Úvod > Lukáš Musil/Musa: Azajtókzáródnak! aneb když vedeme o všem sami v sobě dialog či ´dveře se zavírají´…

Lukáš Musil/Musa: Azajtókzáródnak! aneb když vedeme o všem sami v sobě dialog či ´dveře se zavírají´…

27.09.2019 10:45

Galerie Villa Pellé - Praha

25. 9. - 24. 11. 2019

Villa Pellé je důstojný stánek pro výstavy. Zejména, když je krásně. Možnost prolnout výstavu i diváckou přítomnost z noblesního vícepatrového a členitého interiéru do nádherné relaxační zahrady patří k nezapomenutelným zážitkům. A špičkové výstavy špičkových tvůrců pak také nabízejí povznášející zážitek návštěvníkům výstav…

Zahájení nejnovější výstavy pozoruhodného a mimořádně vstřícného autora Lukáše Musila nevybočilo z řady příjemných zahájení výstav ve Villa Pellé. Lukáš Musil byl na své výstavě s neobvyklým názvem Azajtókzáródnak! osobně přítomen, A nejen to. Dokonce už dávno před oficiálním zahájením provázel zájemce v komentované prohlídce rozsáhlou expozicí ve všech patrech Villa Pelle. Upřímně, neformálně, odpovídal na opravdu všetečné otázky zájemců, přesněji převažujících zájemkyň, týkajících se řemeslných detailů vzniku maleb, technických dotazů k použitému materiálu, a také snahy dopídit se něco z tajemství vzniku obrazů. A autor, zjevně potěšen zájmem, ochotně odpovídal, i když si tu a tam dovolil některé, až příliš do hloubky vyzvídavé detaily, ponechat pro sebe.

Zahájení na terase Villa Pellé se ujala Vladana Rýdlová, ředitelka Galerie Villa Pellé, a to nečekaným stylem. Otázkou a podivem. Podivem, že se jí dosud nikdo na to nezeptal a otázkou, zdali tedy všichni víme, co znamená ten podivný název výstavy Azajtókzáródnak. A sama si odpověděla a vše nám vysvětlila. Azajtókzáródnak je z maďarštiny a znamená ´dveře se zavírají´, což je hlášení v budapešťském metru. A byla to i první věta, kterou Lukáš Musil v Budapešti vnímal. Toto slovo autor vnímá ale v širších souvislostech, jako sdělení, že se uzavřelo mnoho věcí a Lukáš Musil nad mnoha věcmi pomyslné dveře zavřel.

Vladana Rýdlová nás také upozornila na dvě monumentální ocelové skulptury (Ze série Zvěrokruh), pracující s archetypem kruhu a které jsme už od příchodu do zahrady Villa Pellé pozorovali. Jsou dílem Lukáše Musila a tvoří předpolí výstavy.

Stejně tak se ale jeho běžné tvorbě poněkud vymyká

zrcadlová kompozice v podkroví vytvořená přímo pro daný prostor.

Vladana Rýdlová závěrem vyzdvihla přínos dvou osob, jež se podílely na celkové kompozici výstavy. Jsou to Michal Kohout, autor grafického vizuálu a Mgr. Jan Lacina, místostarosta Prahy 6.

Jeho podíl spočívá v umožnění performativní intervence do veřejného prostoru, kdy autor Lukáš Musil za pomoci oranžové čáry navádí potenciální návštěvníky do Galerie Villa Pellé, kde se pak čáry sbíhají v jednom z galerijních prostorů, nazvaných Kabinet (Cabinet).

Krátce se k výstavě vyslovil i Mgr. Jan Lacina, jenž obdivně ocenil pozoruhodnou Musilovu ´metamorfózu´ z hokejového brankáře přes tatéra až do galerií, čili jeho přechod z tvorby na těla k tvorbě na plátna. I když místo pláten některé obrazy vytváří dál na kůži, ale už ´jen´ na textilní .

