Magdaléna Kopotová: Klobouky/ Historie a současnost módního doplňku aneb klobouček jako prostor pro uvolněnou fantazii a vynalézavost
Malá výstavní síň – Muzeum Roztoky/Praha
9. 3. - 30. 7. 2017
V Malé výstavní síni jsme zhlédli komorní expozici více než stovky plstěných dámských klobouků - návrhářky a sběratelky původních starých forem a historických klobouků Magdalény Kopotové z Brna. Po přečtení úvodu, jak se autorka dostala ke své sbírce klobouků, se můžeme pokochat barevnou krásou ´žraloka´ či kloboučkem ´Alenka v říši divů´.
Historie klobouků
Klobouk oproti současné době byl nejen u nás za 1. republiky neodmyslitelnou součástí módního světa, stejně tak patřil k outfitu každé ženy. Klobouk charakterizuje jednoznačně osobnost a styl své majitelky, zvýrazňuje ženskost. Po II. světové válce se dámské klobouky přestávaly nosit, mnoho našich žen - modistek přišlo o práci.
Klobouk můžeme nosit jako praktickou pokrývku hlavy, nebo jako elegantní doplněk, který vyjádří náš osobitý styl a vkus.
Na panelech, rozdělených podle různých etap - (např. 1920 -30,1930 – 40, 1940 – 50, 1950 – 60, 1960 – 70), si přečteme velmi podrobně o historii a současnosti módního doplňku žen i mužů. Rovněž si můžeme přečíst několik rad, jak si správně vybrat správný klobouk k našemu tvaru obličeje.
„Když sem některé dámy přicházejí,
hned ve dveřích hlásí „mně klobouk nejde, já nejsem na to typ“,
ale když si mohou klobouky vyzkoušet, často změní názor a odejdou nadšené,“ řekla průvodkyně muzea Daniela Kupsová.
Většinu sbírky Magdalény Kopotové tvoří originální elegantní klobouky z doby 1. republiky, na nichž jsou patrné dobové střihy a módní trendy. Jsou mezi nimi i slavné kousky, např. baret od Christiana Diora nebo klobouček od Elsy Schiaparelli.
Zájem o historii, módu a tradiční řemeslo přerostl u Magdalény Kopotové ve vlastní tvůrčí práci.
Autorka si materiál - polotovar obstará u firmy Tonak (TOvárna NA Klobouky), jež se může chlubit dlouholetou tradicí výroby klobouků všeho druhu (od roku 1630).
Autorka vyrábí jak vlastní autorské klobouky, tak i klobouky podle starých postupů z plsti či sisalu na původních formách. Inspiruje ji styl první republiky, ale i současné trendy. První klobouk zhotovila v roce 2012.
„Byl z tmavě modré plsti, zdobený černým francouzským závojíčkem a říčními perlami,“
vzpomíná Magdaléna Kopotová. Od té doby vyrobila už stovku klobouků.
Nahlédneme i do dílny plné modistického náčiní a odhalíme, proč je technologie ruční výroby klobouků od středověku skoro stejná, že se prakticky se nezměnila.
„Plstěný polotovar se napaří a natáhne na dřevěnou formu, na níž musí řádně proschnout a vyžehlit se. Pak se opatrně sundá a může začít zdobení. Nakonec se do klobouku všívá rypsová stuha nebo značka výrobce,“ popsala svou práci Magdaléna Kopotová. Osvědčený postup zaručuje vysokou kvalitu, bohužel málokdo dnes pozná poctivou ruční práci. „Pravý klobouk drží tvar a nemá univerzální velikost.
Autorka výstavy: JuDr. Magdaléna Kopotová
Grafické práce: Eva Koktová
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková
(zdroj: tisková zpráva, www.spilberk.cz/vystava/a-klobouk-dela-damu-2/, wikipedie)
Foto: © Ing. Olga Koníčková, internet
*****
Mohlo by nás zajímat (z wikipedie)
- klobouk je součást oblečení, slouží jako pokrývka hlavy
- ve srovnání s čepicí je větší a propracovanější a především se dělí na tři části: střecha či korpus mívá ploché dýnko, spodní okraj je široký, plochý nebo zvlněný, zvaný krempa, obepíná celý obvod klobouku jako okruží. Nemá-li klobouk krempu, může mít čelní štítek
Klobouky bývají opatřeny nejrůznějšími ozdobami:
- nejčastěji stuhou s mašlí, štítkem, monogramem, erbem
- za stuhou bývá vetknuto ptačí pírko, jindy je dýnko ozdobeno chocholem z pštrosího či jiného peří
- klobouky dámské mívají dvě mašle k zavázání pod bradu a hojnou výzdobu na krempě či na střeše, například umělé květiny či ovoce.
