Marek Schovánek: Propaganda/retrospektiva tvorby ´nejlepšího neznámého umělce světa´ aneb když rozřežeme nákupní vozík
DOX – Praha
30. 10. 2015 – 11. 1. 2016
Na vernisáži nové výstavy v DOXu, tentokrát Marka Schovánka, který žije a pracuje v Praze a v Berlíně, a jenž má své kořeny v Česku, i když od 3 let vyrůstal a školil se v kanadském Edmontonu a svou uměleckou praxi ´nejlepšího neznámého uměleckého aktivisty´ rozvíjel do dneška po celé Evropě i v zámoří. Jeho aktivistickou praxí se rozumí nejen vlastní multimediální tvorba s koncepčním jádrem v malbě, ale i rozsáhlá organizační činnost pro mezinárodní výstavní projekty.
Výstavu zahájila paní kurátorka Vlasta Noshiro Čiháková, poté promluvil krátceMarek Schovánek a po performanci jsme zhlédli ve dvou patrech dílo Marka Schovánka.
Kurátorka výstavy, paní Vlasta Noshiro Čiháková, je se Schovánkem dobře obeznámena (z dob, kdy šéfovala pražskému Mánesu a připravila knihu), a tak nám laskavě na www.www-kulturaok-eu.cz poslala svůj text. Přejímáme jej proto celý...
„Na počátku své kariéry se umělec rozhodl vrátit se ke svým kořenům do Evropy. V roce 1992 si pořídil ateliér v Praze, a když v roce 1993 získal stipendium i pro studium v Berlíně, mezi oběma místy pendloval.
V Berlíně se stal členem ideově radikální instituce umělců Kunsthaus Tacheles, jež se zasloužila o uznání street artu a nástěnných maleb graffiti ve městě. V Praze byl přijat s pomocí své někdejší kanadské známosti s umělcem a kurátorem Olafem Hanelem za člena Nového sdružení pražských malířů.
V roce 1993 vystavil v Galerii bratří Čapků své první malířské práce a několik cyklů maleb z těchto počátečních let, prezentovaných průběžně i v zahraničí, hlavně v Kanadě, shrnul v roce 1996 v Mánesu pod názvem Termodynamika do 1. velké výstavy. Úměrně významu konceptu byly tyto práce hodně expresivní, s energickými tahy štětce a výraznými temnými barvami, instalované jako polyptychy, jež námětově oplývaly četnými odkazy na nezřetelné stíny osob, detaily jejich hlav, očí, rozpřažených či sepjatých rukou, převzatých z citací náboženské mytologie, či ze scén politických agresí a dějin klasického malířství.
Umělec tyto motivy reinterpretoval a s neobyčejnou tvůrčí energií je duchovně zpracovával podle zákonů termodynamiky, v rovnováze jejich symbolických významů a účinků malířského vyjádření. Kombinovaná technika těchto obrazů nezřídka zahrnovala atypické materiály jako kolomaz, klíh, fermež i krev na plátně, dřevěných deskách či aluminiu.
S tímto konceptem malby umělec pokračoval i v dalších výstavách v Berlíně, se zvýšeným důrazem na figurální portréty, přepisované kaligrafickým textem s jednotnou písmennou kryptografií. Vznikla první třídílná sekvence triptychu Modern Triptych, cyklu tří velkoformátových portrétů pod názvem Konec mechanického věku (1996), jako spirituální meditace nad třemi významnými biblickými náměty, jimiž umělec začal opouštět formu dosavadních polyptychových realizací. Koncept triptychu u něj kulminoval instalací tří biblických pláten Hicet Nunc (Hic et Nunc= Zde a nyní) v roce 2002 na oltáři v kostele Villa Manin, San Vito al Tagliamento v Benátkách, se zvláštním povolením od Vatikánu, kombinovaných s výstavou Flags = cyklu maleb pojatých jako oltáře.
V roce 1998 realizoval Schovánek na stěnách Kunsthaus Tacheles monumentální papírovou instalaci Requiem pro lidstvo, kde vykreslil dav lidí a jejich nespočetných hlav, aby poukázal na ztrátu lidské individuality v masově pojímané informační společnosti. Vrátil se k tomuto námětu ještě později v instalaci Clear Cut, vykrývající okna spodního podlaží pražského Mánesa ve výstavě Beyond Art v roce 1999, a dále v roce 2002 při výstavě Intervento v sicilském Palermu.
První velký monotematický cyklus maleb s názvem Fragmentace představil umělec v roce 1999 ve výstavě v Canada House Gallery, kde z vizuálních fragmentů, poukazujících na záplavu obrazů v současné mediální společnosti i na rozpad individuální obraznosti v malbě, shrnul mnoho kusých obrazových příběhů v jeden celek, počínaje různými typy abstraktního vyjádření přes znaky písma, po zlomky figurálních portrétů osob a úryvky reklamních sdělení.
