Markéta Vlčková: 1/3 Harmonie aneb 2/3 takové normální pohody
Galerijní laboratoř – kaple sv. Jana Křtitele – Holyně
31. 7. – 20. 8. 2016
Jsou galerie, kam táhnou snobi jak sobi na Aljašce. Jsou galerie, kde je normálně a pohodově. Jsou ale i v Praze místa, kde lze potkat umění skoro mimochodem – jda mimo, chodem – při výletě či procházce. Nakouknete, okouknete a koukáte, že jste prokoukli. Zevnitř, v duši. Pookřáli, poroztáli, jen tak, pro nic a za nic. A ne na nic. Udělali jste si chvilku radosti, zamyšlení, zastavení. Tím místem je i galerie - negalerie v kapli sv. Jana Křtitele v Holyni. Pár kroků za masivem barrandovského sídliště, pár kroků od zeleně Prokopského údolí. Na půl cesty od reálna k ireálnu. Od rozumu k fantazii. Od řádu k – nabízí se neřádu, ale bylo by to zavádějící – tak raději k rozvolnění. Je to v jádru totéž, leč zní to o mnoho svůdněji…
Další hokus-pokus z Galerijní laboratoře
O Galerijní laboratoři jsme psali na našem webu www.www-kulturaok-eu.cz v posledních měsících víckrát. Vždy v souvislosti s kaplí sv. Jana Křtitele v Holyni. Poprvé a nejpodrobněji v článku https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/tomas-bachura-genesis-aneb-nahlednuti-do-galerijni-laboratore-v-holynske-kapli/, a také v článku https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jan-parkman-depresivni-romantika-aneb-stara-alej-s-novou-mizou/.
Není to ale zapříčiněno nějakou naší obsesí pro toto místo a tento projekt, ale tím, že se snažíme sdělit všem, kdo čtou náš web, že návštěva Holyně a tamní nepřehlédnutelné kaple stojí za to. Po celé léto. S železnou pravidelností se tu totiž odehrává, vždy třítýdenní přehlídka zajímavých výtvorů, zajímavých autorů a vše v zajímavém, neformálním prostředí.
Tentokrát tedy Markéta Vlčková
Náš web o svébytné výtvarnici Markétě Vlčkové dobře ví. A nejednou už o jejích nevšedních výstaváchi referoval. Viz odkazy na články z www.www-kulturaok-eu.cz na konci tohoto článku. To je však jen malý zlomeček z četnosti autorčiných výstavních a tvůrčích aktivit. A nejen těch. Je přece i známou kurátorkou neformální galerie zvané 
Prokopka, do níž se také rádi vracíváme. Takže – zdánlivě – nic nového. Holyně - Galerijní laboratoř – Markéta Vlčková. Ale nedejte se mýlit. Markéta Vlčková není rozhodně jednostranná umělkyně...
Tak trochu to tentokrát vypadalo jako při vítání občánků
Za deštného večera se v Holyňské kapli na vernisáž nejnovější z výstav děl Markéty Vlčkové sešli nečekaní hosté. Valnou část tvořily madony s miminky, pár matiček s malými dětmi a sbor doprovodných pánů patřících k ženskému publiku. Nechyběla ani Hedvika, autorčino mimčo, zjevně pobavené a rozverné, ač teprve čtyřměsíční. No, ať si zvyká na vernisáže. Ještě jich s maminkou zažije habaděj. Naznačila to i tahle autorčina výstava nejnovější. Markétu Vlčkovou máme všichni v povědomí zejména coby mimořádně talentovanou autorku obrazů na žaluziích. Jde o unikátní, pracnou a neobyčejně zajímavou výtvarnou disciplínu.
Tentokrát jsme byli poněkud zaskočeni. Jak nám prozradila Markéta Vlčková, představila v Holyni své zcela aktuální práce. A v těch se zaměřila na jinou polohu své tvorby. Nabídla nám velkoplošné obrazy i miniatury abstraktního rázu, plné barevných kombinací, vytvořené různými způsoby malby. A to i v rámci jednoho obrazu. Charakterizovala je jako abstrakci reálného motivu. Ten si – při bedlivějším náhledu obrazu – opravdu sami dosadíte. Zda ten, co ztvárňovala, ale jisté není. A není to ani zapotřebí. Stačí se do jejích obrazů jenom dívat a vidět jimi dál, než jen na ten který obraz. Vidět za něj a tam najít svůj ekvivalent toho, co vám obraz naznačuje. Zkrátka a dobře, je zřejmé, že Markéta Vlčková pokouší a okouší mantinely daných technik a daných motivů a prapůvodní předlohu systematicky a experimentálně rozbíjí, a tím rozvíjí. A nás vtahuje do své optické hádanky, o čem to, nač se díváme, je.
