Ludmila Seefried Matějková / Přede dveřmi aneb když příběhy soch jsou příběhy konkrétních lidí a často i autorky samé…
Ludmila Seefried Matějková
Přede dveřmi
15. 10. – 1. 12. 2024
Museum Kampa
Konírna
„Srdečně vítejte, těší mě, že máte zájem o mojí uměleckou práci.“
Ludmila Seefried Matějková
„Až budete z výstavy odcházet, nezapomeňte pohlédnout do
obličeje terakotové sochy Otcův klobouk (1995).
Figura v pánském kabátě, v pevném postoji, s ostrými rysy a výrazným pohledem
před vámi rozkryje škálu na první pohled protichůdných vlastností –
vnitřní síly a odhodlání na straně jedné a
pokory a hluboké víry v duchovní svět na straně druhé.
A právě na těchto zdánlivě neslučitelných hodnotách se formovalo a vznikalo celé dílo Ludmily Seefried Matějkové, podobně jako se kdysi formovala i ona sama…“
PhDr. Ilona Víchová, kurátorka výstavy Ludmily Seefried Matějkové - Přede dveřmi
Setkání po letech
Když jsme v roce 2013 byli pozváni na vernisážích a kreseb jisté Ludmily Seefried Matějkové, do tehdy ještě přední pražské Galerie Topičův salon, hodné svého historického názvu a tehdy ještě i plnohodnotně navazující na svoji legendární roli v předválečném pražském galerijním světě, netušili jsme, co nás čeká a o koho jde.
Pozvánku, nám však zaslala kurátorka výstavy paní Ilona Víchová, takže bylo už předem jasné, že nás ve výstavních prostorách Topičova salonu nějaká čeká další kulturní událost, jaké umí připravovat snad právě a jen paní kurátorka, jakou je Ilona Víchová.
A že to událost tehdy byla… A nejen pro nás.
Však jsme také své nadšení náležitě v našem článku vylíčili, a už v prvních řádcích našeho dávného článku, určeného návštěvníkům našeho webu, jsme napsali:
„ … v naprostém omámení smyslů jsme si mohli prohlédnout
– vůbec poprvé v Čechách –
autorčino mimořádné dílo, výběrovou retrospektivu z tvorby
od 60. let 20. století po současnost … „
Od té doby uplynulo sice už dlouhých 11 let, ale naše tehdejší okouzlení se dostavilo opět i nyní, při výstavě v pražském Museu Kampa, kde jsme se opětovně mohli díky paní Víchové a vstřícnosti a zájmu vedení Musea Kampa, s díly Ludmily Seefried Matějkové setkat. Ano, je to tak, současná autorčina výstava je teprve druhá, uspořádaná v Praze. Ne, že by nevystavovala v Čechách, ale její výstavy se konají v okruhu jejího ponávratového působiště zejména v západočeském kraji, kde se - konkrétně ve vznosném klášteře v Chotěšově - vytvořila stálá expozice autorčiných soch a obrazů. Ale o tom později. Zatím jsme teprve vstoupily do Konírny Musea Kampa uhranuti opět epickým působením autorčiných hyperrealistických soch a očima honem hledáme paní Ludmilu Seefried Matějkovou. Zatím je však ještě v zajetí medií…
Kdo je paní Ludmila Seefried Matějková? Osobnost jakých je málo
Mimořádná a silná osobnost, specifická umělkyně a za všech dob, osudových peripetií a časových posunů - krásná žena. Na jejích ušlechtilých rysech, dominující skromnosti a převládající srdečnosti, pranic nezměnilo ani těch 11 let, které nás dělili od našeho prvého setkání.
Podrobnou chronologii jejího životaběhu jsme uvedli už před těmi 11 lety v našem zmíněném článku, navazujícím na naše první setkání. Není zde tedy třeba vše znovu opakovat stačí nahlédnout na odkaz: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ludmila-seefried-matejkova%3a-%c2%b4na-pokraji-on-edge%c2%b4-aneb-kdyz-mistrovsky-zachytime-stav-nasi-duse%e2%80%a6-/ .
Raději dáme slovo kurátorce výstavy Iloně Víchové, která z chronologického sledu dat a událostí v životě Ludmily Seefried Matějkové pro nás připravila průřez tím nejzávažnějším. Odcitujeme její komentář volně, dle poznámek z komentované prohlídky vedené paní kurátorkou, jejíž zahájení a tím vysvobození autorky ze „zajetí“ médií, musel vybojovat za Museum Kampa pan Daniel Hrdlička. Takže:
Osobnost autorky zapadá do programu Musea Kampa, které se na osobnosti, jež sice oplývají talentem a následně i svým uměleckým významem, ale díky ústrkům režimu musely opustit svou vlast nebo se uzavřít do tak zvané vnitřní emigrace, aby mohli vůbec tvořit, byť jen – do nenápadného ústraní.
Ludmila Seefried Matějková (* 1938) tedy v roce 1967, volila exil a od roku 1967 žila a hlavně i svobodně tvořila, v Berlíně. Nyní žije a tvoří už zase u nás, v Mariánských Lázních. Její preferencí je figurální tvorba. A styl a cestu, kterou začala ve své tvorbě razit si zachovala i ve svém nechtěném novém působišti. A díky jejímu umu, se jí tam podařilo nejen se udržet, ale dokonce se prosadit tak výrazně, že dnes ve veřejném prostoru města objevíme celou řadu jejích prací.
