MARIA aneb držitelka Oscara a tří Zlatých glóbů, Angelina Jolie, hraje a z části i zpívá (!) nejikoničtější a nejuznávanější osobnost opery 20. st. - Marii Callas
Maria
Produkce: Itálie / Německo / Chile / USA, 2024
Režie: Pablo Larraín
Žánr: životopisné drama
Česká premiéra: 9. 1. 2025
„Maria Callas byla jedinečnou operní divou
s hlasem, který dokázal vyjádřit hluboké emoce i absolutní technickou dokonalost.
Její hlasový rozsah a intenzita prožitku ji proměnily v legendu, která
dodnes fascinuje posluchače po celém světě.
Callas vynikala schopností naplno ztělesnit každou roli,
což z jejích vystoupení učinilo nezapomenutelné umělecké zážitky.“
„Příběh sleduje americko-řeckou operní pěvkyni, která se
po oslnivém, ale bouřlivém životě ve světlech reflektorů na operní scéně
uchyluje do ústraní, v Paříži.
Mezi vzpomínkami na slávu, zklamání a komplikované vztahy
(mj. s řeckým s rejdařem a magnátem Aristotelem Onassisem,
který byl pro Marii osudovým mužem)
se Callas vyrovnává s otázkami vlastní identity a smyslem života, který zasvětila hudbě.“
Synpose českého distributora společnosti Bioscop
Neveselý, truchlivý, zdá se býti tento film…
Zdá a není divu. Prožít s operní legendou poslední týden jejího života, není už z podstaty věci nic moc veselého. Odcházení nesporné osobnosti, nad jiné, dokázal proměnit ve frašku snad jen Václav Havel. Život sám to ale moc neumí. Loučení s ním, u legendární sopranistky jakou byla (a bezesporu dodnes je) Marie Callas, bez podlézání a lichocení upřímně přezdívané „La Callas“ nebo dokonce rovnou „La Divina“ („božská“) pro ni nemohlo být lehké. Opouští-li člověk svět ve zbědovaném stavu, bolestech a bídě, může si to své odcházení zjemnit jistou, že tím už to utrpení ustane. Opouští-li však svět žena, kterou provázely jen ovace, sláva, uznání a obdiv, žije v právem náležejícím přepychu bez existenčních starostí v péči nejvěrnějších a nejoddanějších, navíc je jí teprve 53 let, je kruté. Ale v případě Marie Callas srovnatelné s tím opačným pólem. Opustil ji hlas a s ním i smysl žití, ze kterého se ovšem nechce a právě teď, docházet. Avšak rezultát posledního týdne je neúprosný. Smutný příběh. Smutný osud. Smutný film. Ale krásný. Tím příběhem, tou hudbou, tím zpěvem, těmi vedlejšími postavami. Ano, film Maria, třetí film z trilogie ženských osobností, které si umanul režisér snímku Pablo Larraín ztvárnit je tu.
„Po filmech Jackie (2016) a Princezna D. (Spencer, 2021) se mi zdálo, že
film Maria o Marii Callas, bude vhodným zakončením této série tří snímků.“,
vysvětluje Pablo Larraín. A zdá se, že se mu podařilo přijít do třetice všeho dobrého opravdu s tím nejlepším na konec z té jeho truchlivé trilogie silných osobnostních příběhů.
Film nepopisuje, film se vžívá
Samozřejmě, že nikdo přesně neví, jak Callas sama v sobě prožila opravdu ten svůj poslední pozemský týden. Ale ví se a celkem přesně, faktografie. Autorskou licencí režiséra a Mariiny představitelky je, co nejvíc to s historickou postavou spoluprožít a zreprodukovat pro diváka. Zde bude ale určitě rozdíl ve vnímání příběhu a jeho neblahého vyvrcholení v závislosti na věku a životním stylu diváků. Nesporně to celé bude jinak vnímat člověk ve věku blížícím se podobnému bilancování, než lidé, žijící – zatím – naplno, po svém a na prahu nadcházejícího žití. Vezmeme-li jen ty dva krajní póly.
Stejně tak se příběh a film jinak vposlouchá milovníkům opery a jinak posluchačům třeba alternativní hudby. Vezmeme-li opět ty dva krajní póly.
