Úvod > Martin Eder – The Unreal aneb výstava o tom, jak neskutečné se stává skutečným a skutečné neskutečným

Martin Eder – The Unreal aneb výstava o tom, jak neskutečné se stává skutečným a skutečné neskutečným

13.09.2021 17:38

Martin Eder – The Unreal

9. 9. 2021 – 6. 10. 2021

DSC Gallery

Pozvání od DSC Gallery na vernisáž první pražské výstavy německé umělecké superstar, Martina Edera, s názvem The Unreal, která se konala ve středu 8. 9. jsme nemohli na www.www-kulturaok-eu.cz pominout. Taková událost se totiž nestává každý den a možnost tuhle osobnost poznat - takříkajíc - face to face, patří také k mimořádným událostem. A opravdu jí byla…

Martin Eder je jedním z nejvýraznějších současných malířů, a to ve světovém měřítku. Ale je také dalším z nemnoha hmatatelných důkazů dávno osvědčené pravdy, že ten, kdo opravdu cosi umí, nepotřebuje ze sebe nic dělat. Už před zahájením výstavy, pro toho, kdo netušil, jak vypadá, se pohyboval s pohodovým úsměvem mezi námi. A až teprve ataky přátel a odborníků prozradili jeho identitu. Ale i tak, se nic nezměnilo. Tu, komusi cosi vysvětlil k některému ze svých obrazů, tu, si chvíli jen tak povídal s každým, kdo ho oslovil. A při samotném zahájení, pak působil skoro až mile rozpačitě. Nakonec, po dlouhé a vysvětlující, byť poněkud oslavné kurátorské řeči, kurátorky jeho výstavy, Jane Neal, nám jenom se skromným úsměvem poděkoval, že jsme sem, na jeho výstavu, přišli. A zjevně byl rád, že zase vplynul do davu…

Martin Eder

Martin Eder (*1968 Augsburg) je tedy německý umělec, který žije a pracuje ve svém nádherném ateliéru v Berlíně.

1986 až 1992 studoval na Augsburské univerzitě aplikovaných věd.
1993 až 1995 pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Norimberku.
1995 až 1996 navštěvoval univerzitu v Kasselu.
1996 až 1999 studoval pod vedením Eberharda Bossleta na Drážďanské akademii výtvarných umění a
1991 až 2001 byl magisterským studentem u profesora Bossleta

V současné době tedy jak už řečeno žije a tvoří v Berlíně.

Jak už to tak u výtvarníků bývá, je i hudebně nadán a proto hraje ve své vlastní experimentální rockové kapele pod jménem Richard Ruin et Les Demoniaques.

Vzácná příležitost

Výstava Martina Edera nazvaná The Unreal, čili neskutečné, je vskutku neskutečná. Příprava této výstavy se protáhla na dlouhé tři roky. Důvodem byly nejen standardní složité termínové a organizační otázky, ale samozřejmě i krkolomné peripetie způsobené celosvětovou pandemií eskalující jednou v Německu, podruhé u nás a stále dokola. Patří k úspěchům, a potvrzuje to i význam DSC Gallery, včetně jejího ohlasu v zahraničí, že se nakonec podařilo Martina Edera do Prahy dostat a jeho výstavu uskutečnit. Napomohla tomu až nadstandardní mezinárodní spolupráce DSC Gallery s významnou britskou kurátorkou, Jane Neal, která s autorem do Prahy také přijela a zúčastnila se zahájení. Pronesla zde i onu svoji obsáhlou, pro věc zaujatou a především vysoce fundovanou kurátorskou řeč.

A tak se stalo, že české obecenstvo mělo a má možnost poprvé na vlastní oči spatřit a vychutnat si Ederovy mistrné, hyperrealistické, malby opravdu světového formátu.

Ze slov kurátorky Jane Neal

„Název výstavy propojuje minulost s budoucností a mýtické s podvědomím. Eder navazuje na představivost starých Egypťanů. Kočičí bohyně Mafdet byla považována za ochránkyni hrůz podsvětí i pozemského světa. Není tedy překvapením, že se autor rozhodl na této výstavě vyobrazit vedle svých Medúz i bezsrsté kočky Sphynx. Nyní se však pro nás stává ‚neskutečné‘ alternativní ‚realitou‘ – virtuální krajinou pohlcujících zážitků zprostředkovaných sociálními sítěmi. Přechází od praktik starověkého Egypta až k průlomovým současným technologiím. Naráží na problematiku prožívání vlastní reality v kontextu aktuálních trendů sociálních sítí - instagramu a tik toku. Využívá povrchně atraktivní estetiku a zpochybňuje tím tak status ´vysokého umění´.“

„V rámci uspořádané výstavy Martin Eder zkoumá říši ´neskutečného´ – říši představivosti, fantazie, snu a podvědomí. Jeho práce je silně zakotvena v klasických žánrech dějin umění. I letmý pohled na Ederovo dílo jasně dokazuje, že autor dominuje v používání symboliky s využitím všeho, co historie umění a médií nabízí, kombinuje symboly vanitas s romantickou krajinou, křesťanskou ikonografii s estetikou animovaných gifů, nebo si pohrává s pseudonáboženskými a umělými motivy.“

Obrazy jako zprávy ze světa fantazie

Říci tedy, že obrazy Martina Edera jsou fantastické, by při špatném, leč vžitém, vnímání slova fantastické, znamenalo pochlebovačné klišé. Jako, že jsou úžasné. To sice vlastně také, ale co se té fantazie týče, jsou především takové, že jsou jakýmisi zprávami z říší fantazie. Z dimenzí, kam autor pokradmu - za nás - proniká, aby tam - pro nás - zaznamenal vše, s čím se tam, kam nám vstupovat není vždy dáno, setkal.

Obrazy Martina Edera proto zabydlují - ne děsivě, ne podbízivě - prostě jen jako „pouhý“ záznam autorových setkání, nejrůznější zjevně nadpřirozené postavy. Umístěné v přiměřených kulisách a naznačených dějích. Chvílemi se zdá, jakoby z říše fantazie procházel autor i do mytologií. Dávných známých, ale i dosud ještě neznámých, civilizací. Na Ederových obrazech je proto rozhodně nač se dívat, a je i proč, se na ně dívat.

Vracejí nás tam, kam už jsme - k naší škodě - zapomněli vstupovat. Do světa fantazie…