Úvod > Lubomír Přibyl – Retrospektiva aneb ten, jemuž násilné vyloučení z AVU, paradoxně, pomohlo objevit svůj nezaměnitelný konstruktivistický styl

Lubomír Přibyl – Retrospektiva aneb ten, jemuž násilné vyloučení z AVU, paradoxně, pomohlo objevit svůj nezaměnitelný konstruktivistický styl

19.07.2023 17:53

Lubomír Přibyl

Retrospektiva

15. 7. – 5. 11. 2023

Museum Kampa

Výstava je pro velký zájem prodloužena

do 19. 11. 2023!!!

Museum Kampa připravilo na léto obrovskou retrospektivní výstavu Lubomíra Přibyla.

Jedná se průřez rozsáhlým celoživotním dílem tohoto

- dnes již šestaosmdesátiletého –

avšak stále aktivního a nepřetržitě tvořícího

malíře a grafika.

Na výstavě, zabírající celá dvě patra Musea Kampa, jsou divákům představeny nejen Přibylovy zcela typické geometrické obrazy či reliéfy,

ale také jeho rané figurativní olejomalby,

stejně jako jeho významné strukturální obrazy,

inspirované návštěvami v laboratoři vysokého napětí v Běchovicích.

A samozřejmě nemůže chybět ani

výběr z Přibylova vysoce oceňovaného díla grafického.

Rub kolektivních výstav

Museu Kampa patří rozhodně dík, za tuto výstavu. Lubomír Přibyl není odborné veřejnosti neznámý, ale laické scéně je poněkud utajen. A přitom pilně vystavuje skoro každý rok, ale ne na kolektivních výstavách. Jen www.www-kulturaok-eu.cz se s jeho pracemi setkal za svoji desetiletou existenci desetkrát. Viz. odkazy na konci tohoto článku. Ale, a v tom je rub kolektivních výstav, autor se při takové výstavě podřizuje jejímu námětu, tématu, v jehož duchu je proveden nějaký kurátorský výběr. Z toho vyplývá, že na výstavě není ani tak sám za sebe, jako spíš je jakýsi prvek, tvořící zvolené téma představované kurátorem vybranými spoluvystavujícími autory. Na kolektivní výstavě sice nezaniká mezi ostatními díly práce toho kterého autora, ale – často k nepotěše diváků - také nevyniká. Dílo je tam, divák ho nepřehlédne, ale také mu nezůstane zpravidla nějak výrazně v mysli či ve fotoaparátu, jímž si dokumentuje navštívenou výstavu.

Lubomír Přibyl stálice sdružení grafiků Hollar

I když je tvorba Vladimíra Přibyla rozkročena nad více žánry, ač je to v jádru vždy ten samý Přibyl, akorát že v jiném materiálu a jiném pojetí, nepřehlédnutelná a vysoce odborníky ceněná, je jeho tvorba grafická. Patří k nejvystavovanějším autorům Hollaru. A nesporně pro účely Hollarovských výstav autorem z nejvstřícnějších. Neváhá přispět svými díly ve prospěch celku a upřednostňuje tak svoji skromnost a oddanost řemeslu nad vlastní exhibicí. Samozřejmě, že o práce Lubomíra Přibyla mají zájem i jiné galerie i ty jsou k nalezení v naší desetileté přehlídce výstav s účastí Lubomíra Přibyla, která není bezesporu ještě konečná, ale i ty jiné galerie a kurátoři tamních výstav, Přibyla oslovují, ale sami se jeho samostatnou výstavu upořádat neodvážily. Škoda. Vzhledem k výjimečnosti tvorby Lubomíra Přibyla jsou jen dvě a to ještě více méně komorní, autorské výstavy uspořádané za posledních deset let (2017 Lubomír Přibyl, Galerie Hollar a 2020 Lubomír Přibyl: Liniemi k prostoru (Práce ze 60. let), Museum Kampa) zatraceně málo. Ke škodě veřejnosti.

Proto patří – za diváky i za autora – upřímný dík Museu Kampa, které určitě i vzhledem k autorovu významnému životnímu jubileu, uspořádalo Lubomíru Přibylovi důstojnou a rozsahem i odpovídající zaslouženou výstavu.

Hra světel a stínů

Jak už řečeno, značnou část výstavy zabírají impozantní geometrické obrazy a reliéfy. A jejich nedílnou součástí je světlo. Světlo vyvolává na plochách odrazy, stíny, mění jejich barvy a vnímání struktury. To vše ale u Lubomíra Přibyla není jen náhodně a jen tak samo od sebe. Světlo je tak trochu spoluautorem těch nejzajímavějších obrazců. Ale světlu musí člověk, v tomto případě hlavně tvůrce pomoci. Nebo uctivěji. poradit. A jak, to nejlépe ví sám autor.

Jak nám při zahájení výstavy, které se samozřejmě zúčastnil i Lubomír Přibyl, vysvětlil šéfkurátor Musea Kampa, Jan Skřivánek, značná část pozornosti při vlastní instalaci musela být věnována právě zmíněnému světlu. A to nejen tomu přírodnímu, které ve výstavních prostorách Musea Kampa je svobodně přítomno, ale i tomu umělému. Proto lze v tiráži výstavy číst, ne právě obvyklou činnost, které se říká světelný design. Je u něj uvedeno jméno Pavla Beranová. To ona spolu s architektem výstavy Miroslavem Vavřínem, samozřejmě také s kurátory a především se samotným Lubomírem Přibylem, řešili nejeden problém, který si vyžadovala optimální prezentace děl. A není se co divit. Světlo přírodní pronikající na výstavu, mění intenzitu dle oblohy, směr dle pohybu slunce a intenzitu dokonce i podle ročního období. Tahle výstava začíná počátkem léta a končit bude koncem podzimu. Obsáhne tedy dvě roční období a bezpočet možných změn v přírodním světle.