Dá se tedy přepokládat, že správně naladěné publikum bude film velebit a nesprávně naladěné na něj ani nepůjde. Tak to chodí, s tím se nic nedá dělat. Zkrátka, není to rozhodně film pro každého. I když, vezmeme-li to s odstupem a obecně, tak jednou se takovýto film, takováto výseč (ba přímo už jen úseč) života, bude týkat každého z nás. A neškodí se na film podívat nikomu a ve svém zájmu se nad tím alespoň zamyslet…
Nápodoba…
Problém všech životopisných snímků, zejména těch, kde zobrazovaná postava je bohatě zdokumentována a k její přibližné představě neslouží jen jedna zachovaná dřevěná deska z dávných století. Jistě, půjde, jako vždy v takovémto případě diskutovat (a také se nesporně i diskutovat bude), zda Angelina Jolie, byla ta pravá pro roli Marie Callas a zda, a jak, se Angelině a režiséru Pablo Larraínovi zdařilo Marii „La Divina“ Callas věrně ztvárnit.
Je to ale zcela nesmyslné koumání. Marie Callas byla jedna, jediná a jedinečná a vyrábět její stoprocentní kopii je absurdní. Všichni jsme doopravdy jiní, než si nás kdy, kdo, kde, bude přestavovat. Natož pak geniální pěvkyně. Ale bude to určitě jako vždy vhodné sousto pro všechny, kteří chtějí hledat a nacházet něco na čemkoli, aniž by sami cokoli podobného dokázali.
Ano, jistě, mohu stokrát přemýšlet, kdo by roli zvládl lépe a čím by se měla ta jiná osoba navyšovat nad Angelinu a jejího režiséra Pabla Larraína. Pro normálního diváka, je však (doufám) podstatné, že příběh posledního týdne, emocionálně vypjatý už tím základním faktem, že se film - jde přece o poslední týden a navíc největší zpěvačky 20. st. - nestal uplakaným dojákem, trapnou fraškou, ani násilně vytvářeným pomníkem. Režisér a jím vybraná představitelka (o jiné nai nikdy neuvažoval a bez Jolie by to ani netočil) hlavní role se s příběhem srovnali vkusně, s úctou, důstojně a s citem.
Sama Angelina Jolie kvůli tomu poctivě studovala řadu měsíců operní zpěv. A režisér to vyřešil velmi moudře. Reminiscence vzpomínek prokládá povětšině záběry pravé Marie Callas provází opravdový vrcholný zpěv pravé Marie Callas. Dějově aktuální, zoufalé a bohužel marné, pokusy divy v jejím posledním týdnu, kdy zkouší znovu zpívat jako kdysi, zpívá opravdu sama Angelina. A když jí tajně při tom poslouchá jakýsi bezskrupulózní a bezcitný kritik, navíc v čase, kdy už je doba zralá na milosrdnou lež, tak na legendu vycházející z prázdného operního sálu, která sama moc dobře ví, jak to je, vypálí hnusnou a urážlivou kritiku jejího projevu. Doba je zkrátka necitelná a hyeny se rády přiživí na neštěstí jiných. Nejlépe těch slavných.
Ale světe div se, neškolený divák, jakým je i autor těchto řádek, v hlasovém projevu pravé Marie a reálné Ageliny rozdíl neslyšel (!!!).
Není malých rolí…
Ještě jednu nezanedbatelnou rovinu má tenhle příběh Marie Callas. Součástí děje jsou tu dva lidé, kteří byli pěvkyni v onom týdnu nablízku.
Jsou to prostí lidé, Bruna Lupoli (hraje ji Alba Rohrwacher) a Ferruccio Mezzadri (představovaný Pierfrancesco Favinemo). Mariina hospodyně a její majordomus. Dva lidé, kteří Madam nejen oddaně a s láskou sloužili, které Madam v příboji svých emocí využívala a občas i šikanovala, na které zkoušela své hvězdné manýry, s nimiž ale sdílela i své nálady, spoluprožívala své dlouholeté úspěchy a pak už poklesy a nakonec i ten pád.
