Madona na andělském trůnu z Havraně aneb nečekaný objev - neznámá socha ze 14. století - už je v péči Národní galerie Praha
„Ráda bych Vás pozvala na tiskovou konferenci k vzácné akvizici Madony na andělském trůnu z Havraně, kterou Národní galerie Praha získala díky prostředkům Ministerstva kultury ČR z programu Integrovaného systému ochrany movitého kulturního dědictví.“
Eva Sochorová, vedoucí oddělení PR a tisková mluvčí NGP
„Madona na andělském trůnu z Havraně od Mistra Bečovské Madony je unikátní socha ze 14. století a jsem bez nadsázky šťastný, že se ocitla díky finančním prostředkům Ministerstva kultury ve sbírkách Národní galerie Praha. Jen velmi vzácně se u nás stává, že by se na trhu objevila takto stará socha, která byla doposud neznámá. Tím spíše je pak svátkem, když takto krásné a významné dílo získá do své sbírky stát.“
Martin Baxa, ministr kultury
(Spodní anděl nadnášející Madonu, má odstraněná křídla)
Dvě sdělení – jeden malý velký (skoro) zázrak
Když jsme dostali od Národní galerie zprávu o prvém „odtajnění“ pozoruhodné akvizice naší nejvyšší kulturní instituce, tak jsme - zprvu – zejména po loňském absolvování mimořádně poučné a také varující výstavy téže NGP, nazvané Falza? Falza! (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/falza-falza-aneb-proc-se-v-narodni-galerii-objevuji-a-ted-dokonce-uz-i-vystavuji-falesne-obrazy/ ) nabyli poněkud skeptického náhledu na věc. Bylo-li by to všechno pravda, pak by se dalo říci, že zázraky se ještě dějí, a že – s trochou mysticizmu – nám – jako národu a snad i světu – sesílá Osud znamení nebo dokonce jakousi ikonu, či patronku, do zlé doby.
Zkrátka a dobře, zatoužili jsme poznat a seznat o celé záležitosti co nejvíce informací a podělit se s nimi i s návštěvníky našeho webu.
Dne 16. 11. v 11 hodin jsme byli na místě současného „zjevení“ se Madony na andělském trůnu z Havraně. A nebyli jsme sami. Obdivovatelé, zpravodajské rubriky našich médií, odborníci a samozřejmě i pochybovači byli našimi chtěnými i nechtěnými společníky v nabitém sále Kláštera sv. Anežky České, objektu přímo prostoupeného svou spiritualitou a víc než příhodného pro „zjevení“ se onoho „zázraku“.
(Dobový nástroj, fidula, je původní a bude jediným zachovaným v celé Evropě)
První dojem…
Hlavou proletí při - prvním pohledu – „já myslel, že je větší…“
Ohraničena zábranou, stála skromně v rohu gotického sálu hned vedle stolů pro předsedající následné tiskové konferenci.
Přistupujeme blíž. Tak trochu s úctou, tak trochu se zvědavostí.
Smutná tvář, oči upřené spíše k zemi než k nebesům, pravou ruku odvál čas a možná násilí. Levá však dál statečně svírá to nejcennější – Ježíška. Nevinného kloučka, vzhlížejícího - jako všechna dítka v podobné póze a situaci, až dodnes - vzhůru k matčině tváři. V naději, víře a touze po jistotě ve víru světa kolem, kterému zatím nerozumí. A kterému vlastně neporozumí – zcela – nikdy.
I ono milostné děťátko, neviňátko, jak bude záhy znít z mnoha vánočních songů, i ono je postiženo zlem či útrapami, jež sousoší za ty věky muselo přestát.
Nemá obě ručky a část levé nožičky. Nemá ručičky, jež by tak rádo vztahovalo k matce, své jediné jistotě a naději. Nemá. Tak to vše musí vložit alespoň do toho úpěnlivého vzhlížení k matce.
A konečně – jak se zdá – mají ono i ona, naději na lepší příští.
Sice je dosud podpírají a chrání především tři andělé, ale i oni zjevně prošli mnohým ublížením na tělech, ale stále dál plní svá poslání a nadále chrání - seč mohou - vzácnou dvojici, jim k ochraně tvůrcem sousoší svěřenou.
