Kulatá kostka hraje Zločin lorda Artura Sevila aneb je dnes v novinách něco nového?
Divadlo Kulatá kostka – Praha
12. 10. 2016
Tak předně. Na představení nás pozval sám principál spolku, který se nazývá Divadlo Kulatá kostka. Pozvání nebylo asi tak úplně náhoda a dá se říci, že k němu došlo šťastnou náhodou. S principálem, jímž není nikdo méně multižánrový, než nepřehlédnutelný – postavou, vzhledem i mnohoumělstvím – Paul Merild, jsme se setkali j shodou okolností na výstavě v půvabné výstavní prostoře městské části Slivenec – Holyně, v tamní bývalé kapli, kde doprovázel svými songy výstavu Markéty Vlčkové. (viz. náš článekhttps://www.www-kulturaok-eu.cz/news/marketa-vlckova-1-3-harmonie-aneb-2-3-takove-normalni-pohody/ ).
Slovo tam sice tehdy slovo nedalo, to bychom byli moc domýšliví, ale jakési propojení nastalo a my na www.www-kulturaok-eu.cz dva měsíce po té od Paula Merilda obdrželi pozvánku. A protože nás zaujal už v Holyni, a protože jsme o jeho multitalentu už něco věděli, stejně tak i o pojmu Divadlo Kulatá kostka, zatoužili jsme zvědět víc. A protože jsme ještě ke všemu ani v divadelním Klubu Troníček, kde se představení konalo, ještě nebyli, s radostí jsme pozvání přijali. Všechno je přece jednou poprvé, ne…
Dvě mouchy jednou ranou…
Ano, už delší čas toužíme poznat divadelní klub Troníček. Nalézá se hned naproti otáčecí hlavě Davida
Černého v zákoutí mohutného, leč kupodivu přívětivého Quadria, v místech, jež každý starší Pražan, kdysi ještě ozubený Pražan, zná jako místo, kde sídlila celopražská zubní pohotovost.
Dnes je v tom prostoru o poznání lépe a Pražané (ozubení i už, či ještě neozubení) sem míří za - o poznání - příjemnějším cílem, do klubu Troníček. Hraje se tu totiž divadlo. Pro všechny a bez ohledu na počet zubů, jimž disponují. A je tam výrazně příjemněji, než bývalo za předchozí instituce. Však se tam také Pražané rádi vracejí.
Divadelní klub Troníček je divadlo více souborů, disponuje příjemným prostředím, kultivovanou a uměřeně nápaditou výzdobou, uměřeně nápaditým a nedávno inovovaným barem a příjemnou podzemní scénou.
Divadelníci ocení rozměrnost, zejména hloubku jeviště, ježskýtá značné možnosti scénických excesů – v Troníčku povětšině avantgardních – tvůrců.
Ve starých kinech se o divácích v první brázdě říkávalo - lížou plátno. Co se v tom případě říká o divácích v první řadě divadelního sálu Troníčku, raději ani nechceme vědět, ale rozhodně jsou téměř účastníky děje. Což má kouzlo bezprostřednosti kontaktu s herci. A naopak.
Miroslav Horníček říkával, že přes světla ramp vidí leda diváky v 1. řadě a měl to za málo. Zde vidí herci nejméně do třetí…Prostě Divadelní klub Troníček byl tou první mouchou, kterou jsme – ne zabili – ale naší návštěvou ulovili a poznali.
Tou druhou byl soubor Divadla Kulatá Kostka. Proč, že tak a ne jinak? Inu, podle principála, Paula Merilda, je „ Kulatá kostka těžko představitelný tvar. Název by tedy měl naznačovat, že v tomto divadle se můžeme dočkat čehokoli. Třeba i zázraku.“
Což právě v případě Paula Merilda není zase až tak od věci, když je mimo všechny své umělecké profese také opravdový kouzelník. A že divadlo? No, jak principál vysvětluje, tak jeho Divadlo Kulatá kostka je vlastně jeho znovuobnovením divadla Paula Merilda. To působilo v letech 1998 – 2001 ve Znojmě. Ale zaniklo, protože hlavní postava - Paul Merild - přesídlil do Prahy. Divadlo ho ale zjevně lákalo dál, tak v letech 2005 - 2013 byl členem divadelního souboru „JENSENA TŘÁSÁ“, autorského to divadla, Pavla Lipavského.
Volání po vlastním souboru a vlastních hrách ho ale nakonec přimělo k návratu k původnímu, tedy ke znovuzaložení Divadla Kulatá kostka. A také k nastudování docela renomované oficiální hry podle známé povídky Oscara Wilda - Zločin lorda Artura Sevila. Ale protože je Divadlo kulatá kostka divadlem autorským, scénář si podle předlohy napsal Paul Merild, hru si zrežíroval a sám si s kolegy ve hře zahrál. Jak jinak. A my jsme byli u toho. Poprvé. Inu, všechno je někdy poprvé…
Každý jsme - tak nějak – odněkud
Jsou tací, co chodí na „své“ herce. Jsou tací, co chodí do „svých“ divadel. A jsou i tací, co chodí na „svůj“ soubor. Z tohoto pohledu mají trumfy v rukou stálé scény, soubory a herecké stálice. Jo. 
Proč ne.
Ale kolik je v tom snobství, nepřiznaného zklamání a únavy z okoukání? Jsou ale i diváci, co raději experimentují. Riskují a jdou tam, kde to neznají, na to, co neznají, a ty, které neznají. Nebo, ne tak dopodrobna.
Ta první grupa diváků sází na jistotu, a – až na vzácné výjimky – ji čeká herecká macha a – třeba i poctivě odvedené – ale jen a jen - řemeslo.
Ta druhá grupa raději objevuje, nachází, a setkává se s něčím novým, ale hlavně se setkává s nadšením, zájmem, snahou a opravdovou chutí - si zahrát. Což je na hře to hlavní. Divák musí vidět, že herce hra a hraní baví. Tohle rezonování se pak přelije z jeviště do hlediště raz dva.
Partička herců z Divadla Kulatá kostka nastoupila v pěti k literární a potažmo i divadelní – bezmála už klasice– k povídce - Oscara Wilda, Zločin Lorda Artura Savila. Tedy na - chcete-li – na tenký led.
Dodnes se totiž ještě zmiňuje výrazné představení v nedaleké Viole, s dominantním Jiřím Štěpničkou v roli komorníka. Stejně tak není zaprášena, v hloubi podzemí Kavčích Hor dávná televizní komedie v režii Evy Sadkové a ani (abychom zmínili všechny média) rozhlasová inscenace s - jako vždy - dokonalým Viktorem Preissem.
Jak se ale ukázalo, pro Kulatou kostku nebyl tenký led tenký, našlapovali zlehka a zvesela, ani kluzký, nesklouzli k trapnosti či šmíře, a tak hra měla důvod zaujmout. Inscenačně i (živě) textově díky přepracování Paula Merilda.
Nezapomeňme, že je i kouzelníkem, loutkářem a umí také stínové divadlo! Což vše v představení najde své opodstatněné a oživující místo.
Další inscenační výhodou je blízkost herců a diváků tedy možnost spolupráce. I té jsme se dočkali. Ne, že bychom byli tahání na podium, to je otřelý a vlezlý trik.Tahle inscenace na to jde inteligentněji a diváci – v Kulaté kostce dokonce oslovovaní jako vnímáci – se vnímáky opravdu ukázali. A dokonce si k pobavení samých herců (i svého) pořádně vychutnali nabídnutou - až kinoautomatovou- možnost sami v určitém bodě ovlivnit průběh přestavení.
Druhému podobnému momentu už ale zabránil představitel Lorda snad scénářovým, ale spíše improvizovaným a pudem sebezáchovy vedeným zoufalým příkazem svému komorníkovi: „Jich už se neptej!“. Věděl proč a publikum také. Bouře smíchu a hlasité odezvy to potvrdily.
Jo, a kdo, že bylo těch pět statečných, co uhráli – každý osobitě – po třech postavách?
Ač je titulní rolí role Lorda Artura Sevila, je, a i v této inscenaci byla – alespoň podle nás na www.www-kulturaok-eu.cz, hlavní rolí role lordova komorníka „Žána“ Ztvárnil ho s pozoruhodným šarmem a smyslem pro staroanglickou instituci komorníků - Ivo Machalík. (Mohli jsme ho vidět třeba ve filmu Protektor nebo v TV seriálu Hop nebo trop). Jeho pojetí nebyla žádná herecká šarže, ale pravý komorník jak z nezapomenutelného britského seriálu Panství Downtown.
Jeho protihráčem byl nám na www.www-kulturaok-eu.cz už dobře známý Samuel Neduha (Divadlo D21, kde ještě dál dohrává některé role) jako lord Artur Sevil. Jeho schopnost exaltovaného (tedy česky - zaníceného, přepjatého až vlastně výstředního) herectví je známa. A zde, v absurdní roli posedlého lorda, je ideálně uplatnitelná.
Další z kvintetu byl Karel Kryštof Navrátil. Ten ve hře vystřihl se skvělou sebeironií vskutku parádně především starou dámu Lady Clementinu Boshchampovou, pak méně ilustrovatelného děkana z Chichesteru a jen tak mimochodem ve stínovém divadle i 1. dámu. K. K. Navrátila můžeme znát třeba z TV filmu Tichý komediant, ale především jako hudebníka z kapely Extempore, doprovázející naši folkrockovou legendu Jaroslava Jeronýma Neduhu.
A další z téhle party, Antonín Novotný, sám sebe charakterizuje slovy:„Spousta legrace, pouliční šmíra, písničky, loutky, poesie, absurdita, rodinné divadlo, pantomima, laskavý humor...“ A přesně tak to i je. Jeho živelné, karikující spontánní herectví odpovídá perfektně roli zběsilého anarchisty Ruvalova, stejně jako úlisného lékárníka a či vlezlého manipulátora chiromanta.
A do pětice všeho dobrého, Paul Merild. Autor téhle dramatizace, režisér ale i loutkovodič a představitel svůdné a nafrněné Sibyly, také 2. stínoherní dáma a úplně nejvíc totálně aktuální pošťák (doklad, že není malých rolí, a že i z klasického divadelního štěku, „paní, nesu vám psaní“, jde udělat satirická etuda o současné PNS).
Každý v tom nesourodém týmu jak už řečeno, je tedy odněkud, a přece jim to skvěle ladí, hraje a baví sebe i nás diváky. Pardon – vnímáky. Protože tohle představení nelze nevnímat.
Jediná vada na půvabu?
Nikdo o tom moc neví. Propagace – jasně – malá. A tak, jak dí principál v minimomonologu před zahájením: „Pokud se vám představení líbilo, řekněte to ostatním. A pokud, ne, tak o tom mlčte.“
My na www.www-kulturaok-eu.cz tedy hlásíme našim čtenářům: Sledujte web www.kouzelnik.eu nebo naši rubriku Aktuality. Rádi pošleme dál, že se představení Zločin lorda Artura Sevila či jiné kousky Divadla Kulatá kostka, případně Paula Merilda, konají.
Zatím víme jen, že 3. 12. 2016 bude v Troníčku ve 14.00 hodin mikulášský kabaret Kulaté kostky. A že to bude „pecka“ pro celou rodinu. A o všem dalším dáme vědět, jak to budeme vědět.
Titul: Zločin lorda Artura Sevila/Divadelní hra podle povídky Oscara Wilda
Scénář a režie: Paul Merild
Hrají: Samuel Neduha, Ivo Machalík, Antonín Novotný, Karel Kryštof Navrátil a Paul Merild
110 00 Praha 1
Vladislavova 22
e-mail: divadlotronicek@seznam.cz
T.: +420 123 456 789
e-mail: info@paulmeild.com
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková