulturaok-eu.cz nahlédli do obsahu, kde se to hemžilo pojmy jako např. ´Nejlepší /nejkrásnější mužská/ženská postava ve vedlejší roli´, ´Prostitutky, kurvy, štětky´, ´Zmarněné ženy´ a nakonec třeba ´Ctěte starce!´, začínaly se nám sbíhat sliny, a konečně jsme se po delší odmlce zakousli se do dosti objemné knihy … a stálo to za to…
Martin Patřičný zřejmě, i když říká, že knihu psal několik let, se musel však na ni připravovat celý svůj život - co se týče citátů - protože těch tolik v knihách není, zejména takových, kterém nás donutí vzít do ruky tužku a zapsat si je. (A to si zapisujeme i název knihy a autora, případně i originální název a překladatele, i další informace).
Sami na www.www-kulturaok-eu.cz jsme si po ukončení všech studií zapisovali nejzajímavější citáty z právě přečtených knih, které nás nejvíce zaujaly. A musíme podotknout, že se šlo hodně o ty, které se týkaly vztahů mezi muži a ženami… tenkrát v té době se moc o erotice a sexu psát nesmělo, ba i časopis Stern musel propašovávat přes hranice, třeba na vlastních zádech pod košilí…
Martin Patřičný dostal geniální nápad. Vezmeme citáty či odstavce, které nás zaujaly, a kromě toho, že je seřadíme podle tématu (odpovídá obsahu knihy), ještě prozradíme, proč ten který citát se nám líbil…případně proč a jaké jsme si z toho vzali životní ponaučení…“.
„Nezapomenul jsem nikdy, že holkám (a potom i ženám) se nemá vyprávět o holkách jiných, nikdy, nota bene(!) i o vztazích s těmi jinými, i kdyby nám to připadalo sebevíc zajímavé. To bylo první naučení, jež jsem si odnesl z knihy Marka Twaina ´Dobrodružství Toma Sawyera´. M. P.
No, všechna čest, musela to být dřina tu knihu dát dohromady nejen pro autora, ale i pro ty ostatní…grafiky….a další z tiskárny…
- dozvíme se, která a proč je kniha Jaroslava Foglara ´Hoši od Bobří řeky´ posvátnou knihou mládí Martina Patřičného…
- dozvíme se, proč se autor rozčiluje nejen např. nad používáním cyklistických helm
- zasmějeme se také nad autorovými větami, že když jako puberťák s lítostí jemu vlastní četl o dětských láskách z knížky Oblázky (F. Rachlík) pasáže typu
„…také říkala , abychom při líbání pokud možná nechali na pokoji její rybičku a mého panáčka, že prý se to nepatří, proč, to neřekla….“,
kdy si Martin P. při čtení prý podle něho smutné knížky (kterou má doma asi jen proto, jak jsou napsané některé stránky, jistě nejvíc pro popis dětství) říkal, že snad někdy něco podobného čeká i jeho… ale spíše se ta jeho naděje přesunula do budoucna jeho dětí
- po kapitole ´Knihy podle zemí a jazyka´( cca 75 stran) nejvíce stránek věnoval autor ženám v kapitole ´Ženy a spol.´ (cca 58 stran)
„Ženy nejsou něžné, jen mají schopnost v nás mužích něhu vzbuzovat.“ (Haiku)
„Možná ženy opravdu nejsou všechny jako naše maminka byla, ale co s tím?“ Martin Patřičný
- při čtení ´Čítanky´ překvapivě zjistíme, co zjistil autor: „ On totiž skoro všechny ženy ve starších knížkách napsal muž! Ach, jak a o čem sní muži! O tom přece promlouvají ústy svých ženských hrdinek!“ ,
viz bláhovost tehdejšího pohledu na ženy:„moje žena je klenot, s ní bych takovéhle věci (rozuměj zvrhlosti) dělat nemohl, na to jsou prostitutky a bordely…“ a „“příliš si jí vážím, než abych…to si užiju jinde…“ (S. Lewis – Arrowsmith)
- dozvíme se také např.
jak autor obodoval knihy z lékařského prostředí
jaké považuje za nejpřekvapivější konce – řešení zápletky
které knihy si z blbákova jménem armáda, válka apod. dělají srandu…
jak autor rozděluje knihy podle zemí a jazyka a proč?