Madona unaveně sedí a čeká, co ji čeká, jaký osud a jaké další události ji budou provázet. Omšelá, zubožená, trpná, ale přesto nadále hrdá, bytostná a … krásná.
A v této chvíli, tímto setkáním, se náš - na počátku ještě do mysli se vkrádající skepticismus o původnosti či nepůvodnosti ztrácel.
Zacloněn velebností zhmotnělého extraktu počátku lidského bytí.
Při pohledu tváří v tvář „zjevivší se“ Madony na andělském trůnu z Havraně v sále Kláštera sv. Anežky České. A jakoby ozářeni, tknuti její aurou, přestáváme ve své mysli řešit ony přízemní a pokušitelské otázky a rádi podléháme kouzlu oné 95 cm vysoké sochy, vyřezané z jednoho jediného kusu lipového dřeva.
Lačni informací usedáme mezi ostatní očekávající na vyjádření povolaných…
Dříve než se však věnujeme jejich vstupům na tiskové konferenci, dovolíme si odcitovat tiskovou zprávu vydanou NGP k celé události.
(Anděl po boku Madony postrádá smyčec)
Mimořádná akvizice Národní galerie Praha: Tajemná Madona z Havraně
Díky prostředkům Ministerstva kultury ČR z programu Integrovaného systému ochrany movitého kulturního dědictví odkoupila Národní galerie Praha ze soukromého majetku unikátní středověkou sochu Madony na andělském trůnu z Havraně (nebo také Madonu s muzicírujícími anděly) od Mistra Bečovské Madony. Vzácná dřevořezba bude restaurována a následně vystavena v Klášteře sv. Anežky České. Mimořádná akvizice byla realizována v hodnotě 4 500 000 Kč.
Pouze výjimečně se stává, že se v tuzemsku objeví dosud neznámá socha ze 14. století. Tato představuje Madonu jako královnu nebes či obecněji královnu andělů. Zobrazuje Pannu Marii sedící s malým Ježíšem na trůnu, nadnášeným trojící muzicírujících andělů. Je oděna do šatu přepásaného pásem a do vrchního pláště. Její tvář je charakteristická vysokým čelem, malým nosem, jemnými ústy a mírně vystupující bradou. Zvlněné vlasy kryla původně rouška, později seříznutá, snad z důvodu oblékání sochy, jak potvrdila restaurátorka NGP Markéta Pavlíková. Po stylové stránce má dřevořezba nejblíže k sochám, jejichž tvůrce je v literatuře označován jako Mistr Bečovské Madony. Jeho dílna sídlila pravděpodobně v Praze.
Na základě artefaktů patří socha do stylové skupiny trůnících Madon, které dokládají vyspělost pražského uměleckého centra za vlády Karla IV. Komparace dovolují časové zařazení do 60. – 70. let 14. století. Dataci díla do této doby podporují i hudební nástroje v rukou andělů – kviterna a fidula, které tehdy patřily k vybavení hudebníků.
V 19. století se Madona prokazatelně nacházela v kostele sv. Vavřince v Havrani u Mostu. Odtud je odvozen i její název, jak dohledala badatelka Lenka Stolárová. Ta také, společně s profesorkou Michaelou Ottovou a profesorem Janem Roytem, zásadně přispěla k získání díla do sbírek NGP.
Na tiskové konferenci NGP byla Madona na andělském trůnu z Havraně poprvé představena v nálezovém stavu. Jak podotýká Olga Kotková, ředitelka Sbírky starého umění, po restaurování bude vystavena v Klášteře sv. Anežky České, kde výrazně obohatí dlouhodobou expozici středověkého umění Čechy a střední Evropa 1200 – 1550.
Sochařská tvorba z období vlády Karla IV. je ve fondu NGP zastoupena velmi skromně, přestože se jedná o stěžejní období naší státnosti, jež ztělesňuje právě vláda císaře Svaté říše římské a českého krále Karla IV. I z tohoto důvodu jde o zcela jedinečnou akvizici, kterou díky podpoře Ministerstva kultury ČR galerie představí veřejnosti.