Tvorbu Ludmily Seefried Matějkové nutně ovlivnila traumata, která byla nucena ve svém životě prožívat. Ročník narození 1938 jí vlastně ani nic jiného nenabízel. Nejprve začala okupace, pak byla II. světová válka, po ní zbyla všestranně poškozená země a do toho následná léta 50., v rodině otec podnikatele…
Do exilu ale neodcházela až tak ze své vůle, ale z ryzí nezbytnosti. Zde totiž tvořit nemohla. Pro talent a vitalitu jejího tvůrčího ducha, by to znamenalo jediné – zoufalství a konec všech plánů. Sice ještě v letech 1953 – 56 stihla, vystudovala sochařství na Střední výtvarné škole, Pedagožkou tu byla jiná mimořádná osobnost, paní Marie Uchytilová – Kučová (mj. autorka onoho proslulého portrétu na české poválečné jednokorunové minci a hlavně jejím završeným životním dílem, sousoším lidických dětí).
Ludmila Seefried Matějková mohla tuto školu ještě zakončit maturitou, ale tím její odborný i tvůrčí růst měl být nenávratně ukončen. Práci pak sice dostala, jako kameník…
Až později směla alespoň učit výtvarnou výchovu na střední škole v Mariánských Lázních.
Teprve až po politické oblevě před rokem 1968 se trochu jí pootevřely dveře k tvorbě a získala (v roce 1967!) spásné stipendium na vysněnou vysokou školu až do Západního Berlína. Absolvovala ji v roce 1973. Od té doby pak už pracovala v tehdejším Západním Berlíně jako akademická sochařka ve svobodném povolání. K nám však vpuštěna nebyla a to ani na návštěvu rodičů.
Konečně jsme se setkali
Ale teď zpět tam, kde jsme před pár řádkami přestali. Když paní Ludmila Seefried Matějkovou konečně média propustila, mohla přijít i mezi nás. Zjevně byla ráda, že má tu „zpověď“ za sebou a věnovala se nám, svým hostům, kteří zde sice byli také vesměs pracovně, avšak přišli především za ní, stejně jako my. Je pochopitelné, že si nás již po těch 11letech už nepamatovala. A proč také. Když jsme však vyslovili „heslo“ Topičův salon a dodali rok 2013, byla „ruka v rukávě“. A tak jsme zavzpomínali společně na její tehdejší výstavu. Hlavně jsme se pídili, zda jsme snad nějakou z jejích výstav – pokud vystavovala od té doby v Praze – nepropásli. Ne. Uklidnila nás, že nikoli, a my si oddechli. Byla by to škoda.
Pozvání bylo do její stálé výstavy konané v Chotěšově.
Závěrem úvodního slova, k takovéto návštěvě vyzvala všechny přítomné i kurátorka výstavy, paní Ilona Víchová a. autorka, zjevně průběhem vernisáže potěšená - nás se smíchem uklidňovala, že v Chotěšově jsou i veselejší a optimističtější sochy i obrazy, než tady v Konírně Musea Kampa.
Ještě pár slov pro ty, kteří se vydají do Chotěšova
Citujeme z materiálu Spolku Klášter Chotěšov (více viz: https://www.klasterchotesov.eu/ )
· Sochařka L. Seefried-Matějková … Má za sebou samostatné i skupinové výstavy v Německu, Rakousku, Velké Británii, Polsku, Dánsku i v České Republice. Po mnoha desetiletích strávených v zahraničí, se L. Seefried-Matějková vrací do České republiky a zároveň přiváží své celoživotní sochařské dílo.
· Spolek Klášter Chotěšov, pod vedením Ing. arch. Jana Soukupa z Plzně, spolu s obcí Chotěšov, oslovil L. Seefried-Matějkovou s možností uložit i vystavit tato díla v prostorách kláštera. Po vzájemném setkání paní L. Seefried - Matějková nabízené prostory přijala. Vznikla tak expozice, která se bude v určitých časových intervalech proměňovat.
· Touto instalací získal klášter další pomyslný výstavní rozměr. Vzhledem k tomu, že práce L. Seefried-Matějkové jsou plné duševních podnětů, spadajících až k intimnosti lidského života a konání, a tím jedinečně dotváří pocity, které toto prostředí vyvolává.
· Velká část figurálních prací, jsou sochy v životních velikostech, což je další atribut, který do rozlehlých prostor konventu patří. Vždyť sochy život kláštera provázely po celá staletí.
· Věříme, že právě tato sochařská expozice bude dalším důvodem, proč se do kláštera v Chotěšově podívat a zároveň si odnést nevšední vizuální i duševní zážitek.
· Sochařská expozice Ludmily Seefried-Matějkové je možné navštívit jak ve dnech otevřeného kláštera, tak na objednávku ve dnech pracovních.
· Obecně platí, že expozice soch v konventu je otevřena do září a pak zase až od jara. Zato Pražská výstava soch Ludmily Seefried-Matějkové je otevřena od 15. 10. až do 1. 12. 2024 a byla by škoda ji nenavštívit.
Výstavě soch Ludmily Seefried-Matějkové se věnujeme podrobně v samostatném článku:
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
Ludmila Seefried Matějková
Přede dveřmi
15. 10. – 1. 12. 2024
Museum Kampa
Konírna
