Marek Škubal: Prometheus aneb vstupme na pomyslnou cestu od pomíjivosti k nesmrtelnosti, která vede od Snění přes Marnost až k Mýtům...
Marek Škubal
Prometheus
24. 1. – 27. 4. 2025
Kurátor: Otto M. Urban
Centrum současného umění DOX
( Marek Škubal)
„Výstava sochaře Marka Škubala (*1986) Prometheus (Προμηθέας) představí
autorovu tvorbu za poslední tři roky.
Škubal se v té době sice zúčastnil několika významných skupinových výstav, například Vanitas v DOXu (2021) nebo Samota uprostřed davu v GASKu (2022),
svou pozornost však plně věnoval právě této výstavě.
Drtivá většina děl je vystavena poprvé, včetně
rozsáhlého souboru akvarelových kreseb.
Marek Škubal dlouhodobě nachází témata v minulosti,
respektive jej zajímají nadčasové náměty.
Také forma jeho soch odkazuje k dějinám umění, zejména k tvarosloví secese a art deca.
Jeho práce tak mohou působit jako díla, která byla vytvořena před více než stoletím.
Tato zdánlivá neaktuálnost, nezájem o současné trendy a módy, je
jednou z hlavních charakteristik Škubalova uměleckého postoje.
Výstava je rozdělena do tří celků:
Sopor, Vanitas a Mythos (Snění, Marnost a Mýty).
Vyvrcholením výstavy je monumentální socha Promethea, která dala název celé výstavě.“
Kurátor: Otto M. Urban
Tady a teď, nebo tehdy a tam?
Díla na výstavě přestavená, jsou silná. Výrazem, obsahem, detaily, myšlenkou. Lze na ně hledět očima estéta a nechat se opájet ladností tvarů, svůdných křivek a vznosné estetiky.
Lze na ně ale hledět i očima prostého – byť poučeného – diváka a vnímat je tak, jako vnímáme sochy a výtvory umělců z dávných věků, jen však oproštěné patiny staletí a zkázotvorné činnosti zubu času i nenechavé a necitlivé ruky lidské. Lze je ale také vnímat jako odkaz minulosti, jako návrat k minulosti, k dokonalosti, ladu a ušlechtilosti.
Lze je - ale především možno, ba dokonce nutno - vnímat jako vynikající a mistrovskou práci jednoho pozoruhodného autora.
Nelze projít touto výstavou jen jako – no, přiznejme si to – procházíváme výstavními sály muzejních výstav klasického umění. Ohromí, ale už neoslní. Uznáme um, ale neztrácíme se už přemíře obdivu. Není to od nás sice nijak moc čestné, vůči dávným tvůrcům a jejich umu, ale je tomu tak. Zvykli jsme si. Očekáváme ta díla i jejich kvality. Nerozplýváme se již ohromením. Včetně těch, kdo na podobné výstavy nechodí. Vidí to přece v televizi, najdou to hravě na netu, nalistují v encyklopediích, setkají se s tím v tisku. Je to samozřejmě škoda, ale je to tak.
A pak vejdeme na výstavu v pořádanou v Centru současného umění DOX, nazvanou svůdně, ale povědomě - Prometheus - od autora, který nám příliš moc zatím neříká a … zůstaneme ohromeni. Posunuli jsme se v čase o dlouhá staletí zpět, když ona ta otlučená, zestárlá a poněkud omšelá díla před námi ožívají do krásy, o jaké se nám nezdálo? Jsme ještě pořád tady, nebo už jsme se ocitli kdesi v dávnu a jinde?
A hle, najednou tu dychtivě spoluprožíváme autorovy sny, které, však - jak z ničehonic zjišťujeme - jsou vlastně tak nějak také našimi sny, přetrpíme si až morbidně fascinováni netušeným kouzlem zmaru zánik a dáme se unášet do legend a mýtů, o kterých jsme slyšeli, které známe, a jejichž součástí se na okamžik stáváme i my - oněmělými svědky.
Taková je výstava Prometheus, takové byly a jsou pocity a vjemy autora těchto řádek a nesporně - přiznaně i nepřiznaně - všech diváků, kteří do této výstavy vstoupí. Záměrně není použito slova, že na výstavu přišli a vešli do ní, protože do téhle výstavy, do tohohle umělcova světa, se vstupuje. A to je zásadní rozdíl…
O tvorbě Marka Škubala
Marek Škubal, se na výtvarné scéně objevil záhy po absolutoriu pražské Akademie v roce 2012 a jeho tvorba byla od počátku osobitá a okamžitě rozpoznatelná.
„Jakkoli je forma Škubalových soch originální, odkazuje i k dějinám umění, zejména k tvarosloví secese a art deca. Typickým pro něj je neobyčejný smysl pro detail, pečlivé propracování zvoleného motivu. I v tomto ohledu je jeho přístup vyhraněný, dlouhodobě nachází témata v minulosti, respektive jej zajímají nadčasové náměty,“ říká doslova kurátor výstavy Prometheus, Otto M. Urban.
U soch, vychází Marek Škubal z evropské sochařské tradice, s níž se snaží vyrovnávat bez laciných aktualizací či ironických gest. Tomu odpovídá i velmi tradiční výběr ušlechtilých materiálů, které používá: plastiky jsou zhotoveny z patinované sádry, keramiky a také z bronzu.
Důležitou součástí výstavy jsou také cykly kreseb. „Takto rozsáhlými soubory se doposud Škubal veřejnosti nepředstavil. Ukazuje zde možnosti kresebné formy, od propracovaného detailu po expresivní stékání barev. Navzdory této formové různosti jsou ale jednotlivé cykly, sochy i kresby silně provázané a celek působí kompaktně,“ doplňuje Otto M. Urban.