Sestavil na stěnách polyptychové obrazové mozaiky jakožto vizuální abecedu různorodých morfologických prvků, 
odstraňujících jakoukoli narativnost kontextu. V prostoru z nich vytvořil i variabilní objekty typu Rubikovy kostky. Jejich kombinatorikou, dokazující nemožnost uceleného konzistentního vyjádření, se zrodil jeho vpravdě identický a nenapodobitelný, hybridní způsob reflexe při vnímání světa. V interakci s publikem vybídl diváka k nalezení vlastního klíče a dešifrování instalace svých maleb jakožto nového prostředí s novým vizuálním významem. Fragmentace jako koncepční východisko se pak objevovala v autorových výstavách až do roku 2007.
Schovánek, věrný své potřebě překračovat jakékoli hranice, projevil na přelomu tisíciletí velké úsilí o zorganizování mezinárodně provázané, globální tvůrčí činnosti umělců s alternativním socio-kritickým programem, kterou nazval Manifest.
Sto umělců, kteří tehdy na čas opustili hranice své země a ke konci století začali v různých oborech propagovat multimediální umění za účelem zesílení jeho působení na diváka, manifestovalo svou interdisciplinární tvorbu pod názvem The Last Underground v roce 1999 nejprve v pražské Galerii NoD za účelem sloučení osobní motivace s globálními rituály v interakční komunikaci s divákem. Manifestace pokračovala téhož roku desetidenní multimediální a interakční výstavou osmi protagonistů tohoto nezávislého umění s názvem Beoynd Art v dolním patře Mánesa a zahrnula monumentální instalaci „živého umění“, video, performance, eklektické taneční párty a alternativní hudbu s vystoupením Dj Krafta, který tehdy patřil ke špičkám francouzské technoscény.
Tato akce ještě pokračovala při oslavách nového milénia formou retrospektivního festivalu soudobého progresivního umění pod názvem Interzone – Recyklování budoucnosti v Berlíně, kde umělci využili výhod využití několika posledních nekomerčních objektů a míst.
Festival se stal legendou a vyvrcholil v roce 2001 fúzí evropských a japonských umělců v Japonsku pod heslem antické bohyně Gaia, zosobňující jeden ucelený organismus planety Země, regulující i podmínky vlastní existence. Pod názvem Zeptepi – Energetické pole se festival konal v nově postavené operní hale v městečku Ocu vedle jezera Biwako u Kjóta, jež měla začít sloužit mezinárodní kulturní výměně a multimediálním happeningům. Marek Schovánek se krátce předtím ještě zúčastnil české výstavy Transglobe, jež se konala v pražském Mánesu.
Dalším významným cyklem v autorově malířské tvorbě se stala Steganografie (uceleně publikovaná v norimberské galerii Livio Nardi roku 2009), jako způsob hledání kódu čtení jazyka vizuálního umění. Původně řecký pojem steganografie označuje způsob utajení komunikace prostřednictvím skryté zprávy tak, aby si pozorovatel neuvědomil, že komunikace vůbec probíhá. V antickém Řecku se k přenosu utajených zpráv používaly dřevěné destičky, do nichž bylo vyryto písmo, dvojnásobně zalité voskem, aby matovaná destička vypadala na první pohled jako nepopsaná. I Schovánek takto tematizoval předání tajného poselství obrazu pro diváka tak, že malbu zalil včelím voskem, aby zahrnovala kryptogram po vzoru antických technik. Její sdělení ještě překryla do stavu nečitelnosti další vrstva písma a vosku, jež umožnila dekódovat divákovi obraz jako zcela jinou, ručně provedenou novou zprávu. V době informatiky tedy vznikl takřka nečitelný artefakt, ilustrující samotný steganografický proces, avšak na úrovni kaligrafické poetiky s poselstvím nového významu.
Cituji výrok Olafa Hanela, že Schovánek si byl vždy dobře vědom nebezpečí stagnace, vznikající z opakování původních myšlenek a metodických východisek, takže inovace jeho malířských konceptů se týkají jak námětové oblasti, tak i příslušných technologií výrazu. Pod souhrnným názvem Expanded Painting = Malba a její přesahy, charakterizujícím i výstavu, konanou s podporou Goetheho institutu v Českém centru v New Yorku v roce 2006, se objevily jeho osamostatnělé obrazy, často až monochromně laděné a umístěné do masivních kovových rámů, nebo s důrazem na zařazení pohyblivých mechanických prvků, sledujících v reliéfu plochy vytvoření iluzorní optické 3D hloubky obrazu.
S rozřezáním malby na pruhy do rotačního prizmatu, jež při vysokých otáčkách simulují nové úhly bočních pohledů na celek obrazu, se nová variabilní skladba prvků proměňuje při čelním vnímání plochy. Někdejší princip obrazové sekvence nyní nahradila rotace. Tato technika je uplatněna v cyklu obrazů Motion Pictures – Víra, naděje a charita, Manifest destiny, Hunter Gather (2006) a jiných.
Hunter Gather (2006) je série humorně zobrazených, novodobých loveckých „trofejí“, kde s ohledem na protesty ekologů vůči použití skutečného jeleního paroží umělec neváhal rozřezat nákupní vozík ze supermarketu na tvarové prvky, připomínající v upevnění na dřevěnou podložku paroží, ačkoli byly získané inspirací z klimatu konzumní společnosti.
Jinou inovací autorových kritických pohledů na společnost a její řád v chaosu se stalo transponování tématu anonymity na přírodu, s typickou příchylností autora k „zamlžování“. Umělec vytvořil obrazovou sérii Fog of Art, kde namísto davu lidí a jejich hlav zobrazil množinu stromů v lese či jejich pařezů, anebo zamlžené krajiny, s užitím techniky kombinující kresbu uhlem a směsi coca-coly a tuše na papíře. Dalším námětovým experimentem, navazujícím na tentýž technický základ, se stala obrazová série Crystal Distortion (Krystalická deformace), v níž autor zafixoval do plochy obrazu ještě zabroušené skleněné střepy, překvapující diváka optickým účinkem ve světelných proměnách při pohledu na obraz z různých úhlů. I série Speech, jež v reliéfních deskách zapůsobila na diváka svou verbálně nepostižitelnou texturou mramoru jako základního sochařského kamene a zdůrazňovala „mapy“ jeho vyleštěného povrchu, se stala příkladem autorovy hry s optickou iluzí a její motivací. Autor tyto desky ztvárnil námětově s ironickým humorem jako komiksové „bubliny“.
Práce s reliéfem a zkušenost s množstvím materiálů, i vlastní technologické objevy, zavedly Schovánka zvláště v poslední době k početnější tvorbě prostorových objektů, ať už jde o figury, lettristicky „počmárané“ jako jeho obrazy, či prostorové variace Krystalických deformací, provedené ve třpytivých tvarech závěsných dekoračních koulí a figur z broušeného skla, anebo série Schooling (Výuka) v reliéfních tvarech vyřezávaných rybiček ze dřeva, jež plavou v houfu po stěnách jako v akváriu, s rukopisem přirozených letokruhů a dekorativně vyleštěným povrchem.
V tendenci objektů, vhodně doplňujících autorovy obrazy v instalaci, zvláště vynikla myšlenkově pozoruhodná série Pharmatopia, vystavená v roce 2004 v pražském DOXu, rovněž se základem ruční práce vyřezávaného dřeva do tvarů lékárnických pilulek, jež nesly vyryté nápisy duchovních poselství anebo lidských tužeb. Výstava se konala v rámci evropského projektu Museo Mundial, který měl prostřednictvím výstavnictví vyvolat diskuzi o rozvojových cílech společnosti tohoto tisíciletí. Ve Schovánkově pojetí šlo o pojednání utopie naplňování lidských tužeb a snů nikoli již prostřednictvím chemie, jež přináší na trhu problémy s nadměrnou konzumací i nerovnoměrnou distribucí léků do lokalit, kde ještě nefunguje tržní ekonomika, ale prostřednictvím umění. Barevné piluky s poetickým označením své „značky“ pro duchovní terapii, byly rovněž ručně vyřezávané ze dřeva a vyleštěné, nalakované, tvořily v hojném počtu nástěnnou i prostorovou instalaci.
Tvorba Marka Schovánka jakožto akt permanentně kritické společenské reflexe se typologicky řadí k umění, jež je svým charakterem heterogenní a zveme je často kontextuálním. Znamená to, že umělec je neustále otevřen novým podnětům, avšak ověřuje si stálým způsobem svá koncepční a metodická východiska. V tomto smyslu se i navrací ke svým minulým konceptům. Dílo se uzavře, až o tom rozhodne sám autor, proto je také těžké ho uzavírat naším hodnocením. Nicméně, každá výstavní retrospektiva slouží ohlédnutí k počátkům a vyhodnocení výsledků, v tomto případě „nejlepšího neznámého umělce a aktivisty světa“, důsledně utajujícího a kamuflujícího svá mravní a filozofická poselství. Nás diváky vybízí k zamyšlení o podstatě globálního myšlení, jež při individuálních manifestacích nutí rozumově být ve střehu a smyslově mít oči dokořán.“
Kurátorka: Vlasta Čiháková Noshiro
Hodnocení: 50 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva - Vlasta Čiháková Noshiro)
Foto: © Ing. Olga Koníčková