…o životopisech…o detektivkách
No, zdá se, že Martin Patřičný nic patřičně neopomenul, když tak můžeme pokračovat v dalším díle ´Čítanky II. ´
A že bychom si na www.www-kulturaok-eu.cz po přečtení ´Čítanky´ řekli: „to bychom si měli ještě přečíst“, tak to už vůbec ne!
Na ty dávno vydané knížky už moc času nemáme
Raději si přečteme nově vydané knihy v 21. století
Přečteme si také ještě znovu a pečlivěji ´Čítanku´, kde to Martin Patřičný rozebírá patřičně přehledně jedno téma za druhým….
Závěrem
Kniha se čte sice dobře, ale není to tak rychlé čtení, musíme přemýšlet, zastavíme se, knihu s chutí zavřeme, či knihu vezmeme zase jiný večer do rukou…
Titul: Čítanka
Autor: Martin Patřičný
Vydalo nakladatelství: Jonathan Livingston
Den a rok vydání: 15. 5. 2014 (1. vydání)
Výtvarné práce - foto : archiv autora
Koláže: Martin Patřičný
Odpovědný redaktor: Ivo Železný
Brožovaná, 304 stran, 14,5 × 20,5 cm, česky
Běžná cena: 249 Kč
Žánr: krásná literatura, osobnosti, ostatní
Distributor: Kosmas, www.kosmas.cz
Objednávky na e-mailu: kaiserova@jonathanlivingston
„Ale Patřičný je paličák, je to velký hráč a nenávidí prohru!“
Hodnocení: 95 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: internet)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Ze životapisu: Martin Patřičný – dřevař, dřevosochař, výtvarník, recitátor, autor knih
- narozen 31. 1. 1955 v Praze
- řemeslu se vyučil soukromě u svého strýce - řezbář a soustružník dřeva
- prošel několik středních škol a maturoval na gymnasiu
- pracoval v dělnických profesích, skladník, dřevorubec, řidič
- od 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem
- má za sebou přes 100 výstav v tuzemsku
1993 - Rudolfinum,Praha
1995- Lichtenštejnský palác, HAMU
1998 - Obecní dům a Národní muzeum v Praze
2002 - Akademie věd ČR
- pravidelně vystavuje na veletržním Světě knihy
- v zahraničí vystavoval 2003 v Haagu a Naardenu, 2006 -7 - Salon Nezávislých, Paříž, (Německo, Rakousko, Dánsko, Švédsko,Belgie, Itálie) a mimo Evropu .2008 v Torontu - North York Centre Library
- od 1998 uspořádal řadu ´Dřevěných večerů´ - diskusních i hraných s poesií a živou hudbou, v Národním muzeu v Praze, Městské knihovně a dalších městech ČR
- spoluautor scénáře a průvodce 26 díly televizního dokumentu ´Kus dřeva ze stromu´ - Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2 2008, 2009
- autor knih: Pracujeme se dřevem, Dřevo krásných stromů, Patřičný nejen dřevo, Monografie´( v r. 2009), Kus dřeva ze stromu (s Bedřichem Ludvíkem), povídky Jako v nebi.
Martina Patřičného dobře znám. Je to rabiját, je to dřevěný barbar, sukovitý samorost, je to halekavý hejkal. Dva měsíce jsem s ním točil seriál o dřevě! A i když celé dva měsíce mluvil na kameru o dřevě, nevydržel, a o pauzách mluvil dál - o literatuře. Tehdy jsem pochopil, že Martin Patřičný je plovák na hladině literatury, násoska písmen, slov a vět, dělník slova, megačtenář s gigapamětí, který s falickou náruživostí proniká do těla Teraliteratury. (Bedřich Ludvík)