A k tomu je tu ještě světlo umělé. Musí dopadat tak, aby obrazce vynikly, tak, aby lesky byly na plochách objektů tam, kde být mají a aby potrhlo to, co vložil do díla autor. Dokonce i umístění sedacích prvků, umožňujících divákovi se na dílo nejen podívat, ale zadívat, musely být rozmístěny tak, aby jejich odrazy vstupovaly do barevnosti výstavních objektů, jak mají. Proto jsou i různobarevně řešené. Jen tak má divák šanci - i díky svým vlastním posunům v prostoru, vidět mnohotvárnost a poetiku vystavených obrazců.

Pusťte výtvarníka do dílny, uvidí, co jiní nevidí…

Při zahájení výstavy, které se proměnilo rychle v mimořádně zajímavou komentovanou prohlídku, byl Lubomír Přibyl mezi námi a procházel nás galerijními prostorami spolu s námi. A mimochodem, nejlepší je výstavu, konanou ve dvou patrech, absolvovat od patra vyššího směrem k patru nižšímu. Bude to cesta chronologická a logická.

Lubomír Přibyl se nikterak nebránil našim individuelním dotazům. Těm zasvěcenějším i těm, zcela naivním. Vstřícně naladěn, bez okázalosti dokazující, že ten, kdo ví a umí, nepotřebuje být okázalým, a přesto má neformální autoritu.

Na otázku, autorů tohoto článku, jsme se dozvěděli zajímavé objevení jeho budoucí metody. Z časech značně poplatných důvodů, byl kdysi nechtěně odejit ze studia na AVU. Jak s úsměvem muže, který se přes tyto ústrky už dávno důstojně přenesl, nám oznámil, že tím, ti co ho od umění poslali do fabriky, aby dělal, mu pomohly možná víc jak celé studium.

V provozu dílen, který měl z ničeho nic před očima se manipulovalo s deskami plechu. Dělníci je přenášeli k dalšímu zpracování a tvarování. On, svým výtvarným viděním, ale vnímal plechy jako plátna, na nichž se odrážejí nejrůznější odrazy, lomy světla, odlesky i barevné odstíny. A nápad na specifickou Přibylovu tvorbu byl na světě.

Kdo z těch co mu nepřáli studovat by čekal, že jeho práce zaujmou místa nejen v naší Národní galerii, ale i v galeriích prakticky celého světa…

Ale dosti diváckého mudrování, dejme slovo odboníkům

V kurátorské zprávě kurátorského týmu tvořeného kurátory Janem Skřivánkem, Martinou Vítkovou a Ilonou Víchovou, kterou nám zaslal a poskytl náš pozorný hostitel, Daniel Hrdlička z titulu své funkce komunikace s medii za Museum Kampa, se dozvídáme:

„Lubomír Přibyl je osobitým představitelem konstruktivismu v českém výtvarném umění a chystaná výstava bude dosud největší a nejucelenější přehlídkou jeho tvorby. V Konírně Musea Kampa měl před třemi lety menší výstavu zaměřenou na práce z 60. let, nynější výstava ukáže kontinuitu a vnitřní sevřenost Přibylovy tvorby napříč více než šesti desetiletími. Ačkoliv má na svém kontě několik stovek výstav doma i v zahraničí, pro širší veřejnost bude Přibylovo dílo do značné míry objevem. Po většinu života stál poněkud

stranou domácího výtvarného provozu. V českém kontextu výjimečná je i důslednost, se kterou pokračuje v rozvíjení uměleckých přístupů a konstrukčních principů vycházejících z geometrické abstrakce a minimalismu.

Lubomír Přibyl se narodil v červnu 1937 v Praze. Po střední výtvarné škole byl přijat na Akademii výtvarných umění, do stejného ročníku jako Kateřina Černá, Zdeněk Beran, Antonín Málek či Jiří Načeradský.

Po roce byl ze školy vyloučen a nastoupil do propagačního oddělení ČKD Vysočany. Zde se

mimo jiné seznámil s Vladimírem Boudníkem, který v tamní jídelně organizoval výstavy členů závodního výtvarného kroužku. Svou vůbec první výstavu měl tak Přibyl v roce 1959 společně s o třináct let starším Vladimírem Boudníkem.

Od stylizovaných figurativních maleb inspirovaných lidovým uměním se Lubomír Přibyl v první polovině 60. let dopracoval ke geometrickým strukturám vytvářeným za pomoci sítí a provazů napínaných na desky z překližky. Výsledné nízké reliéfy překrývá černou olejovou barvou nebo plátky hliníku. Přestože jde o přísné monochromy, působí velice živými dojmem. Plocha obrazů se neustále proměňuje v závislosti na úhlu dopadu světla i pohybu diváka ve výstavním prostoru.

Druhou důležitou část Přibylova díla představuje grafika. Jeho grafické listy kopírují stylový vývoj jeho maleb, ještě více však akcentují geometrické a konstruktivistické principy, ze kterých vycházejí. Od začátku 60. let Přibyl se svými rozměrnými černobílými tisky zaznamenal řadu úspěchů na mezinárodních výstavách grafiky a v roce 2006 se stal laureátem domácí Ceny Vladimíra Boudníka, která je udělována jako ocenění celoživotního díla.

Výstava bude probíhat od soboty 15. července do neděle 5. listopadu a budou jí věnována dvě horní patra musea. U příležitosti výstavy Museum Kampa vydává více než čtyřsetstránkovou umělcovu monografii.“

Text: Richard Koníček

Foto: Kaiza Luna