Klobouk je doložen již na vyobrazeních ze starověké Mezopotámie a Řecka. V Evropě se klobouky hromadně začaly znovu užívat až od 15. století. Klobouk byzantského císaře, římských císařů Zikmunda Lucemburského nebo Rudolfa II. při některých příležitostech nahrazoval panovnickou korunu, stejně jako knížecí klobouk (tzv. Herzogshut) rakouských knížat. Významnými obdobími rozvoje klobouků byly renesance, baroko a historické styly oblékání v 19. století. Klobouky byly a jsou často odznakem důstojenství (panovníků, církevních představitelů), úřadu nebo povolání, byly a dodnes jsou také součástí některých uniforem a livrejů. V minulosti byly klobouky vždy odznakem svobodného člověka, atributem společenského postavení nositele či nositelky a nebylo myslitelné vyjít na ulici prostovlasý/á.
Na znamení pozdravu, úcty či podřízenosti se pánské klobouky smekaly. Smeknutí doprovází úklon hlavy nebo poklona horní poloviny těla. V přítomnosti panovníka, při bohoslužbě, při pohřbu a podobných příležitostech je si nesměl žádný muž ponechat klobouk na hlavě. V přítomnosti nadřízeného služebně podřízený musel klobouk smeknout. Smeknutím klobouku muž doprovázel nebo nahrazoval pozdrav.
Současnost
V současnosti je nošení klobouků příležitostné, z praktických důvodů stále trvají klobouky sluneční. U mužů bývá tradiční typ městského klobouku chápán jako módní prvek nebo určitá extravagance. Ženy většinou užívají klobouky při významných společenských událostech, například bílý klobouk se závojem jako svatební, nebo černý klobouk se závojem jako smuteční. Je slušností pro muže i ženy brát si klobouky na určité události, např. na dostizích se stále nosí pánský klobouk ´trilby´.
K bontonu dodnes patří smeknout klobouk při vstupu do domu (bytu, restaurace, kostela...), při veřejném nesení státních symbolů (zejména vlajky), při produkci státní hymny, během pohřbů nebo pokud jede okolo pohřební vůz s nebožtíkem - platí jen pro muže.
Typy klobouků
- australák
- buřinka - vyztužený klobouk z plsti, s úzkou po stranách vzhůru otočenou střechou
- cylindr
- fez - orientální klobouk válcového tvaru se střapcem nahoře, nejčastěji červené barvy s černým střapcem
- girarďák - čti žirarďák, plstěný klobouk italské firmy Girardi
- homburg - letní plstěný klobouk v barvě bílé kávy
- jungle boonie hat - vojenský klobouk z bavlněné tkaniny, potištěný zeleno-hnědo-bílým maskovacím vzorem
- klak - skládací typ cylindru, cestovní či kouzelnický
- montera - černý španělský klobouk matadorů při býčích zápasech
- panama, též panamák - letní klobouk středoamerického původu z vláken palmy
- pastýřský klobouk (italsky: saturno či cappello romano), používaný katolickým duchovenstvem a řádovými kanovníky
- kardinálský klobouk - purpurové barvy, se dvěma šňůrami a dvakrát šesti střapci, užívaný též v heraldice jako součást erbu
- arcibiskupský klobouk
- biskupský klobouk
- stetson - klobouk amerických kovbojů, plstěný nebo kožený
- slaměný klobouk (slamák)
- slaměný kuželový klobouk
- sombrero - původem mexický kuželovitý klobouk se širokou střechou
- toka - dámský klobouk
- vojenské klobouky
dvourohý klobouk - ((napoleonský))
třírohý klobouk