(Pravá ručka Ježíška není původní a měla jinou polohu)
Slova odborníků z tiskové konference
Unikátní středověkou sochu nám pod „taktovkou“ Evy Sochorové, vedoucí oddělení PR a tiskové mluvčí NGP, představili v prostorách Kláštera sv. Anežky České:
generální ředitelka NGP, Alicija Knast,
ministr kultury, Martin Baxa,
ředitelka Sbírky starého umění, Olga Kotková
vedoucí oddělení restaurátorů NGP, Adam Pokorný
restaurátorka, Markéta Pavlíková
· generální ředitelka Národní galerie Praha, Alicja Knast:
„Podpory Ministerstva kultury ČR si nesmírně vážíme, společně se nám povedl téměř zázrak. Madona z Havraně je poklad, který předáme dalším generacím, veřejnosti a odborníkům nejen v oblasti umění, ale také muzikologie.“
Pak paní Knast se zjevným nadšením celou událost komentovala mimo jiné i konstatováním, že se touto nečekanou akvizicí významně rozšířila sbírka bohemik v držení Národní galerie. Závěrem stručně naznačila celou genezi vedoucí k nabytí Madony a opravdu uznale poděkovala všem, kteří se na realizaci celé akce podíleli.
· Ministr kultury Martin Baxa
předeslal ve svém vstupu především fakt, že on osobně přímo miluje staré umění, a že když se o možnosti dozvěděl, bylo mu jasné, že musí z titulu své funkce udělat vše co lze proto, aby Madona obohatila sbírky právě naší nejvyšší instituce – Národní galerie. Ocenil transparentnost celého nejednoduchého procesu vedoucího k získání Madony, především otázky spojené s objevením této kulturní vzácnosti.
Pak s hrdostí připomněl, že české umění doby vzniku Madony mělo mimořádnou a rozhodně celoevropskou, ne-li v tehdejších měřítcích, fakticky, celosvětovou úroveň. Proto i získaná historicky unikátní Madona se stane výraznou ozdobou sbírek Národní galerie a sledovaným a navštěvovaným artefaktem zájemců nejen z našeho státu.
Závěrem ocenil pružné fungování a akční přístup Národní galerie při realizaci celé akce.
· ředitelka Sbírky starého umění Olga Kotková
Úvodem svého všemi bedlivě sledovaného a z její strany pečlivě připraveného vstupu k akvizici uvedla:
„Bohemika se na uměleckém trhu moc neobjevují. Pokud ano, je to často v zahraničí nebo v aukci, a tam si nelze dílo prostudovat. O to víc pro nás byla možnost madonu prozkoumat, zjistit, z jaké je doby, tak zásadní.“
V následném výkladu naopak zase ona - z pohledu Národní galerie - ocenila vstřícný a akční přístup Ministerstva kultury a osobní angažovanost samotného ministra při realizaci akvizice.
Pak nás už podrobně informovala o krocích, které bylo nutno provést, aby byla nabyta jistota, že nejde o falzum či nějak jinak právně či eticky nevhodnou nabídku. Jak připomněla, její ostražitost byla možná přespřílišná, ale vzhledem k tomu, že v loňském roce to byla právě ona, kdo kurátorsky připravoval výstavu „Falza? Falza.“, měla dostatek zkušeností i důvodů k opatrnosti. Četné odborné konzultace s předními odborníky, celá řada specifických testů, a další kroky, vedli všechny zainteresované k závěru, že - s jistou - jde o pravou sochu a vše je v pořádku.
Zmínila se i o průběhu jednání o Madoně. Kdy nám sdělila, že s prodávajícím vyjednávala celé léto. Ten ale dle uzavřené smlouvy zůstane nadále veřejnosti utajen.
Jediné co jsme se tedy k celé akvizici mohli dozvědět, bylo,
„že socha zřejmě původně patřila německé rodině, která byla odsunuta po 2. světové válce. Její majetek tak na základě Benešových dekretů propadl státu. Socha pak zůstala stát v domě, který získal nové, české majitele.“
O dalším ostudu Madony v péči Národní galerie nás informovala tak, že Madona je již předána do péče restaurátorů, kteří se ji budou snažit vrátit do původního stavu.
Už teď je totiž jisté, že běh staletí její podobu měnil.
Jak dlouho bude proces restaurování trvat, nelze vzhledem k tomu, že jsou restaurátoři teprve na počátku, odhadnout.