Sopor, Vanitas, Mythos
Výstavní projekt je rozdělen do tří celků: Snění, Marnost a Mýty. Každá ze tří částí (ve výstavě pod latinskými názvy Sopor, Vanitas, Mythos) představuje samostatný cyklus. Ve všech třech případech je téma řešeno jak sochařsky, tak kresebně.
· SOPOR
V první části výstavy se autor věnuje tématu spánku a smrti. Širší série keramických masek a akvarelů nesou shodně název Soporfratremmortisest, tedy Spánek je bratrem smrti.
„Pracuji zde s motivem snící tváře se zavřenýma očima, u níž ale není na první pohled patrné, zda se jedná o tvář snícího, či již zesnulého. Zajímá mě toto mystérium přerodu, kdy vizuálně je rozdíl téměř nepostřehnutelný, ale významově nemůže být propastnější – je to rozdíl mezi živým a mrtvým člověkem,“ vysvětluje, Marek Škubal.
Kromě těchto dvou velkých sérií je ale - v této první části výstavy - také několik solitérních plastik, které se rovněž vztahují k motivu snění, melancholie a úniku do vnitřního světa za zavřenými víčky.
Dominantou je nesporně nadživotní půlfigura Velekněze, mohutného starce s protaženou lebkou. Podtitul plastiky zní Weltschmerz, tedy světabol – stav hluboké melancholie, vnitřní bolesti a rezignace.
· VANITAS
Černě vymalovaný prostor je zasvěcen nejvýmluvnějšímu motivu pomíjivosti – lidské lebce. Marek Škubal, zde poprvé představuje kompletní sérii devíti keramických plastik, doplněnou pěti velkoformátovými kresbami:
„Lebka mě dlouhodobě zajímá z hlediska symbolického, ale i pro své neobyčejné tvarové bohatství. Snažím o nalezení nových pohledů a struktur, které objevuji zejména tam, kde je lebka částečně destruována a kde se odhaluje fascinující architektura její vnitřní stavby. Používám zde velmi naturalistický způsob modelace, abych se co nejvíce přiblížil reálnému předobrazu – modeluji vždy podle skutečných ostatků – a mohl oslavit dokonalost, s níž je naše tělesná stavba stvořena. Plastiky lebek vždy doprovází motiv červů, kteří se na nich hemží, prolézají jejich prázdné oční důlky či bezkrevná ústa. Symbolizují zde jakési poslední průvodce na cestě těla, jsou ale též symbolem nového života, vyrůstajícího na troskách starého, na pokračování v jiné formě existence.“, prozrazuje, Marek Škubal.
· MYTHOS
Poslední a nejrozsáhlejší část výstavy je věnována mytologickým námětům, opět v sériích kresebných i plastických. Autor zde čerpá z antické mytologie, kterou však nechápe jako něco mrtvého a dávno uzavřeného, ale jako symbolický obraz univerzálních, a proto stále aktuálních životních situací.
„Stejně jako u ostatních cyklů výstavy i zde mě zajímá především hlava a tvář coby nositelé výrazu a emoce. I zde pracuji často s motivem melancholie – satyrové a titáni mají mnohdy zavřené oči, jejich život se odehrává uvnitř nebo i opouští tělo. V závěrečném cyklu je modelace plastik i pojetí kreseb více stylizované a monumentalizující, forma je uzavřenější, pevnější, archaizující. Nejvíce patrná je tato tendence u dominantních plastik Erínye a především u Prométhea, který dal jméno celé výstavě,“ doplňuje, Marek Škubal.
Výstava Prometheus představuje zatím nejobsáhlejší a také nejucelenější soubor Škubalovy práce, jednotlivé tematické cykly jsou zde významově propojeny do širšího kontextu.
Celkovou koncepci výstavy, pro niž se autor spolu s kurátorem rozhodli, lze vnímat jako životní cestu, která skrze umírání, fyzickou smrt a ztrátu těla podléhajícího zkáze přechází do věčného světa mýtu, univerzálních symbolů a transcendence.
„Je to cesta od pomíjivosti, k nesmrtelnosti,“ uzavírá Marek Škubal.
Poklona patří i kurátovi výstavy, Otto M. Urbanovi
Za dvanáctiletí existence www.www-kulturaok-eu.cz jsme se s Otto M. Urbanem setkali na jím kurátorovaných výstavách bezpočtukrát. Vždy se jednalo o mimořádnou – ba až objevnou – výstavu, která nám představila specifický, netypický a běžné rutině se vymykající tvůrčí počin. Ani naše zatím poslední setkání s výsledkem kurátorské práce Otty M. Urbana na výstavě Prometheus, děl sochařských i malířských, Marka Škubala, ze své kurátorské „specializace“ Otto M. Urban nesjel. A je to dobře. Pomáhá nám totiž objevovat stále nové tváře umělecké tvorby a nové cesty jejich osobitého vyjádření. Proto jsme si také dovolily využít tiskové zprávy a citací kurátora i autora vystavených prací. K pochopení výjimečnosti této výstavy to bylo nutné. K upoutání pozornosti veřejnosti na výstavu Prometheus dokonce nezbytné. Byla by totiž škoda si ji nechat ujít.
Text: (s využitím tiskové zprávy) připravil: Richard Koníček
Foto: Marie Kubíčková, DiS. (+ foto z vernisáže: Jan Slavík)
Marek Škubal
Prometheus
24. 1. – 27. 4. 2025
Kurátor: Otto M. Urban
Centrum současného umění DOX
Poupětova 1, Praha 7
Více k Marku Škubalovi:
