Lukáš Miffek: ´S klapkami na uších´ aneb když natvrdlý maluje očima bez klapek
Galerie Vltavín
9. 4. – 9. 5. 2014
Byli jsme pozváni na vernisáž výstavy Lukáše Miffka. Za hojné účasti pivažíznivých i Miffkových (natvrdlých) kolegů včetně Jaroslava Valečky jsme zhlédli velkoformátové, povětšině figurální, obrazy. Miffek nás opětovně utvrdil v přesvědčení, že malba stále ještě žije. Syté barvy, jasné kontury, komiks v komiksu…, kdy se nás snaží autor upoutat na každém svém obraze natolik, že se bohužel bavíme…a to dobře…mnohdy nám probleskne hlavou i rozpačitá, ba zrádná myšlenka, zda ty obrazy jsou či nejsou vlastně kýč?! A to jen proto, že jim hned každý porozumíme? Nebo, že se nám hned jeho práce na první pohled zalíbí…?!
Co nám řekla kurátorka Kateřina Tučková
Výstava představující současnou tvorbu mladého umělce, absolventa Akademie výtvarných umění, Lukáše Miffka (1978), stojí na pomezí výtvarného a literárního světa. Tento autor totiž není jen malířem, ale i vášnivým čtenářem, s nímž jsme nejednou probírali přečtené tituly a posléze i jejich vliv na výsledné malby.
Jistě není překvapivé zjištění, že umělecké tvorba je náročnou prací plnou koncentrace, boje o správné uchopení představivosti, ujařmení prvotního dojmu a jeho věčného poopravování do závěrečné podoby. Že na této cestě je umělec osamělým běžcem, obklopeným pouze tichem ateliéru a vlastními pochybami. Cesta ke zrodu uměleckého díla je zkrátka často bolestivá.
Nikoliv však pro Lukáše Miffka. Ten je vzácnou výjimkou, protože se už na samém počátku své umělecké dráhy rozhodl, že se bude tvorbou především bavit. Otočil se zády k hlubokomyslným diskusím o podobě umění, které by mělo zvrátit svět, protože se na tento historický úkol cítil být příliš malým pánem. Necítil se však nepovolán – jen zkrátka k jinému uměleckému úkolu. Bavit svým talentem sebe a okruh příznivců, kteří jeho strategii rozumí. Tou strategií se stala malba balancující na hranici umění a kýče, neboť Miffek patří k těm, kteří s humorem sobě vlastním rádi kombinují vysoké s nízkým, a rádi se baví rozpaky, které svou malbou vyvolávají. K těm, kteří rádi provokují – v dobrém. K té strategii patří také realistická malba, kterou ani člověk bez jiskry zájmu o současné umění nemůže označit za nesrozumitelnou, za l´art pour l‘art. Jeho tvorba je tak srozumitelná, že na ni prostě musí zareagovat úplně každý.
Díky obsahovému i formálnímu rámci své tvorby je Lukáš Miffek považován za nejmarkantnějšího představitele současného neo-pop-artu. Je to tím, že se zaobírá (zdánlivě?) banálními tématy, kterým však nechybí rafinovaný humor. Navíc své fantazijní výplody představuje slovníkem reklamy – řada žen nebo ženských torz se prezentuje jako pin-up girls a člověk má chuť si (nebo své partnerce) neodkladně pořídit podvazky, červené lodičky, případně kroj. V jednom z minulých cyklů Miffek vedle slavné Campbellovy polévky nabízel konzervu vepřového masa. Široká nabídka zeleniny, masných výrobků i hotových lahůdek ostatně patří k typickému repertoáru autorových témat, zvláštní slabost má pro párky v rohlíku a hamburgery. Opěvuje ale také jiné výdobytky konzumuchtivé společnosti – auta, která miluje v jejich retro podobě, žárovky, telefon, nejnověji především trendy iPhone. To vše pak zachycuje v plošné, pastelově barevné malbě, která svou přímočarostí koresponduje s projevem anglických pop-artových umělců 60. let fascinovaných či s humorem tematizujících American way of life, v ideové rovině dnes nejznáměji rozvinuté třeba Jeffem Koonsem. I Miffek povyšuje triviální, banální, na hlavní obrazové téma.
Nehledě na jeho nestrastiplný přístup k umění však i u něj zůstává v praktické rovině osamělost při práci v ateliéru. Proti ní se ale v posledních letech obrnil poslechem mluveného slova, audioknih. Ty se mu staly společníkem při malování a nedávno ke svému překvapení dokonce zjistil, že v mnoha jeho malbách se odráží to, co během jejich vytváření poslouchal. Že s klapkami na uších často bezděčně reflektoval nejširší spektrum knih. Nevybíral si jen knihy vážených a obdivovaných autorů, ale podle své výše osvětlené osobní filozofie i díla tzv. pokleslých žánrů – detektivky, sci-fi, fantasy. Ne všechny knihy se mu údajně líbily, jak sám říká: „Příliš jsem si ty knihy nevybíral, nechával jsem se překvapit. Nečtu recenze, nerad se nechávám ovlivnit… předsudky jsou podle mne velmi nebezpečné. A tak se mi to, co jsem naposlouchal, zdálo mnohdy hloupé, jindy mě to pobavilo, někdy rozesmálo... Někdy jsem byl nadšen, někdy překvapen a občas i zklamán… ale rozhodně mám pocit, že jsem byl k autorům spravedlivý.“
Skrze toto prizma tak Lukáš Miffek v posledním roce vytvořil díla, která odrážejí množství příběhů i spisovatelských přístupů – a jejich jedno možné umělecké čtení. Snad nás toto protnutí uměleckých médií zaujme a třeba i donutí konfrontovat vlastní čtenářské či divácké představy se světem všech (nebo jen některých) citovaných autorů. Jak se s nimi ve svých představách potkal Lukáš Miffek, můžeme vidět na současné výstavě. “ (z tiskové zprávy Kateřiny Tučkové)
Lukáš Miffek
*17. 3. 1978 v Praze
studia : 1999 -2005 Akademie výtvarných umění v Praze
- 1999 - 2001 Ateliér Antonína Střížka
- 2001 –2005 Ateliér Michaela Rittsteina
- od roku 2009 se skupina Natvrdlí ustálila v autorském složení Karel Jerie (1977), MICL (1969), Lukáš Miffek (1978) a Jaroslav Valečka (1972)
- žije jako rodilý Pražák v ateliéru u lesa ve Zbraslavi
Galerie Vltavín
110 00 Praha 1
Masarykovo nábřeží 36
Máme otevřeno denně: 10.00-12.00 a 13.30-18.00 hodin
Vstupné: dobrovolné
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: autorka