Až v předvečer posledního dne sledovaného týdne, povolí její vrchnostenské chování a ten oddaný pár nejvěrnějších několika nepřímými a netransparentními slovy konečně nahlas ocení. Naposled, v poslední večer, trávený v téhle její faktické rodinně. V jediném kotvišti osaměle plujícího korábu pro veřejnost. Jejich spoluprožívání je v příběhu vyjádřeno nemnoha gesty, nemnoha scénami, nemnoha záběry jejich tváří a gest vyjadřujících často i beze slov jejich strach o jejich hvězdu, takovou jaká je a bez ohledu na to, zda ještě září nebo už pohasíná. Pro ně dva zářila a září až do poslední bolestné vteřiny.
Uvažuje-li se, že Angelina Jolie se tímto snímkem bude ucházet o svého druhého Oscara (toho prvního má, zatím „jen“ za vedlejší roli), tak dostane-li ho tentokrát za roli hlavní, zasloužili by si Oscary za tu vedlejší roli právě ti dva souznějící - Bruna a Ferruccio.
A ještě něco o Marii…
Závěrem si dovolíme už jen citovat z doprovodného textu na distribučním listu připraveném k filmu Marie, naším tuzemským distributorem tohoto filmu, společností Bioscop.
„Ve filmu Maria ztělesňuje Angelina Jolie jednu z nejikoničtějších a nejuznávanějších osobností 20. století – legendární sopranistku Marii Callas.
Maria Callas byla jedinečnou operní divou s hlasem, který dokázal vyjádřit hluboké emoce i absolutní technickou dokonalost. Její hlasový rozsah a intenzita prožitku ji proměnily v legendu, která dodnes fascinuje posluchače po celém světě. Callas vynikala schopností naplno ztělesnit každou roli, což z jejích vystoupení učinilo nezapomenutelné umělecké zážitky.
Příběh sleduje americko-řeckou operní pěvkyni, která se po oslnivém, ale bouřlivém životě ve světlech reflektorů na operní scéně uchyluje do ústraní v Paříži. Mezi vzpomínkami na svou slávu, zklamání a komplikované vztahy (mj. s řeckým rejdařem a miliardářem Aristotelem Onassisem, který byl pro Marii osudovým mužem) se Callas vyrovnává s otázkami vlastní identity a smyslem života, který zasvětila hudbě.
Angelina Jolie, proslulá nejen svou hereckou univerzálností, ale i hlubokým osobním nasazením pro komplexní role, vnáší do postavy Marie Callas autentickou emocionální hloubku a intenzitu. Přináší tak nový pohled na ženu, která dokázala být nezastavitelnou silou na scéně, ale v soukromí byla křehká a zranitelná. Jolie svým výkonem podtrhuje vnitřní rozpor Callas – silné, ale osamělé divy, která se ve svých posledních dnech snaží smířit se svým výjimečným, leč složitým životem.
Režisér Pablo Larraín odkrývá životní příběh legendární operní hvězdy Marie Callas. Jeho film Maria je intimním pohledem do duše ženy, jejíž hlas i osobnost zůstávají nadčasové a inspirativní.“
Text: Richard Koníček
Foto: Bioscop
Maria
Produkce: Itálie / Německo / Chile / USA, 2024
Režie: Pablo Larraín
Žánr: životopisné drama
Jazyková úprava: originální znění s českými titulky
Stopáž: 124minut
Přístupnost: nepřístupný do 15 let
Scénář: Steven Knight
Kamera: Edward Lachman
Zvuk: Lars Ginzel
Střih: Sofía Subercaseaux
Hrají: Angelina Jolie, Valeria Golino, Kodi Smit-McPhee, Haluk Bilginer, Pierfrancesco Favino, Alba Rohrwacher, Alessandro Bressanello, Stephen Ashfielda a další
INTERNET: https://www.bioscop.cz/filmy/maria
TEASER: https://www.youtube.com/watch?v=jT9XFifqSLM
TRAILER: https://www.youtube.com/watch?v=tRS6L8Vdvag
Na rozhovor s Dagmar Peckovou se můžete podívat zde:
https://www.youtube.com/watch?v=NNezljm6hmc
Česká premiéra: 9. 1. 2025