Další slovo patřilo kurátorce výstavy Aleně Bartkové. Doplnila, že výstava je výběr z obrazů Lukáše Musila za poslední 4 roky. Že si myslela, že to nebude problém, ale ukázalo se, že i tak bylo nutno vybírat z víc jak stovky děl. Podrobnějším tříděním se ukázalo, že Lukáš Musil tvoří v podstatě série (Rostliny, Tváře...) obrazů. Sice různorodě, co do formátu i techniky, ale spojených vždy určitou společnou myšlenkou. A všechny série že spojuje autorova touha po pravdivosti.

Posledním řečníkem byl - nebyl autor. Už předem nás Vladana Rýdlová, když ho uváděla, varovala, že Lukáš Musil nerad mluví takto přes mikrofon k nějaké sešlosti. Že raději bude hovořit třeba s každým z nás z očí do očí. A měla pravdu. Lukáš Musil nám však poděkoval za to, že jsme na jeho výstavu vážili cestu. Ale hned nás vyzval, abychom se s ním dali do řeči individuálně, že nám bude rád o své práci, vystavených obrazech a o čemkoli povídat. Že má rád dialog. Nejen takto mezi lidmi, ale i jako součást jeho obrazů. A že všechny obrazy vždy vyjadřují nějaký jeho osobní vnitřní dialog nad nejrůznějšími otázkami, tématy a myšlenkami, neboť nikdy nevidí nic jen jednostranně, ale vede o všem sám v sobě dialog. (Richard Koníček)

Výstava ve všech podlažích Galerie Villa Pellé

obsáhla Musilovy práce,

ve kterých se zabývá hledáním výrazových prostředků

za pomocí květin, obličejů, zvířat i lidí.

Tématem je zejména linka a čára a s nimi související archetypy.

Jsou to základní elementy Musilovy tvorby už od momentu,

kdy se chopil jemných tatérských nástrojů,

a i později poté, co vzal do ruky štětec

v roce 2012 definitivně vyměnil lidské tělo za plátno…

O čáře, která Musila fascinuje již dlouhou dobu, autor řekl:

„Čára se dokáže dostat na dřeň, nenechá tě zalhat.

Začal jsem ji používat zcela intuitivně.

Je mi z nějakého důvodu blízká, nejspíš svou primitivností.”

A dále Musil rozvinul detailněji, proč je čárou fascinován:

„Nepustí tě do efektu,

naopak tě nutí jít s omezenými prostředky hlouběji k podstatě.

Začátek čáry není začátek čáry a naopak.

Je to základ kresby, psaní, vizuálního sdělení, cesty.

Je to neuzavřený kruh.“

Na výstavě najdeme minimalisticky čistou sérii zvířat, v níž Musil navazuje na prvopočátky umění a v jednoduchých liniích hledá hranice mezi kresbou, písmem, znakem a symbolem. Nejnovějšími díly bude série menších pláten Tváře, která vznikla teprve nedávno v Musilově ateliéru v Budapešti.

Expresivní a pitvořící portréty ukazují hledání archetypů v nás, jací jsme, když odložíme masky. Sérii velkoformátových děl dominuje horizontála a vertikála, tedy archetypální symbol kříže. Na výstavě kontrastují monochromatická a celobarevná plátna, která otevírají další polohu Musilovy práce. Na jednom místě tak divák bude moci sledovat vývoj tvůrčích postupů posledních čtyř let tohoto jedinečného umělce. (z textu Aleny Bartkové)

Lukáš Musil (*1984) si rychle vytvořil zcela originální výtvarný styl s dominujícími liniemi a povýšil tatuáž, které se věnoval od roku 2006, na umělecké dílo. Pod pseudonymem MUSA byl jako jediný z českých tatérů prezentován na celosvětové tatérské výstavě v Musée du Quai Branly v Paříži.

od 2011: se věnuje volné tvorbě, v níž dominují opět linie a archetypální tvary
2015: tuto výtvarnou polohu poprvé představil v Alšově Jihočeské galerii
2017: výstava v pražském Mánesu, kde Musil vystavil svá nová díla (progresivní vývoj, proměny charakteru obrazů a témat)
žije v Praze a Budapešti

Kurátorka výstavy: Alena Bartková

Grafická úprava výstavy: Jan Kosatko a Bal Icme

Producent: Vladana Rýdlová

Instalace: Vetamber, Filip Voskovec a Krajináři