Malich aneb když ´světlo v sobě´ spatříme
Pražský hrad – Jízdárna Pražského hradu
1. 2. – 8. 5. 2013
V Jízdárně Pražského hradu můžeme do 8. května 2013 navštívit vskutku monumentální, retrospektivní výstavu kreseb, maleb a drátěných plastik osmaosmdesátiletého malíře a sochaře Karla Malicha. Ze státních i soukromých sbírek jsme vybrali tři stovky výtvarných děl, která autor vytvořil v období od 60. let až po současnost.
Autorem originální architektonické koncepce výstavy v podobě ´cesty z temnoty ke světlu´ je Malichův žák z AVU Federico Díaz. Celý výstavní prostor jsme navíc opatřili na míru vyrobeným kobercem, jedním z největších v České republice, kdy u vstupu černá barva koberce postupně přechází přes šedou do bílé (až do zadní části hlavního výstavního prostoru v přízemí). Nahoře na balkoně vystavujeme pastely a kresby (olejové nebo temperové barvy panu Malichovi totiž zapáchají), přičemž můžeme naslouchat mluvenému Malichovu textu ´Od tenkrát do teď tenkrát´. Povšimeme si, že barevnost vystavených obrazů je jasná, při pohledu na ně se určitě rozehřejeme…a že autor vše podepisuje zezadu, aby jeho podpis nerušil, aby kompozice zůstala vyvážená…
Princip prací Karla Malicha spočívá v tom, že považuje pevnou hmotu za proudící energii, kde i stěny jsou prostupujících skupenstvím. Jak říká sám autor, který byl na výstavě přítomen: „Všechno přichází zevnitř, jen se otevřít…“ Umělec Karel Malich proto neustále usiluje o to, aby zhmotnil neviditelné, aby zachytil světlo a proudění energie, aby nám ve svých pracích předložil harmonii a rovnováhu.
(Malich tvořil plastiky – nástěnné, zavěšené, závěsné )
Drátěné plastiky - původní médium Karla Malicha
Vystavujeme i dosud nevystavované drátěné plastiky, které jsou vysoké 2,5 - 4 metry. Jistě nás zaujmou především drátěné objekty zavěšené, v nichž dochází k propojení s přírodou a vesmírem (mraky) a které se samovolně pohybují. Jak se můžeme dočíst v katalogu Karla Malicha, podle jeho slov nikdy nemohl dělat s hlínou z důvodu své přehnané čistoty. A tak přijal jako svůj materiál kovový drát.
„Člověk musí mít tu vlastnost, že jak to v něm bublá, tak to střihne a nekouká pořád kolem sebe, co tomu kdo řekne. Jinak by nic kloudného nevzniklo,“ řekl Karel Malich v rozhovoru s Petrem Volfem - z knihy o Karlu Malichovi ´Přišedší odjinud´´.
Ze zbožného života Karla Malicha – génia
(českého sochaře, malíře a grafika)
- narozen 18. 10. v roce 1924 v Holicích
- studium na Pedagogické fakultě UK - obor Výtvarná výchova a estetika
- studium na Akademii výtvarných umění
- od 50. let - krajinomalba rodného města a předměstských pražských čtvrtí
- vojenská služba
- postimpresionismus, kubismus a fauvismus
- 60. léta - abstrakce, koláže , reliéfy, prostorové plastiky a modely mraků, zavěšované volně do prostoru
- v roce 1967 pozván na výstavu ´Sochařství dvaceti národů´ do Guggenheimova muzea v New Yorku
- rok 1976 - nejdůležitější etapa autorovy tvorby = prostorové drátěné plastiky
- autor spatří ´světlo v sobě´ a své světelné zážitky zaznamená v pastelech a kvaších, které od poloviny 80. let do současnosti v jeho tvorbě dosud dominují
- v roce 1989 vystavoval v pařížském Centre Georges Pompidou
- v roce 1963 na výstavě Křižovatka (Galerie Václava Špály, Praha)
- v roce 1968 se účastnil Nové citlivosti
- v roce 2007 poslední autorská výstava v Galerii Zdeňka Sklenáře v Praze
- žije a pracuje dosud v Praze
„ Tak se kruh pomalu uzavírá. Cítím, že jsem jednoznačně určen, to všechno kolem je úplné zoufalství. Čím dál se mi zdá, jako bych patřil k něčemu, co již není pravda. Ten zvláštní optimismus – víra v umění, a tím i v etiku jakoby se pomalu vytrácela: Všichni chtějí jen žít. Víc nic. Přestávám si s mnoha lidmi rozumět. Smysl se vytrácí. Jde jen o holou existenci. Všichni jako by jen hledali záchranu v banalitě. A jsou šťastni. Nemají ani čas si uvědomit, co se s nimi děje. Je to fofr. Všichni tu zem jenom pohnojíme. Snad takové doby již byly, ale bráním se tomu, že by to snad byl zákon. Padá na mě hrůza. Zdá se mi, že přicházím k sobě. Přece jenom ta příroda je podivuhodná.“
Karel Malich, 2. 4. 1971
Autorský tým: Galerista Zdeněk Sklenář/kurátor: historik umění Tomáš Vlček/ autor architektonické koncepce: Federico Díaz (Malichův žák z AVU)
Galerie Zdeněk Sklenář k výstavě vydala mimo jiné pro děti 12-stránkové leporelo ´Boříkova říkadla´ s Malichovými kresbami zvířátek
Na výstavě se můžeme také zúčastnit promítání filmu Martina Dostála o Karlu Malichovi
´Prostě se to děje´ (natáčení probíhalo od 1998 -2013)
Pražský hrad – Jízdárna Pražského hradu
Otevřeno: denně 10.00 – 18.00 hodin
Hodnocení: 95 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: Galerie Zdeněk Sklenář