A teď dejme slovo odborníkovi…
Kurátorem výstavy byl – jako většiny výstav i celého projektu Galerijní laboratoře - Matouš Karel Zavadil. Jeho odborný a srozumitelný referát k výstavě vždy rádi citujeme:
„Aktuální výstava v galerijní kapli od Markéty Vlčkové, absolventky ateliéru malby Daniela Balabána na Ostravské univerzitě, představuje cyklus obrazů, kde je kladen důraz na experiment s technickými možnostmi malby, která je kombinována s kresebnými motivy. Plocha obrazu je pokryta spontánními gesty, jako určitý záznam - reminiscence na tvůrčí přístup art brut. Aktuální soubor dokazuje, že Markéta Vlčková se nespokojí s pouhou malbou na plátno, ale láká ji ´neprobádané území´ pokusů a omylů možností malířského výrazu.
Vzpomínám si, když jsem v roce 2010 psal malou recenzi na výstavu Markéty Vlčkové v Altánu Klamovka, kde byl představen její tehdejší soubor maleb na žaluziích. I v případě tohoto souboru šlo o experiment. Málokterý umělec dokáže dnes v současném ´vizuálním smogu´ zaujmout širší i neerudované publikum. Dovolím si ovšem poznamenat, že Markéta Vlčková mezi tyto autory nepatří. A je to především díky její schopnosti vstupovat do problematiky vizuálního umění z různých stran, v různých rolích, což je dnes vzhledem k dlouhodobě podfinancované situaci kulturního sektoru vlastně určitá nutnost.
Vizuální umělci i z nedostatku jiných možností působí jako kurátoři, organizátoři či recenzenti. Markétě Vlčkové se podařilo vybudovat dnes již zavedenou pražskou galerijní značku. V roce 2011 založila v hybridním prostoru jídelny hotelu Prokopka galerii téhož jména, která nabízí možnost atypické výstavy současným umělcům. Prezentují se zde jak klasické práce na bázi závěsného obrazu, tak site-specific projekty šité na míru galerie či zvukové instance. V pestré nabídce současných pražských galerií se nízkorozpočtová galerie Prokopka stala zajímavým místem k setkání se současným vizuálním uměním.
Za pozornost také stojí fakt, že tento hotel provozuje Nadace Open Society Fund Praha založený Georgem Sorosem, jehož myšlenka budování otevřené a tolerantní společnosti i pomocí kultury se zdá být pořád aktuální, zejména u nás v bývalém sovětském satelitu.“
Velmi veselá vernisáž…
To jediné návštěvník výstavy, přilákaný i náhodný v holyňské kapli, nepotká. Vernisáž. Tahle, zde zaplněná dětmi, měla neopakovatelnou atmosféru i náplň. Dominoval jí známý kouzelník a písničkář a divadelník a … vůbec všeumělecký multitalent Paul Merild. Kdo slyšel o jeho autorském přelétavém divadle Kulatá kostka, jež lze vídat například v avantgardním divadle Troníček, kde mu – mimo jiné - sekunduje i někdejší protagonista známého pražského divadla D21 – Samuel Neduha, umí si jistě představit, jaký měl vstup Paula Merilda podobu. Dalšími hosty večera pak byli ještě Václav Hájek, Tereza Hájek Fikarová a host, který si říká B. B. Prostě fajn nálada, i když venku lilo jako z konve, dětí jak smetí, větší skotačily, menší očka nezamhouřily a všichni jsme se bavili. Jak už řečeno – galerie, kam se netáhnou snobi jak sobi - a kde, jak věříme, zůstane i po další dny výstavy něco z atmosféry při zahájení. Bude to určitě sálat z obrazů Markéty Vlčkové.
150 00 Praha 5 - Holyně
Nám. Pod Lípou
Máme otevřeno soboty, neděle a ve svátky od 15.00 – 17.00 hodin
Spojení: konečná stanice autobusu 248
Kurátor: Matouš Karel Zavadil, glaborator@seznam.cz
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Více o autorčiných výstavách:
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/marketa-vlckova-pp10-33-86-131-aneb-malovat-muzeme-na-vsechno-/