K otázce vlastního nálezu v Havrani, nám vysvětlila, že klášter byl založen v roce 1337 a vnik sochy je datovatelný do 60. let 14. století. Tedy po vzniku kláštera. Podstatné ale je, že Havraň byla „pouze“ místem nálezu, což rozhodně neznamená, že tam socha byla opravdu od počátku svého vzniku.
Fakt je, že se Madona v 19. století v kostele sv. Vavřince v Havrani u Mostu nacházela,
NGP jméno majitele, od něhož ji koupila, zná, ale nezveřejní. Dům, ve kterém socha byla léta na půdě, ovšem dříve patřil sudetským Němcům, rodině kde mužští členové rodiny byli členy spolků jako NSDAP, takže se na jejich majetek vztahují Benešovy dekrety.
· Vedoucí oddělení restaurátorů NGP, Adam Pokorný
byl dalším diskutujícím. Seznámil nás se stavem věcí blíže. Upřesnil, že socha je momentálně ve fázi, kdy se dokončuje výzkum všemi dostupnými metodami. Zkoumá se stav poškození sochy, důvody poškození, jež mohou být jak od vandalství, tak vlivem snah po opravě, až po změny provedené záměrně. Z toho je třeba dovodit škálu technik pro vlastní realizaci rekonstrukce.
Vzhledem ke stáří sochy a jejímu stavu, probíhal tedy v první řadě průzkum bezdotykový, po kterém teprve následuje průzkum laboratorní - analyzují se například použitá pojiva.
Z dalších metod je využit tomograf, který odhalí druhotné poškození.
Mimořádně náročnou je problematika polychromie, kde hrozí nebezpečí jejího rozpadu. Už nyní je ale jasné, že socha byla v tomto směru v historii opravována a různě vylepšována a proto je cílem všech kroků odhalit původní podobu. To ale přináší náročnou vizuální rehabilitaci celé sochy.
· restaurátorka, Markéta Pavlíková
byla závěrečnou diskutující. Především, se v jejím případě jedná o naší přední odbornici na restaurování podobných objektů. Ve svém přípěvku nám připomněla, že vše, co o soše z hlediska nezbytné restaurátorské práce už víme, je teprve začátek. Ale už teď jsou jasné některé věci. Třeba že:
Madona měla roušku
pravá ručka Ježíška není původní a měla jinou polohu
spodní anděl nadnášející Madonu, má odstraněná křídla
anděl po levém boku Madony postrádá smyčec
socha byla postupně pokryta několika vrstvami,
současná vrstva není tou nejstarší
dílo je z jednoho kusu dřeva, jednoho kmene
a jednalo se o vysoce kvalitní dřevo
kmen, z něhož bylo vytvořeno jádro sochy, byl kmen o průměru 50 cm
jednotlivé prvky sochy, jsou dodávané
dobový nástroj, fidula, je původní a bude jediným zachovaným v celé Evropě
Závěrem nám vysvětlila, že vzhledem k stavu sochy a rozsahu nezbytných restaurátorských prací, o nichž zatím víme, a nemusí to být stále ještě výčet konečný, nelze odhadnout kdy budou dokončeny.
A Markéta Pavlíková to celé ještě glosovala poznámkou, že ona sama ze své zkušenosti a praxe s podobnými objekty zjišťuje, že každý její odhad doby jak to bude dlouho trvat, byl nepřesný, neboť to nakonec trvalo déle.
Co dodat závěrem?
Snad jen ještě oficiální popis sochy:
· Madona na andělském trůnu z Havraně je socha trůnící Madony s Ježíškem, sedícím na jejím levém kolenu.
· Představuje Pannu Marii podpíranou dvojicí muzicírujících andělů.
· Pod jejíma nohama je třetí andělská postava.
· Tím je dotvořen celek inscenující nanebevzetí Panny Marie a oslavu tohoto aktu na nebesích.
· Socha je vysoká 95 centimetrů.
A hlavně vyslovit přání, aby se už konečně Madona dočkala zaslouženého klidu, léčby a zdraví a také podoby, jaká jí náleží.
A také, abychom ji co nejdříve mohli dosytnosti obdivovat tam, kam svým významem patří, tedy v naší Národní galerii.
Madona bona fortuna! … aneb … Hodně štěstí, Madono!
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
Více: